Zase jednou do Prahy

26. září 2016 v 19:55 | Lucille Daryl |  Zážitky

Ve středu jsem si udělala výlet do Prahy, jelikož se mi po celém dlouhém létě vrátila moje kamarádka z Ameriky. Léto bez jejího pobytu u nás bylo dost ochuzené, ale já jsem ho stejně celé strávila v práci, takže by se žádný pobyt nemohl konat ani z mé strany. A tak jsme si to, po té dlouhé době, co jsme se viděly naposledy, vynahradily ve středu v Praze, kde jsme spolu strávily asi 8 hodin, které utekly doslova jako 8 minut.


Z domu jsem odcházela asi o půl deváté, plně vybavena baťůžkem s fotoaparátem (který jsem vytáhla asi tak dvakrát), vodou, svačinou a uvítacím balíčkem pro Kvilču, který byl tvořen výrobky od nás z DM drogerie (jelikož jsem věděla, že mi veze panenku jako dárek z Ameriky, tak jsem ji na oplátku chtěla dát něco z mého léta - které jsem strávila víceméně (spíše více, než méně :D) právě v práci. A k tomu jsem ji ještě dala plyšového tučňáka do její sbírky. Cesta vlakem utekla jako nic, zkrátka už od začátku ten den šíleně letěl. Svačinu jsem spořádala ještě ve vlaku - a to jsem si vzala malé mandlové mlíčko, banán a mističku domácí směsi müssli, abych toho měla dost na celé dopoledne. No a nakonec mi přišlo jako nejlepší nápad sníst všechno najednou, protože müssli chutná nejlépe s banánem a mlíčkem. :D Takže jsem přijela do Prahy řádně nacpaná a mohly jsme hned vyrazit courat. A tak jsme se přes Václavák docouraly do Palladia, kde jsme spolu byly už naposledy, co jsme se sešly v Praze. Neuvěřitelné, že už to budou dva roky. Tentokrát tam bylo na můj vkus nějak moc narváno a tak to procházení obchodů bylo takové chaotické. Obhlídly jsme, kde co je, a přišly jsme na to, že nikde není nic zajímavého. Měly jsme v plánu se tam zdržet do oběda, který si nakonec dala jen Kvilča, protože ačkoli jeden fast-food nabízel veganský portobello burger, ve skutečnosti ho tam vůbec neměli a tak jsme se vydaly hledat mi jídlo do nějaké veganské restaurace. Já a mapy nejsme zrovna přátelé, ale Kvilča se vyznala. A protože jsem věděla, že někde v okolí má být Plevel, tak jsme se vydaly tam.

Nakonec jsme dorazily k restauraci a zjistily jsme, že jsme to absolutně zbytečně a složitě obcházely, ale prostě nás tak hnaly mapy. A já měla hroznou chuť na nějaký burgr, ale zrovna bylo poledne a nabízeli jen polední menu. Jeden oběd byl s celerovým pyré a mně celer chutná málo v čem, takže jsem nechtěla riskovat, že mi to nesedne. Druhý oběd byla marinovaná červená řepa s bramborovým pyré a špenátem. Nejdříve se mi do toho nechtělo - ne, že by to znělo špatně, mám ráda vše z čeho se to skládalo, ale v tu chvíli jsem měla prostě chuť na něco jiného. Nakonec jsem si to ale dala a myslela jsem, že to s ním i s talířem. Bylo to naprosto, ale naprosto skvělé. Vše bylo tak excelentně ochucené, že jsem vážně zírala, že se dá tak jednoduché jídlo připravit tak výborně. Takže jsem odcházela naprosto spokojená. Obsluha byla navíc neuvěřitelně milá a prostředí příjemně útulné, takže jsme si i skvěle s kamarádkou pokecaly.
Měla jsem v plánu si z Prahy něco odvést, trochu si zautrácet, ale vážně jsme nenarazily na nic, co by stálo za kup. A tak jsme se jen tak bezcílně toulaly po ulicích Prahy a probíraly páté přes deváté. Hodiny ale letěly čím dál rychleji a mně to přišlo hrozně smutné. Nakonec jsme došly do nějakého ošklivého obchodního domu, ale byly jsme už tak uchozené, že jsme si tam prostě sedly a chvíli odpočívaly. Mezitím dorazil můj kamarád, se kterým jsem se měla sejít potom, takže jsme ještě chvíli strávili všichni společně a tentokrát jsme se vydali konečně na ten můj vymodlený burger.

Kamarád nás dovedl do jednoho pajzlu, který jsem na první pohled poznala, protože jsem v něm kdysi dávno (asi tři, čtyři roky zpátky?) naprosto náhodně čůrala :D, protože se mi prostě hrozně chtělo a zabloudila jsem právě tam. Jmenuje se Belzepub a pražáci ho jistě znají. Už kdysi se mi tam hrozně líbilo, je to tam zkrátka neuvěřitelně stylové, ale že tam dělají veganské burgery mě docela zaskočilo. Na výběr měli tři, já si dala U.S. burger s veganským chedarem, sojanézou a BBQ omáčkou. Během čekání na jídlo nás musela moje drahá opustit a tak jsem ji byla vyprovodit na tramvaj. Rozloučily jsme se v hrozném spěchu, ale naštěstí se brzy uvidíme na mém halloweenském posezení. Potom jsem se vrátila za kamarádem, který už za mnou kráčel s burgery a tak jsme si šli sednout do parku (který byl pěkně vysoko, takže jsem tam doslova dofuněla a padla na lavičku. A to i přesto, že jsem na tom s fyzičkou dobře - ale pochopte, byla jsem naprosto utahaná z celého toho dne, bolela mě prdel ještě z předešlého tréninku a k tomu jsem se nemohla dočkat toho burgeru!). Po prvním kousnutí jsem se zamilovala. Jenom si představte, jak se zakousnete a najednou se všechno kolem zpomalí a začne hrát nějaká hrozně zamilovaná písnička a vy se i s tou lavičkou a burgerem vznášíte ve víru ze srdíček. Až tak kurevsky dobrej ten burger byl! V životě jsem tak dobrej nejedla, v životě ne. Ochutnala jsem i kamarádův s příchutí chili, ale já na ta pálivá jídla obecně moc nejsem a v burgeru nic pálivého nesnesu, takže ten mě nechutnal skoro vůbec. Ale ten můj, božínku, všichni, kdo jste tam ještě nebyli, povinně zajít! Jsem si moc dobře vědoma, že se nejedná o žádné zdravé jídlo, ale o klasickej burger s houskou z bílý mouky, ale za tenhle gurmánskej požitek to rozhodně stálo. Cena se pohybovala kolem stovky, něco málo přes, ale nelituju, protože jsem si pošmákla jak dlouho ne. Obecně mám radši sladký jídla, vločky s ovocem na milion způsobů, takže málokdy mám opravdovou chuť na něco slaného, ale tohle bych jedla od rána do večera. Ještě, že mám Prahu tak daleko. Být tahle bašta někde u nás, tak brečí jak moje peněženka, tak i moje postava, hehe. Ale jednou za čas, proč ne? Já tam rozhodně nebyla naposledy a na další návštěvu se hrozně těším.

Teď to vypadá, že jsem se jela do Prahy tak akorát nažrat - samozřejmě, že jsem ráda viděla i mého kamaráda, jasně, že jo! Akorát jsme na sebe měli hrozně málo času a tak jsme si jen doslova zašli na večeři - do parku, na lavičku, kde jsem celou dobu neuvěřitelně zírala na to, jak se všichni ti psi mají rádi, ačkoli se vůbec neznají. A tak jsme si pokecali, postěžovali, a mohli jsme se pomalu loučit. Krátce před sedmou jsem už nastupovala do vlaku a odjížděla domů. Měla jsem co dělat, abych neusnula, ale stejně jako celý den i zpáteční cesta rychle utekla a já už ležela doma v posteli, vykoupaná, utahaná a obklopená láskou mých čičinek, kterým jsem, bohužel, nic nepřivezla, ale zkrátka si příště musím lépe naplánovat, které obchody v Praze navštívím, protože jsem se opět přesvědčila, že v okolí Václaváku a hlavního nádraží (aneb jediné, kam trefím pěšky), prostě člověk nic nesežene. Byl to ale moc fajn výlet, ráda jsem své "daleké" přátele zase jednou po dlouhé době viděla. A stejně tak vlastně i Prahu, jelikož si ani sama nevzpomínám, kdy jsem tam byla naposledy.

A jak už jsem zmínila, moje drahá mi z Ameriky dovezla jednu z Monster High panenek do mé sbírky, a to tuhle překrásnou Twylu z kolekce Freak du Chic, kde vypadá naprosto jedinečně.





 


Komentáře

1 retrofeeling retrofeeling | Web | 26. září 2016 v 20:27 | Reagovat

Ten tučňák je boží :D Já chci taky dostat tučňáka!!! :D

A na Belzebuba juknu, nezní to zle - to, co o něm píšeš :)

2 kouzelnakrajina kouzelnakrajina | Web | 26. září 2016 v 21:01 | Reagovat

moc ti to na té fotce sluší =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama