Snít nebo žit?

20. února 2017 v 19:07 | Lucille Daryl |  Deníček slečny Daryl

Snít je občas fajn. A především je to častokrát jednodušší, než žít. Nemám se špatně. Ale nějak jsem se přistihla, že zrovna nežiju přítomností a nesrším energií a radostí z přítomného okamžiku. Ten leden s únorem jsou pro mě prostě kritickým obdobím a jiné to bylo akorát v roce 2015, kdy jsem měla takové radostné období a těšila se z nových věcí, jelikož se toho kolem mě dělo podstatně víc a bylo to zásadní. Například to, když se sestra v únoru odstěhovala z pokoje a já "osiřela". Hned bylo na čem pracovat. Všechno bylo nové. V tomhle roce se v toto období neděje tak nějak nic. Vůbec, vůbec nic. Nechci si stěžovat, samozřejmě že život si tvoří každý sám. Ale já mám pocit, že teď i mnohem raději sním, než žiju. Mám chuť dělat spoustu věcí, ale z nějakých důvodů je stále odkládám.


Pořád se jenom těším na drobnosti jara, jako snídaně či večeře na balkoně, teplejší procházky nebo skákání přes švihadlo, které je uvnitř našeho domu bohužel nemožné a už mi moc chybí. Stejně tak plánuji různé výlety a akce, zkrátka co všechno by se dalo podniknout. A těším se tolik, že asi zapomínám žít teď. Pravda je, že se mi do žádných větších akcí ani nechce, takže při konci únoru, kdy se ještě z části drží ta (teď už) otravná zima. Ale asi bych se už měla probrat z toho 'zimního spánku' a zkusit trochu žít. Nejspíš bych se měla co nejdříve podívat třeba do Prahy. Nebo si jen tak vyrazit do města na nákup či posezení. Nebo alespoň něco většího tvořit! A vylézt z toho stereotypu všedních dní. Ne, že by mě ty moje každodenní rituály a aktivity, jako procházky a cvičení nebavily, ale prostě by to chtělo nějaké oživení a zpestření, než to jaro opravdu přijde, protože to přece jen ještě chviličku potrvá. Nebo nějaký první výlet, u kterého mě ihned nenapadne myšlenka ,,... ale na jaře to bude hezčí." Prostě všechno odsouvám na jaro, protože teď je to počasí ještě takové nijaké. Měla bych s tím asi přestat. Uvítám inspiraci!

Následující víkendy už ale nějaké to zpestření přinesou, neboť tenhle bude vesnický tradiční masopust, který je jednou za dva roky a ačkoli je to obrovská šaškárna, která mně osobně nic neříká (hromada přeslazeného nebo tučného jídla, alkohol a vesnický humor - znáte to), ale její přítomnost mě nejspíš stejně poznamená ať chci nebo ne, neboť tu bude hromada příbuzných a nevystrčit celý den paty z domu mi není zrovna blízké. Nakonec se nejspíš i půjdu mrknout a zkusím štěstí v tombole. Před dvěma lety jsem příteli vyhrála super montérky, no neberte to. Další víkend se koná ples mé bývalé střední školy, kam mám v plánu jít, jelikož plesat mě baví a dlooouho jsem na žádném nebyla, tak budu doufat, že to nebude úplná nuda a snad potkám nějaké staré známé. Vzhledem k tomu, že už jsem ze školy venku nějaký ten rok, z maturantů samozřejmě neznám nikoho. Ale mám chuť se zase jednou vyfiknout a trsnout si. Tak snad to bude fajn. V týdnu po tomto víkendu bude mít mamka narozeniny, takže si musím i vyrazit na nějaký nakupovací lov dárku. No a druhý březnový víkend má pro změnu oslavu narozenin teta, takže se budu po sto letech účastnit nějaké rodinné oslavy, která v naší rodině není zrovna zvykem, a tak jsem docela zvědavá. Polovinu své rodiny totiž znám jen tak od pohledu. Zvláštní, co? Vždycky jsem trochu záviděla těm lidem, kteří mají tu rodinu takovou dokonalou, jako z filmů. Kde se všichni znají, navštěvují, mají mezi sebou hezké a blízké vztahy. Po pravdě, situace u nás je taková, že kolikrát ani nevím, zda bratrovi mému dědy říct ahoj, nebo dobrý den. Takže jistě víte, jak bledě na tom jako rodina jsme.. Nemluvě o tom, že snad v každém odvětví je nějaký úplný magor. :D No a pak už bude polovina března, tak doufám, že už ty plány vzejdou tak nějak samy a bude už i přijatelné počasí na veškeré výlety, ať už menší nebo větší.

A abych se vrátila zpět k přítomnosti, tenhle víkend nebyl ničím zvláštní, docela jsem odpočívala i procházkovala, v pátek jsem si navíc doplnila zásoby žrádýlka a konečně si zase docela zařádila ve zdravé výživě, Kauflandu a Lidlu. Utratila jsem trochu víc, než jsem předpokládala, a jako vždy jsem měla pocit že nic nemám, ale pravda to úplně není, konečně mám zase něco málo na snídaně a konečně bych zase mohla napsat nějaký ten článek do rubriky Ochutnáno!.

Bojuji teď s nějakou prazvláštní únavou, která mě potká vždycky, když mám něco v plánu - například sobotní posezení u vína opět nedopadlo - a kolikrát mě přepadá už od rána. Mám nějaký divný a nekvalitní spánek s hromadou pitomých snů a už si nevím rady, co s tím. Takže se teď zaměřuji na nějaké bylinky a uvidíme, zda mě v kombinaci s přicházejícím jarem konečně proberou.


A taky bych už mohla někdy vyrazit zase fotit, to by nebylo vůbec na škodu!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama