The Sims 2 - hra života

2. února 2017 v 7:00 | Lucille Daryl |  Ze života
The Sims 2. Hra, kterou zná jistě každý. Ale ne pro každého je jenom hrou.

Jedná se o simulátor života se třemi herními módy. Jednak stavíte dům v sousedství, ten poté vybavíte nábytkem dle vlastního v kusu a nakonec do něj nastěhujete rodinu, kterou si můžete sami vytvořit. Můžete hrát za jednoho simíka, kterého později s někým seznámíte, nebo rovnou za několika člennou rodinku. Všechno záleží jen na vás. Hra má už 4 díly, ale moje srdce si získal především ten druhý.

S hrou vás asi nemusím podrobněji seznamovat, protože každý si jistě umí představit, jak to tam chodí. K základní hře během let přibylo spoustu malých doplňkových balíčků a velkých datadisků, které nám nabízejí více možností. Nejen, že simíci mohli nosit nové oblečení a používat nové předměty, ale také mohli studovat, chodit na párty a na rande, podnikat, pořídit si psa, užívat si roční období, jezdit na dovolenou, věnovat se svým zájmům nebo bydlet ve městě v bytě. Kromě oficiálních datadisků bylo možné hru obohatit také neoficiálními downloady v podobě nového oblečení, účesů, make-upu, domů, nábytku, zkrátka všeho, na co jste si jen vzpomněli. A když píšu všeho, tak opravdu všeho. Nic nezůstalo zapomenuté. Mohli jste si stáhnout i reálněji vypadající pleť, oči, nalakované nehty, doplňky, kabelky, ale třeba i nové druhy pokrmů, které simíci připravovali. Kromě toho je na internetu obrovské množství patchů (nejznámější je například ten pro odstranění cenzury) a v neposlední řadě také cheatů, které usnadňovaly hru - ostatně, jak už to u cheatů bývá.


Základní hra bez datadisků vyšla v roce 2004 a vydala ji nezávislá společnost Maxis, která se později stala dceřinou společností firmy Electronic Arts neboli EA Games. Základním principem hry bylo vytvořit si simíka (či celou rodinu) a žít s ním běžný život. Seznámit se s ostatními, najít si práci, vydělávat peníze, najít si partnera, založit rodinu. Vzdělávat se, učit se novým věcem, užít si zábavu. Ale hra není jen o zábavě. Je nutné dbát také na sociální a fyzické potřeby simíka. Musíte vařit a jíst, chodit na záchod, spát, koupat se, udržovat kontakt s přáteli, plnit malá i velká přání, vyhýbat se obavám. Je to prostě stejné, jako v běžném životě.
Hra nám nabízí tři základní sousedství, ve kterých můžeme hrát. Krasohlídkov, Podivín, Veronov. Každé sousedství má svůj typický a nenahraditelný příběh, jehož součástí může být i vaše rodina. Nebo si můžeme vytvořit a vybudovat sousedství vlastní. Kromě obydlených či neobydlených domů a parcel v sousedství nalezneme také obecní pozemky, které simíci mohou navštěvovat. Obchody, parky, koupaliště. Můžeme hrát za již existující rodinu, nebo si vytvořit vlastní. Můžeme koupit již postavený dům, nebo si postavit dům podle vlastních snů. Každý simík je originál. Má svou aspiraci, která ovlivňuje jeho přání, obavy a potřeby. Simík navazuje kontakt s jinými simíky, se kterými může být přítel, nejlepší přítel, ale i nepřítel. Může se do někoho zamilovat, milovat ho skutečně, být s ním zasnoubený nebo se oženit/vdát. Může pracovat v nejrůznějších oborech (policie, zločin, pohostinství atd.), zdokonalovat se v dovednostech (vaření, uklízení, technika apod.). Máme k dispozici i rodokmen nebo třeba přehled vzpomínek. Kromě toho můžeme spatřit i Ufo.

Každý datadisk nám navíc přináší mnoho nových věcí. V Univerzitě můžeme odejít na vysokou školu a žít na koleji, naopak v Nočním životě máme k dispozici nové restaurace a bary, můžeme randit, užívat si více zábavy a také vlastnit auto. Datadisk Ve světě podnikání nám umožňuje koupit podnik a vést ho - může to být vlastní restaurace, obchod s hračkami, s květinami - s čímkoliv si umaneme. Můžeme podnikat i z domu. Datadisk s názvem Mazlíčci obohatil simíky o chlupaté kamarády. Kromě koček a psů si mohou pořídit také morče nebo třeba papouška. Roční obdoby dělají život simíka ještě více reálným, neboť se střídá léto, jaro, podzim i zima. Nejen, že jsme se konečně dočkali sněhu nebo třeba spadaného listí, ale teď můžeme i pěstovat vlastní zeleninu. S datadiskem Šťastnou cestu si simíci mohou vyrazit na dovolenou nejen k moři. Datadisk Volný čas simíkovi umožňuje se více věnovat svým zájmům a datadisk Život v bytě nám dává možnost bydlet v bytě a mít sousedy.

Myslím si, že hru jsem představila dost jasně i těm, kteří ji nikdy nehráli. Věc se má tak, že já tuto hru už nevnímám jen jako hru, nýbrž jako samostatnou část mého života. Teď možná někteří kroutí hlavou, protože je to přeci jenom obyčejná hra pro děti. Ale já díky téhle hře získala mnoho. Mnoho zážitků na celý život.

The Sims jsem hrála jako malé pískle. Stejně jako většina ostatních, i já jsem začínala na prvním díle, který byl v možnostech velmi omezený, nicméně na tu dobu bohatě stačil. Hru mně a sestře ukázaly sestřenice a nás samozřejmě hrozně uchvátila a tak jsme ji musely mít taky. Do teď si pamatuji, jak hrozně mě bavilo stavět dům (což mi mimochodem zůstalo až do dnes), se hrou už to ale nebylo tak horké, jelikož simíci víceméně nestárli a po nějaké době hraní nebylo do čeho píchnout. Všechno to bylo to samé dokola.
Ovšem v roce 2004 vyšel druhý díl. Pamatuji si, že se mi zprvu vůbec nezamlouval - což dnes absolutně nechápu - ale časem jsem si ji zkusila zahrát a po prvním hraní jsem názor změnila. Je vůbec možné, že si do dnes pamatuji svůj první dům, svou první rodinu? Vůbec jsem to neuměla hrát, ale nikdy nezapomenu na to, jak jsem vytvářela simíky a nadšeně si prohlížila všechno to oblečení a účesy, které teď znám jako vlastní boty. V režimu tvorby simíka navíc hraje typický soundtrack, který mě vždy vrátí do toho dne, kdy jsem The Sims 2 hrála poprvé... V prvním díle hře bylo na výběr jen pár přednastavených vzhledů simíků a tím to haslo. Tady jsem najednou mohla sama tvarovat jeho rysy, měnit barvu pleti, očí i vlasů. Mohla jsem mu dát make-up a vybrat mu nejen každodenní oblečení, ale i plavky nebo třeba pyžamo. Všechno bylo nové, najednou tu bylo nekonečně mnoho možností a věcí, které můžu prozkoumat! Teď to s porovnáním s dalšími díly má hrozně moc much, ale v té době to bylo dokonalé.
Nevím jistě, co to bylo za rok, možná 2005? Každopádně jsem té hře úplně propadla. Se sestrou jsme si rozdělily města - Krasohlídkov byl dohromady, Podivín byl můj a Veronov si nechala sestra. O těch městech vím naprosto vše, stejně jako o rodinách, které v nich jsou. Každý den jsem se těšila domů ze školy, až si zahraji svou rodinu. Se sestrou jsme se střídaly. Jeden den jsem šla na počítač první já, další den zase ona. Vždycky jsem pozorovala sestřinu hru a pak jsme se prostřídaly. Vím, zní to naprosto šíleně, že jsme velkou část našeho dětství trávily zrovna u počítače, ale záleží na tom, když na to máme hezké vzpomínky a když jsme se "vyblbly" v dětství a teď už svým časem neplýtváme?


Video, které jsme v té době se sestřenkami neuvěřitelně žraly a pouštěly si ho pořád dokola.
V té době byly ty efekty něco neskutečného a mimo to jsembyla ohromnou fanynkou My Chemical Romance.

The Sims 2 mi zkrátka přirostlo k srdci, a to neuvěřitelně moc. Jako správné fanynky jsme si začaly pořizovat i datadisky, na jejichž první hraní si také vzpomínám, jako by to bylo včera. Na svůj první podnik, na to, jak jsem vlastním autem jezdila do všech podniků a následně ze sebe nechala udělat upírku, taky na to, jak jsem si vytvořila simku, která měla několik psů i koček, a aby toho nebylo málo, tak jsem jí koupila i všechny druhy papoušků a křečkouny všech odstínů. Nejvíc jsem si užila právě Noční život, Ve světě podnikání, Mazlíčky a Roční období. Hrály jsme i Šťastnou cestu, ale to už bylo o něco později, a tak jsem to nevnímala tak simíkově, jako předchozí datadisky. Člověk stárne a časy se mění. Největší kouzlo má ta hra stejně sama o sobě.

V roce 2006 jsem si založila svůj blog o The Sims 2, se kterými se za pár let od té doby doslova roztrhl pytel. Největší podíl blogů na Blog.cz byl zaměřen právě na tuto hru a my, jakožto simští blogeři, jsme se mezi sebou dobře znali. Můj blog byl společně s tím sestřiným mezi prvními třemi nejnavštěvovanějšími a nejoblíbenějšími blogy (což takhle zpětně vůbec nechápu, protože jsem byla jako dětský bloger naprosto nesnesitelná bestie, ale budiž). Kromě blogů jsme ale vládli také na seznamáckém chatu Lidé.cz, kde jsme začaly chodit do místnosti s názvem The Sims, a tam jsme se seznámily se spoustou lidmi. Časem jsme patřily mezi pravidelné návštěvníky a o něco později i mezi stálé správce, což v té době bylo prostě něco. S příchodem na chat a založením blogu už ale hraní hry nebylo takové, jako dřív. V první řadě jsme hru perfektně znali a tak už nám nenabízela nic moc nového, a v řadě druhé se k hraní přidalo i již zmíněné chatování a blogování, takže jsme u hry nestrávily tolik času. Těšily jsme se i na chat za našimi internetovými kamarády a kromě informačních článků jsme začaly psát i komiksy, což byl v té době největší hit. Já sama jsem jich napsala několik a ač byly naprosto příšerné a slov s překlepem bylo víc, než těch napsaných správně, četlo je hrozně moc lidí. Ze hry jako takové se v tu ránu stala kulisa pro focení komiksů. Všichni stahovali downloady a simíci byli od těch původních k nepoznání. Od té doby už hraní nebylo nikdy jako dřív. Naši virtuální přátelé se navíc po nějaké době stali přáteli reálnými, jelikož jsme spolu začali skypovat a po čase jsme uspořídali několik srazů. A jak už to bývá, ani v tomto příběhu nemůže chybět nějaký ten zvrat... Jeden čas jsme se rozdělili na dva znepřátelené tábory a virtuálně jsme spolu válčili. Ale to už jsme v příběhu opravdu hodně daleko...
Blogování mi vydrželo do roku 2009, konkrétně do října. Nejaktivnější jsem ale byla v roce 2007 a 2008. V Lednu 2010 jsem se pokoušela o jakýsi comeback, který ale ztroskotal hned druhý měsíc. Už to jednoduše nebylo takové. Časy se změnily a všechno bylo pryč.

Kdysi jsem se za svůj starý blog hrozně styděla a vůbec za to, jaká jsem jako dítě byla. Ale proč? Všichni z té komunity jsme v té době byli trapní, to nezazdí nikdo z nás. Teď na ta léta naopak hrozně ráda vzpomínám a ačkoli mi krvácejí oči kdykoli si přečtu byť jen jediný řádek na mém starém blogu, byly to zlaté časy. Co se týče mých dětských virtuálních kamarádů, s některými jsem se stýkala dokonce i několik let po úpadku celé téhle éry a s jednou jsem stále velmi dobrá kamarádka a ač jsme se už dlouho neviděly, jsme stále v kontaktu.

Vím, že to celé může znít jako úplná blbost, ale zasvěcení dobře ví, o čem mluvím. Byla to celá jedna kapitola našeho dětství. A vděčím za ní jen a pouze této (ne)obyčejné hře.

Občas mám chuť do těch dob nahlédnout, vstát ráno brzy, zachumlat se do deky a jít hrát. Častokrát jsem to zkoušela, ale zkrátka už je mi o deset let více, než tehdy, takže to nefunguje. Na stavení baráčků ale nebudu stará nikdy. V Krasohlídkově jich mám spoustu a jejich navrhování a stavění mě bavit jen tak nepřestane.

Zdroj fotek: www.thesims2.cz a můj starý blog :)
 


Komentáře

1 Wnaty | E-mail | Web | 2. února 2017 v 8:20 | Reagovat

Krásný vzpomínky.
Sims prošly okolo mě, řekli jsme si čau a šly zas dál. Nikdy jsem to nehrála, za to mám ale vzpomínky na jiné hry.. ty které provázely zas mé dětství. Jak píšeš, taky bych si je opět zahrála.. ale už je to jiné. Chybí tam ten dětský zápal a nadšení, baví mě stále, ale jak to jen říct.. vytrácí se to kouzlo? Nemluvě o tom, že "mou" komunitu nahradila komunita mladší.

2 L e a | Web | 2. února 2017 v 16:28 | Reagovat

Joo, simíci! :D
Tak pod tohle se můžu hrdě podepsat, naprostá pravda. Teď už jim sice tolik neholduju, ale tato hra navždy zůstane v mém srdci. (slza dojetí)
Každopádně, skvělý článek. Je fajn si takhle zavzpomínat, prostě nostalgie. <3

3 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 2. února 2017 v 17:42 | Reagovat

The Sims 2 jsou vlastně jediná hra, kterou mám doma fakt na originálních datadiscích. Jednička kolovala vypálená po třídě a živě si vzpomínám, jaký byl přechod na dvojku doslova šok, když se najednou neobjevila kolíbka a šlus, doteď si pamatuju na ten ohňostroj nad postelí vždycky. :D Ještě na základce jsem nad nimi strávila pomalu celé léto, ještě s kamarádkou, kdy jsme si dělaly rodiny s našimi tehdejšími crushi a dalšími existujícími lidmi a vždycky tam skončil každý s každým, nezávisle na pohlaví. :D Je to nostalgie, ale doteď tu možná někde mám i ty screeny. :3

4 Benjamin | Web | 2. února 2017 v 20:10 | Reagovat

To byly časy, ani už nevím kolik mi bylo. No, byl jsem ještě malé pískle též.

Pamatuji si tě ještě jako Stene.07 :D

A časy kdy jsem skoro každodenně chodil do místnosti na lide.cz, většinou nic nepsal, jen pozoroval. A války mezi vámi a druhou místností (LovelySims a další).. pamatuji akorát tak trošku na Mildu A Kocila..  Rád na to vzpomínám, kdy jsem jako malý neřešil nic jiného, než pořád hrát simíky, snažit se blogovat a trávit čas v chatovací místnosti.

Měl jsem skoro všechny datadisky dvojky včetně základních na CD, ale bohužel jsem to prodal a teď toho lituju, vzpomínám na ty časy rád. Dokonce jsem si ted dvojku nainstaloval, ale už mi leží v notebooku přes 2 měsíce a nějak není čas.

A teď jsem si vzpomněl na Ty Kanče! I'M DYIN' :-D

5 Hanyuu | Web | 2. února 2017 v 20:18 | Reagovat

Ty jooo, já bych tak ráda hrála. Ale jako dřív. Teď už to prostě není ono. Občas mám ráno chuť se taky zamotat do deky a jít hrát, jednou jedinkrát znova zažít takový to ráno, co bývaly dřív. Jenže... Je to jiný. JSME STARÝ!

[4]: Přezdívku! Hned! :DDD

6 Benjamin | Web | 2. února 2017 v 21:56 | Reagovat

[5]:  Já už si nepamatuju co jsem používal :D
Standys, Chester,.. nevím, měnil jsem přezdívky jako na běžeckém pásu :D A Ani nijak extra aktivní jsem v těch chatech tak nebyl :D

7 Lucille Daryl | Web | 3. února 2017 v 5:19 | Reagovat

[4]: Tak moc děkuju, že jsi to sem napsal, dle článku totiž není vůbec jasné, že to nechci zveřejňovat, že...! :D

8 Benjamin | Web | 3. února 2017 v 10:11 | Reagovat

[7]: Promiň, nebylo to úmyslné. Ale tak nemáš se za co stydět, každý jsme byli malý.

9 damn-girl | Web | 5. února 2017 v 20:31 | Reagovat

The Sims 2! To naprosto potvrzuje moudro "Stará láska nerezaví!" Miluju tu hru, teď mám 4, protože dvojka mi už strašně blbne a můj starý notebook ji nestíhá, ale vůbec mě ty nové Sims nebaví a vždy s naprostou nostalgií vzpomínám na Sims 2. Hrála jsem i Sims 1 a také jsem tu hru milovala :-)

10 Blackie✰ | E-mail | Web | 6. února 2017 v 14:10 | Reagovat

Kde jsou ty časy kdy Sims 2 bylo tak populární, že se o tom dalo najít snad všechno. Od 1 jsem se dostala až ke trojkám. Doma u rodičů by jsem snad ještě našla všechny Sims 2 CD (základku a dodatky) jen čekám až bude mít neteř lepší počítač aby jsem ji jako správná teta mohla zasvětit do role boha v podání hráče Sims. Já sama jsem před 2 lety přesídlila k 3 a nakonec se i dokoupily všechny dodatky. Nakonec jsem se 3 dost bránila, ale zjistila jsem, že mi vyhovuje ten otevřený svět. Ale ke 4 jsem dost skeptická. Na můj vkus to je až moc roztomilé a dokonalé :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama