Jednou takhle v Praze (15.7.)

20. července 2013 v 21:37 | Luci Lestrange |  Zážitky

Jestli mi něco opravdu vadí na Praze, pak je to městská hromadná doprava. PROČ proboha stojí tolik! Jet tam se 4 stovkami není dobrý nápad, věřte mi. Ale víc jsem u sebe neměla a většinu peněz jsem dala za jízdenky na metro.
Jezdíme teď do Prahy docela často - měla bych si asi začít nějakým způsobem vydělávat. Podělím se s vámi o pár zážitků z jednoho dne.


Bylo krásně, teplo tak akorát, sluníčko svítilo. Prostě krásný letní den. V Praze je jedna výhoda a to ta, že na vás nikdo tolik nekouká jako v malých městech, na které jsem zvyklá. Jestli něco k smrti nenávidím, pak jsou to lidi, kteří na vás čumí jako retardovaní. Ovšem i v Praze se našlo cosi zajímavého. Sedím si tak v parku, čekám. Abych se nenudila, skočila jsem si předtím do levných knih s tím, že si koupím něco levného (aneb jak si koupit největší kravinu světa během pěti minut). Knížka mě opravdu nebavila, přečetla jsem pár stránek a zavřela jí. Seděla jsem na lavičce a neměla jsem co dělat, tak jsem se začala trochu upravovat. Po pár minutách jsem si všimla člověka v trávě - seděl si tam v tom parku a čuměl přímo na mě. Říkám si, co sakra je? Nevšímám si ho, dokud ovšem nevytáhl mobil. Proč by člověk držel před sebou mobil několik minut? Vypadalo to, jako by si mě natáčel, nechápala jsem. Sem tam jsem se tam koutkem oka podívala, ale nic se nezměnilo. Nebyl zas tak daleko, abych nepoznala, že má mobil otočený displejem k sobě a drží ho přímo naproti mě. Nasraně jsem se otočila zády a přemýšlela, co to má být. Hned na to dal mobil do kapsy, vstal a vyšel. Původně jsem si myslela, že je to nějaký úchyl. Byl to sekuriťák. What the fuck?! :D

Zbytek dne jsme strávili s kamarádkou, která nás chtěla vzít na jedno hezké místo k Vltavě, šli jsme pěšky a ta cesta byla úmorně dlouhá a na tom místě neskutečně páchla rybina. :D O kousek dál to bylo lepší, tak jsme se najedli něčeho z KFC a nakonec šli na šlapadla - ačkoli mě se ze začátku vůbec nechtělo. 200,- na hodinu. Praho, začínám tě nenávidět. Ale musím uznat, že bych se tam vrátila! Byla to paráda. Nemám moc ráda rybníky, řeky ani nic tomu podobnému, takže jsem si myslela, že budu mít divný pocit. Ale naopak, bylo to moc příjemný, jen tak si tam lehnout, povídat si, fotit. Tím vám chci říct, že až budete v Praze a budete mít volnou chvilku, skočte si tam. Pro pražáky to asi není nic novýho, ale člověka z vesnice, jako jsem já, to prostě nadchne. Naposledy jsem na šlapadlech byla jako dítě. Jeden z mála letních dnů v létě. Jinak mám pocit, že je spíš podzim.

 


Komentáře

1 Rodaw | E-mail | Web | 26. července 2013 v 11:18 | Reagovat

Krásná fotka na konci :)))
Já jsem taky z vesnice a v Praze jsem byla jenom párkrát za život :D Ale zrovna teď v sprnu tam pojedu s babičkou, na týden :)
Na šlapadlech jsem teda taky nebyla a taky bych se spíš tipovala na to, že mě to nebude bavit :D Ale je fajn, že sis to nakonec užila:)
Mimochodem máš super blog, budu sem chodit! :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama