Zhlédnuto ~ Blair Witch

Sobota v 17:00 | Lucille Daryl |  Zhlédnuté horory

Blair Witch

The Woods (neoficiální název)
The Blair Witch Project 3 (neoficiální název)


Horor / Thriller
USA, 2016, 90 min
Režie: Adam Wingard

*

20 let po záhadném zmizení Heather Donahue a jejího natáčecího štábu v lesích poblíž Burkittsville nalezne na internetu její mladší bratr James podivný videozáznam, na němž zdánlivě identifikuje svou ztracenou sestru. Rozhodne se odkrýt tajemství, kterým je její zmizení zahaleno, a v doprovodu svých přátel Petera, Ashley a Lisy zorganizuje výpravu do Burkittsvillských lesů. (zdroj: www.csfd.cz)


Záhadu Blair Witch neboli v originále Blair Witch Project zná jistě každý. Aby ne, je to taková matka žánru found footage. Film byl natočen v roce 1999 a stál pouhých 25 tisíc dolarů, nicméně se stal okamžitě hitem a vydělal přes 240 milionů. V té době byl FF něco zcela nového. Bylo to originální, působilo to reálně a hlavně to bylo děsivé. Když se na Záhadu Blair Witch podíváme dnes, možná vidíme jen další obyčejný FF se stejně rozklepanou kamerou, jako v každém jiném, a pár bláznů v lese. A to proto, že se před pár lety s tímto subžánrem roztrhl pytel a dnes je jich všude spousty. A to především těch nekvalitních. A ačkoli první díl k nim rozhodně nepatří, neboť je třeba přihlížet na již zmíněný rok, ve kterém tento mystifikační dokument vznikl, 3.pokračování k nim patří definitivně a bez debat.

Ani nevím, jak tento film zhodnotit. Začal pěkně, ostatně jako Blair Witch, problém je ale ten, že se nedělo absolutně nic nového a pokud bych tento film měla shrnout jedním slovem, to slovo by bylo znělo "zbytečný". Upřímně se přiznám, že jsem dokonce v loňském roce ani nezaznamenala, že vyšlo nějaké třetí pokračování Blair Witch, a dost možná to tak mělo i zůstat. Film jsem dokoukávala na podruhé další den, neboť mě to opravdu neskutečně nudilo. Ze začátku tedy ne, to musím uznat, neboť atmosféra nebyla vůbec špatná, byla dost podobná jako v prvním díle, ale k čemu je to dobré, když je tu ten první díl? Tenhle je prostě zbytečný. Schovává se za návaznost na druhé pokračování (které mimochodem nebylo natočeno jako FF), ale přitom je úplně o ničem. Děje se tam to samé, je to předvídatelné a navíc to nemá ani pořádný závěr. Závěrečná "akce" totiž stála za prd a akorát z ní bolely oči. Dávám snad jen jednu hvězdičku ze soucitu, za tu celkem fajn atmosféru na začátku.

zdroj obálky: http://www.csfd.cz/
 

50. Rochelle Goyle (Getting Ghostly)

Sobota v 10:00 | Lucille Daryl |  Sbírka panenek

Rochelle Goyle

Kolekce: Haunted - Getting Ghostly
11.1.2017

Jsem na krásném čísle 50 a obsadila ho něžná francouzka Rochelle. Je to teprve druhá Rochellka v mé sbírce.
Rochelle Goyle je 415ti letá dcera Chrliče. Pochází z Paříže a její oblíbená barva je šedá. Miluje architekturu a jejím koníčkem je sochařství. Nemá ráda plavání - jde totiž ke dnu jako kámen. Je neuvěřitelně přátelská a své nejbližší si velmi chrání. Postaví se jim do cesty i když o její ochranu zrovna nestojí. Její nejlepší kamarádky jsou Ghoulia a Robecca. Jejím mazlíčkem je Roux, chrlič-griffin. Nenávidí holuby, hádejme proč?

Rochelle je krásná a vznešená francouzka. Vzhledem k tomu, že je dcerou chrliče, je z mramoru. Na hlavě má ouška a na zádech nádherná křídla. Její vlasy jsou dlouhé a růžové s tyrkysovým melírem. I její velké oči jsou růžové. Má roztomilé drápky.

V kolekci Getting Ghostly je Rochelle poněkud jiná, než obvykle. Je totiž duch. Její mramorová pleť je průsvitná, má dlouhé a lehce zvlněné tyrkysovo-růžové vlasy, šedé mrtvolné rty a tyrkysový "stín" kolem očí. Oči zůstaly růžové, lehoučce zvýrazněné světlejšími růžovými stíny. V ouškách má stříbrné náušnice ve tvaru francouzských lilií, neboli Fleur-de-lis. Její outfit se skládá z úzkých mini šatů šedé barvy s černým vzorováním. Přez ně je volnější průsvitná síťovina tyrkysové barvy s růžovým lemováním a koženkovým dekoltem, který tvoří též symbol francouzské lilie. Rochelle má kolem pasu růžové řetězy, na kterých můžeme symbol nalézt též. Stejně tak na růžovém podpatku jejích modrých průsvitných bot, kde je lilie tvořena z řetězů, stejně jako u náušnic. Kromě velkých přesýpacích hodin na modrém řetězu, které má Rochelle u sebe, má i malý nenápadný průsvitný náramek též ve tvaru přesýpacích hodin.

Rochelle v této kolekci je naprosto perfektní. V Getting Ghostly to byla s Twylou právě ona, která mě tolik uchvátila, takže jsem si ji nemohla odpustit, když jsem na ni v obchodě narazila. Kdysi jsem si chtěla koupit i Draculauru, která se mi zpočátku nelíbila, ale v Pompu jsem na ni jednou koukala a okouzlila mě. Nicméně v té době jsem si už koupila nějaké jiné panenky, a tak jsem chtěla zase chvilku šetřit. Teď zpětně mě to celkem mrzí, neboť mít k Twyle a Rochelle ještě Draculauru by bylo perfektní. Clawdeen ani Spectra se mi v této kolekci nelíbí, ale tyhle tři, to jsou prostě krásky. Stejně jako Twyla má i Rochelle oku lahodící a velmi jemné barevné kombinace. Ta tyrkysová s růžovou jsou prostě boží a na ní se to neuvěřitelně hodí. V této edici jsou navíc opět vidět úchvatné drobné detaily, například pro Rochelle typický francouzský symbol Fleur-de-lis vytvořen částečně z řetězů. Jsem ráda, že ji mám, opravdu nesmírně!

Zhlédnuto ~ 10 Cloverfield Lane

Pátek v 16:00 | Lucille Daryl |  Zhlédnuté horory

10 Cloverfield Lane

Ulice Cloverfield 10
Horor / Mysteriózní / Sci-Fi / Drama
USA, 2016, 105 min
Režie: Dan Trachtenberg

Michelle se probouzí zavřená ve sklepní místnosti, připoutaná k lůžku. Poslední, co si pamatuje, je to, že jela autem a někdo do ní narazil. Absolutě netuší, co se děje, dokud se neukáže Howard, který ji do místnosti zavřel. Stručně ji sdělil, že ji zachránil život, neboť na Zemi udeřila katastrofa a všichni jsou mrtví nebo nakažení něčím, co je ve vzduchu. Howard tušil, že se něco takového má stát, a proto byl plně připraven. Jeho podzemní bunkr má vše, co člověk potřebuje k přežití, a kromě toho je vybaven velmi komfortně. Kromě Michelle je zde s nimi i Emmett, který o Howardově úkrytu věděl. Michelle ovšem teorii kontaminovaného vzduchu a katastrofě na Zemi příliš nevěří a tak se rozhodne pátrat. Vypátrá toho ale podstatně více, než zpočátku tuší.


Znáte Cloverfield? Ten Sci-fi foundfootage z roku 2008, který se u nás jmenuje Monstrum? Je celkem dost povedený. A podle hodnocení na csfd je mu tenhle kousek docela v patách. Nicméně společného s ním má úplné minimum a kdyby neměl v názvu slovo Cloverfield, nejspíš by to žádný člověk, který Cloverfield viděl, ani nepoznal. O to ale nejde. Co chci říct je to, že mě velmi zklamal.

Úmyslně neuvádím hodnocení v hvězdičkách, neboť jsme ho s přítelem ohodnotili jinak. Slovně. A jediné výstižné slovo bylo slovo CEDNÍK. Tenhle film měl zkrátka víc děr, než bych snesla. A je mi jasné, že některé ty díry byly naprosto úmyslné a ony situace ani neměly být nijak vysvětleny nebo dál pitvány, jenže mně se to takhle prostě nelíbilo. Já nemám cedníky ráda.

Tenhle film je takovou multižánrovkou. Chvíli to vypadá, jako klasický horor, poté jako nějaký thriller o magorovi, no a taky trochu jako sci-fi. Nebo jde snad o zombie apokalypsu? Těžko říct, neboť tady se dá sotva tušit. Na jednu stranu je super, že nevíte, co se vlastně tam nahoře na Zemi děje, ale já vás zklamu, vy to tak trochu ani nezjistíte. A nezjistíte ani co se dělo uvnitř. Nezjistíte v podstatě nic. Jenom koukáte na něco, kde je milion různých zvratů a změn, ale závěr to trochu postrádá. Je to celé hrozně pomotané a zamotané, ale to je v pořádku, neboť to takové má být. Tím spíš bych ale očekávala nějaký pořádny závěr, nějaké vyústění. To se ale svým způsobem vůbec nekonalo. Chvíli jsem přemýšlela, zda jsem film správně pochopila, zda se na něj nedívám takhle negativně jen kvůli tomu, že jsem to vlastně celé vůbec nepobrala, a tak jsem si něco málo přečetla, pustila různé interview, ale dozvěděla jsem se prakticky jen to, co jsem už věděla. Za mě ne. Nelíbilo se mi to. A zklamalo mě to. Podle mě to není horor pro každého. Myšlenka je silná, to uznávám, ale vůbec se s ní dál nepracuje tak, aby to působilo na diváka. Alespoň na mě to rozhodně nezabralo. Závěr prostě za ten čas strávený u filmu nestojí. Všude se setkávám jen se skvělými recenzemi a super hodnocením, ale já prostě nemůžu. Ať se na to koukám z jakéhokoli úhlu, mě to vůbec nebavilo. Musím uznat, že herci byli perfektní a opravdu na jedničku, stejně tak kamera a dalších technické stránkiy věci, ale to nic nemění na mém celkovém dojmu. Ve mně film prostě musí něco zanechat. Tenhle nezanechal nic. Za mě je to jen kvalitní provedení, ale bezduché a o ničem.

zdroj obálky: http://www.csfd.cz/
 


Ochutnáno! ~ 3

Čtvrtek v 17:00 | Lucille Daryl |  Ochutnáno!
K-take it veggie sójový jogurt
alternativa bílého jogurtu

Složení: voda, sójové boby* (11%), kukuřičný škrob*, sůl, jogurtové kultury (max. 0,1%).*z kontrolovaného ekologického zemědělství.

Dříve jsem často jedla bílé jogurty. Pro vegany není těžké jogurt nahradit, sójových nebo rýžových je na trhu spoustu, převážně jsou to ale ty již ochucené a jediné s tou "pravou" jogurtovou konzistencí jsou u nás k dostání snad jen ty od Alpra nebo Provamelu. A nejen, že jsou dost drahé, ale třeba ty Alprácké nemají zrovna chválihodné složení (viz. cukr nebo glukózo-fruktózový sirup). Alespoň ty ochucené 4-packy. Pak jsou tu ty velké, 500 gramové, též od značky Alpro, kde už můžeme kromě kokosového nebo mandlového sehnat i bílý, neochucený. Přiznám se, že s tím zkušenosti nemám, ale vzhledem k ceně asi ani mít nechci. I značka Joya nabízí neochucený jogurt a dokonce v malém kelímku, nicméně kelímek je ze škodlivého materiálu. A co se týče ostatních sojových jogurtů na trhu, převážně se jedná o tu pudinkovou konzistenci, což má prostě do klasického jogrtu daleko. Nová značka Kauflandu Take it Veggie nabízí velký sojový jogurt za 39,90 korun, což sice taky není málo, ale už je to rozhodně přijatelnější než dvojnásobek. Navíc vám jogurt vydrží na 3x, pokud jste tedy trochu větší jedlíci jako já, tak jen na 2x, ale jogurt za dvacku mi nepřijde zas tak hrozný.
Kdysi dávno jsem si ráda dělala bílý jogurt se lžičkou rybízové marmelády, perníkovým kořením, vlašskými ořechy a kousky banánu. Nedávno jsem si na to vzpomněla a dostala jsem chuť na nějakou alternativu této mléčné pochoutky, takže jsem neváhala a jogurt koupila. Po ochutnání jogurtu jsem byla nadšená. Sice je po první lžičce ta sojová pachuť zřejmá, nicméně po lžičce třetí už na ni celkem zapomenete a pokud do jogurtu cokoliv přidáte, ztratí se úplně. Takže moje oblíbená svačinka z dřívějších dob byla perfektně nahrazena a já absolutně nepoznala rozdíl.Tenhle jogurt od teď bude parkovat v mé lednici častěji. K dostání je i v ochucená vanilkové verzi, která mě osobně moc neláká, radši si jogurt ochucuji sama. Ale pokud na něj někdy narazím v akci či ve slevě, nejspíš ho taky koštnu.


To byl zase den

Středa v 18:05 | Lucille Daryl |  Deníček slečny Daryl
... aneb občas mi to prostě nemyslí.

Jednak jsem z prvního pracovního dne nebyla vůbec nadšená. Ovšem to, co mu předcházelo, je prostě jako blbej vtip. Ještě, že vstávám každý den kolem páté, i když nemusím. Mám pak spoustu času pro sebe. V pondělí jsem vstala asi o půl páté, v klidu si zacvičila, protáhla se, oblékla se, zkrátka jsem se připravila do práce. A pak jsem si udělala snídani, na kterou jsem se hrozně těšila. Položila jsem si ji k počítači, že ještě mrknu na blog. Stále jsem měla spoustu času před odjezdem. Než jsem se do jídla pustila, šla jsem přiložit. A co se nestalo. To poleno se totiž zaseklo a nešlo dát dovnitř. Ono by šlo, kdybych ho já debil nejdříve otočila, než jsem ho tam začla rvát. Nicméně teď už bylo pozdě. A tak jsem se ho snažila vyndat, nebo zandat dovnitř, prostě něco. Jenže ono se ani nehlo. A tak jsem začala panikařit. Sice jsem měla ještě asi hodinu, ale byla jsem ze všeho tak zoufalá a zkroušená, že jsem ho tam prostě chtěla nacpat a nenapadlo mě nic lepšího, než si pomoci dvířkami od kamen... Samozřejmě prosklenými. No jasně, že jsem to sklo rozbila. Což bylo sakra úplně zřejmé a já do teď nechápu, co mě to proboha napadlo? Měla jsem prostě úplný výpadek myšlení. Ale tak stalo se. Jenže co teď? Kamna hořela, chytlo dokonce i zaražené dřevo ve dveřích. A tak jsem musela hasit a uklízet a byla jsem jak kominík, nemluvě o lehce spálených prstech. Vlak jsem stihla, ale zničit si kamna není nikdy dobrý nápad, a už vůbec ne, když venku mrzne. Přítel měl naštěstí čas a tak přijel a postaral se o to, což bylo jediné štěstí, ale tahle šaškárna trvala až do samotného večera, jelikož sklo řezané na míru a na počkání nesedělo, a tak se muselo jet ještě brousit. Naštěstí už jsem na noc topila a kočkám ani mně prdel nezmrzla.


,,Ještě si to foť, ty pindo!"

Kam dál