Jedenáct a dvacet dva

14. listopadu 2016 v 18:47 | Lucille Daryl |  Deníček slečny Daryl

Bylo 10. listopadu a já jsem odcházela z domu dříve, než obvykle. Byla ještě tma. Čekala jsem na přijíždějící vlak a v tom jsem si pod rozsvícenou lampou všimla něčeho nádherného. Padá sníh! Bohužel k mému nadšení, při odjezdu domů už to nebyl sníh, nýbrž ne zrovna pěkný déšť.


Tenhle článek jsem začínala psát 11. listopadu ráno, kdy měl Martin přijet na bílém koni a já doufala, že opravdu co nevidět přijede. A mimo to jsem ten den slavila narozeniny. Článek jsem chtěla zveřejnit ještě před odchodem do práce, jelikož mi vlak měl jet až v 8:40. Ale jak už to tak bývá, opět jsem nestíhala, ačkoli jsem vstala v půl páté, abych si ten den co nejvíc užila, jelikož jsem v práci byla až do 18:00. A vzhledem k tomu, že jsem článek nestihla dopsat, nemohla jsem ho ani zveřejnit, a tak ho dnes přepisuji a rovnou se pochlubím i s krásnými dárky, které jsem ke svým 22. narozeninám dostala.

Den jsem si užila, ačkoli jsem jeho většinu strávila v práci. Jak už jsem psala, vstala jsem v brzských ranních hodinách, dala jsem si své oblíbené zapečené tousty s banánem, arašídovým máslem a marmeládou, k tomu jsem popíjela sojové banánové mlíčko a užívala si krásnou atmosféru mrazivého rána s kočkama. Dokonce jsem si před odchodem do práce i zacvičila a protáhla tělo, což mi vždycky zvedne náladu o 100%, takže bych se o tu radost na svůj narozeninový den připravit nemohla.

Přišla jsem do práce s dobrou náladou a byla jsem rozhodnutá, že dnešní den mi nikdo nezkazí a že mi to tam zkrátka uteče, ačkoli si dalších osm hodin nebudu mít příležitost sednout. Zrovna jsem měla směnu s těmi nejvíc pohodovými lidmi (což se prostě často vůbec nestává), takže alespoň v tomhle směru se na mě usmálo štěstí. Ihned po příchodu jsem dostala narozeninový dárek - tedy alespoň já to tak brala, jelikož nikdo jiný netušil, že mám vůbec narozeniny. Jednalo se o papír, na který jsem dlouho čekala, abych konečně dosáhla toho svého vnitřního klidu. Rozvázání pracovního poměru dohodou! Konečně to mám černé na bílém, stvrzené podpisy obou stran. Teď už se nemusím bát toho, že si někdo něco rozmyslí a já tam budu muset tvrdnout ještě déle. Ten papír mi zkrátka dokazuje, že už to opravdu co nevidět skončí. Měla jsem radost.

V ten den bylo práce daleko víc, než kdy jindy. Přišlo tolik zboží, že nebylo ještě hotové, když jsem v šest hodin odcházela. Ale tím líp! Sice to bylo hrozně dlouhé, ale díky té nekonečné práci mi to skvěle utíkalo. Nevím, jak vy, ale já zkrátka nenávidím, když v práci není co dělat. Pak se táhne každá hodina, každá minuta, každá vteřina! Takhle jsem neměla ani maličko času na odpočítávání hodin, takže jsem se za chvíli převlékala a mohla jít domů.
Abych to upřesnila, jela jsem k příteli, jelikož jsem další den šla opět do práce na sedmou hodinu ranní, ale zbytek dne jsem si náramě užila. Doma u přítele na mě čekal narozeninový koláč (ovesný s banánem a pudinkem, mňam!), jehož polovinu jsem snědla hned po příjezdu jako sladkou večeři (a poté mi došlo, že jsem vlastně spásla půl pytle mouky, když se to tak vezme. Ale co, narozeniny jsou jednou za rok) a krásné tři růže. Pustili jsme si spolu Střihorukého Edwarda a dostala jsem ještě dárek v podobě Kočičího tarotu, který jsem si moc přála. A už se nemůžu dočkat, až si ho důkladně prostuduji a budu z něj moci vykládat.

Další den jsem vstala opět v půl páté, k snídani si dala kafíčko (abych v práci neusla) a další kus koláče a mohla jsem se pomalu připravovat do práce, kde mi to i tenhle den rychle uteklo a konečně jsme mohli jet společně domů, kde mi popřála ještě mamka se sestrou. Od mamky jsem dostala vegan čokoládu, tyčinku a stříbrný prstýnek ve tvaru růžičky a od sestry Catty Noir do sbírky, kočičí náušnici (která je mi malá, jelikož nikdo nepočítal s tím, že mám plachťáky), a roztomilé kočičí tričko z New Yorkeru, na které jsem kdysi narazila a měla v plánu si ho pořídit, ale úúúplně se mi to vykouřilo z hlavy - takže jsem měla velkou radost, že sestru napadlo mi ho pořídit.


To, že stárnu, mě samozřejmě vůbec netěší, tak jsem se to snažila vyvážit alespoň kloboučkem Monster High. No co, nepřišla jsem si pak tak stará!


V neděli jsem měla konečně volno, a k mému štěstí mám volno i dnes a zítra, ačkoli jsem původně dnes jít měla. Jedna milá kolegyňka se mi sama nabídla, že by šla místo mě. Takže místo jednoho volného dne mám v kuse rovnou tři, což je úžasné. Dneska jsme využili příležitosti a jeli jsme nakupovat (původně) dárky do Hradce, kde otevřeli nové nákupní centrum. Je hezké, prostorné, ale spíš než jako nově otevřené na mě působilo, jako kdyby mělo co nevidět skončit. Zkrátka taková ta světem zapomenutá atmosféra.. Ale mám taková nákupka docela ráda, na poflakování to stačí. Vege fast-food mě sice moc nenadchl, ale alespoň bylo kde se trochu najíst. Každopádně jsem moc dárků nepořídila, ale narazila jsem konečně na oříšková másla od Šufánka, na která mám už dlouho zálusk, takže jsem si koupila jedno arašídovo-kokosové jako takový opožděný dáreček k narozeninám a už se na něj moc těším. Mimo to jsem zase utratila docela balík a přitom vůbec nevím za co. Ale tak to prostě bývá, když se někam jede nakupovat. Nakoupíte v každém obchodě nějakou drobnost a po součtu zjistíte, že jste tam nechali skoro celou peněženku.

Trochu mě mrzí, že Martin nakonec nedorazil, ale Richard mi pořád říká, že na koni většinou jezdí on (slaví 21.11.), tak doufám, že má pravdu a že letos nasněží alespoň na něj! A to mi připomíná, že nemám dárek...
 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 14. listopadu 2016 v 19:25 | Reagovat

Pěkně užité narozeniny :)

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 14. listopadu 2016 v 22:17 | Reagovat

Zdá se, že si narozky umíš užít a udělat z nich speciální den :) Tak dodatečně všechno nejlepší!

3 Anika Anika | Web | 15. listopadu 2016 v 15:49 | Reagovat

Tak takle vypadají super narozky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama