Jarní sobota

1. března 2014 v 19:08 | Luci Lestrange |  Deníček slečny Daryl
Dnešní den je skvělej. Ani jsem to nečekala. Je prostě vidět, že přichází jaro. To počasí člověku zlepší náladu o 100%! Po dlouhé době jsem se taky pořádně vyvenčila. Nejdřív jsem se šla vyfotit s naší novou kočkou (znáte mě, neustále fotím sebe, sebe s něčím, něco a všechno). Potom jsem se šla projít s mamkou a sestrou, ke koním a ovcím, takže další várka stopadesáti fotek. A jelikož se moje sestra Legolas dala na dráhu lukostřelce, tak jsem si to šla taky vyzkoušet. No, možná jsem to neměla dělat, ale to z fotek asi poznáte sami.. :D




























Zatím nemá jméno, tak ji říkám Nataša. Trochu se obávám, že jí to zůstane. Mám takovou úchylku, pojmenovávat zvířata kreténskými jmény. :D Ale stejně, ta kočka je tak hloupá, až je to milý. Včera jsme se viděly poprvé, já na ní zavolala, okamžitě přiběhla, vzala jsem ji do ruky a ona se mi schoulila na hrudi a vrněla. A takhle milá je na všechny, ačkoli je sotva zná. Prostě jako bychom se znaly celý život. :D A srandovně mňouká.



























A aby to našemu domácímu buřtíku Belličce nebylo líto, tak jsem se vyfotila i s ní. Ta první fotka je jedna z mála, na kterých se netváří jako prdel nebo nekouká někam pryč, takže je dost vzácná. A na té poslední samozřejmě nezklamala. Ségra se začala hrozně tlemit, když to vyfotila, a já nechápala proč. No, stačil jeden pohled na Belliččin vykulený výraz. :D


U koní. Byl to hezkej pocit, když jsem šla a vedle mě šel ten kůň, jako kdyby byl můj. Měla jsem chuť na něj naskočit a projet se. Ale obávám se, že bych na něj ani nenasedla, natož abych se projela. :D Nikdy jsem snad na koni ani neseděla. Ale tenhle byl milouš, pořád se tak tulil. Jen jsem se ho trochu bála. Mám z těch jejich čumáků prostě respekt. :D


A taky ovečky a jehňátka. To černé je k sežrání (ne, doslova ne! :D). Bylo tam ještě jedno, co bylo celé černé a mělo bílou hlavu. A vůbec, ty jejich přímé pohledy, u kterých přežvykovaly hubama, byly k nezaplacení. :D Ale nikdy mě nepřestane rozesmívat jejich bečení. Je to fakt jak když někde křičí nějakej chlap. :D


A tady jedna s tím teletem. Je na focení snad ještě horší než Bellička. Neustále kouká někam... pryč. :D Přitom když chce, dokáže i vypadat jako fešák!

A teď jdeme na tu vtipnější část...


Aneb lukostřelec ze mě fakt nikdy nebude. Maximálně tak bez prstů. Tady jsem se snažila držet ten šíp, jelikož mi pořád padal, a taky to natáhnout, protože to nešlo. Ale vypadám šťastně, no ne? Ne, fakt mi to nešlo. :D


Tady si všimněte, jak idiotsky to držím. Ale fakt jsem se snažila! Na skoro všech fotkách mám hrozný záchvat smíchu, ale ono to fakt jinak nešlo. Na některých dokonce křičím. Ale ty jsou tak hrozné, že je radši veřejnosti ukazovat nebudu. Hrozně jsem to prožívala, jako Robin Hood!


Tady jsem se snažila soustředit a tvářit se vážně. Ale bylo mi to k hovnu...


Go go Power Rangers!... dopadlo to totiž s šípem zabořeným v zemi maximálně 1 a půl metru ode mně. Ostatně jako všechny moje pokusy...


... tak třeba příště :D
 


Komentáře

1 Clair Delune | Web | 1. března 2014 v 20:20 | Reagovat

Ty fotky jsou skvělé, sluší ti to na nich. Kruci, být taky tak fotogenická... :D
Ta číča na prvních fotkách je kouzelná. Často mi přijde, že venkovní kočky jsou mnohem vděčnější a přítulnější než domácí buřtíci. Někdy na podzim jsem taky byla venku a odněkud se ke mě přidala číča, ještě malé kotě, ale neskutečná kráska. Chodila za mnou jak pejsek a když jsem si s ní teda na chvíli sedla na trávník, hned mi s vrněním vyskočila do klína a usnula. Fakt jsem měla pokušení vzít si ji domů.
No a pak přijdu domů a můj veleúžasný zrzek mi chrní v posteli a pohled ke mě zvedne až když ho jdu na krmit. Nemiluj ho :D

2 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 1. března 2014 v 20:50 | Reagovat

Ta fotka, kde se s novou číčou vysloveně smějete, je strašně roztomilá. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama