Sunlight comes creeping in

Pondělí v 8:11 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl

Blogová krize stále trvá, ne že ne. Psát se mi chce i nechce; asi jako kdybych najednou nevěděla, jak se to dělá. Ale podobně to mám i se čtením. Četla bych, ale zatraceně se mi nechce. Jsem to ale případ. Vybavil se mi teď Případ číslo 39. Jeden ze starších hororů, který je na seznamu mých restů. V době jeho vzniku jsem ho tak nějak zameškala a jak plynuly roky, já jsem se k němu stále ještě nedostala a i když ho mám dokonce dlouhou dobu v počítači, vůbec se mi do něj nechce. A možná chce, ale ne tak docela, stejně jako do těch ostatních činností. To je jedno, ten film není nijak podstatný. Jen že kdybych měla mít číslo já, byla bych asi Případ číslo 11. Asi určitě. A spojitost se Stranger Things nehledejte, ta tam není. Jedenáctka je moje už celých 23 let, nebo kolik že mi to je. Hm, možná si dám nový univerzální pseudonym, protože lítám od Lucille k Lucirä podle aktuální nálady (třeba v komentářích... všiml si toho vlastně někdo?).

Už ani nevím, kdy jsem dodělala Stranger Wall, ale mám pocit, že jsem se s ní chtěla trochu pochlubit a zapomněla na to. Tak opožděně. Alespoň mám co dát nad perex.

 

Lesem v červnu

11. června 2018 v 20:56 | Lucirä |  Fotografie aneb zachyceno objektivem

Nefotím už tak často, jako tomu bylo kdysi. Přesto fotografování je a vždycky bude mým oblíbeným zájmem, jistým druhem úniku z reality a způsobem vyjádření. Během každého zmáčknutí spouště si vybavuji okamžiky svých prvních dnů, kdy jsem fotila všechno, co se mi připletlo do cesty. Dnes už to tak není, dnes si důkladně vybírám, co si chci vyfotit. Přesto se nejvíce zdržuji u těch nejobyčejnějších maličkostí. Lístky, květy, kamínky. Mám pro ně zkrátka slabost. Nikdy jsem si ale nepořídila makro objektiv, o kterém jsem uvažovala od samého začátku. Možná jednou. A možná taky ne. Možná mi stačí se vyjadřovat takhle.

Avokádově

10. června 2018 v 20:26 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl
Mám chuť psát a tak přemýšlím, kde začít. Asi u avokáda. Avokáda, které jsem si koupila v úterý cestou do práce a které se mnou bylo celý den v batohu.

 


Zavařeno, zamraženo

3. června 2018 v 11:51 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl

Mám pocit, že mě dostihla jakási blogovací krize. Nic vážného, spíš taková ta přechodná; to už za ta léta zkrátka poznáte. Ale teď tu je a s tím asi nehnu. Nevím, odkud se vyloupla. Možná z toho tepla? Na to se ale vymlouvat nechci. V pokoji mám vlastně celkem příjemný chládek a někdy mi ten přechod z rozpáleného slunce do mé studené kobky způsobí až nepříjemné škrábání v krku. Ale včera jsem se při jezení ranní horké kaše docela zapotila, to zase jo. Ale dneska mám kaši znovu, tak to ještě není tak hrozné. Bude hůř, co se tepla týče, muhehe.


Pod jahodami, pražskými stromy a kupou fotek

27. května 2018 v 18:14 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl

Poslední dny byly takové příjemně jarní. Během týdne vládlo aprílové počasí, příjemné jarní spršky střídá sluníčko a on už se přitom chýlí ke konci květen. Jako by to jaro začalo trochu naruby a až teď bylo takové, jaké mělo být. Až do včerejšího dne, který byl zase tak příliš letní. Během posledního týdne se v obchodech objevily meruňky, melouny a na zahradách jsou koruny stromů doslova obsypány třešněmi, zatímco na políčku se červenají jahody. Všechno to přišlo tak naráz, až jsem z toho trochu nervózní a nevím, co si dát do jogurtů a kaší dřív!

Další články


Kam dál