Říjen 2014

Podzimní radost

16. října 2014 v 18:38 | Luci Lestrange |  Deníček slečny Daryl

Ať žije říjen! Já ten měsíc vážně tak neskutečně moc miluju. A letos je přesně podlé mého gusta! Našlo by se tisíce věcí, které by mě mohly štvát, ale mě neštve vůbec nic! Mám se fakt skvěle a mám chuť to vykřikovat do světa. Ale stejně si radši párkrát zaťukám.

Jak můžete vidět, na blížící se Halloween jsem se taky řádně zařídila. Nad posteli mi svítí dýňová světýlka, okolo kterých jsem si obmotala podzimní červené listí, které mě hrozně zaujalo na hřbitově, a na své "svíčkové svatyni" každý večer pálím svíčky v tématických svícnech. Ten krásný prostřední jsme měly doma ještě v oranžovém a černém provedení a já je omylem rozbila. To si budu asi vyčítat do konce života, protož už nikdy takové neseženu.


Photoshoot s Míšou

13. října 2014 v 12:39 | Luci Lestrange |  Fotografie aneb zachyceno objektivem
Času je málo a já pořád někde lítám. A dokonce jsem i něco málo nafotila, takže o lenosti se zase tak moc mluvit nedá. Mám tady pár fotek z focení s kamarádkou Míšou, která je sama mladou fotografkou a jde jí to vážně skvěle, takže jsme spolu určitě nefotily naposledy. Fotek je jen hrstka, bylo to dost narychlo a nebylo zrovna nejlepší počasí.

V poslední době mám vážně až podezřele nabitý program. Čtyřdenní víkend ale stejně uteče jako voda a pak už zase škola, škola, škola. Začala jsem konečně číst alespoň Bibli, když jsem ještě nesehnala těch třicet dalších knih, a zatím se mi ve škole stále líbí. Většina přednášek mě dokonce i baví a zajímá, takže si nemám na co stěžovat. Ale teď už zpět k fotkám! PS - brzy se tu objeví ještě pár dalších fotek z focení s mou sestrou a s další kamarádkou, tak to tu už snad nebude tak dlouho pusté a prázdné. :)



Arcade Hry - 4.10.2014

7. října 2014 v 14:00 | Luci Lestrange |  Zážitky

V sobotu jsem byla v nebi. Tedy za Prahou ve vesnici zvané Červený Újezd, kde se nachází největší videoherna arkádových automatů v Evropě. Jel tam kamarád se svým tátou a mladším bratrem, a jelikož mě zná a ví, jak mám tyhle hry ráda, tak mi nabídl, jestli bych nechtěla jet s nimi - a tohle se nedá odmítnout. Sice jsem kvůli tomu musela vstát už v pět, abych se stihla včas dopravit do Pardubic, ale to mi vůbec nevadilo, jelikož jsem se tam neuvěřitelně těšila.