Přišel k nám pavouček

27. dubna 2015 v 7:22 | Lucille Daryl |  Deníček slečny Daryl

Uplynulý týden byl dost různorodý. Celý jsem ho strávila s přítelem u nás, jelikož onemocněl a u něj doma je vždycky jako v ledničce (ačkoli se topí) a to na tu zimnici nebylo nejlepší. Jak se tam asi musí cítit nemocný člověk s horečkou, když i ten zdravý si přijde jako kus ledu. Možná přeháním, ale jsem zvyklá na teplo a je mi zima vždy a všude - obzvlášť v létě.

Plánovali jsme nějaký výlet, ale bohužel. Tak jsme strávili týden převážně doma (pokud nepočítám nějaké procházky i s rodinou) hraním Mafie a Mortal Kombatu, do kterého jsem se mimochodem zamilovala ještě víc, než jsem si myslela. K téhle hře mám vztah už od dětství, kdy jsme ji jako malé hrály na videohrách se sestrou a bratranci. Spoustu dalších dílů jsem si také zahrála na Arcade hrách za Prahou, jak jsem tu již dávno zmiňovala. Příběh máme dohraný, stejně tak jako spoustu šampionů v žebříčku, a v Challenge tower jsme v polovině. A teď jen brečím, že desítka, která před pár dny vyšla, je na PS4 a na PC, z čehož v podstatě nemám ani jedno, protože můj počítač se nedá považovat za plnohodnotný počítač. Jsem ráda, že jsem tu rozjela tu Mafii. Jó, to Zaklínač, ten to štěstí bohužel neměl. Ale alespoň si ušetřím nějaký volný čas i na něco jiného, než na hry.


To by bylo k mému hernímu já, které se začalo pořádně rozvíjet až s příchodem PS3 a do té doby bylo zaměřené víceméně jen na retro. Další novinkou jsou totiž narozeniny mé milé sestry, které oslavila ve čtvrtek. Dostala ode mě třetí díl Hobita a s přítelem jsme ji dohromady koupili velkou figurku Thora, který na mě jediný čekal v hračkárně a těšil se k ní domů. K našemu neštěstí byl bohužel i jediným nefunkčním kusem. Měl totiž mluvit a házet kladivo a my po výměně baterií zjistili, že je zkrátka rozbitý. Škoda. I tak je ale kouzelný. Plánuji nějaký photoshooting s mýma monster-kráskama, což už jsem sestře oznámila a není proti. První chlap, kterého poznají, a zrovna je to sám Thor! Ty budou nadšené.

Od mamky dostala DDR, na kterém už vesele hopsám i já. Když jsem viděla, jak jí to po jediném dni jde a já na tom přešlapuji jako debil, rozhodla jsem se, že to takhle dál nejde. Taková ostuda. A tak jsem okoukala techniky a ačkoli mi držení rytmu nedělá žádný problém, neuměla jsem zkrátka prohazovat nohy tak šikovně, aniž bych se nezamotala jako Nagini kolem Voldemortovi nohy. A pak mi došlo, že vážně musím skákat, a od té chvíle jsem se do té taneční podložky zamilovala tak, že teď budu každý den chodit k sestře domů na vodku! (Je to fakt skvěle rytmickej song a když to řeknete takhle, zní to ultra cool!) K tomu mému cvičení je to skvělé kardio, které mi tak trochu chybělo, jelikož doma nemůžu dělat ani dřepy s výskokem, aniž by se neotřásal strop a nepadaly panenky z polic, skákání přes švihadlo jsem začala nenávidět, jelikož mám vždycky pocit, že celá vybouchnu, a běhat se snad nikdy nenaučím. Začala jsem teď ale chodit cvičit na balkón, což je po ránu snad to nejpříjemnější, což může být.

A teď konečně něco k té fotce na začátku článku. Známý přivezl sestře dárek k narozeninám a protože mu došlo, že na mé dvacetiny v listopadu úplně zapomněl, dal mi panenku do sbírky. Takže mám svou čtrnáctou slečnu. Černočernou redheadku, dceru Arachné, pavoučí krásku Wydownu Spider. Sice jsem ve wishlistu měla tu z Power Ghouls, jelikož se mi u téhle moc nelíbila ta modrá rtěnka, ale když jsem ji uviděla naživo, přišla mi neskutečně roztomilá a možná i zajímavější, jak v té superhrdinské verzi. Navíc má u sebe tři outfity s komiksovým potiskem, takže ji to vedle superhrdinky Toralei sluší tak jako tak. ty její ručičky jsou úplně úchvatné, brzy vám ji představím.

Konečně mám hotové sítě v oknech, takže si Bellička užívá pohled z "nového" okna. Nikdy dřív se neotvíralo, takže doufám, že letní noci se tu letos zvládnou v pořádku. Už teď si nechávám přes noc větrat a poslouchám kuňkání žab, což je pro mě snad ten nejkrásnější zvuk na jaře! Navíc mi to hrozně připomíná takového to prvomájové období. Nojo, zkrátka je už znát, že se to blíží.

A když už jsem zmínila tu Belličku...

 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 27. dubna 2015 v 21:45 | Reagovat

Teda, musím říct, že jsem vážně zvědavá, jak tam má Widowna všechny ty ručičky přidělané, nějak si to nedokážu představit, že se tam vejdou. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama