Walking in a winter wonderland

3. ledna 2017 v 15:46 | Lucille Daryl |  Fotografie aneb zachyceno objektivem

Pamatujete si, jak Jessie v jedné epizodě vzpomínala, jak jako malá tancovala ve sněhových vločkách, zpívala si u toho "sníh, sníh, já ho tak miluju" a poté jí mamka připravila jídlo ze sněhu, jako třeba sněhový pudink? Ne? Že se divím, to jen já mám pamatováka na takové kraviny. Pro ty, kteří přemýšlí, co to tu sakra píšu za nesmysly, řeč je o Pokémonech a jedné sněhové epizodě.


Sice mě představa sněhového pudinku nijak zvlášť netankuje, ale ten sníh je prostě milý a dokáže vykouzlit úsměv na tváři. Mrzí mě, že to takhle krásně venku nevypadalo na Štědrý Den, ale s tím už se nedá níc dělat. Alespoň teď se nám zima připomněla v celé své kráse. Kromě krásně namrzlé přírody totiž včera odpoledne začalo sněžit a třpytivé zmrzlé stromky doplnila i sněhová přikrývka na cestách a loukách. A je to jedním slovem nádhera. Zkrátka Winter Wonderland, jak má být. Díky tomu jsem stále tak napůl v christmas moodu. Stejně si ale myslím, že ten lednový sníh je úplně jiný. Je nádherný, to ano, ale už to není ten, který je opředený tajemným kouzlem Vánoc. Tenhle lednový je takový.. smutnější. Skoro až pochmurný. Sakra, nevmímám ja ten sníh tak trochu jako popel ze Silent Hillu? Achjo, to je přesně ono. Leden a únor. Depresivní 'Silent Hillský' měsíce.

Ještě, než nasněžilo, jsem tu krajinu s obdivem sledovala z vlaku, když jsem se vracela domů od lékaře, kam jsem jela ráno autobusem ještě za tmy. Pod světlem pouličních lamp vypadalo to zmrzlé okolí také úchvatně. Teple jsem se oblékla, vzala si na cestu čaj do termohrnku s Belličkou, který jsem dostala od sestry k Vánocům, a krásně si skrze rukavice hřála ruce, než přijel autobus. Po úplném návratu domů jsem neodolala a šla se i s Dragouškem projít a něco málo nafotit. Sněžit začalo, až když jsem byla opět zpátky doma, takže jsem poté podnikla ještě jednu sněhovou procházku, ale tu už bez foťáku, neboť jsem si užívala ty sněhové vločky v obličeji.

Mimochodem. Focení přírody mi nejde, nikdy nešlo a pravděpodobně už ani nikdy nepůjde. Ráda fotím lidi, makro, zvířata, ale nějaké krajinky a lesy prostě nejsou moje parketa. A hrozně mě to štve. Ale i tak jsem si to focení neodpustila, protože mě to prostě baví a protože je to venku nádherné. Jen škoda, že okem je to o tolik nádhernější.







 


Komentáře

1 Baruschka | E-mail | Web | 3. ledna 2017 v 16:01 | Reagovat

Já šla včera dobrovolně očistit auto. A něž jsem skončila, bylo zase zasněžené :-)
Ale nevztekala jsem se, naopak, měla jsem radost jak malá holka :-)
Házela jsem sníh po dětech od sousedů i po své dcerce a vztekala jsem se až doma, když jsem z ní sundavala tu mokrou kombinézu a přemýšlela, kde jí v tom vlhkém bytě usuším :-)

2 Dominique | Web | 3. ledna 2017 v 16:25 | Reagovat

To je nádhera! Já slavila Silvestra v Olomouci a tam bylo taky takhle kráásně mrazivo! U nás to bohužel není, většinou nám ještě svítí sluníčko :/

3 Leri Goodness | Web | 3. ledna 2017 v 18:02 | Reagovat

Škoda, že nezačalo sněžit o těch svátcích, kdy to mělo trochu pozvednout atmosféru...
Mimochodem fotky jsou nádherné, přímo jsem se zamilovala do té třetí. :)

4 Honza | Web | 3. ledna 2017 v 22:10 | Reagovat

Mrazivá   krajina nabízí krásné pohledy :) . Škoda, že takové počasí nebylo před týdnem.

5 Sandra | Web | 4. ledna 2017 v 13:15 | Reagovat

Mrazíček nám začal krásně čarovat.....

6 Allex | E-mail | Web | 15. dubna 2017 v 21:40 | Reagovat

Nádherné fotografie! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama