Klasické deníčkové řeči

22. září 2015 v 15:35 | Lucille Daryl |  Deníček slečny Daryl
Minulý týden v úterý jsem si připomněla své dospívání. Přijela za mnou a sestrou totiž kamarádka Anežka, se kterou jsme dřív trávily velkou část letních prázdnin. Teď se vídáme málo, jelikož se nám oběma nikdy nesejdou dvě nejdůležitější složky dalekého přátelství - čas a peníze. Vidíme se vzácně, ale i to má své kouzlo. Máme spolu nespočet zážitků, na které neustále vzpomínáme. Už od dětství jsme spolu každý náš pobyt koukaly na horory, a ani letos jsme neudělaly vyjímku.



Byla tu jen tři dny a uteklo to zase jako voda - však už je od té doby taky týden pryč, neskutečné. První den jsme se jen procházely a následně jsme kecaly o všem možném. Následující dny jsme strávily vším možným, ale naší hlavní náplní bylo kino. Ještě předtím jsme si ale u oběda pustily jeden horor. The Gallows, neboli Šibenice. Do kina jsme pak jely na Sinistera 2, aby těch hororů nebylo málo. Kino bylo opět prázdné! Jen my a nějaký pár. A to jsem ještě den před Anežky příjezdem koukala se sestrou opět na jedničku, jelikož ji ještě neviděla. Takže pokud někoho zajímá vyjádření a hodnocení - musíte si počkat. Všechny tyhle filmy zahrnu do pravidelných měsíčních hororových článků. Teď chci jen napsat to, že to bylo hrozně prima se zase vidět a zažít spolu něco nového.

Dělaly jsme si srandu z toho, co u nás zapomene tentokrát. Je tu totiž vždycky jako doma, uděláme neskutečnej bordel a pak tu zapomene tisíc věcí. Tentokrát jsme si myslely, že vážně nic nezapomněla a cestou na vlak jsme se ještě vracely pro plavky. Paradox bylo to, že spodní díl plavek ztratila v zatáčce u vlaku a všimla si toho až když vlak přijížděl. Po mém návratu domů jsem našla ještě sprcháč a kartáček, takže další tradice je neporušena.

V pátek jsem se klasicky vydala za přítelem na víkend, takže jsem opustila už tak naštvanou Belličku. Z příjezdu Anežky nebyla dvakrát nadšená, jelikož to znamenalo, že někdo zabere polovinu mé postele. A celou tu dobu si svou zlost vybíjela na Polterovi. Tak jsem ji nechala za ten víkend vyvztekat. Je to takové moje klubíčko, stále sedá v otevřeném okně a pak jde cloumat kličkou u kamen, abych zatopila.

U přítele jsem v sobotu byla chvíli sama, jelikož byl v práci, tak jsem stihla další horůrek do sbírky (takže článek bude snad o něco plnější!) a zároveň stoupala moje vánoční nálada. Vážně to mám hrozně na přeskáčku. Měla jsem chuť vyzdobit celý dům a teď mám chuť si vyzdobit pokoj, lehnout si na koberec k televizi a sledovat vánoční filmy. Nemůžu se dočkat, až můj pokoj provoní stromeček (letos si sem dám totiž opravdový) a až mi ho kočky budou v jednom kuse ničit a shazovat na zem. Už se to blíží! Jediné, čeho se na Vánocích obávám, je cukroví. Začínám totiž parádně prasit. A to nemluvím jen o té skvělé kachně se zelím a bramborovým knedlíkem, kterou jsme si dali s kamarády v sobotu k VEČEŘI. Tenhle týden jsem začala poněkud pracovněji a rozlámaně, ale jím i cvičím poctivě, takže se nemůžu dočkat dalšího hřešícího víkendu, jelikož už teď předpokládám, že se zace nacpu něčím neuvěřitelně tučným. Já to jídlo tak miluju!

PS: To září nám ale utíká, co?
 


Komentáře

1 Baruschka | E-mail | Web | 22. září 2015 v 16:01 | Reagovat

Jééé, to jsem ráda, že nejsem jediná, kdo už tak trochu plaší s Vánocemi :-)

2 Karma | Web | 22. září 2015 v 21:04 | Reagovat

Nojo, když se člověk sejde s nějakou kámoškou jednou za dlouhou dobu, vždycky vznikne nějaká časová anomálie a utíká to divně rychle.

3 Katherine de Luk | E-mail | Web | 22. září 2015 v 23:05 | Reagovat

Už vánoce? To ještě né, ještě nás čekají dušičky a vyřezávání dýní.. :) Nedávno jsem na tvůj blog narazila a musim říct že  se mi líbíš. ;) Ve vší počestnosti, pro bohy! :D Můžu se zeptat odkud si?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama