Winchestars - den druhý

3. srpna 2014 v 17:39 | Luci Lestrange |  Deníček slečny Daryl


Pondělí. A pro mě se pondělí už nějaký ten týden rovná slovu zubař. Takže i tentokrát jsem se tam musela vydat, aby mi vložku v zubu vyměnil za jinou a za týden mi mohl dát konečně plombu a já měla pokoj. A holky využily situace a vydaly se do Přelouče se mnou. Když jsme dorazily, měla jsem ještě chvíli čas, tak jsme skočily k vietnamcům, kde jsme si s Hanyuu koupily super hrníčky na kafe.


Potom jsem už spěchala k zubaři, ale na řadu jsem stejně šla o něco později. A taky jsem málem umřela na zubařském křesle. Ne bolestí, ale nudou. Bylo to dlouhé a já už se chtěla vrátit k holkám a jít si něco koupit. Když už jsem odtamtud konečně vypadla, zašly jsme si na mojí oblíbenou kopečkovou zmrzlinu, sedly jsme si v mini parku u fontány na obrubník, jelikož lavičky byly na sluníčku, a poslouchaly jsme konverzace matek s dětmi a doufaly jsme, že nikdy takhle nedopadnem. A naše konverzace se trochu rozšířila, když kolem proběhlo opravdu tlusté dítě. Nesnáším děti a ze všeho nejvíc nesnáším matky tlustých dětí. Není větší nezodpovědnost, než zničit svému děcku život tím, že do něj budu cpát sračky, které zapříčiní to, že bude už ve svých čtyřech letech vypadat jako Crabbe z Harryho Pottera.

Další zastávkou byla prodejna s názvem Levné CD/DVD, kterou vlastní jeden takový milý chlápek, který už si nás asi i trochu pamatuje, jelikož tam se sestrou po dobu několika let chodíme jednou za čas pro nějaký horor. A kromě roztomiloučkých propisek jsem si odtamtud prostě nějaký odnést musela. A navíc ta DVDčka byla jen za 12 korun, takže nekup to. No, nic moc jsem tam nenašla, akorát mě zaujal název Mistr loutkář, jelikož loutky fakt nemusím, jsou fakt nechutně creepy. Obálka sice byla poněkud pochybná, ale tak co bych čekala od filmu z roku 89. Zkrátka jsem mu dala šanci a koupila ho. Další den se dozvíte, jak to dopadlo!

Potom jsme si skočily k dalším vietnamcům, kde jsem si koupila svůj super otvírák-neotvírák, protože to vlastně vůbec otvírák není. Takže můj sen mít svůj vlastní hezký otvírák je opět nesplněný. Potom jsme si z technických důvodů doběhly do Tesca (a teď v tom nehledejte kdo ví co, jen jsme potřebovaly někomu něco koupit) a nakonec jsme spěchaly zpátky na vlak, který jsme naštěstí stihly a se spocenými zadky jsme si jely zpátky domů. Tam jsme se schladily v bazénu a nakonec si šly pustit komedii Haunted Hause, tedy v našem překladu Pár nenormálních aktivit, jelikož jsme ji ještě žádná z nás neviděly. Byla to totální konina, ale nešlo se jí nesmát.

Zbytek dne asi nebyl nijak zajímavý, jelikož si ho vůbec nepamatuji. Nejspíš jsme ještě zpívaly karaoke a zase jen tak zevlily u počítačů. Za zmínku už stojí snad jen válení se u televize, kdy jsem si hrála s Belličkou s myšičkou na provázku a ze srandy jsem provázek LEHCE uvázala Belličce na ocásek. Tak, že hned spadl. Byl to prostě výjev čisté nudy, nic víc. Jenže Hanyuu se to nějakým způsobem zalíbilo a řekla mi, ať jí ho tam uvážu tak, aby nespadl. Z počátku Bellička byla v pohodě, ale jakmile vyběhla a všimla si, že myš běží za ní, začala do ní mlátit a hrozně syčela, tak jsem se do toho zapijila a okamžitě ji provázek z ocásku stáhla. Jenže Bellička byla jak utržená ze řetězu a ještě zmlátila i mě, takže paráda. Musela jsem si ji usmiřovat celý večer, byla hrozně naštvaná, protože jsme se jí ještě k tomu všemu smály. Ona to fakt byla docela vtipná podívaná, ale potom mi ji bylo neuvěřitelně líto. A nemyslete si, že týráme zvířátka, jí to vůbec nemohlo bolet, jen se prostě lekla! :D

Tohle je prosím pěkně společná fotka.




PS - Všichni milují Backstreet Boys. Né že né.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama