Jsem

7. prosince 2018 v 5:36 | Dýňová královna |  Deníček slečny Daryl
Nelíbí se mi, když někdo nebo něco zmizí jako pára nad hrncem. Bez rozloučení. To se přece nedělá. Já to přesto tak trochu udělala, ovšem naprosto neplánovaně. Přesto se snažím povědět vám o tom už asi tak měsíc...

Jednoho dne; tuším, že to bylo těsně po Halloweenu, jsem šla psát článek. Další článek plný mých dojmů a pocitů a zážitků. Obzvláště zážitky obsahovaly mé články opravdu hodně, přitom to byly pocity, o kterých jsem vždycky chtěla nejvíc psát, protože mi to pomáhalo se trochu vyznat ve své hlavě a urovnat si některé věci.
Psala jsem, psala a psala, slovo po slovu, řádek po řádku, a pak jsem se tak zarazila. A nebyla schopná psát dál. V hlavně se mi najednou zrodila otázka "Proč?". Proč to vlastně píšu? A tak jsem zavřela rozepsaný článek a místo toho otevírala články napsané. Rok po roce, měsíc po měsíci. Smazala jsem jsem toho tolik... smazala jsem vlastne téměř všechno.
Nevím, proč jsem polovinu věcí psala. Bavilo mě to, to ano, ale nebyl důvod je psát. Byly to mé vzpomínky a nejsou o nic menší, když jsem je smazala ve psané formě a nechala si je jen v hlavě. Nebo vlastně v srdci, tam možná vzpomínky a zážitky patří o něco víc. Ale zmizet jsem úplně nechtěla, to ne. To jsem udělala bez úmyslu.

Od té doby asi ještě neuběhlo zase tolik dnů, přesto mi to přijde jako hrozně dlouhá doba. Odchod Halloweenu je pro mě každý rok takové divné období, které se vždycky musí nějakým způsobem překulit. Nikdy jsem neměla moc ráda začátek listopadu, vlastně jsem se v něm usadila až na své narozeniny. Letos to bylo jiné. Nejdřív jsem si tedy myslela, že to bude stejně zvláštní, ale nakonec vůbec nebylo. Přivítala jsem listopad s otevřenou náručí a myslím, že on s tou samou přivítal mě. Oslavila jsem narozeniny, v práci jsem šťastnější než touhle dobou před rokem, přestože je toho nad hlavu a přestože předvánoční stres nejde úplně ignorovat, a stále se raduji ze všech těch všedních maličkostí a to takovým způsobem, že se z nich začaly tvořit věci větší a nevšední. A to je asi jediné, na čem záleží. Na tom být šťastný, teď a tady. A byla jsem i předtím, ale asi ne tolik a asi jsem musela o těch hezkých věcech psát, abych si je dokázala zrekapitulovat a čerpat z nich radost i později.

A tak jsem jen chtěla říct těm, které třeba zajímalo, kam jsem se poděla, že jsem stále tady. Jsem a chci být, ale už ne tak konkrétní jako předtím. Ráda se budu dělit o některou mou tvorbu, především o fotky, ale s deníčkovými články a dalšími osobnějšími věcmi je nejspíš amen. Když se o něco chci podělit, většinou to udělám na instagramu, kde mám přece jen přehled o tom, kdo mě sleduje a nesleduje. A taky se mi pak neježí vlasy hrůzou, když napíšu svou přezdívku do googlu.

No a závěrem bych vám všem chtěla popřát krásný čas předvánoční a doufám, že si ho užíváte plnými doušky tak jako já. A před samotnými Vánocemi se ozvu, to bych vážně mohla. A nejspíš ještě dřív, s nějakými těmi fotkami.

S pozdravem
zmizelá Dýňová královna

 

Další články


Kam dál

Reklama