Nevydařený půst

24. listopadu 2016 v 18:32 | Lucille Daryl |  Deníček slečny Daryl

Úterní půst rozhodně nedopadl podle mých představ. Ani v nejmenším. Když to tak shrnu, dopadl banánem o půl druhé ráno následujícího dne.

Ráno jsem sice vstala s pocitem "Achjo, nemůžu si udělat snídani", ale krátce na to jsem zjistila, že vlastně ani nemám hlad a dokonce ani chutě, spíš je to prostě takový můj zvyk, který mám ráda. Sedla jsem si k počítači a přemýšlela, co teď. Zapla jsem simíky, ale (jak už tomu bývá), ti mě přestali po chvilce bavit. A tak jsem chvíli jen tak brouzdala po internetu a hledala nějaký film, na který se podívám, ale za boha jsem nemohla žádný najít. A tak jsem se šla projít, jen kousek, s tím, že se potom zastavím v krámě u mamky. A to byl ten zlom. Ne, že bych byla hladová a myslela na jídlo - to kupodivu za celý den vůbec. Ale ta únava, ta hrozná únava! Už ráno, když jsem vstávala, mě lehce pobolívala hlava. No a od dopoledne se mi ta bolest rozjela a navíc se k ní přidala neuvěřitelná únava, kterou jsem v životě nezažila. A tak nevím, jestli na mě něco leze, nebo to bylo zkrátka od toho půstu, ale bylo mi tak hrozně, že jsem neměla chuť ani koukat na film a ani hrát Batmana. A taky jsem šla spát už v šest hodin a rozhodně se nedá mluvit o kvalitním spánku. Bylo mi hrozně divně, zima i teplo, měla jsem takové ty horečkové stavy a blouznění. Zdály se mi naprosto divné sny a probudila jsem se se stejnou bolestí hlavy, se kterou jsem šla spát. Měla jsem pocit, že spím věčnost, zároveň jsem ale chtěla spát dál, protože jsem nebyla vyspalá ani trošičku. Když mi přišlo, že už bude za chvíli ráno, mrkla jsem na mobil a tam bylo 22:22 a já vážně nechápala, jakto, že je tak málo. Totéž o (podle mého pocitu) spoooooustu hodin později, kdy byla pro změnu teprve jedna hodina raní. Ale to už mě začalo vážně bolet břicho a měla jsem pocit, že pokud si nedám banán, tak umřu. Tak ano, dala jsem si banán o půl druhé ráno a chvíli jsem jen tak ležela a potom zase usnula. Takže ne, tenhle den a tenhle půst se opravdu nevyvedl.


Vím, že se po půstu drží tzv "návratovka", která by měla trvat tolik, co trval půst, nebo dokonce i 2x víc. Zároveň se ale říká, že u jednodenních půstů se další den může najet hned na běžnou stravu, pokud není vyloženě těžká a nezdravá. Což u mě nehrozí. A tak jsem se včera už vážně netrápila a dala si k snídani ovesnou kaši (vločky, voda, kokos, vlašáky, rozinky, banán a jablko), která mě zasytila na hrozně dlouhou dobu a mezi obědem, který tvořila akorát vařená zelenina s rýží, jsem si dala už jen pomeranč na doplnění vitamínů. K večeři jsem měla připravené totéž, ale snědla jsem to někdy kolem čtvrté hodiny, jelikož jsem byla mamce pomáhat s inventurou a obědvala jsem hrozně brzo. Večer už jsem neměla vůbec hlad, ale pro jistotu (aby mě nepřepadl někdy o půlnoci) jsem slupla aspoň cherry rajčátka a slunečnicová semínka. Energie se mi naštěstí vrátila hned po snídani, ale teda ta noc byla nejhorší, jakou jsem kdy zažila.
Myslela jsem, že tenhle půst bude snadnější, když jsem před ním neměla ten dlouhý týden na raw stravě, jako naposledy, ale opak byl pravdou - byl hrozný. Předtím mě ta živá strava nejspíš trochu vycepovala a tak pro mě den bez jídla byl jako nic. A taky jsem místo čisté vody pila vodu s vymačkaným grepem, o čemž jsem se později dozvěděla, že se do půstu nehodí, jelikož se díky těm zbytkům grepu trávení nezastaví. No, tak možná proto to tentokrát bylo tak divoké. Jsem nesmírně ráda, že je to za mnou. Další půst nechci už ani vidět (ale i tak ho zároveň plánuji na jaro, hehe).


Dnes už jsem si pro změnu vychutnala tu královskou snídani, kterou můžete vidět nad článkem. A která rozhodně není malá, ale co. To mám jako odměnu za to hrozné trápení. :D Skládá se z šesti maličkých pohankovo-zázvorových sušenek od mé sestry (šest zní hrozně moc, ale dohromady mají tak 70g!), dvou lžiček arašídovo-kokosového másla od šufánka (naprostá bomba, doporučuji!), hrstky jemných vloček, velkého banánu a trošky rozinek. A pak asi tři kešu a pekanové oříšky. A kakaíčko z rýžového mlíčka nesmělo chybět. Pak jsem na to tak koukala a říkala, že tam toho ovoce moc nemám, tak jsem přidala ještě jablíčko. No co, stejně teď zas budu běhat po venku a pak si ještě před obědem zacvičím, tak potřebuju spoustu energie. Vstávala jsem docela pozdě, většinou jsem vzhůru už v pět, ne-li dřív, a dnes jsem si vyspávala až na sedmou. Takže jsem si tak trochu zkombinovala snídani i s dopolední svačinou, protože po tom půstu mě všechno nasytí na hrozně dlouhou dobu (což se tak za týden stejně změní, jak se znám), takže bych už do dnešního dne svačinu nevměstnala.

Včera jsem koukala na svůj první vánoční film, který dávali v televizi. Jmenuje se Přežít Vánoce a je to ta konina s Benem Affleckem. Musím říct, že tenhle film patří k mým NEoblíbeným, ale nakonec mě docela bavil a příjemně naladil na blížící se advent. Před ním dávali ještě Sněhovou vánici (nebo tak nějak), takže možná díky tomu mě tenhle letos bavilo sledovat. Jelikož po takové hrůze by mě snad bavil i Vánoční skřítek. Ne, to ne, to přeháním. Ale před Vánocemi je mi zkrátka téměř jedno, jak moc je daný vánoční film nekvalitní a tuctový. Mně stačí ta atmosféra Vánoc. A přiznávám se, že mě to hrozně baví, a že se už nemůžu dočkat na další vánoční kravinku, která v televizi poběží. Koneckonců, období před Vánocemi je snad jediné, kdy zapínám často televizi. Ale dnes pro změnu žádný nedávají. Takhle mě naladit a pak nic. Fňuk.

Zítra odjíždím k příteli, po cestě mám v plánu ho ukecat k nějaké návštěvě obchodu, abych zase sehnala nějaký ten dárek (chudák o tom ještě neví, muhahaha) a o víkendu spolu jedeme do Prahy na svatbu jeho sestry. To bude moje první svatba od mých... čtyř let? Nebo kolik mi sakra mohlo být, když jsem byla jednou ze čtyř družiček a narozdíl od nich mé bílé krajkové šatičky končily už nad koleny, jelikož jsem byla prase, co se hned umazalo (takže jsem jim pochopitelně záviděla jejich princeznovsky dlouhé šaty). No, netuším, co se na takovou svatbu nosí za šaty, ale neměla jsem nějak chuť věnovat čas tomu to řešit, případně nějaké koupit. A stále nemám. Nedá se nic dělat, nějak to dopadne.
 


Komentáře

1 Hanyuu | Web | 24. listopadu 2016 v 19:06 | Reagovat

No co, Vánoční skřítek, ale takové Rolničky, kam se podíváš, to je teprve utrpení. :DDD

2 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 19:14 | Reagovat

Koukám, že jsme obě ladily stejný televizní program ... proto jsem si teď na zlepšení nálady zapálila vanilkovou svíčku, rozsvítila světýlka v okně a koukám na první Sám doma. :3

3 Dominika | Web | 25. listopadu 2016 v 11:37 | Reagovat

Taky jsme rozjeli vánoční filmy, světýlka, svařáček, vaječňáček....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama