Zpívám a pracuji

16. února 2017 v 6:37 | Lucille Daryl |  Deníček slečny Daryl
13.2.2017

Sluníčko! Sluníčko od rána!

Vstala jsem živá. Konečně. Jako každé ráno jsem si hned po vylezení z teplé postýlky rozsvítila lampičku, která mému pokoji daruje útulné světlo, nazula papučky, poňuchala čičiny a zabalila se do županu. Šla jsem se napít, pozdravila mamku a cestou pobrala věci na zatopení. Lehce jsem si zacvičila jógu a nasnídala se. Cítila jsem se konečně tak nějak živá a dobře vyspalá, což teď rozhodně nebývá na denním pořádku, takže jsem z toho aktuálně hrozně šťastná. I po tom včerejším tréninku se cítím skvěle. Po snídani jsem šla vyvenčit psa a co nevidím. Sluníčko! Sice mi ještě lehce mrzly tváře a ruce, ale svítí tam. Ani nevíte, jak mě tohle dokáže potěšit. A tak jsem si řekla, ať si všechny negativní myšlenky políbí prdel a začala jsem se smát a zpívat si. Po sto letech jsem si zpívala.

Úplně jsem zapomněla, jak hrozně mě to bavilo a jak často jsem to dřív dělávala. Je to jeden z klíčů ke štěstí, jsem o tom teď už vážně přesvědčená. Nejen s úsměvem, ale i se zpěvem jde všechno líp. Dneska jsem si šla po tom napůl zmrzlém lese a skrze jeho stromy prosvítalo pár paprsků, a já jsem si zpívala a měla jsem se vážně fajn. Měl by to zkusit každej, koho už ta zima naprosto vysála zaživa. Měla jsem hroznou chuť se o tom s někým podělit a blog mi přišel jako dobrá ventilačka.


Ačkoli mě moje práce baví, dneska se mi tam ale fakt nechce. Ani tím se samozřejmě nenechám zdrcnout zpět do chmurného podsvětí, to rozhodně ne. Jen bych si prostě ten víkend dala znovu. Ale o to víc se těším na další. Takže teď se tu připravuji do práce na devátou, poslouchám oldies a i přesto, že bych radši dělala spoustu jiných věcí, než jela do práce, budu se hezky pěkně usmívat a těšit se na další volné chvíle. Já prostě to jaro cítím! Už se blíží!

A protože často píšu jeden deníčkový článek několik dnů a pak ho neustále přepisuji, aby to datumově dávalo smysl, rozhodla jsem se před každou tu část dávat datum. Protože silně pochybuji, že tenhle bude zveřejněn v pondělí.


16. 2. 2017 ráno

Znáte takový ten pocit, kdy jste zklamaní z toho, že další den máte asi volno? A ten, kdy se hrozně radujete, že vám přišla sms zpráva, že volno nakonec nebude a vy můžete dorazit do práce?

Včera jsem se takhle vzbudila s naprosto odlišným pocitem, než v pondělí. Měla jsem totiž hroznou chuť jít do práce a pracovat na nových zakázkách a vymyslet nějaké další potisky na trička. Jenomže byla velká pravděpodobnost, že nakonec do práce nebudu muset chodit, neboť nám měli měnit výlohu a my se bály, že nám zmrznou zadky. Naštěstí to byla opravdu jen chvilka a mně ráno přišla smska, že se mám dostavit. Měla jsem radost. Máma se mi smála. Jsem placená od hodiny, ale nešlo mi ani tak o to, že bych měla míň peněz, ale vážně jsem měla hroznou chuť tvořit. Baví mě to snad čím dál víc. A jsem za to ráda.

A asi jste si všimli, že jsem ten článek rozepsaný v pondělí opravdu nezveřejnila. Ani v pondělí, ani v úterý a ani den po tom. Tak dnes už to snad vyjde.

Krásné sluneční paprsky se drží celý týden a ty cesty do práce, odchody z práce a odpolední procházky jsou hned o něčem úplně jiném. Člověk cítí ten jarní vzduch a je mu prostě krásně. Alespoň já to tak mám. Jedna věc, která mě ale štve, je bunda a zimní boty. A vlastně i kulich a šála. Taky vám to všechno najednou přijde tak hrozně těžké a máte chuť to ze sebe strhat a chodit si jen tak ve svetru, ale víte, že na to je ještě příliš brzy? Přijdu si tak hrozně těžká, už potřebuji to teplejší počasí, abych mohla tu bundu zahodit a vytáhnout ji zase až ke konci roku. Včera jsem si poprvé sundala kulicha a bylo to tak hrozně osvěžující! Každopádně jsem teď z toho přicházejícího jara naladěná na pozitivní vlnu. Včera jsem si uklízela úložný prostor s oblečením a všechny ty jarní a letní věcičky si připravila hezky pěkně dopředu.

Vlastně ani moc nemám co psát, ty všední dny jsou všechny takové stejné nebo podobné, ale chtěla jsem se ozvat, aby to tu moc neskomíralo. Zítra je pátek a ten týden utekl neskutečnou rychlostí. Snad víkend, na který se moc těším, přinese nějaké, byť jen malé, dobrodružství, ať mám zase o čem psát! Užívejte prvních paprsků!

PS: A kdybyste někdo chtěl tričko na přání s libovolným potiskem, kontaktujte mě na e-mail Lucierih@post.cz, zaručuji kvalitu trička, potisku i jeho zhotovení - připravujeme je totiž s láskou! Bude mi potěšením! Většinou totiž připravuji návrhy pro zdejší mudly a bylo by super dělat i něco, k čemu mám trochu blíž (i když včera si někdo z toho našeho prdelákova nechal navrhnout potisk s Beetlejuice, to jsem docela koukala, muhehe!)

PS2: Ani jsem vám nepopřála hezkého Valentýna. Já ten svátek totiž nijak neřeším a strávila jsem ho pracovně a večer jsem si hezky pěkně usnula u Batman se vrací, aneb tentokrát mě televize vážně potěšila, lepší valentýnskej film snad dávat nemohli! A tematicky jsem na ranní procházce před prací našla tuhle boží lego figurky ve sněhu. Jistě chápete, že nechat ji tam rozhodně nepřicházelo v úvahu... A tak už si hoví na mé Batmanské poličce! Aneb jak málo stačí ke štěstí!

PS3: A pokud je tu někdo, koho baví moje aktuality, ve všední dny jsem aktivní spíše na svém instagramu.
 


Komentáře

1 mrhradil mrhradil | Web | 16. února 2017 v 11:40 | Reagovat

Super blog, hrozně mě baví ty 'výpisky' z všedního dne:)

2 Lucille Daryl Lucille Daryl | Web | 16. února 2017 v 20:23 | Reagovat

[1]: To ráda slyším, že to alespoň někdo čte. :-)

3 Honza Honza | Web | 17. února 2017 v 12:06 | Reagovat

Slunce dělá divy, to je naprostá pravda. Konec zimy nemám nikdy rád, mrazy se ještě drží naživu a pokud není slunečno, tak je šedo-šedě a blátivo-hnusně.

4 Siginitou Siginitou | Web | 17. února 2017 v 13:59 | Reagovat

[2]: Náhodou mě se tu taky líbí. Tvé články jsou dobré a krasné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama