Duben v delší zkratce

11. května 2016 v 20:14 | Lucille Daryl |  Zážitky

Uběhl už téměř měsíc od mého posledního článku, neskutečné. Sama nevím, kde furt lítám, ale už se mi po tom ťukání do klávesnice zastesklo. Pravdou je, že na počítači trvávím teď minimum času (a jsem za to ráda), na sociálních sítích jsem téměř k nezastižení a jediná má virtuální aktivita je ta instagramová, a to jen díky mobilu a mé úchylce všechno si dokumentovat. A ono je podstatně rychlejší něco cvaknout a v tu samou chvíli to nahrát na instagram, než se psát s článkem... Ale rozhodně mám v plánu blogovat dál! A díky tomu instagramu se mi alespoň podaří shrnout minulý, již uplynulý měsíc. Krásný duben je za námi a květen přišel v tom nejlepším světle - sluníčkovém!




Duben jsem měla takový pěkný a trochu ulítaný. Užívala jsem si kvetoucí magnólie, počasí začínalo být krásné a to mám hned víc energie i dobré nálady. Takže mi ji nezkazil ani zubař, ke kterému jsem šla vlastně dobrovolně kvůli podezření (nebo spíš přesvědčení) na nějaký malý zánět v zubu, ve kterém se mi kdysi vrtali na pohotovosti a on byl už od té doby takový přecitlivělý a zkrátka jsem si byla jistá tím, že nebude tak úplně dobře opravený. A od zubů jsou pak hrozné problémy, takže jsem si řekla že nebudu odkládat tak důležitou věc. A měla jsem pravdu! V jednom kanálku se dělo něco nekalého, takže jsem si podstoupila dvě příjemné návštěvy a třetí mě čeká. A velmi se na ní těším! K zubaři chodím hrozně ráda. Vždycky si pak zajdu do pár obchůdků a mám supr den.

Skvělým oživením tohoto měsíce byl příjezd mé věrné kamarádky Kvilči. Užily jsme si spolu pár příjemných dnů, během kterých nám sice počasí nepřálo, ale i tak to bylo prima. První den nám ještě sluníčko svítilo během procházky, pak ale zalezlo a ukázalo se až v den odjezdu. Převážně jsme se jen tak flákaly, relaxovaly, drbaly a užívaly si společnost té druhé, jelikož se zase dlouho neuvidíme. A při tom jsme stihly spáchat alespoň pár BatmanVsSupermanských fotek! Měly jsme trochu víc plánů, ale když je venku zima a buď fouká, nebo prší, tak se toho člověku moc nechce. Kvilču jsem zaměstnala se mnou na brigádě v krámě, jela se mnou i k zubaři - no prostě parťák, jak má bejt!



Ke konci měsíce jsem ještě stihla první letošní nezdravou zmrzlinu! Jím teď hodně striktně a vlastně vůbec neprasím žádnýma nesmyslama, takže jsem si dovolila ochutnat zmrzlinu z Kunětic, na kterou jsem se těšila z jednoho prostého důvodu - je domácí ovocná. A měla jsem takové štěstí, že zrovna měli i domácí vanilku. Chápu, že i tak je v tom smetana a cukr a možná i další věci, kterým se běžně vyhýbám, ale jednou to člověka nezabije - naopak, metabolismus se musí jednou za čas šokovat, takže to vlastně byl hřích pro dobrou věc! Byla dobrá, ale musím se přiznat, že po té době bez nezdravých sladkostí a bílého cukru jsem si tak odvykla na tu chuť, že byla nejspíš vážně poslední v tomto roce. Tedy alespoň točená, ještě si někde musím vyčíhnout kopečkovou! Už zkrátka nemám chutě ani nutkání tohle jíst a jsem za to ráda. No a další den mě čekal výlet do Liberecké Zoo s Richardem! Byla sobota a vyrazili jsme už brzy ráno. V Liberci jsem nikdy nebyla, takže jsem se těšila. Bylo to tam báječné, ale musím uznat, že ve Dvoře se mi líbilo o něco víc. Pro mě ale ani tak moc není důležité kam se jede, hlavně, že se někam jede! Prostě zbožňuji výlety a užívám si už jen tu přípravu svačiny (a tentokrát to vyhrál ovesno-tvarohovo-jahodový dezert k sváče a celozrnné chicken burgery k obědu) a cestu autem - tedy pokud se mi zrovna nechce ukrutně chcát. V Zoo to tedy bylo parádní, krásně svítilo sluníčko ale hrozně protivně foukalo, což byla škoda. A taky to rychle uteklo. Ale mám pár pěkných foteček na památku, tak se teď s některými pochlubím.







No a ten samý den bylo i tradiční pálení čarodějnic, které už jsem si neužila tolik (asi jsem z toho vyrostla a ačkoli mám venkovní zábavy ráda, v kombinaci s ožralými puberťáky a zimou to není nic moc) a pak také první Máj, neboli lásky čas. Ale vzhledem k tomu, že většina třešní bylo odkvetlých a já si na tyhle tradice stejně nijak nepotrpím (radši si tvořím vlastní), tak to byla neděle jako každá jiná. Pohodová a líná!

No a to už jsme v květnu! Květen začal ještě o něco lépe, než duben. Počasí je výstavní a já si ho maximálně užívám. První víkend jsem si plánovala tak trochu leháro, po tom týdnu poctivých silových tréninků. No, opak byl pravdou. Počasí doslova řvalo o to, abych oprášila brusle a hnala s větrem o závod! A to hned ve čtvrtek po večeři (udělala jsem si trochu delší víkend, hihi), kdy jsme s Richardem vyrazili na stezku a dali jsme si krásných čtyřicet minutek - po tom roce neježdění to bohatě stačí. Takhle navečer to bylo hrozně příjemné, bylo teplo a foukal lehký větřík, prostě paráda. A bavilo mě to tolik, že jsem šla i další den. To jsem totiž vyrazila nejdřív na nákupy (a kromě jídla sehnala i skvělou leopardí tašku!), poté jsem si dala trénink na záda a tricáky, uvařila si oběd, relaxovala u jednoho dílu Zoufalých manželek (ehm, asi jsem se zapomněla zmínit, ale tak trochu teď ujíždím na tomhle seriálu, na který jsem měla chuť už hrozně dlouho, protože mi připomíná mé The Sims časy (což pochopí asi jen zasvěcení) a v té době jsem viděla snad jen dvě nebo tři první série.. a na jaro je jako dělaný!) a pak jsem vyrazila opět na brusle, kde mi tentokrát přišlo těch 40 minut naprosto nekonečných, protože to bylo v době nejprudšího slunce a největšího vedra. A to už ten větřík nebyl tak příjemný. Bylo dusno jako v létě a já jsem dojela úplně rudá a hořela mi snad celá hlava. Ale cítila jsem se báječně, když jsem se plahočila domů k Richardovi úplně zničená. Další den jsem se málem nepostavila na nohy, protože jsem jim dala přeci jen docela zabrat, ale i tak jsme si vyrazili ještě na kolo (na kterém jsem nebyla snad ještě déle, než na těch bruslích!) a asi tak hodinku jsme jeli příjemnou dvacítkou. Do kopců to byl docela záhul a ke konci jsem už trochu funěla, ale nic, co bych nezvládla! Další ráno se tedy k bolesti lýtek přidalo ještě bolení zadku, ale ten nával endrofinů po fyzické aktivitě je k nezaplacení! No a to už jsem ve Dni matek, kdy jsem se vracela vláčkem domů a doma na mě čekaly mé dětičky. Od jednoho jsem dostala láskyplný chuchvalec. ♥

Další týden jsem započala pohovorem, ve který jsem opravdu hodně doufala, že dopadne dobře. A odcházela jsem se skvělým pocitem a bylo mi naprosto fuk, že obědvám ve spěchu na lavičce mezi lidmi a domů jdu bosa po šutrech, protože v lodičkách mi hořely nohy. I tak to byl krásnej den a měla jsem fajn náladu. Další den následovalo zklamání. Bohužel, už zase. Ale teď vidím, že zázraky se opravdu dějí. Nebo je to jen síla vesmíru a zákon přitažlivosti? Dnes je jedenáctý den v květnu a jak již jistě víte, jedenáctka je mým číslem. Prostě tak nějak vím, že mi nosí štěstí. A v 11 jsem měla někde být. I přesto jsem se dnes na všechny své pracovní povinnosti vykvákla. Ano, prostě jsem si řekla mám toho dost. Čím víc se snažím a naléhám, tím víc jsem ve stresu a tím míň se mi daří. Čím víc hledám, tím míň nacházím. A tak jsem si řekla, že to nechám osudu. A šla jsem dnes místo všeho ostatního prodávat kytičky proti rakovině. Jen tak, protože mě o to jedna paní požádala. A víte co? Ačkoli jsem měla být někde jinde, bylo to asi to nejlepší, co jsem mohla udělat. Proč? Protože se mi ověřilo to, že pokud něco má nějak být, tak to tak bude. Prostě se to nějak stane. A to i tak, že získáte pracovní místo i když se vykváknete na další pohovor, protože jste si mysleli, že to bude opět zbytečné a vy budete zase zklamaní. Užila jsem si fajn den, udělala něco pro dobrou věc a i tak jsem uspěla a práce si mě našla. Ták. Po nekonečně dlouhém hledání mi padá obrovský šutr ze srdce, loučím se s každodenním stresem a KONEČNĚ SE MŮŽU NADECHNOUT!...

...A taky si můžu jít konečně koupit další panenku do mé stagnující a odumírající sbírky, a to s čistým svědomím, že neutrácím, když bych měla víc šetřit třeba na granule pro kočky. JUPÍ!!!

Jo a ještě něco - Poltergeist má sourozence! Naše kočka Kuna (prostě jí tak říkáme) porodila tři chundeláčky. A jedno vypadá zase speciálně, je takové strakatě šedé. Předpokládám, že budou všichni k sežrání tak, jako je můj Poltřík. Ale já už si další rozmazlit nemůžu, to by trefilo jak Bellunku, tak mě. Takže pokud by někdo chtěl fakt pěkný koťátka, můžete si je u mě zamluvit! Stačí napsat. Jedno je tmavě mouraté, jedno rezaté a jedno šedé. Jsou čerstvoučká, nejspíš včera narozená, takže pohlaví zatím není známo. Ale až to začne trochu růst, určitě tu zase bude spoustu fotek.
 


Komentáře

1 Žolanda | E-mail | Web | 11. května 2016 v 21:53 | Reagovat

Krásný fotky hlavně ty žvížátka <3 Možná jen trochu zesvětlit.. jakým objektivem je to foceno.. musel stát mnoho peněz.. hodně přibližuje.. nebo byli lvi skutečně tak blízko?

2 Kelly | 12. května 2016 v 6:55 | Reagovat

Výlet do liberecké zoo a ona se ani neozve, tss. :D Je fakt, že když fouká studeně, tak je to v té zoo takové nepříjemné, ale já tam i tak chodím hrozně ráda. Jinak víc než libereckou zoo mám já zase radši lesopark v Chomutově, tak máte třeba další tip na výlet. :D

3 Veronika | Web | 20. května 2016 v 19:36 | Reagovat

Jee, v zoo už jsem nebyla, ani nepamatuju. Věřím, že to muselo být super. A fotky jsou nádherné, úplně mě lákají vyrazit taky. :))
Jinak brusle jsou taky dobrý nápad! Wow, tolik inspirace najednou! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama