Máme tu nový rok

5. ledna 2016 v 18:49 | Lucille Daryl |  Zážitky
Nejpitomější společná fotka roku

Nový rok, nové já, nové začátky, nová šance? Nový start, čistý štít? Tak to je ta největší blbost na světě. Odznova můžeme začít kterýkoli den v roce, ne jen 1. ledna. Záleží jen na nás. Proto nemám ráda novoroční předsevzetí, která stejně nikdy nikomu nevydržela. Chcete zhubnout? Začněte zdravě jíst, začněte cvičit, změňte životní styl. Chcete být lepším člověkem? A kdo vám brání? Můžete začít kdykoliv a měli byste začít hned, jak vás to napadne. První leden je jen den jako každý jiný. Každý den můžete změnit sebe, svůj život, svá rozhodnutí. Nikdo nepotřebuje první leden. Plánujte. Naplánujte si výlety na jaro 2016, naplánujte si, kam byste se rádi vydali v létě na dovolenou, naplánujte si všemožné sešlosti a akce, ale neberte příchod nového roku jako nový start, jako novou možnost. Berte tak každý nový den.

Asi už jste pochopili, že u mě předsevzetí opravdu nehrozí. Žádné mé rozhodnutí nebude souviset s novým rokem a abych pravdu řekla, zatím si ani neuvědomuji, že rok 2015 je za námi.


Vánoční svátky už pro mě neměly téměř žádnou vánoční atmosféru, což byla škoda. Těšila jsem se na vánoční filmy a pohádky, ale když v televizi na první svátek vánoční dávají hovno a na ten druhý ho opakují, tak se zkrátka nedá nic dělat. Po svátcích jsem trávila čas s přítelem a našimi kočkami a bylo nám krásně. Vyrazili jsme si na sushi a dokonce i na menší nákupy, pořídily sobě i kočkám něco na zub a měli se jak v bavlnce. Na Silvestr tu byla ještě Kelly, takže jsme trávili dost času všichni společně - na kus drbu a kávy u sestry, na Mortal Kombat u mě. A na samotný Silvestr jsme hráli Activity jako o život a u toho se cpali naším domácím vegetariánským sushi a nachos s hummusem a salsou. V Albertu jsem úplnou náhodou narazila na talířky a párty kloboučky s Monster High zlevněné na pouhých osm korun, takže si umíte představit, jakou rychlostí letěly do košíku. Já trávím silvestra ráda doma, takže si nemůžu stěžovat, byl to prima večer a Activity zkrátka nepřestanou bavit v žádném věku. K tomu jsme ještě chvíli předtím vyrazili do města pro kinder vajíčka (takový zvyk, že si o půlnoci rozděláme vajíčko a postavička nějakým způsobem znázorňuje následující rok) a nakonec jsme tam běhaly s holkama po městě, protože všude měli zavřeno. Ve vajíčku jsem nakonec měla nějakou zvláštní obludku na pružině, což mi řeklo tedy opravdu hodně.

Když jsem přišla na kloub balení, zklamalo mě krájení. Nenadělám nic.

Všem přeji opožděně krásný nový rok a spoustu šťastných okamžiků! Já už si v novém roce stihla pořídit další dvě panenky a pro leden s dovolením končím, nebo nebudeme mít s kočkama co jíst.

Nějaké malé ohlédnutí do roku 2015 by ale vůbec neuškodilo, abych se i já podívala na to, co všechno jsem za tento rok stihla a na co budu ráda vzpomínat.


Jako první bych chtěla podotknout, že ten rok utekl šíleně rychle. Plánovala jsem trochu víc věcí, než jsem nakonec podnikla, a když si teď vzpomenu na jaro, je to jako by to bylo včera. A přitom se sem řítí už jaro další! Neuvěřitelné. Hrozně ráda vzpomínám na období ledna a února, které pro mě vždycky bývalo depresivní, pochmurné a absolutně nezajímavé. V roce 2015 to bylo jedno z nejkrásnějších období. A která období do té skupiny patřila dál? Léto, podzim a zima. Celý rok. Naprosto celý rok a každý měsíc byl něčím vyjímečný a krásný.

Pro leden a únor 2015 byla hlavním tématem renovace pokoje, který byl do té doby společný se sestrou. Většina věcí se tudíž točila hlavně kolem toho. Počínaje plánováním o tom, jak si to tam zařídím. Jak já, tak sestra jsme se nemohly dočkat, až se stěhování uskuteční. Vzpomínám si na ten bordel, který vládl v pokoji, když sestra začala pozvolna balit věci. Na to, jak se začínaly přemalovávat stěny a taky na to, jak jsme sledovali s Richardem Pána Prstenů a jak od nás vždycky odjížděl pozdě v noci. V únoru už jsem bydlela sama ve svém novém království, ve kterém jsem se zpočátku bála a usínala s rozsvícenou lampičkou u Sexu ve městě. Kolem mě bylo najednou tolik volného místa, které udivovalo nejen Belličku, ale i mě samotnou. Nikdy předtím ten pokoj nevypadal tak velký. Okamžitě jsem své volné místo využila večerním cvičením, které jsem si opravdu užívala. Žhavou novinkou byla také Play Station 3 konzole, kterou jsme dostaly společně se sestrou k Vánocům. Po dohrání Batmana Arkham Asylum jsem se mohla vrhnout na Last of Us, kterému jsem bezmezně propadla a i to patří k mým prvním vzpomínkám z roku 2015.

Březen 2015 byl pro mě velmi radostným měsícem doprovázeným skvělou retro rock'n'rollovou hudbou a atmosférou vůbec. Změnila jsem si svou přezdívku, užívala si přicházející jaro, vařila jsem, pekla jsem a fintila jsem se - doslova jsem si užívala to pomalu přicházející teplo a možnost nosit sukně, šaty a další hadříky, ve kterých jsem se cítila jako dáma! Těšila jsem se na plesy a březen zakončila nejlépe, jak jsem jen mohla - společně s Kvilčou, která se u nás na týden zdržela. Na březen vzpomínám snad nejradši a ty vzpomínky mě doslova nutí těšit se i na ten letošní! Šaty, plesy, sluníčko! Duben pak ovládl Mortal Kombat.

Květen započal tím, čím duben skončil - pálením čarodějnic na jedné venkovní akci a následným prvním májem, který jsem proležela s migrénou v posteli. Krásnou vzpomínkou na květen je především koncert Marty Kubišové v divadle, kam mě vzal přítel. Na Martě jsem vyrůstala a nedám na ni dopustit. Ačkoli české hudební scéně zrovna dvakrát nefandím, paní Kubišová je pro mě bohyně. 16. května oslavila má milovaná Bellatrix své čtvrté narozeniny a já se den poté poprvé ve svém životě (a doufám, že naposled) svezla v sanitce a zavítala do nemocnice. Do teď nevím, co mi vlastně bylo, ale diagnóza zněla jasně - průjem. A koho zajímá, že člověk doslova kolabuje z neznesitelné bolesti něčeho tam dole, nejspíš vaječníku, tudíž byl problém gynekologického rázu? Prostě průjem a basta. Takže květen je pro mě vlastně vzpomínka na průjem, který se nekonal. Dobře, teď už přestávám být vtipná a začínám být spíš nechutná, takže jdu dál. :D V květnu jsem se také (nechtíc) obarvila na černo, za což jsem se nenáviděla dalších pár měsíců. Květen zahrnuje také jeden nádherný výlet s přítelem do Zoo, na který vzpomínám velmi ráda a doufám, že jsme tam spolu nebyli naposled.

Červen ovladla koťátka. Kupa koťátek! A k tomu sluníčko a.. VEDRO! Na které vzpomínám vážně ráda. Začalo povalování na dece, slunečné procházky a chystání se na léto. Z Července si nejvíce vzpomínám na kino a Terminátora, který se mi zkrátka vryl pod kůži, a především pak na jednu velkou životní změnu - přivítání Poltergeista do rodiny! Červenec 2015 je tedy velmi podstatný, co se mého života týče. Už jsem to nebyla jen já a Bellička, najednou jsme tu byli tři. Začátky byly těžké, protože to Bellička nenesla nejlíp a já byla v jednu chvíli dokonce pevně rozhodnutá, že tu s námi Poltřík nezůstane, ale teď jsem nesmírně šťastná za své rozhodnutí a za to, že je tu s námi. Nedala bych ho ani za nic! V červenci se za mnou taky již podruhé v roce podívala Kvilča a my si užily parádní letní dny, na které vzpomínám velmi ráda. Srpen se pak točil především kolem Poltříka a Belličky a užívání si horka. Výletovali jsme snad jen na Kuňku, jelikož na nic víc nezbyla energie. Horké večery na balkóně, pozorování hvězd, procházky, bazén, grilování a sezení u ohně mi ale bohatě stačilo k tomu, abych si léto užila. Zakončila jsem ho navíc pouťovou zábavou a dostala papírovou růži ze střelnice.

Září bylo už takové pochmurnější, poslední dobou považuji právě tento měsíc za můj nejméně oblíbený. Ten přechod je zkrátka divný. Ani léto, ani podzim. Jen takové mokré a ponuré cosi. Září je pro mě spíš takové odpočítávání do října. Rozhodně jsem už pomalu chytala halloweenskou náladu, ale stále na ní bylo brzy. A to mě štvalo. Co si tedy vůbec vybavím, když se řekne září? Pokud opomenu ty ponuré dny na začátku měsíce, pak je to vůně spadaného listí, čaj, kamna a.. Gilmorova děvčata. Jo, to je prostě tak klasicky podzimní seriál, že už mě teď vlastně ani moc nebaví. Vybavuji si jeden den na balkóně, kdy svítilo sluníčko, ale přesto už byl ve vzduchu cítit podzim. Ve svetru a dece jsem si pila čaj, četla časopis a bylo mi parádně. A tohle je ta věc, kterou na podzimu zbožňuji. Říjen je mé milované období, takže jsem si ho užila přesně tak moc, jako jsem se na něj těšila. Celý říjen byl takový jeden velký Halloween. Pokoj se mi pyšnil výzdobou, pekla jsem všemožné ořechové a dýňové dobrůtky, hrabala listí a těšila se z podzimních procházek. No a pak samotný Halloween, který jsem letos oslavila svým způsobem dvakrát. Vyřezávání dýní, pečení tématických dobrůtek, Halloweenská sešlost, hraní naší vlastnoručně vyrobené hry.. Byla to jedna velká paráda.

V listopadu už jsem zkrátka naplno prožívala Vánoce. A mám takový pocit, že bohužel i o něco víc, než v samotném prosinci. Listopad jsem zahájila tak nějak nakupováním vánočních dárků, následovaly mé narozeniny, které jsem sice strávila z velké části doma o samotě, ale narozeninový večer jsem si užila. Poprvé i zasněžilo a první adventní neděle byla zkrátka kouzelná. Prosinec už byl takovým čekáním na vánoce. Každé ráno jsem si popíjela adventní čajík, který mi ke konci začal lézt neuvěřitelně krkem, užívala si vánoční výzdobu a světýlka, pálila voňavé svíčky, sledovala vánoční filmy, poslouchala vánoční hudbu a zkrátka jsem se nemohla dočkat Vánoc. Navštívila jsem vánoční trhy v našem městě, na kterých jsem nikdy předtím z neznámých důvodů nebyla a až na ten sníh si naprosto užívala předvánoční čas. Samotný Štědrý den byl nádherný, ačkoli ihned po něm mě opustila veškerá vánoční nálada a zpět už se nedostavila. Škoda toho sněhu. Věřím, že po uplynutí nějakého toho času budu na letošní Vánoce vzpomínat jako na velmi kouzelné období.

Rokem 2015 jsem také pořádně odstartovala svou Monster High sbírku. První panenku jsem si pořídila v létě 2014 a další dvě jsem dostala až na Vánoce. Za to v roce 2015 jsem 'nasbírala' dalších 34. Na konci roku má sbírka tedy obsahovala 37 panenek. Z toho jsem si pouze 9 z nich koupila sama. Ostatních 28 jsem dostala od přátel, rodiny a přítele. DĚKUJI!

S upřímností mohu napsat, že tenhle rok byl pro mě tím nejšťastnějším rokem vůbec. I přesto bych ale letos chtěla změnit jednu věc - víc podnikat. Výlety, akce, kultura a zabáva. Rok 2016 by zkrátka mohl být v tomto směru o něco plodnější. Tak snad!
 


Komentáře

1 damn-girl | Web | 5. ledna 2016 v 21:50 | Reagovat

Také byl tento rok zatím mým nejúspěšnějším :-). Tak ať je i tenhle aspoň stejně tak dobrý, jako rok 2015 ;-).

2 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 6. ledna 2016 v 17:54 | Reagovat

Doufejme, že rok 2016 bude minimálně tak skvělý, jako byl 2015. C:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama