"The day has come for all us sinners" - Aerodrome Festival; 17.6. 2014, Praha

20. června 2014 v 15:01 | Luci Lestrange |  Zážitky

Skoro jsem ani nemohla dospat, takže mi vstávání v půl osmé nedělalo problémy ani přes to, že většinou spím tak do jedenácti. Hrozně jsem se těšila, nešlo to ani popsat. Hodila jsem na sebe od večera připravené oblečení, dala se trochu do kupy (spíš jsem nad tím make-upem strávila většinu času, což bylo v závěru naprosto zbytečné, zkuste se za cca 4 hodiny v kotli nezpotit jako prasata), sbalila si věci do mé mini kabelky (včetně oblečení na další den, mám prostě kabelku jak Hermiona) a nakonec jsem se vydala na autobus, který mě zavezl do Přelouče a odtamtud jsme s partou jeli do Prahy.


Na nádraží nás jedna slečna s klukem oslovili, jestli by se k nám nemohli přidat, byli z Ostravy a Olomouce, takže to v Praze moc neznali. Tudíž se nám partička trochu rozrostla a my se vydali autobusem na Výstaviště - jedno z mála míst v Praze, kam bez problémů trefím, jelikož tam byl dříve Polygraf. A Matějská, samozřejmě! Ale vzhledem k tomu, že se areál festivalu otevíral až ve tři, měli jsme ještě asi přes dvě hodiny čas a tak jsme se vydali do nejbližší čínské restaurace, kde jsme byli posazeni k takovému obrovskému kulatému stolu, který byl v takovém malém odlehlém místě. Takže jsem si tam (podobně jako většina ostatních) dala nudle s kuřecím masem (no, podle kamaráda s masem z rotvajlera - ale jeho jídlo vypadalo zase jako naporcovaná čivava, ale prý "kuře po sečuánsku") a byly vážně výborné. Takže jsme se nakrmili a vyrazili konečně na místo. Kamarádovi ještě během cesty někdo volal s tím, že je tam hrozně moc lidí, takže jsem byla vystrašená, že strávíme ve frontě půl dne.
No, dorazili jsme před výstaviště, kde zmateně pobíhalo pár lidí s tričkama Avenged Sevenfold (na celém tom festivalu bylo téměř obtížné najít někoho, kdo má nějaké jiné tričko - vážně bylo jak v ráji vidět tolik fanoušků pohromadě) ale těch hrozně moc lidí nikde. Tak jsme se vydali po stopách nějakých holek a nakonec jsme zjistili, že jsme obešli celý areál a přitom stačilo jít jen na druhou stranu a byli bychom tam hned. :D Každopádně, lidí tam vůbec nebylo hodně (alespoň do té chvíle), takže jsme vůbec nemuseli spěchat. Odtamtud jsem ještě musela jet pro kamarádku - to je tak, když ji na poslední chvíli překecám, aby si koupila lístek a sehnala jsem ji ho od neznámé slečny, která jí ho měla předat v metru v den festivalu půl hodiny před začátkem - celkem odvážné, ale vyšlo to. :D A když jsme se obě vrátily k ostatním, zbývalo už jen půl hodiny, než se otevřel festival. Uteklo to rychle, vstup byl otevřen a nás i naše tašky samozřejmě pečlivě prohmatali, jelikož jsme si sebou nemohli vzít ani blbou vodu. Což mě fakt sralo, ale počítala jsem s tím, aneb "nechme ty lidi na koncertě na přímém slunci chcípnout žízní, dejme půl litr neperlivé vody za třicet korun!". Ale co se dá dělat, za tričko za 660,- se mi utrácet nechtělo, tak jsem utrácela jen za vodu (a jeden odporný velký langoš, největší chyba mého života).


No, chvíli jsme se tam tak váleli po trávě, když pak vystoupila první kapela a tou byl bratr známého a všemi očekávaného hudebníka a mimo jiné i režiséra Roba Zombieho - Powerman 5000. Abych pravdu řekla, tuhle kapelu jsem neznala, ale příjemně mě překvapila, hráli fakt pěkně a tak jsme si je šli na chvíli poslechnout a podívat se na ně z kotle.

Další kapelou byli čeští Hentai Corporation, o kterých psát nebudu, jelikož je neposlouchám a jejich hudba se mi nelíbí, takže jsme si odpočali. Přiznám se že zkrátka patřím k těm, kteří českou hudební scénu spíše odsuzují, než tolerují, ale neříkám, že se nenajdou vyjímky. Bohužel, tahle kapela mezi ně nepatří. Takže jsme si dali pivo, lehli si v trávě a smáli se všemu a všem.

Po nich se začalo připravovat podium pro Roba Zombieho - na toho jsem se vážně těšila. Nejsem sice fanoušek, ale pár jeho songů znám a líbí se mi, mimo jiné je mi blízký už jen pro jeho lásku k hororům. Chtěli ho vidět i všichni ostatní, takže jsme vlezli do kotle a v tu chvíli jsme zjistili, že pokud chceme být vepředu na A7x, měli bychom tam už zůstat. Proč ne, byly to jen tři hodiny. V závěru tedy víc, jak tři hodiny. Takže jsem se rozhodla, že se přes všechny lidi procpu ven a koupím si ještě flašku pití, abych tam neumřela. Jen co jsem vylezla z kotle, začali hrát písničku Living Dead Girl, kterou mám od něj vážně ráda, takže jsem byla trochu naštvaná, že jsem to chytla zrovna na tuhle. Bohužel jsem se vrátila až když už ji dohráli. Rob potěšil své fanoušky tím, že jim z pódia šel podat ruku, tudíž se všichni nahrnuli dopředu, což mě naopak hrozně potěšilo, jelikož nás tím ti lidi vzadu dotlačili poměrně blízko. Rob měl skvělou show a v kotli to byla vážně paráda.

Další kapelou byli Limp Bizkit, na které se těšilo velké množství lidí - já bohužel ne. Je to numetalová kapela, což znamená, že kombinují prvky z různých stylů, mezi kterými je kromě metalu a hardcore punku také rap nebo hip-hop a mně zkrátka tenhle styl opravdu nesedne. Neříkám, že není zajímavé to kombinovat, ale mým uším to nelahodí. Na tuhle kapelu to bylo vážně divoký - a když píšu vážně, tak vážně! Skákat, křičet, proč ne. Vrážet do ostatních, proč ne, jednou je to kotel. Ale proboha, proč s pivem v ruce a totálně ožralej? Jedu si užít kapelu, ne se ožrat a pak srát ostatní lidi. Strhla se taky menší rvačka nedaleko ode mě, taky jsem párkrát myslela, že mezi těmi lidmi dostanu klaustrofobický záchvat, nehledně na minimální přísun čerstvého vzduchu. Ale díky těmhle tlačenicím jsme se dostali hodně dopředu. Sice jsem vypadala jako prase, měla politý vlasy pivem a málem mě ti lidi zadupali do země, ale co bych pro svý miláčky neudělala. Tahle kapela mi přišla naprosto nekonečná - asi pro to, že mě to vůbec nebavilo.


Ale pak konečně odehráli své vystoupení a všichni jsme vyčkávali Avenged Sevenfold, kteří před devátou hodinou konečně dorazili na podium. NEOMDLELA JSEM! První přišel Arin, jejich "nový" bubeník. Ačkoli ho hodně lidí nemá rádo, protože Jimmy je Jimmy, já ho ráda vážně mám a pohled na něj byl úžasný. Je to takové malé usměvavé ucho, přijde mi děsně roztomilý. Matt přiběhl ve skvělé náladě, přesně tak, jak ho znám z videí. Johnny mi najednou přišel tisíckrát sympatičtější - co si budeme nalhávat, basáci jsou pro většinu lidí hrozně nevýrazní a ne zrovna oblíbení - a hrozně mě to potěšilo. Pak samozřejmě Zacky. Někdo psal, že mu přišlo, že se celý koncert tvářil jako blbec, ale já takový pocit nemám, pohled na něj byl stejně úžasný jako na ostatní. Nevím, co ti lidi chtějí od kytaristy, který se přeci jen i přes dlouhá léta praxe musí soustředit nejen na svůj výraz, ale především na hraní. A kdo mě zná, možná už si říká - sakra, a co Synyster Gates? - ano, nebojte, nezapomněla jsem. Vyhlížela jsem ho celou dobu. Ale abych řekla pravdu, přišla jsem na to, že Syny vlastně vůbec není na pohled tolik sympatickej, ale to nic nemění na tom, že je to můj idol number one a že jsem měla ohromnou radost, že jsem ho mohla vidět a slyšet naživo z takové blízkosti. Ale možná už jen vyrůstám z té trapné fanynky do normální fanynky. Je na něm zkrátka vidět, že jen dělá to, co ho baví a že nijak nežere ty ukřičené fanynky, které hází své kalhotky na podium (bohužel doslova, Matt mu je chudákovi pověsil na jeho mikrofon). Ale samozřejmě se taky usmíval, vyplazoval jazyk, mával a zkrátka dělal těmi gesty všem fanouškům radost.
Abych ale přešla k samotnému vystoupení - kluci celé úžasné vystoupení započali písničkou Shepred of Fire z nového alba. Sázela jsem sice spíš na Hail to the King (která později zazněla také), ale tohle byla hned další možnost, přeci jen je to první písnička z jejich nového alba. Samozřejmě nemohla chybět ohnivá show (až jsem Arina u bicích litovala, jelikžo to teplo bylo cítit až u nás) a petardy. Další písničkou byla Critical Acclaim, moje oblíbená Welcome to the Family a pak právě očekávaná Hail to the King, která prostě nesměla chybět a všichni jsme si s Mattem nadšeně z plna hrdla zpívali refrén "Hail to the king, hail to the one, kneel to the crown, stand in the sun". Pak zahrály písničky Doing Time a Buried Alive a pak ta, bez které by ten koncert nebyl úplný - So far away, před kterou následoval menší proslov a věnování zesnulému Jimmymu. Málem mi z toho ukápla slza, bylo to vážně úžasné, když lidi nad hlavou mávali plamínkem ze zapalovače. A potom přišla na řadu hitovka Nightmare, ve kterou jsem také doufala, jelikož na ní mám i s kamarádkou spoustu vtipných vzpomínek. Na řadu přišla Bat Country a konečně jsem se dočkala té, na kterou jsem se těšila nejvíc. Zaslechla jsem začátek Afterlife a okamžitě mi naskočila husí kůže. Křičela jsem jak jsem jen mohla a trochu mi vytryskla slza z té obrovské radosti. Hrozně jsem se na ní těšila a tuhle písničku jsem si užila nejvíc (jsem zvědavá na video záznam, jelikož jsem celou dobu byla nahoře a zpívala, když v tom jsem si všimla, že kamera je přímo naproti mně :D). Koncert se blížil ke konci a byl čas pro Synyho sólo. Je to prostě bůh, poslouchala bych to klidně hodiny v kuse. Už byla tma a Matt nám nakonec oznámil poslední písničku a tou byla This Means War. A pak zmizeli z pódia...
Nezahráli nám A Little Piece of Heaven! Spousta lidí má tuhle písničku hrozně ráda, takže jsme začali skandovat a křičet její název. Kluci se vrátili a zahráli nám tenhle boží "love song". Takže jsme všichni opět zpívali a při části "...and I know, I know it's not your time, but bye bye" kluci zamávali. Ovšem jeden týpek, který stál opodál, zvednul prostředníček směrem k Synymu a stejně tak jako on si toho všiml i Johnny a oba dva celkem nevěřícně a nechápavě čučeli. Syn mu to později samozřejmě vrátil s úsměvem na tváři. Doteď netuším, proč to ten týpek vlastně udělal. :D Nakonec přidali ještě písničku Unohlly Confessions, rozházeli pár trsátek a Arin své paličky a rozloučili se s námi. Bohužel, pro mě jejich hody šťastné nebyly, ale s prázdnou jsem rozhodně neodešla - byla jsem plná toho největšího pocitu štěstí a splněného snu, a to i přes neuvěřitelně bolavou hlavu, záda, pošlapané nohy a vyschlý krk. Pro mě to byl ten nejkrásnější zážitek a doufám, že jsem na jejich koncertě nebyla naposled.


Bohužel jsem sebou neměla foťák, což mě na jednu stranu mrzí, ale zase jsem si jistá, že by to nejspíš nepřežil v tom nejlepším stavu a ani bych si to s ním tolik neužila, takže mám jen pár nekvalitních fotek z mobilu.
 


Komentáře

1 Emm Emm | Web | 21. června 2014 v 17:41 | Reagovat

Musím s Tebou jen a jen souhlasit. Já jsem z toho, že jsme se konečně dočkali A7X u nás, byla taky úplně nadšená a pořád jsem, protože Sevenfoldi jsou jedna z kapel, kterou jsem chtěla vidět naživo už strašně dlouho. Konečně to vyšlo a nemělo to chybu! Hned bych si to dala ještě jednou. :))

A jsem ráda, že nejsem jediná, která nepřišla Hentai Corporation na chuť, protože mě třeba doslova pilo krev chování toho jejich frontmana a jeho řeči mimo mísu.

Jinak nechystáš se takhle náhodou třeba i na Metallicu? Já nad tím docela uvažuju, ale nikomu z okolí se nechce.. :)

2 Luci Lestrange Luci Lestrange | E-mail | Web | 21. června 2014 v 18:25 | Reagovat

[1]: Přesně tak, klidně hned bych si do toho kotle šla stoupnout znovu! :)

Mně kdysi dávno stačil od Hentai Corporation jeden klip a došlo mi, že tohle nebude hudba pro mě a když jsem je slyšela na festivalu, akorát se mi to potvrdilo.

Na Metallicu se bohužel nechystám, mám už lístek na léto na Blink, takže už musím začít trochu šetřit. :D

3 Ennie Ennie | Web | 21. června 2014 v 19:39 | Reagovat

Byl to vážně zážitek! A doufám, že se kluci, co nejdříve sem zase podívají :). A HC nemá rádo více lidí ;D.

4 Luci Lestrange Luci Lestrange | E-mail | Web | 21. června 2014 v 21:14 | Reagovat

[3]: Doufám taky, jelikož žádný jejich další koncert si rozhodně nenechám ujít. :)

A všimla jsem si, že nás bude asi víc. :D

5 Bellička Bellička | Web | 26. června 2014 v 13:40 | Reagovat

Proč máš na tý selfý takový zubyska?

6 Emm Emm | Web | 26. června 2014 v 22:11 | Reagovat

[2]: Jé, tak to si užij Blink, na ty se zase nedostanu já, takže pak očekávám zase nějaký report! ;) :))

7 fromyesterday fromyesterday | Web | 27. června 2014 v 11:35 | Reagovat

Já při čtení tohohle článku jen souhlasně kývám jako takoví ti pejsci, co bývali kdysi hrozně oblíbení a každý je měl vzadu u okna, a je mi tak strašně líto, že ten den uběhl tak moc rychle. Já nevím, proč mi dříve přišlo, že se k nim Arin nehodí, ono to bylo asi proto, že tehdy byl takové nevýrazné štěňátko, ale teď, když jsem ho viděla hrát a tak, mám úplně jiný názor! A je strašně roztomilý a hodný a neuvěřitelně žáruvzrodný :D chudák! Kluci hráli úžasně, lidi v davu byli úžasní a úplně každý si to užíval, bylo vidět, že byli překvapení z té odezvy a snad Matt vážně nekecal a ukáží se tu brzy znovu! O:))

Super článek! :))

8 Luci Lestrange Luci Lestrange | E-mail | Web | 27. června 2014 v 12:02 | Reagovat

[6]: To je škoda. :/ Děkuju, report určitě bude. :)

[7]: Přesně, uteklo to neuvěřitelně rychle. To, že je Arin žáruvzdorný, mě neuvěřitelně rozesmálo. :D Ale máš pravdu, já nechápu, jak to mohl vydržet. :D A doufám v to samé, ten pocit byl tak úžasný, že ho chci co nejdřív zažít znovu. :) A děkuju moc. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama