Čarodějné Kuňkování

12. dubna 2017 v 8:00 | Lucille Daryl |  Zážitky

Předminulý, aprílový víkend se vydařil z hlediska počasí naprosto na jedničku. Už východ slunce napovídal, že nás z oblohy bude hřát celý den, a překvapily mě i velmi teplý pozdní páteční večer. Víkend jsem strávila doma sama, i když jsme měli v plánu výlet, neboť přítel musel odjet pracovat, ale v pátek jsme si ještě užili krásnou prosluněnou procházku a v sobotu jsem měla takový aktivně odpočinkový den sama. Courala jsem venku od samého rána a nemohla se toho počasí nabažit. A na večer jsem si zalezla do pelechu a sledovala při té jarní atmosféře I know what you did last summer. Konečně se naskytla možnost mít i přes noc okna otevřená dokořán a neumrznout. V pokoji mívám často obrovskou zimu i v letních dnech, proto jsem byla překvapená, že už můžu mít otevřená okna bez hrozby umrznutí ve spánku. Poltřík s Belličkou mou radost samozřejmě sdíleli také, před druhým oknem máme totiž velký ořešák a oni s nadšením sledují ptačí show. Nedělní ráno nám navíc obohatil datel, který do zpěvu ostatních ptáčků přidal pár nepřeslechnutelných úderů. Prcky to hrozně bavilo. A neděli jsem zahájila jógou na balkóně při vycházejícím slunci.



To na fotce není jóga. To je hvězda za letu, kdy jsem během procházky se sestrou skotačila na louce s nesmírně pozitivní atmosférou. Nabila mě energií tolik, že jsem měla hvězd na rozdávání. Ale sestra řekla, že na té fotce mám moc křivou nohu. Tak jsem ji ve snaze ji narovnat vykopla tak trhavě, že jsem si v ní něco přehodila. Znáte ten pocit, kdy si chcete křupnout prstem u nohy, ale nejde to? Představte si mít ten pocit v celém hamstringu...!

.

Přes týden se počasí zkazilo. Sice nebylo příjemné vstávat do práce a vědět, že mě čeká chladná a deštivá cesta - to se člověku hned chce zůstat v pelechu s teplým čajem - ale na víkend byla naplánovaná akce, jejíž vidina mě držela při dobré náladě, protože jsem se hrozně těšila. Sestra se domluvila s Lowri a Kelly na jejich příjezdu a následném výletu na Kunětickou horu a já byla přizvána též.


Sešly jsme se asi ve dvanáct hodin na nádraží a pozvolna vyrazily na cestu. Bohužel úplně jinou stranou, což nám došlo až ve chvíli, kdy už by bylo naprosto zbytečné se vracet. A tak jsme si to celé hezky obešly a vyšláply si trochu víc, než bylo v plánu. Kromě toho, že jsme šly dlouhou dobu podél rušné silnice, to ale vůbec ničemu nevadilo - alespoň jsme se víc prošly a nešly dvakrát stejnou cestou. Počasí se vydařilo víc, než jsem předpokládala. Trochu jsem se bála, aby nebyla moc velká zima, ale nakonec bylo teplo tak akorát a dokonce mi tentokrát nevadil ani vítr. Naopak podle mě bylo snad to nejvhodnější počasí k výletování. Kuňka pod mrakem vypadala o dost krásněji a tajemněji, než za slunečného dne, a se zpěvem kavek poletujících kolem to bylo celé nesmírně impozantní. Zdržely jsme se nahoře jen chvilku, poseděly v tom krásném prostředí, nasvačily se a vydaly se na zpáteční cestu - tentokrát na tu správnou stezku, na kterou jsme měly namířeno původně. Všechny jsme byly hrozně uchozené, zároveň ale plné energie. Jednu bolela holeň, druhou nárt, třetí zakopla o mega šutr a bolely ji všechny prsty stlačené v botech.. A čtvrtá měla v batohu koně. No, zkrátka jsme si to užily.

Po návratu domů jsme hodovaly u sestry, která na stůl sypala brambůrky a sušenky ve velkém, lila do nás kapučína a ledovou kávu a já jsem odtamtud odešla naprosto přežraná, protože já a sušenky v kombinaci se sobotou, to je prostě vražda. V sobotu jsem totiž nejrozmlsanějším člověkem na celé planetě a tak trochu nemám zábrany. Sice jsem jedla během celého dne tousty, které jsem s sebou měla k sváče, ale to mě nezastavilo. Sušeny byly silnější, než já. Chválila jsem si, jak se vždycky u sestry přejím a pak se mi hezky spí a další den mám spoustu energie. Že to tam mám jako takové víkendové wellness. Těšila jsem se, že tentokrát to bude taky tak. Bohužel nebylo. Opravdu jsem to trochu přepískla a celou noc nespala. Když už jsem po dvou hodinách zabrala, budily mě noční můry a potila jsem se. Bolelo mě břicho a ráno mi bylo tak těžko, že jsem na nějakou snídani neměla ani pomyšlení. Zkrátka už nemám to tělo, co bylo schopný sníst během letního grilování pět křidýlek, dva párky, deset kousků kuřecího masa a asi deset krajíců chleba. A ještě to zajíst tvarohovou bábovkou od tety. Časy se mění.

Ráno jsem se musela jít vyběhat na čerstvý vzduch a potom jsme se vydaly mrknout na burzu. Člověk by řekl, že po tom celodenním výletu bude utahaný, ale já naopak měla ty nohy tak "rozjeté", že jsem se nemohla zastavit. Chvíly jsem ještě strávila s holkama a odpoledne šla na poslední společnou procházku, na které jsme se rozloučily s Verčou. A vyfotily pár naprosto blbých fotek, jako už máme ve zvyku... Byl to fajn víkend a opravdu se mi včera nechtělo do práce, když jsem čekala na přijíždějící vlak a viděla zdálky Lowrýnu s Hanou, jak se jdou projít! *fňuk*
 


Komentáře

1 Hanyuu | Web | 15. dubna 2017 v 10:13 | Reagovat

Se z tebe s přechodem na veganství stal elf?
Ten design je takovej... no... až se mu divím. :DDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama