Duben 2017

Kočičí deníčky #2

27. dubna 2017 v 6:21 | Lucirä |  Kočičí deníčky

Náš human nám nedávno koupil nový granule. Vyzkoušeli jsme jich už hrozně moc. Já dokonce dřív jedla i friskies a tak, ale Humanům se to moc nelíbilo a časem se začali víc zajímat o to, co jedí oni i já. No a s příchodem bráchy už jsme najeli na kvalitnější granulky. O tom už psal náš human tady.


Kočičí deníčky #1

23. dubna 2017 v 12:33 | Lucirä |  Kočičí deníčky
Náš Human po delší době odjel v pátek do práce a nevrátil se. Jednou za čas to takhle dělá, že se nevrátí, a přijede až v neděli. Už jsme plánovali spiknutí a vraždu, ale zaslechli jsme brzy ráno, že už jde po schodech a něco nese (šustily mu tašky!), tak jsme honem rychle sklidily nachystaný pasti, sedli si ke dveřím a čekali.
Když otevřel, nesl hrozně moc věcí. Ze zad sundal ještě batoh a to neuvěříte - byl plnej našeho jídla, který máme rádi! Takže jsme zapli motůrky a humana omazlili a opusinkovali. Každej z jedný strany. Human měl radost. A my vlastně taky. Asi se na něj nezlobíme, že odjel. Máme paštiky.
Ale píšeme kvůli něčemu jinýmu. Kromě paštik nám přivezl i nějaký mlsky. Občas je takhle vozí. My nejíme žádný ty whiskas a friskies (i když já, Bellička, jsem to jako malá jedla, to se musím přiznat), máme rádi kvalitní granule, ale mlsky, to občas můžeme. Human nás tím vždycky uplatí, když jde do práce, abychom nebyli smutný.



Zhlédnuto ~ The Disappointments Room

21. dubna 2017 v 5:35 | Lucirä |  Zhlédnuté horory

The Disappointments Room


Drama / Thriller / Horor
USA, 2016, 92 min
Režie: D.J. Caruso

***

Dana a David se po smrti dcerky spolu s pětiletým synem Lucasem přestěhují do domu snů, kdysi velkolepého, nyní zchátralého venkovského sídla. Když během děsivých a nevysvětlitelných událostí Dana objeví ztracený klíč od pokoje v podkroví, nechtěně odemyká řadu hrůz z minulosti domu, které jsou hrozivě svázané s její vlastní minulostí. Dana začíná vnímat démonického ducha, který ohrožuje její vlastní dítě, ale zároveň čím dál více začíná pochybovat o své vlastní příčetnosti (zdroj: csfd.cz)


Trailer na tento film jsem viděla už před poměrně dlouhou dobou a nijak mi neutkvěl v paměti. Proč? Protože jsem už při té krátké ukázce měla pocit, že tohle všechno odněkud znám. Velké opuštěné sídlo, stíny, tajemný pokoj, nevysvětlitelné úkazy... Film ve mně evokoval věškeré klasické duchařiny, které jsem za svůj život viděla. A že jich rozhodně málo nebylo. Zároveň to ve mně probouzelo hororovou atmosféru typickou pro dobu tak před deseti lety. Kdybych netušila, že tenhle kousek patří k novotám, rozhodně bych to do něj nikdy neřekla.

O víkendu jsem hledala nějaký horor, na který bychom se mrkli s přítelem. Opět jsem se proklikala k traileru na tenhle. Přítel, ačkoli horory moc nemusí, říkal, že by to nemuselo být špatné. Sdělila jsem mu své dojmy o tom, že mi to hrozně připomíná kupu dalších filmů, ale rozhodla jsem se tomu dát šanci. A jen jsem si tím potvrdila své prvotní mínění.

Opravdu se nejednalo o nic nového. Film začal hezky. Sympatičtí herci, prostředí, lehce tajemná atmosféra, krásné, byť zchátralé opuštěné sídlo... Jenže tohle je přesně to, co já už dávno znám. Osoba snažící se zapomenout na svou děsivou minulost se náhodou zaplete do ještě děsivější minulosti prázdného domu... To je v dnešní době tak profláknuté téma, že by si režisér musel dát sakra záležet! Ono to nebylo vyloženě špatné. Bylo to sice neuvěřitelně předvídatelné a jednalo se spíše o oddechovku, od které už tak nějak přirozeně tušíte, co a kdy čekat, ale na takové to odpolední líné koukání, třeba s přáteli, to stačí. Tedy pokud nemáte nakoukáno stovky dalších hororových filmů. Protože pak byste se museli opravdu přenést do roku 2007, aby vás tenhle film nadchl o něco více. Byla to zkrátka duchařská klasika. Nic, co vás překvapí, ale dává to smysl, je to svým způsobem promyšlené a rozhodně koukatelné. Na hororové fajnšmekry je to sice ohrané, až hrůza, ale nováčky by to možná potěšit mohlo. Narozdíl od minulého filmu vám tenhle alespoň trošku utkvěje svým obsahem v paměti.

Zhlédnuto ~ Podivní

20. dubna 2017 v 15:58 | Lucirä |  Zhlédnuté horory

The Crazies

Podivní

Mysteriózní / Horor / Thriller / Sci-Fi
USA / Spojené arabské emiráty, 2010, 101 min
Režie: Breck Eisner

**

Šerif David Dutton z provinčního městečka Ogden Marsh má nudnou práci: jeho úkolem je dohlížet na pořádek v útulném zapadákově, ve kterém se většinou nic moc neděje. Jednoho dne se ovšem jeho město změní k nepoznání. Spořádaní spoluobčané se začínají chovat zpočátku jen podivně, postupně se z nich ale stávají zuřivé vraždící bestie. Zdivočelí sousedé a přátelé se množí, nákaza šílenství se rozšířila po celém městečku a obyvatelé se navzájem vyvražďují. Šanci uniknout nemají ani ti, kteří zůstávají normální. Město obklíčila armáda a ozbrojenci ve skafandrech nekompromisně čekají, až se obyvatelé Ogden Marsh navzájem zlikvidují.. (zdroj: csfd.cz)



Tento podžánr hororů přímo nevyhledávám, nicméně občas na takovou tematiku chuť dostanu. Virus, Zombíci a post-apo může být skvělou oddechovkou. A zpočátku to skutečně vypadalo fajn - příjemné prostředí, atmosféra, celkem fajn herci. Ale pak se z toho vyklubala šílená nuda, kterou občas proložilo pár napínavých scén, ale nic převratného. Čekali jste, zda se to tedy nakonec zvrátí v něco zajímavého, nebo si to skutečně bude držet takovou tu utahanost, u které je prostě těžké udržet pozornost a oči. Tajný vládní plán, experimenty.. podstatně zajímavé a reálné téma, jehož zpracování by mohlo dokázat diváka parádně zabavit, připoutat ho ke křeslu a nechat trnout zvědavostí... Ale na mě to bylo hrozně prázdné. Prázdné, předvídatelné a především vám to během sledování bude připomínat kupu dalších filmů, takže den dva po zhlédnutí už si ani nevzpomenete, že jste nějaký film viděli. Upřímně i teď mám problém s tím se rozpomenout, co všechno se mi na tom líbilo a nelíbilo, a to jsem ho viděla minulou středu. Za mě to bylo jedno velké zklamání, od filmu jsem očekávala daleko víc, obzvláště když čtete komentáře s kladným hodnocením, jaká je to bomba. Uznávám, je to staré už sedm let a třeba bych na to před tou dobou mohla pohlížet trochu jinak. Ale mně se to prostě nelíbilo.

Vždy po ruce ~ obědy a večeře

18. dubna 2017 v 12:40 | Lucille Daryl |  Z mé veganské kuchyně

Rozhodla jsem se dát vám pár tipů na suroviny, které rozhodně musím mít vždy doma, neboť si bez nich neumím představit svůj jídelníček. Vždy napíšu něco o konkrétní surovině - například jaké obsahuje minéraly a vitamíny, a k tomu uvedu i to, v jaké podobě ji mám nejradši. Můžete to brát jako inspiraci pro vaše vlastní stravování. Pokračujeme u slaných obědů a večeří!

Aprílově na 100%

16. dubna 2017 v 18:08 | Lucille Daryl |  Deníček slečny Daryl

Je na čase se zase ozvat! Jednak kvůli byť pracovnímu, ale i přesto velmi skvělému týdnu, který je téměř u konce, a také kvůli Velikonocům, které jsou na tom obdobně.

Mé první hennování

11. dubna 2017 v 19:16 | Lucille Daryl |  Ze života

V jednom z minulých článků jsem zmiňovala, že jsem se rozhodla dát sbohem chemickým barvám na vlasy. Ale že mi to opravdu trvalo.

Se svými vlasy jsem nebyla nikdy spokojená. Narodila jsem se jako kudrnatá blondýna, která v první třídě měla vlasy rezaté jako veverka a časem "zešpinavěla" a měla takovou tu klasickou nijakou barvu. Někdy na základce frčely melíry, a tak jsem měla hlavu promelírovanou něčím světlejším, jenže pak přišlo mé emo období a já zatoužila po tmavých vlasech. Začalo to černými melíry a skončilo celou černou palicí. A jak jednou nabarvíte světlé vlasy na černo, horkotěžko se toho zbavujete. Nejen, že to nejde úplně vymýt, ale jakmile začnou vlasy odrůstat, je to do očí bijící. A tak máte dvě možnosti - buď to přetrpět a nechat co nejvíce vymýt a odrůst, anebo nabarvit znovu. A já si vybrala tu druhou možnost a upsala se tak trochu Ďáblu na doživotní barvení.

Vždy po ruce ~ snídaně a dezerty

4. dubna 2017 v 6:18 | Lucille Daryl |  Z mé veganské kuchyně

Rozhodla jsem se dát vám pár tipů na suroviny, které rozhodně musím mít vždy doma, neboť si bez nich neumím představit svůj jídelníček. Vždy napíšu něco o konkrétní surovině - například jaké obsahuje minéraly a vitamíny, a k tomu uvedu i to, v jaké podobě ji mám nejradši. Můžete to brát jako inspiraci pro vaše vlastní stravování. Začneme u mého nejoblíbenějšího - sladké snídaně a dezerty!