Ze Štědrého dne

27. prosince 2016 v 10:45 | Lucille Daryl |  Zážitky
Před Štědrým dnem jsem ulehla do postele podstatně brzy. Svítily mi tu vánoční světýlka, Star Master, který mi ze stropu udělal hvězdnou oblohu a vedle mě na nočním stolku hořela vánoční svíce. Bylo asi teprve půl osmé, a tak jsem si pustila jeden z online filmů na youtube, o čemž jsem se zmiňovala již v minulém článku. Výběr filmů na YT je samozřejmě bídný, nabízel se třeba nějaký s názvem Vánoční chaloupka s Jaredem Padaleckim v hlavní roli. Ačkoli jsem na to byla celkem zvědavá (protože prostě Jared... a ve vánočním filmu), nakonec jsem si pustila nějaký romanťák s názvem Vánoční polibek, který mě zpočátku přišel trochu uhozený, ale nakonec jsem se přistihla, že mě ta neuvěřitelně předvídatelná slaďárna docela dost baví. Celou tu dobu jsem v pokoji měla krásnou vánoční atmosféru a jelikož film skončil už ve třičtvrtě na devět, zapla jsem ještě televizi a nakonec jukla i na to Frozen, které koneckonců ten český dabing nemá vůbec špatný, jak jsem se bála. Nicméně jsem byla celkem dost unavená a těšila se na cukroví k snídani, a tak jsem po chvíli usnula.


Ráno jsem vstala ve čtyři hodiny. Naprosto odpočatá, plná energie a radosti a především natěšená, jako by mi bylo zase šest. Letos jsem se rozhodla svůj Štědrý Den natáčet. Vstala jsem, rozsvítila svítící stromeček, zapálila svíčku, zatopila v kamnech. Navlékla jsem si vánoční pruhované ponožky, nazula sobí plyšové boty a šla jsem rozsvítit světýlka. Připravila jsem kočičího Ježíška, jelikož jim jednu věc přinesl rozbalenou a oni si ji už od rána plnohodnotně užívali. Ostatní dárky na ně čekaly pod ozdobenou větvičkou zabalené. Šla jsem se dolů pozdravit s mamkou, napila se, dostala jsem chléb z Rakouska, půlku donesla sestře, poslechla si Půlnoční od Václava Neckáře, která zrovna hrála na Blaníčku, a šla jsem nahoru, kde jsem sobě i čičkám rádio pustila taky. Vyloupla jsem si v kalendáři poslední adventní čaj i čokoládku a asi v pět jsem si naplnila talíř cukrovím (a že jsem vážně nešetřila), udělala si karamelové kafe s perníčkovým kořením a rýžovým mlíčkem (když už, tak už), ten adventní vánoční čaj (a byl moc dobrej!), nakrmila jsem čičiny a pustila se do své sváteční snídaně.
Ani jsem se nenadála a bylo už šest hodin. Dvě hodiny utekly ani nevím jak a kam, což znamenalo, že den utíká rychleji, než běžně - a to není dobré! Se sestrou jsme se rozhodly navštívit naší pracující mamku v krámě, a tak jsme se vydaly ještě za tmy v půl sedmé, společně s Larou a mým foťákem, který všechno dokumentoval. Sestra si koupila vánoční fofolu, já umírala na přežrání (které když ustalo, tak jsem se přežrala znovu - a takhle to šlo celý den) a nakonec jsme se ještě všechny vánočně vyfotily ve skladu mezi zbožím. Odešly jsme domů, kde jsme se vystřídaly jedna druhé na návštěvě, zjistily, že v televizi nedávají vůbec nic a tak jsme se tak poflakovaly a povídaly si. Mamka přišla krátce po desáté hodině, což znamenalo, že jsme doma všichni komplet a tak začaly přípravy. Přinesla jsem stromek, který jsem zdobila, zatímco mamka se sestrou připravovaly vánoční stůl. Letos byl stromeček stříbrno modrý, stejně, jako minulý rok, nicméně letos byl obohacen o roztomiloučké a něžné ozdůbky sněhových vloček (když nebyly venku, byly alespoň na stromečku) a mnohem hezčí vánoční hvězda, než kterou jsme měli loni. Letos jsme celé to zdobení a prostírání tak nějak protahovaly, zdálo se mi. Každopádně jsem si to užila snad nejvíc za celou dobu. Poslouchaly jsme u toho vánoční písničky z Blaníčku a bylo to skvělé. Po prostření jsme nanosily dary, Nakonec jsme měly spíš stromeček pod dárky, než dárky pod stromečkem, což máme skoro každý rok, jenomže letos toho bylo vážně nějak.. víc. A co teprve po tom, co přivezla své veledary teta. Mamka k obědu udělala houbového kubu, kterého jsem letos jedla poprvé a tak hrozně jsem se do toho zamilovala, že jsem toho opět sežrala nejmíň tunu a neustále si přidávala. Na jednu hodinu jsme se vydali na hřbitov a během té výpravy začalo opravdu hnusně pršet, takže jsme se všichni vrátili úplně mokří a já jsem měla radost, že už jsem zase doma. Vše bylo připravené, a tak jsme si jen povídali a těšili se. Tradičně přijela i teta s bratrancem a jeho přítelkyní, takže nás bylo opět víc a řeč rozhodně nestála. Po jejich odjezdu jsem se já, mamka a sestra vydaly na druhou, večerní procházku, na kterou chodíme každoročně. Sice už nepršelo, ale počasí nebylo vůbec vábné.


Po návratu se konaly tradiční kočičí Vánoce, které mám řádně natočené a Poltřík s Belličkou měli z dárků ohromnou radost. Poltřík dostal svou oblíbenou hračku v podobě chlupaté chřastící kuličky se třemi šňůrkami, a to dokonce hned dvakrát, jednu ode mě a jednu od Richarda. Bellička má pro změnu ráda cokoliv, kde je peří nebo něco tomu podobného, takže ode mě dostala myšičku s ocáskem z peří a od Richarda plyšovou mazlivou něco jako mrkvičku, která měla chřástí také z peří, takže jsem čekala úspěch. Jenomže víc se ji líbila hračka od tety Hany, do které se zamilovala na první pohled a všechny ostatní dárky ji byly rázem ukradené. Držela si ji v pacičkách a oblizovala ji, mazlila ji a nás si vůbec nevšímala. Čičky dohromady dostaly ještě dárkový balíček Gourmet, nějaké kapsičky, granulky a různé pamlsky. Hana je obdravala ještě klokaními kapsičkami a myškami na hraní. Jídlo ty dva prdy ale aktuálně moc nezajímalo, neboť byli v obložení papírů, krabic a hraček, takže ke štědrovečerní večeři dostali jen kapsičku gourmetu.




A po kočičí večeři přichází na řadu ta naše. Takže se nás všech sedm seběhlo ke stolu, já samozřejmě opět s foťákem, abych ten blázinec alespoň trochu zaznamenala, a mohli jsme usednout. Letos jsem dělala salát a sestra hlívu ala nekapr, a moc jsem si pochutnala (nemá smysl psát, že jsem se opět přejedla, že ne?). Když jsme všichni dojedli, zazvonil Ježíškův zvoneček (teda letos ho děda nazval Dědou Mrázem, takže sorry, Ježíšku) a my se vrhli na rozdávání dárků, které bylo naprosto nekonečné! Byly jsme se sestrou zalezlé pod tím stromem a vyndávaly to nekonečné množství dárků. Po 4578 dnech později jsme konečně mohli rozbalovat. A najednou to bylo celé fuč. Jako každý rok...

Jsem jediná, komu je vždycky po večeři už trochu smutno z toho, že Vánoce končí? Já vím, že Štědrým dnem teprve začínají, ale já už si moc tu vánoční náladu o svátcích udržet neumím, spíše naopak. A to počasí venku mi taky moc nepomáhá. Letos jsem z toho všeho nějaká moc smutná. Člověk se vždycky těší jako blázen, připravuje a plánuje ve velkém a najednou je po všem. Ten den byl krásný, to rozhodně ano, ale byl opět hrozně zrychlený a počasí venku podstatně ničilo vánoční atmosféru. Vzpomínám si na to, že dřív Štědré dny byly hrozně dlouhé, kolikrát jsme jen seděly v obýváku a čekaly na Ježíška. Taky jsme sledovaly pohádky v televizi. Všechno jsme stíhaly. A teď? Stíháme jen tak tak a žádný další čas navíc není. Člověk ozdobí stromeček, párkrát zamrká a najednou je čas večeře. Taky mám trochu pocit, že já a sestra jsme jediné, které ten Štědrý den ještě skutečně baví a zajímá. Je to hrozná škoda. Každopádně jsem si děsně užila celý prosinec a všechny ty předvánoční a adventní chvíle. Večer 23. mi navíc přišel opravdu hrozně magický, stejně, jako ty předvánoční dny, které si pamatuji z dětství! Jen škoda, že jsem se neprobudila do zasněženého dne, to bych si opravdu zase jednou moc ráda připoměla.

Co se svátků týče, ty už tu vánoční atmosféru pro mě neměly vůbec, maximálně tak večer na pár minut. Ale spíš to bylo pryč. Což mě mrzí snad ještě víc. K tomu mi bylo docela mizerně z toho všeho jídla. Jenomže to jsou ty moje plány a představy, měla bych prostě přestat snít - za to můžou beztak všechny ty americké vánoční filmy plné sněhu a kouzel! Už jsem dokonce i přemýšlela o tom, jaké by to bylo, kdybych bydlela v Americe a jestli by tam ta atmosféra Vánoc byla jiná?

Letos mi Ježíšek nadělil především spoustu praktických dárků, což se o minulém roku a dvaceti panenkách zrovna říct nedá. Rozhodně mi to ale nevadilo, naopak. Mám rýžovar, pánev neskutečně obřích rozměrů, prkýnka, svou vysněnou palačinkovou pánvičku, lampičku, spoustu čajů, čokolád a dalších dobrot, jako třeba oříšková másla od Šufánka, marmeládky nebo javorový sirup. Taky mazlivou deku se sobama, cosi jako pyžamovou leopardí mikinu, taky jedno tričko. Lowri mi nadělila voňavoučké mýdlo ve tvaru růžičky a perníčkovou svíčku, Kelly se zase zbláznila a dala mi hroznou fůru krásných věcí, jako retro plecháček, vánoční jumbo hrnek, svou úchvatnou homemade zmijozlelskou ozdobu a kazetu koupelové kosmetiky. Hrnečků se mi sešlo víc, z čehož mám radost - jeden svetrový od Pickwicku, dva kočičí společně s velkou konvičkou na čaj, ještě jednu konvičku na čaj a k ní kvetoucí čaje, a taky termo hrnek s fotkou Belličky. Sestra mi dala boží plastový kotlík a misku ve tvaru pavučiny, takže na další Halloween jsem opět o něco vybavenější. Přítel mi navíc k tomu všemu sehnal starou sérii postaviček z kinder vajíček, a to Vampirelli, které jsem jako malá zbožňovala a nedávno jsem na ně vzpomínala a málem mi ukápla slzička, že jsem je všechny poztrácela. Jsou pro mě tak trochu jako poklad. Kamarádka Kvilča mě obdarovala Clawdeen z kolekce Cirque du Freak, takže je mám teď s Twylou konečně pohromadě. Děkuju!

Dárky jsem tentokrát ani nijak zvlášť nefotila, letos mě zkrátka značně víc zajímaly ty věci kolem, jako veškeré přpravy a ta atmosféra. A hrozně jsem si užila to, jakou radost měly z dárků čičiny a celkově mě nejvíce zajímaly reakce obdarovaných na dárky ode mě. Asi už stránu! Všechny dárky mi udělaly radost a děkuji za ně, den jsem si naplno užila, což mám také zdokumentované a brzy se vrhnu na nějaký sestřih videa, jelikož bych se o něj s vámi chtěla podělit. Snad jste si také užili Štědrý Den i svátky, někteří z vás měli i to štěstí, že u vás chumelilo, což vám ošklivě závidím!

Achjo. Jsem nějaká přejetá z toho, že ta vánoční atmosféra je fuč a že venku panuje tak depresivní počasí. Taky to někdo z vás tak hrozně prožívá? :D Takže co teď? No, rok se blíží ke konci a na silvestra nic neplánujeme. Vždycky ho "slavíme" jen tak po skromnu, letos to navíc vychází na tak blbé dny, že ani Kelly nepřijede :( takže to vidím jen na nějaké skromné občerstvení, válení u filmů a možná nějaké to hraní na PSku.





 


Komentáře

1 pihovatá vopice | Web | 27. prosince 2016 v 10:52 | Reagovat

Tak to byly fakt praktické, bezvadné dárečky, Mně se moc líbí fotky, jestli jsou tvé, tak klobouk dolů.

2 pihovatá vopice | Web | 27. prosince 2016 v 10:55 | Reagovat

Jo, dodatečně jsem si přečetla, žes fotila ty, tak se omlouvám, fotky jsou přepychové, paráda. Ráda bych dala hvězdičky i za to vyprávění, jenže to nejde, tak aspoň touhle cestou. *****

3 Eliss | Web | 27. prosince 2016 v 12:23 | Reagovat

Kočičky dostaly pěknou nadílku :-) A moc se mi líbí to nádobí...

4 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 27. prosince 2016 v 16:08 | Reagovat

Samé boží věci. :)

5 Kelly | 27. prosince 2016 v 16:08 | Reagovat

Joo, me ten Silvestr taky sejri, ale proste letosek je na vsechny svatky uplne hloupej. :/

6 Lowri | E-mail | Web | 27. prosince 2016 v 17:48 | Reagovat

Taky mě přepadá smutek z toho, že je už po Vánocích, byly kouzelné a teď už se nějak není moc na co těšit. Možná na jaro, ale do toho pořád zbývá dlouhá doba. :D

Vampirelli jsem jako malá též milovala, měla jsem s nimi i pexeso, bohužel to všechno ale zmizelo v nějaký černý díře. :D

7 Lucille Daryl | 27. prosince 2016 v 18:10 | Reagovat

[6]: Přesně, nějak marně hledám, na co se těšit, ale jaro mě asi začne brát až tak v únoru... Což znamená, že prodepkařím leden a únor, achjo. :D Jinak přesně tyhle černý díry nenávidím, zmizel v ní i můj plyšovej Casper. :D

[5]: To jo, ale bude to bez tebe smutný, už jsem to brala jako tradici!

[2]: Moc děkuji. :)

8 Kelly | 27. prosince 2016 v 20:12 | Reagovat

[7]: Tak si uděláme nějaký druhý a společný Silvestr někdy na jaře. :D

9 Hanyuu | Web | 27. prosince 2016 v 20:26 | Reagovat

[8]: Mně momentálně přijde taky lepší vidět se na jaře. Jo, ten silvestr mě sere, že takhle blbě (ne)vyšel, ale představa, že můžeme sejít v době, kdy bude možná už i hezky a něco podniknout, místo tvrdnutí doma, se mi zamlouvá podstatně víc. :D Mimochodem, dneska jsem ti zrovna ohledně toho psala sms. :)

10 padesatka | E-mail | Web | 27. prosince 2016 v 20:58 | Reagovat

Fakt pěkný, když čtu blog nějaký kočkomilky, mám velkou chuť si kočku taky pořídit. Vstát ve čtyři a pak mít pocit, že den rychle utekl..??!! To jsi opravdu akční hrdinka. Asi i moc hodná, podle těch hezkých dárků.

11 Lucille Daryl | Web | 28. prosince 2016 v 6:59 | Reagovat

[8]: [9]: Nějakou hobití výpravu s batůžkem a sváčou? Nebo si zase zahrajeme na Winchesterovi a půjdeme lovit duchy do neznámých krajů!

12 Lucille Daryl | Web | 28. prosince 2016 v 7:01 | Reagovat

[10]: Kočky jsou zlatíčka, já bych si to bez nich neuměla představit, mám je fakt jak děti. :D Jinak já vstávám skoro pořád kolem 4:30-5:30 hodin, takže mi to asi už ani nepřijde. :D

13 Nikola | Web | 28. prosince 2016 v 9:23 | Reagovat

Zírám, super dárky! A pro kočičky......nádhera!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama