Nevánočně i předvánočně

23. prosince 2016 v 12:01 | Lucille Daryl |  Deníček slečny Daryl
Úplně jsem zapomněla na to, že jsem minulý týden stihla nafotit nějaké ty kočičí vánoční fotky. Bez těch by to prostě nešlo. Jenomže jak už to u koček bývá, slovo spolupráce jim nic moc neříká. A pokud jde o focení, platí to dvojnásob. Ale naštěstí i na takovou kočku jde lehce vyzrát. Stačí něco umístit doprostřed pokoje (na místo, kde obvykle nic není), a ona prostě přijde a začne zkoumat. Pokud umístíte krabici nebo karton, máte stoprocentně vyhráno. Ale ony ani takové vánoční ozdoby, větvičky a dárky nejsou k zahození. Poltergeist se chytil ihned, Bellička o něco později a u té jsem si musela pomoci Star Masterem, který ji naprosto fascinuje. Aůe zadařilo se, to je hlavní. Sice fotky nejsou zrovna kvalitní a během aranžování mi zavolal přítel, který mě měl vyzvednout, že přijede o něco dříve, což znamenalo vyfotit to všechno co nejrychleji. A já patřím k těm lidem, co nemají moc trpělivost, obzvlášť pokud musí něco dělat se spěchem. Ale něco málo z toho vyšlo. Společná fotka je sice jednak nekvalitní a jednak naprosto pitomá, jelikož si na ní Bellča okusuje nohu, ale vánoční fotky letos máme, takže si je můžeme škrnout ze seznamu.

Další věc je ta, že jsem neměla zrovna promyšlené pozadí, takže jsem fotky musela dost nezvykle upravit až přeplácat, ale nakonec se mi to i docela zalíbilo.




V úterý jsem si udělala předvánoční výlet do Prahy. Před devátou hodinou jsem vyrazila s poloprázdným batohem na autobus, který mě dopravil na vlak a já mohla vesele frčet směr hlavní město. V batohu jsem si vezla jen nějaký ten banán, pití, peněženku a cukroví. Vyrazila jsem za mým dlouholetým kamarádem. Cesta tam byla naprosto pohodlná, lehce jsem usínala, neboť jsem nevím proč vstávala už ve 4:30 a tentokrát to na mě mělo lehce negativní dopad. Přijela jsem trochu rozlámaná, promrzlá a s migrénou, která se mi během dne rozjela opravdu ve velkém. Snažila jsem se na to nemyslet a užít si setkání i tak, ale migréna je fakt šmejd. Těch pár hodin opět uteklo neuvěřitelnou rychlostí. Omrkla jsem mu byt, obdarovala ho cukrovím (a sklidila jsem pochvalu, takže ego up), běhali jsme po Praze - tedy pro obra Maxe to byla chůze rychlým a VELKÝM krokem, zatímco já celou tu cestu vlastně klusala jak kůň - a ve skoro závěru jsme se šli najíst. Původním plánem byla veganská restaurace Incruenti, ve které ale bohužel měli zrovna jen polední menu, které nás nijak zvlášť nelákalo. Prostředí tam bylo ale vážně krásné, útulné a hrála tam vánoční hudba. Škoda. Přemístili jsme se o pár metrů dál, do maliličkého podniku, jehož jméno jsem zapomněla. Byl zvláštní, prostředí se mi moc nelíbilo, kažopádně byla jsem ráda, že sedím a hlavně že můžu jíst, neboť jsme se na ten oběd dostali až před třetí hodinou. Burger chutnat také zvláštně, ale v tom dobrém smyslu. Byl opravdu výborný, jen mě zklamala klasická světlá americká houska, se kterou jsem zkrátka nepočítala - ale tady je hezká ukázka toho, že veganská a zdravá strava vůbec nemusí jít ruku v ruce. A tak jsem si zahřešila, nedá se nic dělat. Po obědě následovalo další běhání po Praze, navštívení pár obchůdků a následně MyRaw Café, kde jsme si dali dezert. Byl to vlastně můj první raw cheesecake, který jsem kdy měla. Takže jsem konečně byla svědkem toho, že tyhle dezerty jsou zatraceně výborné. Dala jsem si banánový, který chutnal jako krtkův dort, jen byl tisíckrát lehčí a vlastně i mnohonásobně lepší. No a touhle skvělou sladkou tečkou jsme zakončili i naše setkání. Po tom výborném odpočinku při kousku dortu totiž následovalo další klusání, tentokrát se strachem, že nestíhám vlak. Ale naštěstí jsem ho stihla přesně na čas a frčela domů.
Víte, co mě mrzí? Že ten den nebyl vůbec předvánoční! Myslela jsem, jak mě ta Praha ještě víc podpoří v té vánoční náladě, a ono prd. Možná to bude tím, že jsem vánoční trhy viděla maximálně tak z okna tramvaje, ale stejně. Mohlo alespoň sněžit, když už byla tak ošklivá zima. A taky mě trochu mrzí, že jsem si nevyfotila aspoň to jídlo na památku, když už nic!

Hned ve středu sestra jela nakupovat dárky a na nákupy jsem byla pozvaná i já, nicméně jsem nevěděla, zda se mi po tom celodenní courání předchozí den bude chtít. Obzvlášť, když jsem šla spát s úmornou bolestí hlavy, na kterou jsem si chtě nechtě musela vzít toho fialového šmejda jménem ibalgin, který člověka spíše pomaličku zabíjí, než aby mu pomáhal, nicméně bolest byla tak obrovská, že už se to nedalo vydržet. Alespoň mi to pomohlo usnout. Na druhou stranu jsem se ve středu vzbudila opět už ve 4:30, a to naprosto odpočatá a plná energie. Trénink nohou s těžkými činkami jsem zvládla hned o půl hodiny později a protože jsem byla tak krásně nabuzená, rozhodla jsem se, že na ty nákupy přece jen pojedu. Stejně jsem si potřebovala vyzvednout stravenky v bývalé práci a taky jsem měla pocit, že by to chtělo ještě nějaký ten dárek pro sestru. Protože v pondělí po zabalení všechn věcí jsem měla pocit, že mám úplné prd. Později jsem trochu litovala, že jsem jela, jelikož jsem utratila další nemilou částku a sehnala další dárky, ačkoli jsem si myslela, že už mám všechno. Ale co, teď už jsem si alespoň na stoprocent jistá, že mám pro všechny dostatek hezkých dárků. Nákupy probíhaly celkem hladce a se sestrou jsme si je užily, nicméně jízdní řád MHD nám do noty moc nehrál a nejel jediný bus v době, kdy jsme zrovna potřebovaly na nádraží, takže jsme musely trochu hýbnout, abychom to stihly. A vzhledem k tomu, že nádraží je celé rozkopané a musí se obcházet, samozřejmě, že jsme to nakonec nestihly. Jenomže my jsme to do samého konce nevzdávaly a stále jsme doufaly, že to stihne, že to třeba bude mít zpoždění. Stačilo by totiž pitomých pět minut, jelikož jsme vstoupily do nádražní budovy přesně v moment, kdy byl vlak připraven k odjezdu. NEBYLA TO ANI PITOMÁ MINUTA! A to pak jednoho vážně naštve. Obzvlášť, když další vlak jel až za hodinu a my byly celé spocené a udýchané, takže návštěva dalšího krámu ani nepřicházela v úvahu. Tak jsme hodinu seděly na tom ošklivém, vlhkém a studeném nádraží. Další nemilá věc byla ta, že ve městě bylo opravdu nechutné počasí. Něco mezi hnusným jarem, podzimem i zimou. Do toho svítilo takové zvláštní sluníčko. Prostě fuj, nic vánočního. U nás doma to už ale bylo o dost lepší, tráva byla namrzlá a to mi alespoň trochu spravilo chuť a vrátilo zpět do zimní nálady.


Ve čtvrtek jsme byli s přítelem pozváni k sestře na dýchánek. Upekla cosi skořicového, kynutého s rozinkami. Taková skoro vánočka ve tvaru bochánku, řekla bych. Polili jsme si ho čokoládou, borůvkovým sirupem, posypali mandlovými plátky a k tomu se podávalo kapůčo. Perfektní předvánoční sváča! Celý jeden bochánek jsem vyfasovala i zabalený s sebou domů a nechala si ho dnes na snídani. Moje sestra v předvánoční náladě je hodná sestra. Dala mi i ubrousky se sobama! No není svět nádherný místo? Alespoň to jsem si říkala do doby, než jsem snědla ten skoro celý bochánek - kousek jsem dala mamce a jinak to spráskala sama. Velké porce mi problém nedělají. Jenže teď jsem to dojedla a myslela, že prasknu. Opravdu. Bylo mi tak zle, že jsem se nemohla ani hnout. Nechci být nijak nechutná, ale chvíli jsem měla pocit, že to všechno vrátím zpět. Myslela jsem, že je má sestra hodná, protože jsou Vánoce, ale teď mě nahlodává myšlenka, že do toho dala jed a chtěla se mě skrze svůj skvělý bochánek a dobrý skutek zbavit... Hano? :( Nevím jakto, zkrátka mi to asi po ránu nějak nesedlo a dalších pět hodin jsem nechtěla o jídle ani slyšet, každopádně teď bych si tu dobrotu dala s klidem znova.

Včera i dnes jsem navíc předvánočně pomáhala u mamky v krámě s objednávkami na vánoční žranice - saláty, klobásy, však to znáte. Mám pocit, že u nás ve vesnici není ani tolik lidí, aby tohle všechno snědli, ale když si to objednali, tak se pravděpodobně pletu. Každopádně i tahle práce u mamky mi dodává vánoční náladu a prostě si to hrozně užívám. Včera mě mrzelo, že nedávají žádný vánoční film, a úplnou náhodou jsem na jeden narazila na Youtube. Každý den nám teď padá internet, takže si něco stáhnout nebo pustit on-line nepřicházelo v úvahu, ale když jsem rozklikla tenhle film, nějakou záhadou (nebo snad vánočním kouzlem?) se načetl a ani jednou nesekl. Což mi moc hlava nebrala, jelikož jindy se mi sekne i písnička. Každopádně jsem se pohodlně uvelebila do postele a mohla koukat. Vůbec jsem o existenci tohoto filmu nevěděla. Jmenuje se Příběh Vánoční noci a ačkoli na csfd nemá moc dobré hodnocení, já byla mile překvapena. O čem je? O losovi. Mluvícím. Ve skutečnosti to byla trochu konina (nebo spíš losina?), ale dokázala mě vánočně zabavit a dokonce častokrát i rozesmát, jelikož Los byl vážně frajer a jeho hlášky stály za to. A to jsem koukala v českém dabingu, a to je co říct, ne? Takže kdo se dneska nechce koukat na Frozen nebo další nic, co dávají v televizi, a máte alespoň trochu rádi vánoční kravinky, rozhodně doporučuji.

Tak, a zítra to celé vypukne! Dnes už mám v plánu jen takové ty předsváteční věci, jako třeba připravit bramborový salát na zítra, jít se projít a večer si pustit nějaký další (nejspíš opět náhodný) vánoční film, usnout a ráno vstát co nejdříve, abych ten den měla co nejdelší a co nejvíc si ho užila. Ani nevíte, jak se těším! Vstanu, dám si cukrovíčko, zapnu telku, a až budou vzhůru i ostatní, dáme se do velkých příprav a budeme společně čekat na ježíška. Přeji všem krásný Štědrý den plný splněných přání a nádherné prožití svátků - ale to já se o nich ještě ozvu, nebojte. Veselé Vánoce!


 


Komentáře

1 Kazimír Kraťas Kazimír Kraťas | Web | 23. prosince 2016 v 13:09 | Reagovat

Jsem zoufalý ošklivý panic se zanedbatelným IQ i délkou údu a s komplexem méněcennosti. Zoufale potřebuji vaši pozornost. Potřebuji vaše komentáře, až už utěšující či lítostivé, nebo nenávistné. Prostě potřebuji mít pocit, že se o mne někdo alespoň jednou v životě zajímá, ať už v dobrém, nebo špatném. Potřebuju to snad ještě naléhavěji než první sex, funkční pistoli, nebo preventivní proplesknutí, abych se konečně probral a přestal ze sebe dělat šulina na těch internetech.
Jedná se sice o reklamu, ale alespoň jsem upřímný, říkám to narovinu a racionálně vysvětluji důvody, proč stojím o větší návštěvnost. Krom toho - za každou jednotlivou návštěvu na mém blogu se o jednu vteřinu zkrátí čas, zbývající do ztráty mého panictví! A to se vyplatí, zvláště jste-li filantropové!

2 b. b. | Web | 23. prosince 2016 v 13:48 | Reagovat

závidím ti tvůj vánoční elán :) já nemám doma ani žádnou dekoraci a televize je vypnutá ze zásuvky už měsíc :D

3 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 23. prosince 2016 v 14:01 | Reagovat

Už jsem s mamkou kočičácké fotky obdivovaly na IG. :3

4 B. B. | Web | 23. prosince 2016 v 15:03 | Reagovat

Tak to jsou krásné fotky! :) Pravda - krabice jsou největším lákadlem :D.
A také trpím na migrény, takže naprosto chápu :/

5 Lowri Lowri | E-mail | Web | 23. prosince 2016 v 17:51 | Reagovat

Na Losa jsem v týdnu taky koukala! :D Jo, je to docela blbinka, ale v předvánočním čase mi to ani nevadí, navíc los byl vážně boží a nejbožejší tam byla ta nádherná zimní krajina. :)

Letos se mi nějak nedaří udržet si vánoční náladu, pořád mi jí něco bere, ale tyhle tvoje články a fotky mi jí pomáhají vrátit. :)

6 Eliss Eliss | Web | 23. prosince 2016 v 18:27 | Reagovat

Krásní mazlíčci ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama