Prosinec 2016

Video z Vánoc

30. prosince 2016 v 20:48 | Lucille Daryl |  Deníček slečny Daryl
Jak už jsem zmínila v minulém článku, letos jsem se rozhodla svůj Štědrý Den dokumentovat i jinou cestou, než jak to mám ve zvyku. A to znamená, že jsem kromě běžného fotografování i průběžně natáčela.

Natáčení není má parketa, videa jsem si dokonce musela vzít s sebou k příteli, neboť na mém počítači se seká i prachobyčejný Windows Movie Maker (já v ničem jiném ani neumím), takže jsem video sestříhala dnes asi během hodinky a půl. Točila jsem to především sama pro sebe, stejně jako loňské (čistě kočičí) vánoční video, abych měla své vzpomínky kdykoliv k dispozici, nicméně když už je to na světě, proč se o to nepodělit? Třeba se najde nějaký zvědavec, který obětuje svých patnáct minut na to, aby se podíval, jak Vánoce probíhají u mě. Možná vás to nebude vůbec bavit a bude vám to připadat extrémně nezáživné, ale já mám z videa ohromnou radost. Především ze záznamu Belličky, Poltříka a jejich radosti z dárků. To si prostě vždycky ráda připomenu. ♥

Video obsahuje pár záběrů z večera 23. prosince, ráno 24. prosince a průběžné záběry z celého dne. Největší část je pak věnována právě mým čičinám, které byly zkrátka tím hlavním důvodem, proč jsem video točila. Všechna videa jsou doprovázena pouze hudbou - z našeho žvatlání by vám praskly uši.


Ze Štědrého dne

27. prosince 2016 v 10:45 | Lucille Daryl |  Zážitky
Před Štědrým dnem jsem ulehla do postele podstatně brzy. Svítily mi tu vánoční světýlka, Star Master, který mi ze stropu udělal hvězdnou oblohu a vedle mě na nočním stolku hořela vánoční svíce. Bylo asi teprve půl osmé, a tak jsem si pustila jeden z online filmů na youtube, o čemž jsem se zmiňovala již v minulém článku. Výběr filmů na YT je samozřejmě bídný, nabízel se třeba nějaký s názvem Vánoční chaloupka s Jaredem Padaleckim v hlavní roli. Ačkoli jsem na to byla celkem zvědavá (protože prostě Jared... a ve vánočním filmu), nakonec jsem si pustila nějaký romanťák s názvem Vánoční polibek, který mě zpočátku přišel trochu uhozený, ale nakonec jsem se přistihla, že mě ta neuvěřitelně předvídatelná slaďárna docela dost baví. Celou tu dobu jsem v pokoji měla krásnou vánoční atmosféru a jelikož film skončil už ve třičtvrtě na devět, zapla jsem ještě televizi a nakonec jukla i na to Frozen, které koneckonců ten český dabing nemá vůbec špatný, jak jsem se bála. Nicméně jsem byla celkem dost unavená a těšila se na cukroví k snídani, a tak jsem po chvíli usnula.


Nevánočně i předvánočně

23. prosince 2016 v 12:01 | Lucille Daryl |  Deníček slečny Daryl
Úplně jsem zapomněla na to, že jsem minulý týden stihla nafotit nějaké ty kočičí vánoční fotky. Bez těch by to prostě nešlo. Jenomže jak už to u koček bývá, slovo spolupráce jim nic moc neříká. A pokud jde o focení, platí to dvojnásob. Ale naštěstí i na takovou kočku jde lehce vyzrát. Stačí něco umístit doprostřed pokoje (na místo, kde obvykle nic není), a ona prostě přijde a začne zkoumat. Pokud umístíte krabici nebo karton, máte stoprocentně vyhráno. Ale ony ani takové vánoční ozdoby, větvičky a dárky nejsou k zahození. Poltergeist se chytil ihned, Bellička o něco později a u té jsem si musela pomoci Star Masterem, který ji naprosto fascinuje. Aůe zadařilo se, to je hlavní. Sice fotky nejsou zrovna kvalitní a během aranžování mi zavolal přítel, který mě měl vyzvednout, že přijede o něco dříve, což znamenalo vyfotit to všechno co nejrychleji. A já patřím k těm lidem, co nemají moc trpělivost, obzvlášť pokud musí něco dělat se spěchem. Ale něco málo z toho vyšlo. Společná fotka je sice jednak nekvalitní a jednak naprosto pitomá, jelikož si na ní Bellča okusuje nohu, ale vánoční fotky letos máme, takže si je můžeme škrnout ze seznamu.

Další věc je ta, že jsem neměla zrovna promyšlené pozadí, takže jsem fotky musela dost nezvykle upravit až přeplácat, ale nakonec se mi to i docela zalíbilo.



Ježíšek vs Santa Claus, aneb proč mám ráda Santu?

20. prosince 2016 v 20:17 | Lucille Daryl |  Ze života
Když se řekne Santa Claus, v Česku to vyvolá reakce pouze dvou skupin lidí. Té první Santa Claus jako hlavní charakter Vánoc nevadí, ba ho častokrát i upřednostňuje před Ježíškem. K této skupině se hlásím i já. Zatímco ta druhá skupina ho nenávidí a nejradši by ho nejspíš rovnou upálila v krbu zaživa.

Je to dlouholeté téma, aneb všude slýcháme věty typu ,,Jsme Češi, my máme Ježíška!" ,,Proč je na všem ten hnusáckej Santa?!" ,,Santa patří do Ameriky!" ,,Zachraňte Ježíška!" a tak podobně. Jenže motiv se Santa Clausem už je v období Vánoc zkrátka na všem. A rozhodně z trhu jen tak nezmizí. Je na tričkách, ponožkách, nádobí, balícím papíře, vánočních krabičkách a všemožných dekoracích.

Jak to vlastně bylo...

Co čechy přimělo tak hrozně nenávidět Santa Clause? Nejspíš to, že v Česku odjakživa nosí dárky na Štědrý Den právě Ježíšek a nikdo jiný. Ježíšek neboli Chriskind je dítě, zdrobnělina jména Ježíšek Kristus, jehož narození spadá právě na Vánoce a proto ho křesťané slaví. Takhle to samozřejmě není jen u nás, v České republice, ale i v některých dalších evropských zemích. Jenže úplně původně to byl právě svatý Mikuláš, který naděloval dárky, a kterého také slavíme 5. prosince.
Sv. Mikuláš z Myry byl velmi štědrý biskup, který podle legendy obdaroval tři dívky z chudé rodiny, které byly poslány do veřejných domů, aby si vydělaly na věno. K tomu však díky Mikulášovi nedošlo a nejen, že dívky měly na věno, ale celá rodina se tak zbavila dluhů. Na stejném principu je založena i Mikulášská nadílka, která se mimo jiné drží i u nás. Čert a anděl už jsou záležitostí další kapitoly, ale ve zkratce - Mikuláš často chodíval se svým černošským společníkem, kterého si nevím v jaké zemi později předělali na podobu čerta. A aby byly strany dobra a zla vyvážené, přidal se i anděl.
Němečtí protestanté odmítali uctívání svatých podle římskokatolické církve, což znamená že odmítli i uctívání svatého Mikuláše. A tak byl v 16. stolení jako dárkonoš zvolen právě Ježíšek, což má s největší pravděpodobností na svědomí Martin Luther, který nadílku rovnou přeložil na Kristovo údajné narození, 25. prosince. Nepřijde vám, že k tomu Ježíšek tím pádem přišel tak trochu jako slepý k houslím?
Jak už to bývá, časem se toho lidé z různých zemí chytli a postupem času se vše trochu pozměnilo, a proto se Vánoce slaví v každé zemi trochu jinak. Ježíška si můžeme představovat jako malého Ježíše, dětátko v Betlémě, malého kudrnatého kloučka s andělskými křídly a několika anděly kolem... A nebo taky jako červené světýlko nad lesem, které je ve skutečnosti světlem na vysílači, ale koho to zajímá? Podstatné je, kde se to vlastně vzalo a jak to začalo. Což jsme si ve zkratce už řekli.

Čtvrtá adventní neděle

19. prosince 2016 v 8:33 | Lucille Daryl |  Zážitky

Tak, a poslední předvánoční neděle je za námi.

Asi nemá smysl psát, jak neuvěřitelně rychle to uteklo. Zbývá pouhý a především necelý týden do Štědrého Dne, což znamená, že veškerá ta předvánoční akce a nálada se blíží k samému cíli. Lidé dokupují poslední dárky, dopékají poslední druhy cukroví, otevírají poslední okýnka v adventních kalendářích a zapalují čtvrtou, tedy také poslední adventní svíci. Neuvěřiteně jsem se letos na Vánoce těšila. A tím nemyslím jen samotný Štědrý Den a svátky, ale také to období před nimi, které právě teď probíhá. A které se blíží ke konci. Na jednu stranu jsem hrozně natěšená na vrchol toho všeho, na druhou stranu je mi smutno, že tyhle předvánoční dny se blíží ke konci. Neuvěřitelně mě totiž baví.

Lucie noci upije a ve dne peče cukroví

14. prosince 2016 v 20:18 | Lucille Daryl |  Deníček slečny Daryl

Myslela jsem, že mi ty čtyři druhy cukroví budou stačit. A vlastně by i bohatě stačily, co se chutí týče, potože jsem posledních pár dní nějaká rozbitá a nemám absolutně na cukroví chuť. Zatím jsem ho jen ochutnala a jednou si dala k snídani. Ale však ony se ty chutě vrátí, tedy pokud ho ovšem dřív nerozdám. Půlka krabice je totiž fuč, a to jen proto, že jsem hrozně štědrá a hodňoučká a "krabičkuju" ho pro ostatní. Velkou část povezu v pátek k příteli, jelikož si spolu chceme v sobotu trochu zamlsat. Jíst cukroví po troškách totiž není nic pro mě, takže si chci dát jeden den pořádnou nálož cukroví k snídani (a to rovnou do postele) a lehce se s ním přežrat, ať si ho vychutnám v celé parádě. A ještě si k tomu pustit vánoční film a udělat něco dobrého k pití. Karamelové kafčo, teplé rostlinné mlíčko, kakaíčko, nebo snad vánoční čajík? Kdo ví, zkrátka na co bude zrovna chuť. A jestli si teď o mně myslíte, že jsem trochu čuně, tak budiž - já to přiznávám. Ale u mě platí pravidlo, že když už, tak pořádně! A o cukroví to platí dvojnásob. Protože všechno je to takové drobné, že po snědení pár kousků vůbec nemáte šanci zjistit, jakou to má vlastně chuť. Takže se tím pořádně nafutruju a jen tak na tu chuť nezapomenu. Loni jsem se přesně takhle cpala u přítele v posteli, když jsme spolu koukali na Sám doma (a následně i druhý den v obýváku u filmu Vánoce naruby) a jak si to pamatuju. A to bylo podstatně horší, jelikož jsem ještě jedla mléčné výrobky a všechno to cukroví bylo tradiční (takže tradičně tučné, přeslazené a s kupou Hery) od babičky. Takže letos si to vlastně nebudu muset tolik vyčítat, to je skvělá zpráva, ne?

Třetí adventní neděle

12. prosince 2016 v 17:00 | Lucille Daryl |  Zážitky

Už se to krátí, už se to blíží! Třetí adventní neděle je za námi a to znamená, že už zbývá jen jedna. A pak? Štědrý den!

Ve čtvrtek večer jsem jela k příteli, kde jsem se zdržela do soboty. Odpočívali jsme, sledovali (nejen vánoční) filmy a chodili na procházky. Na sobotu jsme měli jasný plán - vánoční trhy u nás ve městě. Podle všeho tam mají být každý adventní víkend. A tak jsme v sobotu vyrazili do města, vkročili na náměstí údajných trhů a asi za deset minut jsme mohli zase odejít. Kde nic, tu nic. Nebo jako jo, pár stánků tam bylo, ale opravdu to nebyla ani polovina z toho, co tam bývá normálně. Buď jsme přišli moc brzy, nebo se zkrátka obchodníkům nechce jezdit každý víkend. Kdo ví. Každopádně, počasí nebylo zrovna vábné, a tak jsme se šli jen tak projít do parku, koupit si, co jsme potřebovali, a já jsem mohla pomalu jet domů. Na neděli jsem se totiž chtěla probudit doma, protože nesnáším nedělní cestování vlakem. Ten den je pak takový neúplný, chaotický a nepohodlný.

Z mrazivé procházky

10. prosince 2016 v 10:36 | Lucille Daryl |  Fotografie aneb zachyceno objektivem

Zítra to bude týden od té kouzelně mrazivé procházky, o které jsem vám už básnila v jednom z předchozích deníčkových článků. Rovněž jsem slíbila, že zveřejním nějaké fotky. Sice to není taková nádhera, jako když to člověk vidí na vlastní oči, ale něco málo se mi zachytit podařilo.

Miluju tuhle mrazivou atmosféru a mrzí mě, že teď to venku vypadá spíš jako začátek jara. Ale však ono zase začne mrznout! Zatím si tu atmosféru udržím alespoň na blogu pomocí těchto fotografií.

Vánoční dopis

8. prosince 2016 v 17:00 | Lucille Daryl |  Deníček slečny Daryl

Milý Ježíšku Santo...

Promiň, Ježuchu, ale já kopu za tým Santy Clause. Nepřijdeš mi prostě dostatečně vánoční a já jsem srdcem hrozná američanka.

Píšete dopis Ježíškovi, nebo Santovi? Já totiž ano. I ve svých dvacetidvou letech. Sice už ho nedávám na okno, ale posílám ho jako inspiraci pro ty, kteří mě chtějí obdarovat a přímo se mě ptají, co bych si přála. To abyste si nemysleli, že jim ho prostě bezeslov pošlu, to rozhodně ne. :D Ale sama bych určitě nebyla proti, kdyby mi moji blízcí takový dopis poslali, protože vymýšlet každý rok dárky dá přece jen trochu zabrat a tohle vás alespoň trochu inspiruje, kde začít hledat. Při mé smůle mi ho ale stále ještě nikdo neposlal, ačkoli o něj doslova žadoním.

Druhá adventní neděle a čerti

6. prosince 2016 v 7:15 | Lucille Daryl |  Zážitky

Druhá adventní neděle nám začala v celé své kráse. Už během přípravy snídaně mi bylo jasné, že až mě bude hřát v bříšku, rozhodně nezůstanu zalezlá doma v pelíšku u kamen, ale co nejdřív se budu muset teple obléct a vyrazit s fotoaparátem vstříc do té zamlžené zmrzlé přírody. A tak jsem také učinila. Stejný úmysl měla i sestra a mamka, které jsem venku potkala, a tak jsme se i s mým přítelem vydali všichni na krásnou mrazivou procházku, ze které mám nádherné fotky - ale věřte, že naživo to bylo daleko nádhernější.