Winchestars - den čtvrtý

4. srpna 2014 v 23:06 | Luci Lestrange |  Deníček slečny Daryl


Středa byla jednou věcí velice výjimečná. Nemáme fotky. Téměř žádné. Věřte nebo ne, vážně jsme se vůbec nefotily. Fotky byly takové záchytné body, když jsem v paměti marně hledala, co se celý den dělo. Takže tady to bude asi o něco obtížnější. :D Jediná fotka, která vznikla, byla ta, když jsem začínala psát dopis pro Saku. Tedy spíš kondolenci s nápisem "Upřímnou soustrast". A všechny čtyři - i s Belličkou, která na tom měla největší podíl - máme radost, že měl náš pozdrav úspěch.


Přes den jsme podle všeho seděly nejspíš u videoher a hrály tetris a potom jsme si šly ven zopakovat včerejší hraní karet. Tentokrát nás to ale nebavilo tolik. Odpoledne jsme si k obědu pustily film The Devil's Backbone, neboli Ďáblova páteř, neboli Princ bez království. Takový horor nehoror od režiséra Faunova labyrintu. Film to byl hezký, hodnocení má více než dobré, ale na mě to bylo až moc dlouhé a utahané, takže místy jsem se opravdu nudila a usínala.

A pak už si vůbec nepamatuji, co přesně se dělo, takže se přesunu rovnou k procházce do lesa, na kterou jsme se vydali i s mamkou a s Dragem. Bylo vážně hrozné teplo, takže se těšil na koupání a hned co jsme dorazili ke struze, vlítnul do vody a čekal, až mu budeme s holkama házet klacky. Navíc chodit v té osvěžující vodě po kamínkách byla vážně paráda. V tom vedru se mi sebou nechtělo tahat foťák, navíc když jsem věděla, že se budu máchat ve vodě, ale nakonec nám to bylo docela líto, jelikož by mohly vzniknout super fotky. Chvíli jsme se tam zdrželi a pak jsme se vydali po poli domů. A tam se stalo to hlavní - stala jsem se sběratelkou kostí! Objevily jsme pozůstatky nějakého srnce a jeho parůžky mě natolik uchvátily, že jsem si je prostě musela odnést za účelem použít je na nějaké focení. A ještě předtím jsem v poli našla super provaz, který jsem si sebou nesla celou cestu, takže se vážně hodil. Parůžky (i s necelou lebkou) jsem si přivázala na provaz a nesla si svůj nález hrdě domů. Celou cestu mi sice mamka nadávala, že jsem úchyl, ale já měla vážně radost. Snad se na mě srneček nezlobí, ale jsem si jistá, že jemu by už ty parohy k ničemu nebyly.


Kopýtko.
 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 5. srpna 2014 v 22:28 | Reagovat

Měl víc než úspěch. Do konce tábora na mě bude hezky koukat při spaní. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama