Třetí adventní neděle

12. prosince 2016 v 17:00 | Lucille Daryl |  Zážitky

Už se to krátí, už se to blíží! Třetí adventní neděle je za námi a to znamená, že už zbývá jen jedna. A pak? Štědrý den!

Ve čtvrtek večer jsem jela k příteli, kde jsem se zdržela do soboty. Odpočívali jsme, sledovali (nejen vánoční) filmy a chodili na procházky. Na sobotu jsme měli jasný plán - vánoční trhy u nás ve městě. Podle všeho tam mají být každý adventní víkend. A tak jsme v sobotu vyrazili do města, vkročili na náměstí údajných trhů a asi za deset minut jsme mohli zase odejít. Kde nic, tu nic. Nebo jako jo, pár stánků tam bylo, ale opravdu to nebyla ani polovina z toho, co tam bývá normálně. Buď jsme přišli moc brzy, nebo se zkrátka obchodníkům nechce jezdit každý víkend. Kdo ví. Každopádně, počasí nebylo zrovna vábné, a tak jsme se šli jen tak projít do parku, koupit si, co jsme potřebovali, a já jsem mohla pomalu jet domů. Na neděli jsem se totiž chtěla probudit doma, protože nesnáším nedělní cestování vlakem. Ten den je pak takový neúplný, chaotický a nepohodlný.


A tak jsme přijela v sobotu k večeru, a jako vždy tu na mě čekala tuna jídla (prostě mamka) a mezi tou tunou bylo i zdravější cukroví extra pro mě a pro sestru. Konkrétně něco jako pracny. Jednu jsem slupla hned po příjezdu a je vážně mňamózní. Já měla v plánu zadělávat těsta v neděli a péct během týdne, hezky postupně.

V neděli jsem se probudila celkem brzy, usedla k počítači, v klidu si snědla ovesnou krupicovou kaši s rozpuštěnou adventní čokoládkou, vypila si čajík, dobouchla se dalšími kousky cukroví a poté vyrazila s mamkou na dlouhou nedělní ranní procházku, která byla opravdu svěží a příjemná. Po návratu jsem se pomalu vrhla na ta těsta. Celkem jsem plánovala čtyři. Kokosové s trochou rumu, klasické linecké, těsto na vanilkové rohlíčky a tmavé na pracny. Všechna jsem dělala ze špaldové celozrnné mouky, kokosového tuku a třtinového cukru (kterého jsem dávala opravdu trošku, protože ačkoli je to cukroví od mamky skvělé, já si na ten cukr nějak odvykla a je na mě i tak hrozně sladké). Pro jistotu jsem dala chia gel jako náhradu vajec, ale upřímně si myslím, že se vajíčko nahrazovat nemusí ničím. S těstem se pracovalo špatně, to uznávám. Bylo dost mastné, lepivé, ale s mamkou jsme se s tím popraly a nakonec se s nimi pracovalo relativně hezky.

Ačkoli původní plán zněl zadělat těsta, dát do ledničky a v týdnu postupně něco napéct, vrhla jsem se na to okamžitě. Původně jsem tedy chtěla zkusit upéct jen jeden druh. A tak jsem začala pracnami, které jsem strkala do formiček a postupně dala péct. Upekla jsem asi dva nebo tři plechy. Když už jsem byla v tom, rozhodla jsem se, že uděláme i rohlíčky. Mamka stále pomáhala, jelikož předtím dělala v kuchyni oběd (na mé přání, mimochodem, marinovanou řepu s bramborovou kaší!), a tak jsme spolu tvarovaly rohlíčky. A i těch mám spoustu a dokonce sklidily téměř okamžitě úspěch. Jako jediné jsou totiž skoro stejné sladké, jako klasické rohlíčky, jelikož jsou v cukru tradičně i obalené. Takže rohlíčky u nás chutnají i všežravcům, kteří mají na zdravější a veganskou stravu neustále hemzy. A když už jsem byla v tom zápalu pečení, vrhla jsem se i do lineckého. Původně jsem se bála, že mi nepůjde moc dobře rozválet ani vykrajovat, ale nakonec to šlo parádně. Přiznám se, že jsem musela použít trochu klasické hladké mouky, kterou jsem tedy nezpracovávala dovnitř těsta, ale sypala jsem ji na vrch, aby šlo těsto lépe rozválet. Nakonec jsem napekla další tři plechy lineckého. Dříve jsem vždy pekla linecká prasátka (po kterých se hned děda sháněl a nakonec mi zklamaně řekl, že bez nich to není ono), ale letos jsem prostě chtěla něco víc tradičního, jednoduchého a hezkého. A tak jsem zvolila menší vroubkovaná kolečka a do vrchního jsem vždy vykrojila malé srdíčko. Přesně takhle jednoduché cukroví se mi líbí. A přece jsem nemohla skončit v tom nejlepším, když už jsem měla tři druhy za sebou. A tak jsem se vrhla na poslední, kokosové těsto, které jsem chtěla dělat na strojku a následně zdobit čokoládou. Přítel ho pojmenoval "koňská cesta", což všechny hrozně pobavilo a já sama už mu jinak neřeknu. Na strojku se s těstem pracovala naprosto krásně a hladce (jako po másle - a přitom bez másla!) a další tři plechy byly na světě. Během zhotovování koňských cest jsme obě zapomněly na poslední plech lineckých, takže se v mé, do té doby nádherně upečené, sbírky přidalo i pár těch čmoudů. Na což mi mamka řekla, že bez nich by to nešlo, že se prostě vždycky jeden plech musí trochu chytnout. Naštěstí to odnesly jen krajní kousky.
No a bylo hotovo. Dvě a půl hodiny jsem pekla cukroví, které jsem původně vůbec péct nechtěla. Ale teď jsem neuvěřitelně ráda, že to mám všechno hotové. Možná, ale opravdu jen možná budu dělat ještě raw datlové kuličky, ale těžko říct - protože tohohle je opravdu plná velká krabice. Během toho pečení mi hrozně vyhládlo a tak jsem se pak vrhla na tu červenou řepu jako drak. A byla výýýýborná! Zároveň jsem byla hrozně přejedená tou sladkou chutí cukroví. Což je hrozně divné. Víte proč? Protože jsem ho vůbec nechutnala. Těsto naprosto minimálně, některé vůbec. A samotné upečení cukroví také ne. Přesto jsem ale až do večera byla naprosto přeslazená. Takhle to mám vždycky, když peču něco sladkého. A do teď nechápu, proč to tak je. :D Takže jsem si ochutnávku nechávala až na dnešní ráno.


Celá ta neděle byla taková zrychlená, vůbec jsem to nechápala. Po pečení jsem si na chvilku sedla k počítači, objednala další dárky a poté si šla zacvičit. Takže další dvě hodiny utekly jako voda. A když už jsem ten den věnovala tomu pečení, rozhodla jsem se, že to dotáhnu do konce. Nerada nechávám něco rozdělaného, protože se k tomu pak těžko vracím - a tak jsem šla promazat a slepit linecké a rozehřála si čokoládu na koňské cesty, které jsem do poloviny namáčela a pak je posypala kokosem. A bylo komplet hotovo.

Večer jsme se šly ještě se sestrou a mamkou projít, ale to počasí prostě není vánoční. Alespoň, že jsem si tu vánoční atmosféru udělala doma. Zkrátka další krásná adventní neděle! Tento týden musím honem rychle shromáždit všechny dárky, protože je už opravdu nejvyšší čas, a tu poslední adventní neděli z části věnuji balení dárků, jelikož jsem zatím nezabalila ani jeden. Tak snad se mi podaří sehnat všechny ty poslední drobnosti, které mám v plánu. Užívejte vánoční atmosféry, snad se to počasí venku ještě vybarví - nebo spíš zbělá!


PS: Mé umělecké dílo bylo ještě před zapálením třetí svíce zničeno. Ten chlupatej prevít ukousl strom.

PS2: Pro představu - takhle hodně jsem toho napekla! Přijedete ochutnat?


 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 12. prosince 2016 v 17:39 | Reagovat

Koukám, že koňské cesty u nás každoročně peče babička. :D Ale všechno to vypadá moc dobře a jistě i chutná. :) Léta na Vánoce děláme cukroví tak, aby ho mohl i táta diabetik, takže taky minimálně sladké ... a třeba na tu naši dia-friendly štólu jsem jakože fakt hrdá. >:3

2 Sylva | Web | 13. prosince 2016 v 11:38 | Reagovat

Pohled na cukroví mě nabádá, že já nějak nestíhám. A to mám péci i slané, mám toho dost!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama