Prasečí víkend

30. září 2015 v 17:53 | Lucille Daryl |  Deníček slečny Daryl

A tentokrát doslova. Poprvé jsem ochutnala kance! Znáte to, když jste sami, tak si jedete svůj režim - stravujete se tak, jak chcete, máte čas na sebe a tak se sami sobě plnohodnotně věnujete. V mém případě je to cvičení, v poslední době jsem přidala i běh a samozřejmě zdravé stravování (ale ani tomu se člověk nemůže věnovat na sto procent, pokud je gurmána zároveň nenažrané prase, jako já. A taky milovník všeho sladkého a pečeného). Ve velké míře to ale opravdu zdravé je, když vynechám nějaký ten pečený koláček ráno k snídani. Jsem zvyklá jíst vyváženě a snažím se hřešit co nejmíň, protože pekáč buchet na břiše si s pekáčem buchet v troubě absolutně nerozumí. A mně se zkrátka líbí, takže když už peču něco sladkého, dávám přednost něčemu tvarohovému z ovesné mouky a dalších zdravějších alternativ.


A teď s dovolením dokončím původní myšlenku třetí věty v tomto článku - no a pak jedete někam na víkend (v mém případě k příteli), kde jsou zkrátka lidi zvyklí se stravovat poněkud jinak, a tak vás čeká velké pokušení. Já miluji zdravé jídlo, mám skvělý pocit, když se tak stravuji a nemusím si nic vyčítat, zároveň jsem ale hroznej gurmán a když se něco naskytne, chci to ochutnat. A ono to nezdravé jídlo sice není dobré pro naše tělo a zdraví, ale někdy je bohužel zatraceně dobré na chuť. A člověk prostě neodolá. A s tím já bojuji poslendí dobou! Celý týden jsem poctivá a pak padne víkend a bum - svíčková s kancem. Copak libovej kaneček, ale ten houskovej knedlík, ta omáčka plná smetany. Ale ona byla tak zatraceně dobrá! Já o tom víkendu zkrátka musím něco zprasit. Když se držím celý den, dám si pak k večeři pizzu (a to se poslední dobou snažím poctivě večeřet bílkoviny s minimem sacharidů). No a když už mám lehkou večeři i zdravý oběd, prasím rovnou ráno a to krupicovou kaší, která parádně vykrmuje. No a to nemluvím o tom štrůdlu po obědě. A hrozně jsem si oblíbila meltu, bohužel ale s mlíkem, takže opět ruinuji jednu poměrně zdravou věc. Alespoň, že jsem se svým způsobem neustále hýbala - hodně jsme totiž uklízeli. A já miluji uklízení! Vážně. Nechápu, že to někdo nesnáší. A mimochodem, tenhle článek není beze smyslu, pokud ve vás práve panuje tento pocit. Smyslem je, že láska je vážně trápení! LÁSKA K JÍDLU!

Takže jistě chápete, že tenhle týden se opět snažím držet na uzdě. Užívám si ty svá snídaňová rána, zeleninové večeře při sledování Gilmorek (chápete to, já je celý svůj život nemohla ani cítit, jak ukrutně mě sraly, a teď ve 20ti letech je začnu pravidelně sledovat?), sportuju, poctivě behám! A v neposlední řadě stěhuju. Ano, opět. Nějak jsem dostala chuť otočit si postel, což vyžadovalo logicky i postunutí dalšího nábytku. Nejdříve jsem si myslela, že to sama nezvládnu, ale nakonec jsem to kupodivu stihla v rekordním čase a dokonce jsem u toho neudělala ani bordel, jako vždy předtím. Nojo, stává se ze mě silák. Mimochodem, své monster slečny mám teď na čestném místě hned vedle počítače, poslední spodní polička je připravená k obydlení - to víte, Winter is coming je teď mé osobní motto, jelikož slavím narozeniny v listopadu, svátek v prosinci a pak jsou hned Vánoce. A nechci si nějak fandit, ale já vím, že těch panenek bude letos hodně. >:D

Taky samozřejmě musím zmínit, jak moc si užívám podzim. Procházky doprovázené příjemných studeným větrem jsou na denním pořádku a já se s radostí chumlám od šátku, sleduji pomalu se zbarvující lístky na stromech a těším se na čaj u hořících kamen. Dokonce mě popadají i chutě se zavrtat do deky a hrát simíky. Škoda, že už mě hra sama o sobě nebaví, mnohem radši stavím dům a představuji si, že jednou v takovém budu bydlet. Víte, já jsem měla bejt architekt, protože moje domy jsou vážně famózní!

Dnešek probíhal od rána pracovně. Vydělávala jsem na dárky k Vánocům, měla výýýbornej oběd v podobě zdravé obdoby rajské omáčky s kuřecím masem a knedlíky - a teď pozor - ovesné "houskové" knedlíky! Bez mouky a bez housek a dalších tučných zbytečností. A bylo to tak výtečné, že bych je nejradši jedla do konce života. I když to jsem říkala i o té svíčkové s kancem. Ale takhle, když má člověk jistotu, že to není tučné a nezdravé, se to baští jedna báseň bez výčitek. No a ani před obědem jsem se neflákala - pekla jsem totiž ovesnou štrůdl. Jednu s tvarohem, která čeká na naše společné ráno, a jednu bez pro mamku a sestru - a ta už mimochodem není. Žádná mouka, žádný bílý cukr. Když bude zájem o receptík, s radostí ho sem hodím. No a teď mě čeká posilování nožek a zadku, které jsem dřív nestihla, takže se odporoučím a zase se někdy ozvu - konkrétně asi hned zítra, jelikož jednak začíná můj oblíbený měsíc, Halloween se blíží a já se potřebuji pochlubit s výzdobou, a také rubrice horor dlůžím zhlédnuté filmy za srpen a září.

31 DNÍ DO HALLOWEENU!

 


Komentáře

1 Leri Goodness | E-mail | Web | 1. října 2015 v 17:39 | Reagovat

Krásný příběh :). Jelikož jsem milovník jídla, občas na mě padne taková "žravá", jak já tomu říkám a nejsem k zastavení. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama