Zkušenosti hypochondra, aneb když opravdu trpím

28. května 2015 v 16:13 | Lucille Daryl |  Deníček slečny Daryl

Blíží se víkend a můj týden se stále točí jen kolem nemocí. Jako by už toho nebylo dost. Začínám nenávidět všechno, co má spojitost s doktory. Když už se vyléčí jedna věc, najde se druhá. A takhle pořád dokola. Můj aktuální stav je asi takový, že sotva dýchám, protože do toho všeho se z nenadání přidalo ještě cosi, co se zatím projevuje jako zánět dutin, ale plánuji se toho prostě zbavit co nejdřívě a sama doma. K doktorům už na nějakou dobu zase nechci. Pondělí u doktora, středa u doktora, čtvrtek u doktora. Sestřička mi navíc vzala krev takovým způsobem, že mě z toho ještě bolela celá ruka.



Nehodlám tu brečet a vypisovat, co všechno mi bylo a je a co všechno mě ještě čeká, ale jedním z těch horších problémů byla páteř, přesněji krční páteř spojená s bolestmi hlavy a migrénou. A tak bych se chtěla podělit s mou zkušeností. Bolest mě totiž trápí už řadu let. Jó, ještě na základce jsem se najezdila k tolika doktorům, podstoupila nejrůznější rehabilitace a myslíte, že něco pomohlo? Jasně, že ne. Nedávno bolesti začaly být ale vážně hodně nesnesitelné, už jsem se s nimi i probouzela. A v tu chvíli si mamka vzpomněla, že ji kdysi náš obvoďák dělal akupunkturu, jelikož se zabývá homeopatií. Nechápu, že ji to nenapadlo dřív, jelikož k němu kdysi přijela s velkou bolestí zad, kvůli které už v ruce neudržela ani hrnek. Pan doktor ji udělal akupunkturu a od té doby už ji záda nezabolela. A tak jsem se rozhodla to vyzkoušet, jelikož si představte prožívat každý den s bolestí páteře a každý druhý den s bolestmi hlavy.

Jak to probíhalo, hmm. Pan doktor si mě posadil a první tři jehličky napíchal do levého ucha, kde jsou prý základní body. Další jehličky umístil někam na záda k páteři. Vpich sám o sobě nebolel, jen prostě maličko zapíchal. A pak přišly dvě poslední jehličky do bodu, který je prý jedním z nejcitlivějších - mezi palcem a ukazováčkem. Takže těch jehliček bylo opravdu maličko, jelikož jsme se domluvili, že tam půjdu několikrát, takže chtěl začít zlehka. Na pravé ruce jsem skoro nic necítila, ovšem když píchl poslední jehličku do levé ruky, projela mnou obrovská nepříjemná a těžko popsatelná bolest, kterou doprovázel neuvěřitelný tlak v celém těle. Začala mě celá ruka bolet, motala se mi hlava, zatmělo se mi před očima, zalehly mi uši a absolutně jsem netušila, co se děje. Byl to snad ten nejhnusnější pocit, jaký jsem kdy zažila. Jehličky mi z těla vyndal a položil mě na záda. Potila jsem se jako prase a měla hrozně nízky tlak. Netuším, co se stalo, konečně ta tma začínala prchat a mně se vše vracelo do normálu. Až na to, že mě v tu chvíli začala levá strana krční páteře naprosto neuvěřitelně bolet, tak, jak mě vždy bolela. Stejně tak i hlava. Vždycky to bylo horší na té levé straně. Na to, že jsem se akupunktury vůbec nebála, tak jsem byla docela vystrašená. Doktor mi řekl, že se mu to poprvé taky stalo, že byl ten vpich absolutně přesný a nejspíš jsem to měla opravdu hodně zablokované, nebo kdo ví. KAŽDOPÁDNĚ, tímhle nechci vystrašit nikoho, kdo o tom třeba uvažoval, jelikož od té chvilky, kdy se vše srovnalo, je vše v naprostém pořádku. Ta úmorná bolest, která mi v tu chvíli vystřelila do toho nejbolestivějšího místa, totiž hned poté zmizela a už se nevrátila (ťuk ťuk ťuk). Netuším, jestli je to vážně tím, že mi to ty jehličky uvolnily a akupunktura zabrala (ale určitě by bylo lepší, kdybych si na ni ještě párkrát došla, což mám také v plánu), ale zatím mě vážně nic nebolí. Tedy až na to, že jsem do toho nastydla a bolí mě dutiny, ale to se toho vůbec netýká, jelikož je dost možné, že to mám z alergie na pyl. Takže to za ten velice nepříjemný okamžik, který jsem ani trochu nečekala, přece jen stálo. Tedy alespoň doufám.

Dalším mým problémem je ale to, že jsem si tu páteř navíc ještě zbytečně namáhala a ty bolesti jsem si zhoršovala sama. Jsem totiž závislá na tom, že si neustále s tím krkem křupu. A když píšu závislá, myslím opravdu závislá. Netuším, jak se to mohlo stát, ale je to tak. Vždycky jsem si říkala, že prostě cítím, že to mám zablokované, křupnu krkem a rameny a bude to fajn. A takhle jsem křupala každý den a každou chvíli, což tu páteř snad ještě víc ničilo. A nedávno mi došlo, že já vlastně necítím úlevu, jak jsem si furt nalhávala. Vždycky to totiž bolelo ještě víc. Kolikrát jsem se prokřupla hned po ránu, protože jsem prostě potřebovala. A v tu chvíli mě rozbolela jak krční páteř, tak hlava. Ale začínám si uvědomovat, že já to nepotřebuji. Já jsem prostě na tu bolest tak zvyklá, že jsem to dělala už jen ze zvyku. A došlo mi, že jsem se na tom stala vážně závislá, jelikož mám hroznou chuť si to křupnout. A přitom mě to nebolí. Ale prostě potřebuju. I teď. Po té akupunktuře jsem si totiž řekla, že toho nechám. A už třetí den odolávám. Ale je to hrozné! Vlastně není, je to děsná úleva, ale zároveň mě to hrozně mučí. Je to tak těžké na popis! Jak může být někdo závislý na něčem tak hloupém? Jsem jak zasranej kuřák, kterej si nemůže zapálit!

A dost o nemocích! Ačkoli mě čeká ještě pár výsledků, dost už. Neustále propaguji to, jak silnou má člověk mysl a kolik toho může ovlivnit pozitivním myšlením. Ale je to hrozně, hrozně těžké. Obzvlášť, když se vám nahromadí několik problémů najednou. A další věcí je ta, že už několik dní vůbec nesvítí sluníčko a já mám z toho prostě špatný pocit. Může mi být sebelíp, ale něco mi prostě chybí a tam uvnitř jsem taková mrtvá. Je to tím počasím. Ono se to nezdá, ale ovlivňuje toho strašně moc. Já se teď snažím naladit na pozitivní vlnu, přestat depkařit a prostě věřit, že je všechno dobrý. To je první a nejdůležitější krok k uzdravení!


Dnes jsem se stavila u Hany, daly jsme si její veganskou pizzu (omnomnom) a udělali si s Thorem čajový dýchánek. Při té příležitosti mi dávala různé rady, jak uvolnit ty dutiny, a přiměla mě k tomu, abych rozkousala malý stroužek česneku. Když mi podala ten nejmenší, zjistila jsem, že vlastně vůbec není malý, ale prostě jsem si řekla, že nebudu srab a zkusím to, když mě to protáhne. Předtím jsem totiž měla hlavu schovanou pod ručníkem nad horkou vodou s francovkou a nic moc. A že mě to vážně protáhlo! Furt to není nejlepší, ale rozhodně jsem se u toho zapotila a vsadím se, že se mi už zvýšil i ten tlak. Myslela jsem, že mi to rozleptá jazyk, fuj! Vždycky jsem česnek nenáviděla, protože mi hrozně smrděl, ale teď se ho učím jíst pro jeho zdravé účinky. No, po dnešku ho už radši nechci vidět.

Pak jsme si zašly ke mně a zahrály si simíky, jako za starých časů. Jen už to prostě nebylo ono. Když sestra hru vypínala, že jí to už nebaví, moje simka odjížděla do práce. Zrovna jsem si k sobě chtěla nastěhovat jednoho simíka, který akorát přišel k jejímu domu, jenže ona zrovna nastoupila do auta, aniž bych si toho všimla. Takže simík se nedozvonil, odešel a v tu chvíli jsem si všimla, že se na plotně z něčeho kouří. A do prdele! Nikdo tam není, kdo to uhasí? Když jsem na začátku hry vybavovala dům, říkala jsem si "Jé, já si sem dám alarm, kdyby náhodou přišli zloději, nikdy ho sem nedávám." ale že bych tam rovnou hodila i ten detektor kouře, to ne! To jsem si řekla, že je zbytečné. Hrála jsem totiž poctivě a bez cheatů. Takže jsem si na vše vydělávala sama. A zrovna jsem měla dostatek peněz na to, abych si mohla pořídit takové hezká prosklená krbová kamna. A to bylo právě pár sekund před tím, než mi simka odjela do práce. Takže, vrátíme se k tomu jídlu na plotě. Začalo hořet. Nejdřív sporák, potom kuchyňská linka, lednička, stoleček, židličky. A pak jsem tam měla malou nízkou zeď, takže by se oheň neměl jak dál šířit a bylo by po všem, než by simka přijela domů z práce. Jenže to mě nenapadlo, mě místo toho napadlo něco jiného. Použiju cheat 'sethour', posunu čas tak, aby simka přijela z práce a mohla oheň uhasit. Co myslíte, že udělala. Přijela z práce, vlítla rovnou do ohně a uhořela. Konec hry. PODVÁDĚT SE NEMÁ, AMEN.



 


Komentáře

1 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 28. května 2015 v 17:55 | Reagovat

Jujky, to křupání... Víš jistě, že nepíšeš můj příběh?
Teda, já už skoro nekřupu :-)
Minule jsem se zarazila na poslední chvíli, cítím, že mám ten krk nějaký zablokovaný, chci si jen tak křupnout a jen jsem naklonila hlavu, došlo mi, co by to způsobilo... Ano, migrénu.
Migrénu, kdy nesnáším zvuky, světlo, doteky, nic...
Snad jen zeď o kterou si otluču hlavu...
A kyblík na zvracení z bolesti...

A k té rýmě...
Fakt mi pomáhá vana horké vody a sůl do koupele :-) Jakákoliv :-) Asi jde o tu sůl a ne o tu vůni.
A teoreticky by mělo stačit jí prostě chvilku inhalovat :-)
Možná to vyzkoušej, myslím, že to bude minimálně příjemnější, než kousat česnek :-)
A držím palce, ať je Ti líp :-)

2 Lucille Daryl Lucille Daryl | Web | 28. května 2015 v 18:23 | Reagovat

[1]: A dá se toho vůbec zbavit? Já mám strach, že to třeba vydržím, pak jednou křupnu a začne to znova. Křupu, i když tou hlavou jakkoli víc trhnu, takže furt doufám, že to jednoho dne přestane..

Ještě mám v plánu dnes zkusit inhalovat, sůl do koupele nemám, tak zkusím obyčejnou. Děkuju! :)

3 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 28. května 2015 v 18:57 | Reagovat

[2]: Já bych osobně doporučovala inhalovat horkou vodu s obyč solí a nějakými čerstvými bylinkami, třeba oreganem, meduňkou nebo tak, to pomohlo vloni v Německu mě a ještě to hezky voní. :)

4 Hanyuu Hanyuu | Web | 28. května 2015 v 20:16 | Reagovat

No jo... já doporučim vždycky to nejdrastičtější, co mě napadne. Ale já to nemyslím špatně. :D :D

5 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 28. května 2015 v 21:40 | Reagovat

[2]: Obávám se, že to je jen horší a horší...
Čím víc křupnutí, tím jednodušeji to křupne potom...

6 Lucille Daryl Lucille Daryl | Web | 29. května 2015 v 14:36 | Reagovat

[3]: Děkuju za tip. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama