Na týden vitariánem

7. března 2016 v 18:49 | Lucille Daryl |  Ze života
aneb mé zkušenosti s krátkou detoxikací těla pomocí RAW neboli živé-syrové stravy.


Minulý týden jsem se rozhodla pro očistu, o kterou mé tělo doslova řvalo. Jsem zkrátka velkej jedlík a ačkoli jím celkem zdravě, vím, že je stále co zlepšovat. Můj jídelníček obsahuje spoustu potravin a kombinací, které se špatně tráví, a za celou tu dobu se mi ještě nepodařilo zjistit, o které potraviny se přesně jedná. Po detoxu by se měly mé problémy eliminovat a poté dostanu skvelou příležitost k tomu, abych si dala pozor na to, která potravina mi to vlastně nesedne. Dlouhodobý půst pomocí různých detoxikačních šťáv nebo vod s citronovou šťávou bych nedala, to vím jistě. Tak co takhle zkusit detox pomocí RAW stravy, která zahrnuje netepelně zpracovanou zeleninu, čerstvé ovoce, ořechy a semínka a při které si tohle všechno můžete dopřávat pravidelně po celý den? To už přece nezní tak hrozně, ne?

Proč?

Už delší dobu jsem se cítila naprosto pod psa. Jak fyzicky, tak psychicky. Neměla jsem na nic náladu ani chuť (až na jídlo, to jsem trpěla naopak vlčím hladem a nic mě nedokázalo nasytit), byla jsem protivná, přešlá a všechno mě štvalo. Nedokázala jsem se z ničeho radovat a přepadaly mě doslova depresivní nálady, stavy úzkosti a já ani pořádně nevěděla proč se to děje. Mimo to jsem se ani necítila zdravá. Pár komplikací mě donutilo neustále přemýšlet nad tím, zda mi něco není a já se tak v jednom kuse stresovala. Byla jsem unavená, nafouklá, trápilo mě nadýmání a pocit plnosti. Měla jsem tak těžké nohy, že procházky připomínaly spíše zombie walk. I přesto jsem ale měla ukrutné chutě, především na to nejvíc nezdravé jídlo. No a když vám pak celý dům provoní koblihy od babičky, zkuste si odolat. Bylo mi na nic. I přesto jsem ale nadále pravidelně cvičila a posilovala a vypotila ze sebe téměř duši. Všichni, kdo posilují, jistě vědí, že na posilování se dá vytvořit pravá a nefalšovaná závislost. Později jsem přišla na to, že celý můj stav byl z velké části z přetrénování, jelikož jsem si vůbec nedopřávala odpočinek, posilovala jsem víc, než bylo třeba a nějaké přestávky mezi sériemi absolutně vymizely. Přetáhla jsem sama sebe i přes nesnesitelnou únavu s pocitem naděje, že dělám pro své tělo to nejlepší. Že se z toho jednoduše 'vycvičím' a bude to dobré. A byla to blbost. Ačkoli jsem se po posilování cítila skvěle, netrvalo to ani hodinu. Moje tělo si potřebovalo odpočinout.

Přítel mi jednak řekl, ať minimálně týden necvičím, na příště mi udělal nový tréninkový plán a též mi doporučil jednodenní půst. Na druhou stranu mi kamarád tloukl do hlavy, ať alespoň zkusím RAW stravu. A tak jsem se rozhodla to zkombinovat - týden na syrové stravě i s jednodenním půstem a odpočinkem od silových tréninků.

Od pondělí 29.2. jsem se tedy vrhla na syrovou stravu a v sobotu si dala jednodenní půst.

Jak probíhal detox?

Nejdříve jsem se na to hrozně těšila. V neděli jsem si tedy nakoupila podstatně víc ovoce a zeleniny, než běžně, namočila si oříšky a semínka a čekala na svůj první raw den.

První den probíhal poklidně. K snídani jsem si dala chia pudink s banány, lněným semínkem, kokosem a oříšky. Po probuzení jsem sice byla docela protivná, ale po snídani jsem měla energii a chuť jít ven a tak jsem si dokonce zaběhala. Den jsem tedy začala skvěle, k svačině si dala šťávu z řepy, pomeranče, jablka a měla jsem takový hlad, že jsem sežrala i dužinu se skořicí a oříšky, takže v podstatě bylo odšťavňování zbytečné - ale jen v podstatě! Jenže už při obědě, který tvořily cuketové špagety, se mi zastesklo po těch opravdových. Sice vypadaly výtečně, ale já a samotná zelenina (pokud to není třeba šťavnatá paprika ke svačině) si zkrátka moc nerozumíme. Syrovou zeleninu jím ke každému obědu i k večeři, ale vždy je součástí něčeho dalšího. Samotnou se zkrátka nenajím. Na svačinu padlo ještě nějaké ovoce a k večeři pak zeleninový salát. Večer jsem se cítila celkem fajn a měla jsem radost, že jsem do toho šla, vždyť to dělám pro sebe, nikdo jiný se mi o tělo nepostará.

Druhý den začal skvěle. Po banánech s mákem a ovoci k snídani jsem měla spoustu energie a dobrou náladu. Po příchodu z práce, kde jsem doslova běhala jako fretka, mě ale přepadla únava, kterou jsem naštěstí rychle zahnala procházkou. Přepadly mě i chutě na něco pečeného, ačkoli hlad jsem stále necítila. Byla jsem dostatečně sytá po všem, co jsem jedla. Chutě se daly zahnat banánem, zatímco myšlenka, zda to, co dělám, je správné, a zda mi to vážně pomůže, se mě držela jako klíště. Nevěděla jsem, zda toho nejím málo nebo naopak moc a bála jsem se, zda toto všechno mé tělo nevezme jako dietu a po návratu k běžné stravě nepřiberu nějaké kila (asi mám panickou hrůzu z tloušťky), jelikož mi opravdu šlo jen o očistu a nějaké hubnutí pro mě byl spíš strašák. Tato myšlenka se mě bohužel držela po celou dobu, jelikož jsem v tomto psychickém směru hrozně nevyrovnaný člověk a proto bych na to ráda upozornila. Všechno neustále a příliš řeším a samotnou mě to štve. Takže pokud to má někdo stejně, ať si tento detox nejdřív promyslí - když vám chybí vaše oblíbené jídlo a ještě se do toho stresujete, je to vážně na hovno. Ale nechtěla jsem to vzdávat, jelikož mým jediným cílem bylo se trochu pročistit a dát tělu možnost odpočinout si od všeho toho těžšího jídla, které musí trávit každý den. Musela jsem tedy tyto myšlenky odehnat, ačkoli to pro mě bylo těžké.

Třetí den jsem se pokoušela splácat si k snídani ovocné knedlíčky a skončilo to stejně, jako všechny předchozí i následující pokusy - všechno bylo ušpiněné, nadělala jsem neskutečný bordel a počet špinavého nádobí se rovnal tomu, které vznikne po rodinné oslavě. Když nemáte zkušenosti, podmínky a přístroje, jde to zkrátka těžko. Neustále jsem si hledala nějaké recepty a bez sušičky a dalších vymožeností toho zkrátka moc nešlo. Náladu mi spravila alespoň banánovo-borůvkovo-jahodová zmrzka ke svačině. K obědu jsem si pak dala něco jako polévku, která by mi vážně chutnala, mít k ní tak kus nějakého pečiva.. Nálada byla opět k pláči, neměla jsem skoro vůbec hlad a dokonce ani chutě. Neměla jsem ale ani radost, což už tak fajn nebylo. Odpoledne jsem ale podnikla dvě dlouhé procházky s mamkou v lese a opět jsem měla skvělou náladu, která se mě držela až do večera. Bylo to zkrátka jako na houpačce. Že by detoxikační příznaky?

Den čtvrtý jsem měla opět dobrou náladu již od rána - až do odpoledne, kdy mě zase přepadla únava a pochybnosti. Začala mě pobolívat páteř a byla jsem celá rozlámaná. Do toho mě svědilo celé tělo, jako kdybych měla blechy. Těšila jsem se, až budu mít detox za sebou. Byla jsem otrávená nějakým mixováním jídla, protože se mi nic nedařilo a všechno chutnalo divně. Při pokusu o "čabajku" ze sušených rajčat jsem opět upatlala všechno, co bylo v dosahu, a výsledek stál za nic. Pohanka mi navíc nevyklíčila a raw sushi, na které jsem se těšila, tudíž nemohlo být zhotoveno. A tak jsem si do řasy zabalila tu rádoby "čabajku", což bylo samozřejmě dost bídné, takže mě veškerý hlad přešel a radši jsem si dala pár kusů zeleniny tak, jak ji stvořila příroda, uklidila jsem mixér a řekla si, že na to už seru a nebudu vymýšlet zbytečné složitosti.

Pátý den jsem spala hrozně dlouho, jelikož jsem šla předtím spát brzy. Už ráno jsem viděla, že den nebude nic moc a dokud se neseberu a nepojedu do města a následně k příteli, bude se mě mozkomoří nálada opět držet. K snídani jsem si ovšem dala výtečný ovocný salát s krémem z manga, kokosu a banánů a procházku mi zpříjemňovalo slunce, takže se nálada přeci jen trochu zlepšila. K obědu jsem si tedy dala už jen samotnou zeleninu, abych se zbytečně nerozčilovala při tvorbě něčeho speciálního. A navíc už jsem se hrozně těšila do města a k příteli. Cestu na vlak přírodou jsem si užila s úsměvem a s raw banánovou tyčinkou v ruce, kterou jsem měla připravenou od začátku mé detoxikační challenge jakožto "nouzový plán". Měla jsem ji na očích celou dobu a chutě přišly až pátý den, což je skvělé. U přítele už mi bylo fajn, cestou ve městě jsem spořádala pár kusů ovoce a večer byl trochu víc hladový než předchozí dny, takže jsem spořádala nějakou zeleninu (nevím, jak je to možné, ale v blízkosti Richarda mám zkrátka pokaždé hroznej hlad a sežrala bych VŠECHNO!)

Šestý den byl dnem půstu. Často vstávám hrozně hladová, ale tentokrát to nebylo tak hrozné - naštěstí. Dala jsem si horkou vodu s citrónem a následovalo pití vody s vymačkaným grepem. Během dne jsem toho nedělala moc, je to můj první půst a já ani nevěděla, jak probíhá, takže jsem dala přednost relaxaci. Byli jsme doma, hráli hry a koukali na filmy a šli jsme si nakoupit. Ha, zvládla jsem i koupit banány na další den a nesežrat je! A k tomu ještě okukovat milion dalšího jídla v obchodě. A také jsem během dne psala tento odstavec. Je krátce po třetí hodině odpoledne a já vlastně ani nejsem hladová. Chutě mám, ale hlad ani ne. Spíš si plánuji, co dobrého si dám příští týden. A tak sjíždím instagram a hledám různé recepty. Stále piju, piju a piju a je mi tedy šílená zima. Jsem hrozně zimomřivá a dnes je to ještě horší. Ale jinak tento den byl naprosto v pořádku a vážně mě mile překvapil. Na to, jakej jsem jedlík, jsem to čekala jako konec světa. Myslím si, že mě syrová strava na půst perfektně připravila. Obvykle se den před půstem doporučuje odlehčit jídelníček, já ho tedy měla odlehčený rovnou pět dní. Příště zkusím ten opravdový půst s čistou vodou bez šťávy z citrónu nebo grepů. Ačkoli mají citrusy detoxikační účinky, podle někoho je lepší pít vodu čistou aby tělo opravdu přestalo trávit.

Sedmý den byl mým posledním raw dnem - tedy převážně - a já měla už ráno hroznou radost, že to jablko, které snídám, si hned další den budu moci dát k mé porci ovesných vloček přelitých horkou vodou s medem, kokosem a vlašskými oříšky. Tolik jsem se těšila! Nakonec jsem měla hrozně skvělý pocit z toho, že je to za mnou a že jsem to dokázala. Prakticky o nic nešlo, ale na mě je to pokrok. Víc dní bych rozhodně nezvládla, alespoň ne v této době. K obědu jsem si tedy dopřála maličkou porci na páře dušené zeleninky s trochou brambor, k večeři opět dušenou zeleninu, jinak samé čerstvé ovoce. Měla jsem pocit, že pokud nesním něco teplého, tak už to se mnou vážně sekne. Nakonec jsem se večer cítila naprosto úžasně - měla jsem spoustu energie, přestěhovali jsme celý pokoj a vůbec jsem nebyla ospalá v osm hodin večer, jako tomu bylo předtím. Dnes jsem vstala naprosto svěží a se super náladou, pokračovala v úklidu, který zabral několik hodin, skvěle naladěná se prošla se psem, KONEČNĚ si pořádně zacvičila, protáhla se, dala si rýži se zeleninou a šla pracovat. Cítím se vážně parádně.

• Během detoxu jsem si dopřávala tak trochu klidový režim a mým pohybem (kromě práce v krámě) byly procházky v přírodě, běh a samozřejmě jóga, která mi dost pomáhala.

Závěr

- Ačkoli ovoce, zelenina i oříšky a semínka tvoří velkou část mého každodenního jídelníčku, jíst jen to a nic jiného je o něčem úplně jiném. Zatímco ovoce bych mohla jíst neustále, u zeleniny už to tak lehké nebylo. Sice ji jím v syrovém stavu denně a je součástí každého mého obědu i večeře, jíst ji samotnou pro mě bylo tak trochu peklo. Ráda si nakrájím nejrůznější zeleninu například k rýži, nebo k žitnému chlebu, ale jíst jen samotnou zeleninu není nic pro mě.

- Další věc je ta, že po snědění mnou upečeného špaldového koláče, nebo ovesné kaše, sojového jahodového mlíčka s müssli, teplých brambor s dušenou mrkví, celozrnných špaget s tuňákem nebo tvarohu se sirupem, mám zkrátka radost. Ze všech těhlech jídel mám ukrutnou radost a neuvěřitelně si na nich pochutnám. Zkrátka miluji jídlo! V raw stravě neumím chodit a nepřináší mi radost. Věřím, že je spoustu výtečných pokrmů a když to člověk umí a má sušičky a další spotřebiče, musí to být vážně paráda - například ovocné dezerty bych jedla klidně od rána do večeřa! A vlastně i ten banán s mákem. Ale ty dezerty si zkrátka sama nepřipravím a nemůžu se cpát furt jenom banánama. A jídlo jen ze zeleniny? Ne, to bych prostě nezvládla. A když už, tak rozhodně ne s chutí ani s úsměvem.

- Říkám to nerada, ale ten týden byl pro mě hrozný. Těšila jsem se na něj, ale celou dobu jsem se cítila jako na párty mozkomorů (a přiznejme si, párty mozkomorů musí být vážně trapná). Kdybych mohla jíst od rána do noci již zmíněné banány, asi bych to zvládla, ale já zkrátka chtěla mít ten jídelníček pestřejší a jíst různé druhy ovoce i zeleniny, zkoušet nové věci a nové kombinace. Zjistila jsem, že tahle strava by mě nejspíš přivedla o veškerou dobrou náladu a také o nervy. Myslela jsem si, že to pro mě bude těžké především proto, že budu mít neustále chuť na všechno možné. Ale já naopak neměla chuť na nic. Nálady se mi střídaly jako na houpačce, stále mě něco pobolívalo a svědilo, v jedné chvíli jsem všechny milovala a v další všechny nenáviděla. Netuším, zda to byly detoxikační příznaky, ale je dost možné, že ano. Tato strava by mi ale pravděpodobně nesedla ani po tom, co by detoxikační příznaky vymizely. Věřím, že je to o zvyku a že bych si za pár měsíců či let zvykla, ale tak bych to vážně nechtěla. Obdivuji ty, kteří se pro tuto cestu rozhodnout.

- Ačkoli tento článek působí neuvěřitelně negativně, jsem ráda, že jsem do toho šla. Protože jsem to dělala pro své tělo a ačkoli by detox měl trvat déle (a já ho původně chtěla na dva týdny, ale teď vím, že to bych rozhodně na poprvé nedala), stále je lepší něco než nic. A co je týden našeho života? Jeden týden se v našem životě ztratí, tak proč ho nevěnovat našemu tělu? Proč ho alespoň trošku nepročistit, proč mu nedopřát odpočinek? Abych tedy napsala i něco pozitivního jako odpověď na tuto otázku, přineslo mi to spoustu skvělých věcí - splasklo mi mé věčně nafouknuté břicho, zmizelo nadýmaní, těžkost nohou a pocit plnosti po jídle. Cítila jsem se taková lehká. Vše mě krásně nasytilo a ani jednou jsem nepocítila můj (jinak běžný) vlčí hlad nebo nesnesitelné chutě na všechno kolem. I za tak krátkou dobu jsem se naučila poslechnout své tělo a poznat, kdy má dost. Sice jsem se bála, zda toho nejím moc nebo naopak málo, ale stačilo jen a pouze poslouchat své tělo. Zjistila jsem, že toho normálně přes den sním zbytečně hrozně moc, i když už jsem plná. Zjistila jsem, že jím zbytečně velké porce a přitom stačí chvilku po dojedení počkat a pocit sytosti se dostaví. Všechny tyhle zkušenosti jsou pro mě přínosem a jsem si jista, že teď budu jíst pomaleji a s rozvahou. Což je pro mě skvělé, protože když sníte kotel rýže s masem a máte stále hlad, je to vážně na nic. A dalším plusem, pro mě nejpřínosnějším, je to, že teď mám "čistý štít" a možnost zjistit, které potraviny mi nesedí. Samozřejmě, že tento mini detox mě nepročistil dostatečně, to ani zdaleka, toho jsem si vědoma, ale mé každodenní problémy za tu dobu zmizely takže teď můžu číhat a zjistit, po které potravině mi je těžko a tak podobně. To je pro mě neuvěřitelná výhra a rozhodně tuto šanci nepromarním.

- Myslím si, že velkou roli ve všem dost hrálo ovšem i počasí. Hnusné počasí má na mé nálady neuvěřitelný dopad a když jsem se ještě připravila o radost z jídla, z vaření a pečení a všeho kolem, tak to bylo šílené. Navíc jsem se bídně cítila už předtím a teď je to daleko lepší. Věřím, že třeba v létě by to nebylo nic. V létě snad ani nejde mít špatnou náladu a v létě si dám mnohem radši meloun, než vařené jídlo. A proto bych si ráda něco podobného zopakovala právě v létě. Také přemýšlím o zařazení RAW dnů a půstu každý měsíc.

- Teď je důležité začít zlehka. Nenacpat se jako prase, ale přidávat potraviny postupně a stejně tak i posilovat.

- Pokud tento článek čte někdo, koho zajímá váha - co se týče váhy, tak ano, opravdu teď vážím míň, asi o 3 kg. Ale detox nedělejte kvůli hubnutí, detoxem se čistí tělo! Dobré by to bylo jen v případě, že byste se rozhodli pro radikální a TRVALOU (!!!) změnu jídelníčku NA RACIONÁLNÍ, pak je dobré tuto změnu začít nějakou očistou - právě třeba touto. Pokud se stravujete nevyváženě a nezdravě a chcete zařadit tento detox, abyste zhubli, pak to nedělejte. Pokud se po očistě vrátíte ke svým starým a špatným stravovacím návykům, v takovém případě bych se spíš bála, že vám poté kila naskočí ještě víc. Já osobně váhu neřeším (pokud posilujete tak víte, že to moc nemá smysl), ale ze zvědavosti jsem na tu váhu stoupla. Číslo 49,5 mě trochu vyděsilo, takže doufám, že se brzy s pravidelnou stravou a posilováním dá všechno zpět do kupy.

A TEĎ SE JDU TĚŠIT NA DALŠÍ SNÍDANI! Že bych si udělala ovesnou krupičku, rýžovou kaši nebo müssli s ovesným mlíčkem? ♥
 


Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 7. března 2016 v 20:02 | Reagovat

Panečku, celkem Tě obdivuju :-)
Popravdě jsem si u čtení Tvýho článku slupla kus čokolády :-) Leží tu už druhý týden. Teda... ležela :-)
Ale jo, v létě by to šlo, možná by mi to mohlo udělat i dobře :-)
Takže díky za inspiraci :-)

2 V. V. | Web | 7. března 2016 v 20:51 | Reagovat

To bych...asi nedala :D
Ale zní to dost dobře, rozhodně si zasloužíš obdiv a jestli to vážně pomohlo, tak to je rozhodně skvělé :)

3 Katherine de Luk Katherine de Luk | Web | 9. března 2016 v 11:45 | Reagovat

Ahoj, si dobrá, taky bych do toho šla, ale ještě neuzrál čas. :) Tady posílám jedno video o zdravé výživě a právě o raw. Je sice dlouhé, ale mohlo by tě uklidnit a zmírnit tvůj stres při detoxu. :)

https://www.youtube.com/watch?v=EuMmfRrc7JQ

4 Fie Fie | 10. března 2016 v 15:41 | Reagovat

Zajímavé počtení, jsem ráda, že jsi tuhle zkušenost sepsala. :) Osobně jsem na raw stravě strávila něco přes půl roku. Šla jsem do toho s naději, že se zbavím akné a celkových potíží se zažíváním (což dost souvisí) - asi jako popisuješ. Docela mě to bavilo, a pomohlo mi to v pročištění, což zmírnilo většinu problémů, kvůli kterým jsem do toho šla. Na druhou stranu upadla moje psychika během celého toho roku (když počítám pozvolný přechod zpět) ... no úplně do prdele. :D Také jsem ztratila pár kil a vrstvu tuku. Vždycky jsem byla hubená, s tímhle jsem šla do podváhy, při čemž se mi podařilo ztratit i menstruaci. Neustále mi byla zima (ostatní chodili v bundě a mikině, mně ty mikiny nestačily ani tři spolu se svetrem). To trvá v podstatě do teď. Normálně už ale pár měsíců vařím. :) Vegetariánkou jsem byla už několik let předtím, u toho jsem zůstala, a také jsem se úplně zřekla lepku - byl příčinou všech těch potíží, díky kterým jsem šla do raw. Možná, jestli to s ním také tak nemáš?

5 Lucille Daryl Lucille Daryl | Web | 10. března 2016 v 17:55 | Reagovat

[1]: Jeden týden rozhodně za obdiv nestojí, ale děkuji. :) A není zač, rozhodně za to stojí alespoň jeden letní den, tím nic neztratíš! :)

[2]: Věř, že pokud bys chtěla, pak bys to dala levou zadní. :) Já měla neustále pochybnosti, zda to vůbec chci, proto jsem se s tím psychicky tak prala. :)

[3]: Děkuji, mrknu na to, ale teď už o raw nechci ani slyšet - užívám si každé teplé jídlo! :D

[4]: Páni, půl roku, tak to si nedovedu představit a zatím radši ani nechci. :D Já vegetarián nejsem, takže to pro mě byl vážně velký skok. Myslím, že lepek určitě může za velkou část problémů, ale vzhledem k tomu, že jsem často jedla tvaroh, byl jedním z podezřelých.. A včera se mi to ověřilo. Dala jsem si konečně svůj milovaný tvaroh s agáve sirupem a jsem nafouknutá ještě teď. Takže mléčné výrobky pro mě končí. Díky detoxu jsem si teď vážně jistá tím, že mi to způsoboval hlavně on. Ale budu pátrat dál, určitě se toho najde daleko víc. :) Vzdát se lepku ale asi nezvládnu, je v tolika věcech.. :/

6 Fie Fie | 11. března 2016 v 8:50 | Reagovat

[5]: Na mléčné výrobky jsem z počátku také měla pifku, ještě dříve, než na lepek. Teď se je naopak snažím zařazovat, a pohoda. Dokonce bych řekla, že jsem s nimi na tom o dost lépe. :) Nejím ale všechny. Hlavně jogurty nebo kefír. Krabicového mléka bych se třeba nenapila. Celkově upřednostňuji kozí produkty - jednak nejedou ve velkovýrobě, jsou tím pádem kvalitnější a lépe stravitelné, právě díky těm jogurtovým / kefírovým kulturám. Kdysi jsem k tomu měla odpor, že to bude smrdět "kozinou", ale nic takového, jsou v pohodě. :) Vždycky si je pak doma něčím dochutím (ovoce, sušené ovoce, karob, kakao, domací med atd.) a je to ňamka. Občas si dám třeba klasický kravský hollandia jogurt, ale zrovna teď jsem dvakrát zkusila do jídelníčku po dlouhé době zařadit tvaroh... a taky mi nejspíš nesedne. :/ Takže opravdu jak co.
Každopádně ten lepek jsem si také neuměla představit. Zbožňovala jsem čerstvé domácí pečivo, kus-kus, pita chléb, těstoviny na 150 způsobů, ráda jsem pekla... A pak přišla stopka ze dne na den. A šlo to. :) Když jsem si pak několikrát ověřila, že za obtíže mohl vážně on, vůbec nebylo čeho litovat. Objevila jsem díky tomu spoustu různých jiných a zdravějších jídel. Dneska, když cítím třeba klasický voňavý koláč, ani na něj nedostanu chuť, když si vybavím ta předchozí zdravotní martyria. :D
Je pravda, že je to kolikrát docela komplikované. Kor, když jsem u někoho na návštěvě nebo na cestách. Hodně věcí si musím zařizovat a chystat individuálně. Neexistuje - jé, zapomněla jsem si svačinu, no co, koupím si obyčejný rohlík, ten seženu vždycky... V restauracích, kavárnách se musím ptát, zda to či ono lepek neobsahuje, kolikrát je vážně tam, kde by to jeden nečekal. Třeba u oříšku v čokoládě. :D A ačkoliv se bezlepkové stravování začíná čím dál více šířit, stejně na mě kolikrát někteří lidé zírají jako na magora. Ale holt.. to také o něčem svědčí.
Jinak ale ještě jedna věc - ona většina bezlepkových výrobků v obchodech také není zrovna ok. Takový ten balený chleba, kukuřičné tyčinky, směsi na pečení alá Jizerka, Schär apod., tomu je se také spíše vyhýbám. Je to zbytečně předražené a samý škrob.
Hlavně jsem se naučila místo těstovin a podobně používat různé druhy rýže, pohanku, jáhly, cizrnu... Místo pečiva raw krekry nebo bezlepkový chléb, který k nám čerstvý vozívají jednou týdně do zdravé výživy. Ačkoliv ten je spíše sváteční záležitostí - za devadesát korun si ho pak setsakramentsky vážím. :D A na palačinky používám třeba čistou pohankovou mouku. :) S tou jde i krásně péct.
Takže hodně štěstí, ať to nějak vychytáš, lepek - nelepek a cokoliv dalšího, tohle bývá dost individální. :) Ještě mě třeba napadají vajíčka. Těm domácím někdy neodolám, ale vždycky je mi po nich těžko. Ne tak hrozně, ale přeci jen to není ono.

7 Fie Fie | 11. března 2016 v 8:51 | Reagovat

To jsem nečekala, že mi to vyjde na tolik řádku. :D Snad nevadí.

8 Lucille Daryl Lucille Daryl | Web | 11. března 2016 v 13:22 | Reagovat

[6]: Já si toho všímám, že něco mi sedne a něco ne.. Třeba jsem často před detoxem jedla také bílé jogurty Hollandia (tu bio variantu) a po těch mi nikdy těžko nebylo, nebo alespoň jsem jim tu těžkost nepřisuzovala.. Takže až se zase trošku pročistím od toho tvarohu, tak je otestuji. Nejvíc mi ale bude chybět ten tvaroh, byla to prakticky moje každodenní večeře, už nevím, kde ty bílkoviny hledat. :D Klasické kravské mléko nepiji a když, tak je to opravdu hodně výjimečná situace. Třeba když jsem naposledy dostala ukrutnou chuť na kakaíčko.. :D Kozí produkty jsem zkusit chtěla, zrovna ve středu jsem ve zdravé výživě narazila i na kozí tvaroh, ale vanička za 66 korun.. :/ Ale doufám, že je i tak brzy vyzkouším.
Ty jo, tak s tím lepkem ti hodně závidím. Když já mám právě ten problém že ačkoli se už stravuji o dost zdravěji, než kdy dřív, když ucítím jakýkoli koláč tak bych si ho dala. Nejen kousek, ale rovnou celý. Já jsem neustále hrozně hladová a ty chutě, to nejde ani popsat.. Snažím se poslední dobou zjistit příčinu, proč mám neustále takový hlad. Mně se třeba ještě nestalo, abych něco nedojedla. Mám vždycky hrozně velké porce a i přesto bych si nejradši dala přidat. Pečivo jím málo, ale jednou za čas si ho dopřávám a neuvěřitelně si na něm pochutnám. Po pravdě bych se jím nejraději cpala neustále. :D To samé s těstovinami. Myslím, že kdybych se vzdala lepku, tak bych na ty depresivní stavy beze srandy pošla. :D
Z pohanky si hrozně ráda dělám kaše i z ní velmi ráda peču, rýži mám na talíři taky ráda na milion způsobů, ale jinak by mi spoustu mých nejoblíbenějších jídel hrozně chybělo..
A co se týče vajíček, ty jím opravdu v zanedbatelném množství - slepičky nám teď moc nenesou a ačkoli zbožňuji míchaná vajíčka, k těm musím mít nějaký chleba, a ten nechci zařazovat často, takže tak. :D Ale po těch mi těžko nikdy nebylo, naštěstí! A moc moc děkuji za rady a tipy. :)

9 Fie Fie | 13. března 2016 v 19:16 | Reagovat

[8]: Jsem ráda, když někomu moje zkušenosti pomohou, navíc když je tam pár podobností. Ani jsem se takhle původně rozepisovat nechtěla, ale třeba se takhle ještě na něco přijde, nebo chytneš alespoň inspiraci, nápad. :)

Ty bio hollandia právě taky kupuju, u mě jsou ok. :) Kozí tvaroh jsem u nás ani nepotkala, ta cena je pak ale taky docela nepříjemná. :/ Jogurty stojí kolem dvacky.

S tím hladem docela také bojuju. Všimla jsem si, že je to lepší, když jídelníček omezím o sacharidy, a nahradím je zdravými tuky a bílkovinami. Což je trochu složité, protože jsem na sladké prostě ujetá. :D (ne na nějaké klasické pamlsky, zkrátka kopy ovoce, rýže, pohanky, medu..) A bez lepku a jako vegetariánovi mi toho pak moc jiného nezbývá... Ale je to prostě znát. Upřímně tam mám podezření na další věc, která se mi vůbec nelíbí - kvasinky, plísně v těle. Z toho pak únava, věčný hlad, bílý povlak na jazyku, zažívací i gynekologické problémy... Protože ty prostě jedou na sladké, drží se díky němu v těle a pak na máš na sladké a jídlo obecně zkrátka několikanásobnou chuť. Nevím, jestli sis o tomhle třeba něco zjišťovala, ale „dieta“ právě na zbavení se těchto sajrajtů je právě založená hlavně na vynechání sacharidů. A jakože jsem zkusila ledacso, docela mě to děsí - http://sjidelnicek.cz/protikvasinkova-dieta/. (jen tak pro ilustraci, je na to víc lepších článků)

Je to docela paradox. Šla jsem do raw, abych se vyčistila a zbavila se určitých potíží.. To se povedlo, když jsem při tom vyčíhla lepek. Zase se mi ale rozjely další problémy, jen na jiný způsob. Zkrátka... sranda. :/ :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama