Ať nezmrzne i blog

10. ledna 2017 v 17:30 | Lucille Daryl |  Deníček slečny Daryl

Lidé šíleli už týden předem, že s sebou víkend přinese kruté mrazy. Ano, víkend byl obzvláště zmrzlý a sněhový, ale abych se přiznala, čekala jsem to horší a vzhledem k tomu, že se umím obléknout, tu zimu zaznamenaly jen moje ruce, které jsou zkrátka zmrzlé kdykoliv a kdekoliv. Ale možná, že kdybych neměla tak pitomé rukavice, tak to nezaznamenají ani ruce. Ale ten čerstvý ledový vzduch, to je něco jiného. Ten jsem zaregistrovala a nasála téměř okamžitě po tom, co jsem otevřela venkovní dveře.


Měla jsem v plánu jít s přítelem alespoň párkrát sjet kopec, ale nakonec na to nedošlo, neboť jsme nějak zapomněli, že nemáme vhodné oblečení. Ale alespoň jsme si užili ledové procházky. Taky mě přepadla chuť stavět sněhuláka. Ale sněhulákový sníh byl akorát v týdnu a to nebylo s kým stavět.

Přiznám se, že teď nemám tak úplně o čem psát. Před těmi Vánocemi to bylo furt něco, ale teď? Tak nějak "stagnuji". Což rozhodně nechci. Chci být zase tak nadšená, jako v roli vánočního skřítka, který poslouchal koledy, rozplýval se nad vánočními světýlky, užíval si balení dárků a pekl cukroví. Je mi prostě stále smutno po Vánocích. Ale musím říct, že jsem už přistihla sama sebe, jak se těším na jaro. Na to odlehčené oblečení a retro písničky, které pro mě k jaru neodmyslitelně patří...



A když není o čem psát, budu psát o všem, co mě napadne. Tak například jsem o víkendu poprvé v životě pekla nějaké pečivo. Celozrnné, špaldovo-žitné bulky na hamburgery. A nechápu, proč jsem se toho tak bála. Dopadly skvěle, stejně jako hamburgery uvnitř nich, které byly fazolovo-sójové. Musím uznat, že jsem si moc pochutnala a měla jsem radost, že přítel na tom byl stejně. Burgery chutnaly převážně po té luštěninové části, takže zaryté masožravce bych asi úplně neohromila, ale chuťově byly srovnatelné jako jeden, který jsem si kdysi kupovala ve vegan bistru za 90 korun. A to byl prosím pěkně poloviční a ten můj chutnal stejně o chlup líp! Co o chlup, o několik chlupů! A tím teď nemyslím těch kočičích. I když... Recept možná zveřejním, když bude zájem.
Zároveń jsem se rozhodla, že budu v kuchyni trochu více experimentovat. Mám pár svých oblíbených receptů, které pořád dělám dokola a než abych zkusila něco nového, radši si udělám znovu to již vyzkoušené a osvědčené. Jenže Moje kuchařka pláče. Tuhle šikovnou a roztomilou knížečku jsem si kdysi koupila v Levných knihách a mám v ní všehovšudy 3 recepty. Včera jsem si do ní dopisovala recepty na vánoční cukroví ahrozně se mi líbí, že i já mám kuchařku s vlastními recepty, které jsem si prostě vymyslela. Sice nejsou nijak složité, ale jsou moje. A chci jich víc! Takže od teď budu zkoušet, experimentovat a jsem zvědavá, co z toho vykouzlím.

Co se týče hororů, tento rok jsem začala (když nepočítám ty dvě již ohodnocené komedie) svým největším strachem z puberty, a to Čtvrtým druhem, na který jsme koukali s přítelem o víkendu. Nejdříve jsem trochu nechápala, proč mě to tehdy tak hrozně vyděsilo. S odstupem pár hodin (konkrétně pozdě večer :D), když jsem si vzpomněla na některý ze záznamů (a to jak obrazových, tak audio nahrávek), jsem tomu naopak už rozuměla trošičku víc, neboť jsem jednak byla mladší a neměla jsem toho tolik nakoukáno a atmosféra u Anežky v pokoji byla tenkrát hodně strašidelná, ale v té druhé řadě jsem se přistihla, že jsem z toho lehce vykolejená i teď a možnáááá kdybych to neviděla už potřetí a nevěděla, co od toho čekat, tak jsem stejně posraná, jako tehdy. Ten film má v sobě prostě něco, co mi asi hrůzu nahánět nepřestane.
Co se ale týče hororů, které jsem ještě neviděla, pak je tím prvním v tomto roce The Autopsy of Jane Doe, který mě víceméně mile potěšil a tak můžete čekat brzy jeho zhodnocení.


A málem bych zapomněla. Taky patříte mezi ty, které ponožky k Vánocům maximálně potěší? Kteří s nimi počítají a těší se na ně? Bez ponožek nejsou Vánoce. No, letos byly. Ačkoli jsem je nadělila jak sestře, mamce, tak i příteli, nevrátily se mi ani jedny. :D Byl to opravdu smutný okamžik a traumatický zážitek, ze kterého jsem se ještě tak úplně nevzpamatovala, a proto jsem si musela ze žalu koupit ponožky sama. Jo a taky mi babička upletla novýho kulicha, kterej má krásně mechovou zelenou barvu. ♥

A tímto článkem vlastně tak nějak oznamuji, že to tu teď bude plné spíše těch nezajímavých článků, jako hodnocení dalších hororů a k tomu potřebuji dopsat jednu panenku. Deníčkové články budou naopak o všem a o ničem, neboť můj život v lednu zkrátka není nejzajímavějším. Plánuji ale další ochutnáno!, tak budete moci alespoň získat další inspiraci na mlsání.


,,Mámo nekecej, to je koupený, ty přece housku upíct neumíš."
 


Komentáře

1 Karol Dee Karol Dee | Web | 10. ledna 2017 v 17:55 | Reagovat

Originálně okousaná fotka domácího hambáče :) Mě osobně taky mrazy netrápily - přes den. V noci to byl problém. Sleduji hodně ztracených a nalezených mazlíčků a pro mnohé domácnosti bylo toto období velice smutné, několik zaběhnutých pejsků se totiž našlo umrzlých.

2 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 10. ledna 2017 v 19:09 | Reagovat

Vždycky mě to hrozně fascinuje, jak jsou v zimě lidi hrozně překvapení, že mrzne nebo je nedejbože sníh. :D

Ponožky jsem letos od Ježicha dostala taky jenom jedny, zjevně jsem si to vybrala na narozeniny, kdy mi jich v jeden den od dvou lidí přistálo snad šest nebo sedm párů. :D

A burger vypadá velmi žravě. >:3

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 10. ledna 2017 v 20:04 | Reagovat

Ponožky a kuchařka, moc pěkný.

4 Andrea V. Andrea V. | Web | Úterý v 20:25 | Reagovat

Věci pod stromečkem jako jsou vyteplené bambusové ponožky člověk docení až časem :) .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama