Ohlédnutí za šestnáctkou

1. ledna 2017 v 18:36 | Lucille Daryl |  Deníček slečny Daryl

Tak nám skončil další rok a ode dneška začíná vládnout (kromě krásného mrazu) sedmnáctka. Ta mimochodem patří k mým oblíbeným číslům. Sedmu, která je vnímána jako šťastné číslo, samu o sobě moc nemusím. Působí na mě totiž tak nějak zvláštně. Sama nevím, jak přesně, ale šťastně rozhodně ne. Za to s jedničkou ji to neuvěřitelně sluší a sedmnáctku už vnímám naprosto odlišně. Pozitivně! Tak doufám, že mi tohle hezké číslo přinese spoustu dobrých věcí, příležitostí, zkušeností a zážitků. Nejen, že doufám, ale i to tak nějak cítím. Tak snad se ve svých pocitech nepletu.

A jaký že byl pro mě rok 2016? Aneb ano, i já se přidávám k té haldě novoročních článků. Ale připravte se na extra dlouhé a možná i nezajímavé kecání.


Ve slovech, řádcích, odstavcích...

Rok 2016 s sebou nic moc zásadního a zajímavého nepřinesl a kdybych ho měla popsat jedním slovem, tak byl prostě divný. Neříkám, že v tom špatném slova smyslu, ale neříkám ani, že v tom dobrém. Byl to jeden z těch roků, který začal tak nějak.. smutně. Ani si moc nevzpomínám, proč tomu tak bylo, ale zkrátka jsem nebyla zrovna v nejlepších psychickém rozpoložení. A to hned na nový rok. A však to znáte.. Jak na nový, tak po celý. A mám pocit, že to víceméně vyšlo. Rok 2016 nebyl úplně špatný, to rozhodně ne, ale zkrátka ten předchozí byl lepší. A doufám, že i ten příchozí přinese více pozitivních věcí, než těch negativních.

V tomto roce se událo jedno (pro mě velmi zásadní) rozhodnutí a jedna větší zkušenost. Tím rozhodnutím byl přechod na veganskou stravu, za což jsem hrozně ráda a teď zpětně si už nedovedu představit, že to kdy bylo jinak. Dříve jsem na vegany pohlížela s jakousi závistí a obdivem, jako že bych to taky chtěla dokázat, zároveň jsem je ale vnímala jako jedince, kteří se zbytečně obírají o spoustu dobrého jídla. Jak bych sakra mohla žít bez tvarohu nebo bez sýru na špagetách? A teď už vidím jak. Takhle. Šťastně, zdravě, spokojeně, vyrovnaně. S dobrým pocitem, s čistějším štítem. Jsem hrozně ráda, že jsem se konečně vydala touto cestou a pochopila pár věcí. Nevím, proč jsem měla takovou představu, že pokud bych jedla vegansky, hrozně bych se týrala a upírala si věci, které mám ráda. Vždyť všechny ty věci jdou naprosto snadno nahradit, to zaprvé, a za druhé mě hrozně baví hledat a zkoušet věci nové. A hlavně jsem už pochopila, že to rozhodně není zbytečné! Takže nejen, že vám to dobré jídlo zůstane, ale ještě něco uděláte pro sebe, pro zvířata i pro planetu. A to je to nejlepší, co člověk vůbec může udělat. Od malička miluji zvířata a ačkoli jsem jim nikdy neubližovala, konzumací živočisných produktů jsem se na tom svinstvu chtě nechtě podílela. A teprve teď stoprocentně vím, že já v tom už prsty nemám. A to je pro mě prostě nádherný pocit.

Druhou zásadní věcí a zkušeností pro mě bylo mé první zaměstnání. Sice to nebyla zkušenost nejlepší, nicméně i té si vážím. Zkusila jsem si, jaké to je mít ne zrovna milou vedoucí, jaké to je propracovat celé léto a celé neděle, kdy si zbytek mé rodiny pokojně užívá volno. Zlepšila jsem se v komunikaci s lidmi, dokázala jsem lidem poradit a práce prodavačky mi podle mě šla na výbornou, neboť jsem byla neustále usměvavá, milá a příjemná. A to i na lidi, kteří se ke mně chovali jako k někomu méněcennému. Sama nenávidím, když jdu do obchodu a narazím na nepříjemnou prodavačku. Nikdy bych taková nemohla být. A dělalo mi hroznou radost, když jsem někomu mohla zlepšit den úsměvem a přáním hezkého dne. Viděla jsem, že mě zákazníci mají rádi, a to bylo hrozně fajn. Nicméně tato práce nebyla vůbec ideální, dost nehezky mě totiž obírala o čas (a kvůli věčnému a nepřerušovanému stání tak trochu i o zdraví). Vím, že práci musí člověk nějaký ten čas obětovat, nicméně já jsem si tam opravdu mohla pomalu vzít stan a už se domů ani nevracet, jelikož směny byly naprosto rozházené a s dojížděním to bylo složité. Musela jsem jezdit třeba o dvě hodiny dřív (a to ještě z vedlejší vesnice) a vracela jsem se domů pozdě, míjela se s rodinou a byla z toho dost smutná. Zatímco si všichni od nás z práce v létě užívali dovolené a sluníčka, já byla ve zkušebce a tak jsem v práci trávila podstatně víc času, jelikož se nestíhalo (jak už to v obchodech bývá)... A kdo jiný by to odesral víc, než nováček ve zkušební době, když jsou všichni ostatní u moře? S tímto létem si tudíž nejvíce spojuji noční návraty domů z práce na kole lesem. Ty nejvíc sluníčkové a teplé dny mi zrovna vyšly na pracovní dny, které byly navíc tak pitomě rozvržené, že jsem ze zbytku dne nic neměla. Tudíž mám pocit, že v tomto roce zkrátka žádné léto nebylo. Alespoň ne pro mě. Už ve zkušební době jsem byla na vážkách, zda v práci zůstávat, ale byly mi slíbeny hory doly, jen abych neodcházela. Samozřejmě, že ty sliby byly plné lží. Že přesčasy skončí, že se směny ustálí... Nikdy se to ale nestalo. Naopak, bylo ještě hůř. Člověk byl rád za jeden volný den v týdnu a i ten se musel strachovat, aby mu někdo z práce nezavolal, že musí přijít - a že se to častokrát skutečně stalo. A tak jsem v říjnu učinila vážné rozhodnutí a skutečně se s vedoucí domluvila na odchodu. Podepsala jsem si tím tak trochu ortel smrti, neboť jsem byla poslední dny buď ignorována s kyselým ksichtem, nebo obětí různých keců a nadávek. Naštěstí jsem měla ještě nevybranou dovolenou, a tak jsem si dokázala užít podzim a prožila krásný Halloween, na čemž mi dost záleželo. Poslední pracovní dny jsem díky vidině klidného prosince tak nějak přežila, nic jiného mi ani nezbývalo. Naposledy jsem do práce šla v listopadu, a v prosinci jsem si dopřála odpočinek - především ten psychický - a užila si opravdu kouzelný vánoční měsíc.
Nebyla to zrovna příjemná zkušenost, práce mě ovlivňovala i v mé volné dny, neboť jsem byla v jednom kuse ve stresu a nechodila jsem tam ráda. Chvíli jsem se už bála, že z toho všeho mám skutečné deprese, nedokázala jsem se z ničeho radovat a často jsem se neubránila pláči. Když si na tu práci vzpomenu, je mi z ní úplně špatně. Ale nakonec jsem ráda, že jsem vydržela alespoň toho půl roku, něco málo si našetřila a zkrátka vytrvala. Zkusila jsem si, jaké to je být každý den v kontaktu s lidmi, naučila jsem se být milá i na ty největší blbce a především jsem poznala, jak falešní někteří lidé dokážou být. Doufám ale, že moje druhá zkušenost bude příjemnější a že konečně naleznu takovou práci, do které se budu víceméně ráda vracet. To je asi jedno z mých největších přání do nového roku.

Co se týče aktivity na blogu v tomto roce, tak ta byla velmi bídná, neboť na začátku roku jsem lehce aktivní byla jen v lednu a v únoru, zatímco od března do srpna jsem přidávala prakticky jen jeden nebo dva články za měsíc a pořádně jsem se do toho opřela až v říjnu. Ke konci roku jsem si ale psaní na blog oblíbila mnohem víc, než kdy dřív, takže už rozhodně nechci, aby tu někdy bylo až takové ošklivé pusto a prázdno. Doufám tedy, že si na psaní článků najdu čas i v příštím roce.

Shrnutí v bodech...

  • nastoupila jsem do práce
  • po půl roce jsem z práce odešla
  • okusila jsem týden na RAW stravě
  • dala jsem sbohem živočišné stravě a přešla na stravu rostlinnou
  • v kině jsem letos byla snad akorát na Star Wars, Warcraftu, Jungle Book a Lights Out
  • počet zhlédnutých hororů snad ani radši psát nebudu, neboť to sama nemám spočítané a radši to ani počítat nechci, protože se bojím, že to číslo bude k pláči.
  • seriálem roku bez váhání nominuji Stranger Things
  • co se týče filmů, které mě nejvíc potěšily, z hororů to bude již jmenované Lights Out a z těch ostatních Suicude Squad
  • moje sbírka panenek se rozrostla o 11 kousků
  • Bellička oslavila pět let a Poltřík své první narozeniny.
  • uspořídali jsme druhou povedenou Halloweenskou sešlost.
  • navštívila jsem pár nových kaváren a restaurací, ochutnala spoustu nových dobrot.
  • výletů letos moc nebylo, nejspíš jen Žleby, Legends Film Museum a Zoo Liberec.
  • letos jsem se ale podstatně víckrát viděla s mými nejmilejšími dalekými kamarády, takže v tomhle směru letošní rok nebyl vůbec špatný.
  • za letošek jsem mimochodem nedohrála jedinou hru (téměř jsem nehrála), kromě Silent Hillu, který jsem ale hrála někdy po loňských Vánocích a dohrála na začátku ledna, takže ho nepočítám. Jsem ostuda. A nebo nejsem ostuda, protože nejsem líná - to už záleží na úhlu pohledu.
  • mimo to jsem ani nepřečetla žádnou knihu (ale to už asi nikoho kdo mě zná neudivuje), takže vlastně jsem ostuda.
  • nakreslila jsem jen jeden jediný obrázek
  • A to je tak vše, co bych mohla k dnes již loňskému roku říct. Trochu se až stydím, jak hrozně nudně a zbytečně teď působí.

Silvestra jsem "slavila" doma s přítelem. Užili jsme si hromadu jídla, odpočívali jsme, felili se sestrou (to slovo je příšerné, já vím, ale stejně ho musím používat), uklidňovasli Belličku a prostě se měli tak nějak fajnově. Mimochodem, dlouho jsem nebyla vzhůru tak pozdě. Třeba dva dny před tím, když dávali v televizi Gremliny od 18:10 hodin, jsem byla naprosto hotová už v osm, když skončili. Včera jsem měla ale energie na rozdávání! Dokonce jsem si ještě v půl desáté musela zazvedat pár činek, abych to ze sebe nějak dostala. Asi z těch všech sušenek a brambůrek. Každopádně o půlnoci jsme si byli ťuknout s rodinou, mrknout ven do té mlhy a mrazu a rozdělali jsme si i se sestrou čokoládové vajíčko, jelikož se to tak trochu stalo naší tradicí - figurka uvnitř je předzvěstí na nový rok. Já jsem tam tentokrát měla větrný mlýn, ale nějak stále nemůžu přijít na to, co si pod tím představit (takže vaše tipy uvítám!). Poté jsme se odebrali do koupelny a do postele. Tedy já o něco déle, jelikož se mě stále držela energie, takže jsem ještě uklidila. Ano, zní to zvlášně, ale asi do jedné hodiny jsem běhala po pokoji a uklízela, co se dalo. Prostě jsem se ráno chtěla vzbudit do čistého a uklizeného pokoje, nemohla jsem si pomoct. Taky jsem se ještě před spánkem rozhodla, že 1.ledna se budu věnovat všem aktivitám, které mám ráda. Protože jak na nový rok, tak po celý rok! A letos to nebudu pokoušet. A musím říct, že dnešek jsem si velmi užila. Obzvlášť ta krásně zmrzlá příroda se vyvedla, takže dnešní procházky opravdu stály za to.

Co čekám od roku 2017?

Letos bych chtěla být akčnější a podniknout víc výletů, akcí, ale i srazů s přáteli. Taky mám v plánu být trochu více kreativní a zkrátka se věnovat kreativním činnostem. Dokonce mám už v plánu něco konkrétního a velmi se na to těším. Taky doufám, že nepřestanu být aktivní na blogu a že se dál budu naplno věnovat i ostatním věcem, které mě nejvíce baví, jako třeba cvičení a posilování. Co vás asi překvapí, je to, že jsem se rozhodla začít číst, nejspíše horory, protože to je prostě moje parketa a filmy už docházejí, takže je na čase dát těm písmenkům šanci. Nemám ráda slovo předsevzetí, ale letos to zkrátka zmáknu a už něco vážně přečtu. Taky bych se chtěla mít o něco více radši a začít myslet stoprocentně pozitivně, abych k sobě nepřitahovala negativní věci. Zkrátka bych ráda zamakala na takovém tom duchovním rozvoji.

Takže já doufám, že jste si poslední loňské dny naplno užili, Silvestr oslavili tak, jak máte rádi, a tímto dlouhým a vyčerpávajícím článkem Vám všem přeji ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK plný přesně toho, co si nejvíce vy sami přejete!

 


Komentáře

1 Susane S. Susane S. | Web | 1. ledna 2017 v 19:46 | Reagovat

Nudné kecání to nebylo :) Tak jak ty jsi pohlížela na vegany s obdivem, tak pohlížím stejně na tebe :D já bych to fakt nedokázala, maso nejím, nechutná mi, jen je mi těch zvířat prostě líto .. ale sýry miluju a mlíko taky ♥ :D J

2 Jitka Jitka | Web | 2. ledna 2017 v 11:22 | Reagovat

Z jiného soudku - moc vám to s přítelem sluší....

3 Ká | Web | 3. ledna 2017 v 10:50 | Reagovat

Teda, musím říct, že i když já horory zrovna nemusím (jsem prostě srab, i když se ráda bojím), máš úžasný blog! Zamilovala jsem se do tvé rubriky o jídle a brzy určitě něco z toho vyzkouším :) A tvoje rubrika o MH mě taky odzbrojila, vůbec jsem netušila, kolik jich je :D A to bych si i tipla, že nemáš všechny  :) Držím palce s rozšiřováním sbírky a také s blogem, jen tak dál!
P.S. S přítelem vám to doopravdy moc sluší :)

4 Lucille Daryl Lucille Daryl | Web | 3. ledna 2017 v 12:02 | Reagovat

[1]: Já také milovala sýr. A tvaroh. Ale zvířata miluji víc. :)

[2]: Moc děkuji/děkujeme. :)

[3]: Jé, moc děkuju. :) S Monsterkama na trhu to teď nevypadá nejlépe, ale snad se mi podaří ještě nějaké shromáždit. :D Každopádně moc děkuji za milý komentář. :)

5 Kate Kate | 4. ledna 2017 v 21:49 | Reagovat

Ohledně toho větrného mlýnu mě napadá Don Quijote a boj s větrnými mlýny, ale snad tě nic podobného letos nečeká. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama