Kousky mého ponurého srdce

23. června 2015 v 17:59 | Lucille Daryl |  Ze života

Od malička mě lákaly věci se zvláštní a chmurnou tématikou. Ať už to byly filmy, seriály, písničky, nebo třeba dekorace či oblečení. Měla jsem k tomu hrozně kladný vztah. Už jako malá jsem nejradši kreslila hřbitovy na sto způsobů a strašidelné domy, vedle kterých byl většinou nějaký ten vrah s nožem či sekerou v ruce. Tolik jsem jich věnovala mamce za jediný den. Ale ji to nejspíš nijak nevyvádělo z míry, jelikož ona jako malá zase kreslila rakve. Mně to ale, narozdíl od ní, zůstalo.

Mám ráda magii a nadpřirozeno, mám ráda procházky po hřbitově a lákají mě strašidelné a opuštěné domy. Mám ráda horory, hororové komedie a animované filmy s hororovými prvky. Mám ráda horror punk, mám ráda trička s potiskem zombíků. Mám ráda Halloween. I panenky Monster High sbírám z toho důvodu, že jsou to monstra. Když se to snažím nějak shrnout, dá se říct, že HOROR je mým největším koníčkem, a to nejen ve filmu. Vyhledávám ho naprosto všude a ve všem.


Bylo to již zmíněné kreslení hřbitůvků. Můj první oblíbený song (když pominu poslouchání Bubu Šou na gramofonu - mimochodem, tu desku stále mám) byl Hrobař od české kapely Premier. Do dnes si pamatuji triko s netopýřím střihem a potiskem upířích tesáků, které jsem sehnala v nějakém sekáči a udělala si kostým na upíra. Vyhrála jsem první místo na školním karnevale. O tom, jak jsem milovala nejrůznější hororové příběhy a každou neděli se těšila na seriál Věřte nevěřte. Jak vidíte, bylo to ve mně vždycky. Bála jsem se, ale milovala jsem to. Ten pocit strachu a tu ponurou atmosféru. Když si tak vzpomínám, sledovala jsem klasické animované seriály nejen od Disneyho, jako třeba My z Kačerova, Chip a Dale, nebo i Kočkopes, ale nejvíc mě bavily právě ty 'strašidelné' epizody. Minimálně jedna byla snad v každém seriálu pro děti. I v Pokémonech. Strašidelný dům, strašidla, záhady.. Dokonce si spoustu z nich pamatuji. Tak jistě chápete, že Scooby Doo mi naprosto vyhovoval, ačkoli po vyřešení záhady nešlo o nic nadpřirozeného (přiznám se, že z toho jsem bývala vždycky trochu zklamaná). A tento článek je zároveň vysvětlením toho, proč mě i ve dvaceti letech baví koukat na seriál Monster High.


A pak jsou tu samozřejmě filmy. Některé mám ráda též od dětství, jako třeba mnou naprosto uctívaná Addamsova rodina, nebo Střihoruký Edward od Tima Burtona. A když jsme u Tima Burtona, pravidelní čtenáři a moji přátelé vědí, jak moc ho zbožňuji. Vincent, Beetlejuice, Ed Wood, Ospalá díra, Mrtvá nevěsta Tima Burtona, Sweeney Todd, Frankenweenie., Temné stíny. Nightmare before Christmas. A pak samozřejmě i další, ne zrovna typicky hororová díla, ale vzhledem k tomu, že na horor je tento článek zaměřený, nebudu to tu míchat do jednoho. I když, on mě Batman možná také zaujal z toho důvodu, že je to netopýří muž a netopýr je pro mě zkrátka symbolem Halloweenu a všeho strašidelného. Pak jsou to také seriály. Již zmíněnou Addamsovu rodinu mám ráda i jako původní seriál. O něco radši mám ale ráda The Munsters, naprosto úžasnou klasickou komedii. Nesmím zapomenout ani na něco novějšího - Supernatural. Především do třetí série můj velmi oblíbený seriál, který mi přirostl k srdci za krátkou chvíli.


Ráda si pustím nějaký zajímavý dokument či obyčejné video, které lze vyhledat i na Youtube. Nejen o různých případech posednutí člověka, strašidelných domech, duchách, ale i o mimozemšťanech. A pak je tu samozřejmě ta největší klasika - hororové filmy, kterých je velká spousta. A taky jsem velkou spoustu viděla. Své zhlédnuté horory od nedávna přidávám i každý měsíc na blog do článku a napsala jsem i jeden článek o jejich podžánrech, který si můžete přečíst zde. Nedá se ani tak říct, který je mým nejoblíbenějším, nepohrdnu totiž skoro žádným a hodně záleží na náladě. Někdy mám chuť čistě na něco nadpřirozeného, jindy bych si radši dala nějakého maskovaného psychopata nebo třeba zombíky. Co ale zmíním jsou určitě horory z 80. let, které zbožňuji pro jejich typickou atmosféru. Miluji především Noční můru v Elm Street a Halloween. Mimo to se vrátím ještě o kousek dál v čase a zmíním Universal Monsters - Dracula, Frankenstein, Creautre from the Black Lagoon a další. I to jsou mé srdeční záležitosti. A přiznávám se, miluji staré americké béčkové filmy. Amerika je pro mě v hororech jednička, ačkoli to, co někdy předvádí, je naprosto šílené. Ty horory k ní patří.


Horor vyhledávám vlastně i v hudbě. Ačkoli mám už nějakou řádku let jako svou nejoblíbenější kapelu Avenged Sevenfold, kteří sice hrají tvrdší hudbu, ale já bych tu ráda mluvila o horror punku, který naprosto a vysloveně zbožňuju. Stejně jako Rockabilly nebo Psychobilly, ale přesně z těch samotný horror punk čerpá. Z 50. let a béčkových hororových filmů. Nejradši mám Misfits a Wednesday 13, nepohrdnu ale ani písničkami od kapel Creepersin, Creepshow, Calabrese, Murderdolls a dalšími zástupci, kteří mají k tomuto žánru velmi blízko. A že jich není málo. Neumím to ani popsat, ale přesně tahle hudba má pro mě tu absolutně nekrásnější atmosféru na světě. Ty rozmanité a typicky hororové texty, ach! A když už jsme u té hudby, zmíním i Roba Zombieho, kterého mám přeci jen o něco radši jako muzikanta, než jako režiséra - ačkoli se mi od něj pár kousků rozhodně líbí.


No a když už jsme u té překrásné hudby s tou překrásnou atmosférou, ta hraje důležitou roli ještě v něčem. Halloween! Neboli předvečer všech svatých. Svátek, o kterém toho najdeme všude spoustu a já se tu ani nemíním zabývat původem a dalšími okecávkami kolem, o to v tomto článku vůbec nejde. Chci jen zmínit to, jak moc je mi Halloween sympatický stylem, kterým se slaví právě v Americe. Ano, opět. To bych nebyla já, v tom hororu jsem zkrátka tak trochu americká duše. Sice jsem toho názoru, že je to pro děti šíleně nebezpečné, ale celé to období má jedno velké kouzlo. A to nemluvím o té výzdobě. Vždycky mě mrzelo, že se neslaví i u nás. Jakmile začíná podzim, tahle halloweenská nálada se mě drží pomalu až do adventa. Mám chuť všechno venku vyzdobit, ale u nás to bohužel nejde. Tak si alespoň tématicky nazdobím pokoj. A jednou, jednou až budu mít svůj dům, bude na Halloweena tak nazdobenej, že se budou všechny děti v okolí bát!


No a další kategorií, která stojí za zmínku, je třeba móda a styl oblékání. Samozřejmě záleží, jaký mám zrovna den, ale mnoho z těch mých dní mám na sobě právě nějaké tričko s hororovým potiskem a k tomu šílené doplňky. Když bych to měla někam zařadit, je mi v módě nejvíce sympatický právě styl Rockabilly a Psychobilly. A ačkoli se do něj přímo nestylizuji, mám dny, kdy se tomu mé outfity alespoň vzdáleně podobají. Zkrátka příšerny, zombíci, netopýrci, pavoučci, havrani, kostlivci, lezoucí střeva, růžičky... To je moje vášeň.
 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 23. června 2015 v 19:14 | Reagovat

Já tedy zrovna na horory nikdy moc nebyla, protože jsem z nich vždycky byla podělaná až za ušima (vivat velká fantazie, opravdu), ale pamatuji si, že když jsme ještě někdy na konci základky měli na pracovních činnostech vytvořit nějaký projekt, s kamarádkou jsme vyrobily malou dřevěnou rakev s mrtvolou uvnitř. Potom jsem postupně objevovala filmy Tima Burtona, literární tvorbu Edgara Allana Poea (a doteď na něj a jeho gotickou atmosféru nedám dopustit, pamatuji si, jakou husí kůži jsem měla při čtení Zániku domu Usherů) a třeba ještě obrazy Victorie Francés ... však i tu první Frankie jsem si kupovala proto, že to byla panenka přesně podle mého gusta. :3 A Halloween? Ten bych alespoň jednou chtěla zažít v nějaké anglicky mluvící zemi, přesně takový ten typický, jaký by měl být, s celou tou atmosférou, která tady zkrátka není.

Je prostě fajn, že jsi taková, jaká jsi ... vždycky je fajn, když člověk narazí na někoho, koho neberou jenom takové ty tuctové věci. :)

2 Bajde Bajde | E-mail | Web | 24. června 2015 v 13:52 | Reagovat

Na horor se podívám sem tam, ale mám raději psycho horory, nikoli krváky, ty mě tak nebaví. Takže například 13 duchů a Insidious se mi líbily moc.
Co se týče knížek, tak já sebe samu považuji za knihomola a knihy na podobnou tématiku mám ráda taky, nikdy mě nebavily veselé knihy, ale hodně čtu také knihy z koncentračních táborů či o dětech, které mají nějaký psychický problém (viz knihy od Torey L. Hayden).
Zajímavé je to, že od malička mám hodně zlé sny, mohl by z toho vzniknout celovečerní film, ale je zábava usínat s tím, že vím, že se mi opět bude něco zdát, proto mám na svém blogu rubriku s názvem "mé sny", protože někdy mám potřebu se podělit :).
Styl oblékání mám podobný, jako ty :).
Souhlasím s předešlým komentářem.

3 Blanka Blanka | Web | 24. června 2015 v 15:31 | Reagovat

No asi by mě trochu znepokojovalo, kdyby mé dítko kreslilo hřbitovy :)

Každopádně já jsem hrozný strašpytel a horory teda nejsou vůbec pro mě. Ale tak proti gustu... :)

4 womm womm | E-mail | Web | 25. června 2015 v 15:21 | Reagovat

Ak máš rada takú hudbu možno by si sa mala pozrieť na žáner zvaný horrorcore. Je to odnož hiphopu, ale tie texty sú niekedy fakt dobré. Odporúčam napr. Lo Key - Grab Your Knife :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama