Ochutnáno ~ 11

Včera v 9:18 | Lucirä |  Ochutnáno!
Smetla jsem pavučiny z rubriky Ochutnáno a rozhodla se vám zase přihodit nějakou žravou vegan inspiraci. Se zděšením jsem zjistila, že poslední článek jsem zveřejnila v září. Opravdu nemám v plánu pátrat po tom, co nového jsem od té doby snědla, protože bych se pochopitelně nedopátrala, a tak znovu začínám tím, co jsem zrovna našla.

 

Noty vzpomínek #3

Úterý v 5:54 | Lucirä |  Hudba
Aneb zpátky do Japonska! Anime už sice dávno není součástí mého aktuálního života, jednoho uplynulého období ale ano. Dnes už mi nic neříká, ale i přesto si ráda občas zavzpomínám. A kde jinde ty vzpomínky hledat, než v japonských písničkách...


Týden pomatený

Pátek v 19:26 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl
S kamarádkou si posíláme každy rok vánoční dárky. Letos (vlastně loni!) to tak úplně nevyšlo a v dommění, že se brzy po Vánocích uvidíme, jsme předání dárků odložily právě na osobní setkání... které se ještě stále nekonalo. A protože už to bylo opravdu trapné, mít skoro v polovině února v šuplíku zabalené dárky ve vánočním papíře, bylo na čase využít českou poštu. A tak se stalo, že jsem obdržela překrásnou zásilku den před svatým Valentýnem, ve vánočním papíře a z části s Halloweenskou tématikou. No komu by se to nelíbilo?

 


Kým jsem byla?

15. února 2018 v 12:02 | Lucirä |  Ze života
Jako malé děti jsme mohly být kýmkoliv a čímkoliv. A byl to úžasný pocit.


Já jsem třeba byla Phoebe. Nejmladší čarodějka ze sester Halliwellových, která jako zvláštní moc měla předtuchy budoucnosti. Mimo to ovládala bojové umění, byla krásná a bezhlavě zamilovaná do démona Cola Turnera. Tak tou jsem byla já. Phoebe Halliwellovou.


Tentokrát bez názvu

13. února 2018 v 5:53 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl

Když mě v úterý po práci něco táhlo do místního sekáče, asi dvě minuty po příchodu se ukázalo, že to něco byl fungl nový černý svetr s motivy plnobarevného Bradavického loga. Za stodvacet korun, velikost M a ještě s visačkou s logem Harry Potter. Dokonce i ta byla naprosto nezmačkaná. Jako by ho jen někdo přemístil ze stojanu v Primarku přímo sem. Odcházela jsem spokojená. Nevím ale, jestli ho nezahrabu na dno skříně a nevytáhnu až před Vánocemi. A to myslím zcela vážně, protože mi přijde příliš zimní pro dny únorové, kdy se začínám ladit na jaro. Nejspíš bych si jeho nošení tolik neužila. Ano, i takovéhle problémy se mi honí hlavou. Je to jen další důkaz mého přílišného přemýšlení, kterým trpím. Nějakou dobu ho mám ale už docela pod kontrolou a tak tohle svetrové dilema je jen neškodná banalita.

Jo a tu koalu neznám. Vlastně mi sama skočila do tašky a já na to přišla až doma. Protože proč bych si ve třiadvaceti letech kupovala plyšovou koalu, že jo? To bych přece neudělala.


Další články


Kam dál