Vždy po ruce ~ snídaně a dezerty

4. dubna 2017 v 6:18 | Lucille Daryl |  Z mé veganské kuchyně

Rozhodla jsem se dát vám pár tipů na suroviny, které rozhodně musím mít vždy doma, neboť si bez nich neumím představit svůj jídelníček. Vždy napíšu něco o konkrétní surovině - například jaké obsahuje minéraly a vitamíny, a k tomu uvedu i to, v jaké podobě ji mám nejradši. Můžete to brát jako inspiraci pro vaše vlastní stravování. Začneme u mého nejoblíbenějšího - sladké snídaně a dezerty!


.

Banány

Začneme u ovoce, které mám ze všech nejradši a bez kterého prostě nemám den. Vážně ne, ani jediný. Banány! Banány se totiž hodí naprosto ke všemu. Čerstvý banán do mléka s mussli, banán do ovesné kaše, banán na francouzský toust, banán na zapečené tousty s arašídovým máslem, banán s ořechovým máslem, banán na lívancích, banán v buchtách a dezertech, banán samotný, banán studený nebo teplý.. Jestli něco uctívám jako boha, pak je to BANÁN!

Banán je energeticky bohaté ovoce s obsahem sacharidů cca 20g/100g s nízkým obsahem bílkovin a tuků. Banán obsahuje spoustu zdraví prospěšných látek. Vynikají obsahem vitamínů B6 a obsahují také B1, B2, E a kyselinu listovou. Jsou bohaté i na minerály, z nichž nejvíce zasoupený je draslík, hořčík a železo. Rozpustná i nerozpustná vláknina obsažena v banánech snižuje hladinu lipidů a cholesterolu v těle a zklidňuje střeva. Banán obsahuje i malé množství serotoninu, který mimo jiné působí i jako antidepresivum. Cukr obsažený v banánech je absorbovaný pomaleji, a proto je toto ovoce vhodné i pro diabetiky (nezpůsobuje prudký nárůst glukózy v krvi). Nezralé banány mohou způsobovat nadýmání, kvůli vyššímu obsahu škrobu. Banánům se přisuzuje celá řada dalších prospěšných účinků, ale ve zkratce určitě stačí tento odstaveček, další informace si můžete dohledat v případě vlastního zájmu. :-)

.

Jablka

Ani bez jablek si nedokážu představit jídelníček. Jsou skvělé jen tak samotné jako rychlá dopolední svačina, v ovesné kaši nebo v dezertech - zejména v těch se skořicí a typicky "podzimních", jako štrůdl a jablečný koláč.

Jablko obsahuje především vitamín C a řadu antioxidantů. Snižují krevní tlak a hladinu cholesterolu a krevních tuků, posilují imunitní systém, srdce a krevní oběh, stabilizují hladinu cukru v krvi, čistí střeva a dokonce posilují dásně. Slupky jablek obsahují spoustu prospěšné vlákniny. Jablka mají poměrně nízký obsah cukru a málo kalorií, obsahují až 85% vody, přesto jsou skvělým přísunem energie. Obsahují železo, měď, zinek, hořčík, křemík, draslík, vápník. Mají blahodárné účinky na nervový systém, celou trávící soustavu, metabolismus i činnost mozku. Pomáhají předcházet rakovině střev a dalším nemocem.

.

Mezizastávka - Ovoce obecně

Obecně jsem hrozným milovníkem ovoce a bylo by opravdu na dlouho vypisovat každý z mých oblíbených druhů a k tomu připysovat ještě vitamíny, minerály a účinky na zdraví člověka, nicméně kromě banánů a jablek, které jsou v mém jídelníčku zastoupeny nejčastěji, neuvěřitelně zbožňuji borůvky a obecně lesní plody, jahody, maliny, rybíz, ananas, hrušky, meruňky, broskve, granátové jablko, třešně. Jak sami vidíte, většinou to bývá ovoce sezónní, a už jen z toho důvodu je nemožné je přijímat po celý rok. Mezi mé méně oblíbené patří snad každý další ovoce, na které si vzpomenete - ne, že bych je neměla ráda, ale zkrátka na ně mívám chuť výjimečně, jako třeba mandarinky, pomeranče, kiwi, hrozno, mango, kaki a podobně.

.

Ovesné vločky

Bez ovesných vloček by to zkrátka a jednoduše nešlo. Jsou jedním z nejčastějších zdrojů pomalých sacharidů, které si dopřávám k snídani. Když se řeknou ovesné vločky, každému se asi hned vybaví ovesná kaše, což jsou vločky uvařené v mléce. Já osobně si takto kaši vůbec nepřipravuji, neboť celé vločky pouze spařím horkou vodou, přidám sirup nebo kokosový cukr, chia semínka, kokos, vlašské ořechy, banán, jablko a rozinky - to je mé nejoblíbenější kombo. Říkám tomu "ovesná nekaše", neboť vločky zůstávají celé.
Dají se také sehnat vločky v jemnějším stavu, jemné ovesné vločky využívám především na lívanečky nebo při pečení dezertů. Mám je ale ráda i samotné, často si je nasypu na banán a pokapu arašídovým máslem.
Koupit se dá i ovesná mouka, což jsou namleté vločky. Z té se peče ještě o chlup lépe.

Jedná se o obilovinu, která je kromě sacharidů bohatá také na bílkoviny, nenasycené mastné kyseliny, slizové látky, vitamíny B1, B6 a E, železo a vápník. Obsahují též fosfor a lecitin. Průměrně obsahují 66,5% sacharidů, 14,4% bílkovin a 6,8% tuku. Jsou lehce stravitelné, mají vysoký obsah snadno rozpustné vlákniny, která reguluje cholesterol a glukózu v krvi. Snižují krevní tlak a tlumí zvýšenou činnost štítné žlázy. Blahodárně působí na nervovou soustavu.



Mezizastávka - Krupicová kaše!
Troufnu si říct, že krupicová kaše byla oblíbeným jídlem každého z nás v období dětství. Do zdravé stravy má jistě daleko, neboť se jedná o prachobyčejnou bílou krupici. Já si ale krupičku ráda připravuji i teď, a to z celozrnné ovesné krupice. Konzistenci má velmi podobnou, jako dětská krupička, a jak je na tom chutí? Tisíckrát lépe. Opravdu, co jsem ji ochutnala, už jinou nechci. Ráda si ji vařím v rostlinném mléce a nalévám do misky na na kousíčky nakrájený banán. Vršek posypu klasicky skořicí a přidávám ještě vlašské nebo kešu oříšky a trochu kokosu. Kaši nesladím při vaření, ale místo toho ji hotovou v mističce posypu kokosovým cukrem nebo zakápnu javorovým sirupem.

Sehnat se dá i krupice špaldová, která je té klasické podobná o něco více (přeci jen se jedná o pšenici, jen podstatně výživější a zdravější), ale já mám radši právě ovesnou. Pak je tu ale ještě pohanková krupice, která je úplně jiná, ale také velmi dobrá. A tím se dostáváme k pohance...

.

Pohanka

Chuť a vůni pohanky mám velmi ráda, avšak někomu naopak vadí. Pohanky jsou jednoleté a vytrvalé byliny. Mají bílé a růžové květy v hroznech a lichoklasech. Plodem je nažka. Je častou surovinou v kuchyni pro zdravý životní styl, neobsahuje lepek, takže je na rozdíl od obilovin vhodná pro osoby trpící celiakií. Je významným zdrojem rutinu, který léčí problémy s cévami, hemoroidy i křečovými žilami. Vhodná je také pro psychicky a fyzicky namáhané osoby. Z pohledu makrobiotiky stahuje a vysušuje, proto se doporučuje konzumovat hlavně v zimě, kdy prohřívá organismus.

Přiznám se ale, že pohanku v její klasické formě - což jsou kroupy nebo lámanka - zařazuji více do jídelníčku až poslední dobou, neboť jsem ráno líná si z ní tu kaši uvařit, a dávám přednost instatní pohankové kaši, již zmiňované pohankové krupici a nebo (a především!) pohankové mouce, ze které se dají upéct opravdu výborné bezlepkové buchty a skvělé lívanečky!

.

Konopná mouka

A když už jsem zmínila ty lívanečky, pak je tu jeden malý zázrak. Konopná mouka! Konopná mouka je též přirozeně bezlepková a má vysoký obsah živin. Získává se rozemletím konopných semínek. Obvykle se používá tak, že se smíchá s další moukou (cca 15%-30%), neboť má extrémně obrovský obsah vlákniny (a ačkoli vlákninu potřebujeme, rozhodně ne nárazově ve velkých dávkách). Tato mouka ovšem neobsahuje převážně sacharidy, jak už to bývá, ale je neuvěřitelně bohatá především na obsah bílkovin, takže vaše pokrmy udělají "dietnějšími". Ne každému ale v jídlech chutná, neboť má specifickou chuť. Obsahuje vitaminy skupiny B, hořčík, kyselinu listovou a snižuje hladinu krevního tuku a cholesterolu.

Konopnou mouku považuji za takový malý zázrak, a to především kvůli obsahu bílkovin. Nezní to prostě skvěle, že vaše lívance nemusí být supersacharidové, ale můžete část mouky nahradit kvalitními bílkovinami, které zasytí na delší dobu? Takže ano, já konopnou mouku využívám především při přípravě lívanečků, ale už jsem z ní pekla třeba i pizzu. Skvěle si rozumí s ovesnou moukou, ale také s pohankovou, aby vaše dobrota zůstala bezlepková. Chuťově je hodně výrazná, ale mně osobně sedne. Lívance z ní mi přijdou takové "makové". Jen opravdu pozor na množství, vláknina je potřeba, ale přebytek rozhodně není dobrý.

.

Vlašské ořechy

Vlašské ořechy bsahují v průměru 70% tuků, zejména velice zdravé nenasycené mastné kyseliny a 18% proteinů. Omega-3-mastná kyselina pozitivně působí proti riziku aterosklerózy a jiných kardiovaskulárních chorob a podporuje rozvoj mozku u dětí. Obsahují také bohaté zdroje vitaminu E, B1 či B6. Dále pak sůl, kyselinu listovou, minerály jako hořčík, měď a zinek. Celkově obsažené živiny působí pozitivně na lidskou psychiku, jsou cenné pro zdravé vlasy, pokožku, nehty i sexuální potenci. Konzumace ořechů má protizánětlivé vlastnosti, které se projevují hlavně u srdečních a cévních chorob. Pomáhají regulovat krevní tlak a udržovat nízkou hladinu cholesterolu. Mají antioxidační účinky, působí proti astmatu a posilují střeva.

Kdo by nemiloval ořechy? Bez vlašských si neumím představit snídaně. Vzhledem k dostupnosti (máme ořešák a i když občas mívá slabší roky, od známých máme ořechy vždy) jsou to u mě nejvíce konzumované ořechy a mám je tak nějak nejradši. Miluji je v ovesných vločkách, v ovesné kaši, jen tak samotné k banánu a nebo v dezertech, koláčích, štrůdlu, podzimních dobrotách i vánočním cukroví... zkrátka všude!

Strouhaný kokos

Tato bílá dužina z kokosového ořechu je složena z 60% tuku, 20% glycidů, 8% proteinů a 6% vody. Strouhaný kokos sice obsahuje nejen nenasycené, ale i nasycené tuky, ale také řadu minerálů. Kokos urychluje trávení, metabolismus, normalizuje hladinu cukru v krvi, snižuje hladinu špatného cholesterolu v krvi, zlepšuje vnitřní zdraví organismu a vedle zdravém a pravidelném pojídání zabezpečí rychlejší a efektivnější hubnutí. Strouhaného kokosu by se měla za den sníst jedna polévková lžíce.

Další surovina, kterou obsahuje spousta mých snídaní. Skvěle si rozumí s ovesnými vločkami - ať už v kaši či v upečených sušenkách, a dá se posypat takřka na vše, co vás napadne. Všemu dodá šmrnc, specifickou chuť i vůni. Já mám takový problém, že bych ho cpala nejradši do všeho a ve velkém množství, protože jeho chuť jednoduše miluju. U mě se nejčastěji objevuje v mé ovesné kaši i "nekaši", na lívancích zakápnutý javorovým sirupem, nebo třeba v mussli - tam ho mám nejradši v podobě kokosových "chipsů".


Mezizastávka - ořechy (a ořechová "másla") obecně
Samozřejmě je tu spoustu dalších oříšků, na kterých se hrozně ráda smlsnu! Třeba takové pekanové mi chutnají ještě o něco více, než vlašské, no a kešu? To je slast sama o sobě. Vzhledem k tomu, že jsou ale ořechy docela drahé, se v mém jídelníčku objevují převážně ty vlašské, a další druhy si dopřávám o něco méně. Stejně tak jako oříšky v jejich původním stavu, miluji i ořechová másla, která jsou jednoduše neodolatelná a opravdu neznám nic lepšího, co by si člověk mohl namazat na pečivo nebo lívance. Mým favoritem je kešu máslo a lískooříškové s čokoládou.

.

100% arašídové máslo

... a pak je tu máslo arašídové, kterému věnuji vlastní odstaveček. Jednak proto, že arašíd vlastně není ořech, ačkoli si to spousta lidí mylně myslí, a také proto, že je to jednoduše kapitola sama o sobě. Kešu máslo miluju, ale arašídové je láska na věky. Studené i zapečené, především pak v kombinace s banánem a troškou marmelády. Arašídové máslo je taková trochu tučná bomba, kterou by člověk jedl nejradši polévkovou lžící rovnou z kýblu (obzvlášť, když si kupujete opravdu ty kilové kbelíčky), ale když ono se mu nedá odolat. Já naivně myslela, že je výborné hlavně s banánem, ale sestry nedávno pečený dort mě přesvědčil, že s jahodami a kiwi je stejně neodolatelný...

A jak že to s těmi arašídy vlastně je? Podzemnice olejná je rostlina z čeledi bobovitých. Plodem je lusk. Jedná se o luštěninu. Arašídy jsou velmi bohaté na živiny. Obsahují vysoké množství tuků, ale také krásných 25% bílkovin. Dále se v nich vyskytuje vitamín B1, B3, B5, B6 a B9, antioxidanty a například i koenzym Q10.

.

Rostlinné mléko - rýžové, ovesné, sojové...

Pak je tu rostlinné mléko, se kterým se dá připravit výborná kaše, nebo se dá pít i jen tak samotné k nějakému koláčku anebo v misce s mussli. Na kaše mám nejradši rýžové, ovesné, nebo sojové. Rýžové a ovesné kupuji od DM bio nebo Alnatury, sojové v Kauflandu. Samotné s mussli mám nejradši rýžovo-kokosové (Joya) nebo sojové s příchutí banánů a jahody (Provamel). V kuchyni musím mít vždycky nějaké v zásobě, protože taková chuť na krupicovou kaši se ničím jiným odbýt nedá! Na trhu je v současné době tak obrovský výběr, že si snad každý musí přijít na své. Tohle jsou cenově nejdostupnější mléka, pak jsou tu větší mňamky v podobě mandlových, lískooříškových, kokosových nebo kešu, které se cenově pohybují trochu výš, ale jednou za čas - proč ne?

.

Mussli

A tím se dostáváme k samotnému mussli, které mám také neustále v zásobě. Je to totiž verze velmi rychlé a chutné snídaně nebo svačiny, takže je dobré mít vždy nějaké namíchané mussli po ruce. Rozhodně teď ale nemluvím o tom kupovaném ze supermarketů, tam se dá vybrat opravdu málokteré. Ve zdravějších výživách je výběr už poněkud lepší, ale není nad domácí. Je snadné a stejně chutné. Pokud se chci opravdu hodně rozmazlovat, objednám si tubus od Mixitu s mrazem sušeným ovocem, které je v této směsi nenahraditelně výborné, ale když si doma smícháte všemožné vločky, kokosové plátky, kousky oříšků a sušené ovoce a třeba i kousíčky hořké čokolády se lžičku skořice, a celou tu směs necháte nějakou dobu zavřenou v dóze, voňavé mussli je za pár dní na světě. Je výborné s rostlinným mlékem, i když není zapečené, a můžete si do něj dát přesně to, co máte rádi. A když to stačí mému rozmlsanému já, tak to je co říct!

.

Hořká čokoláda

Pravá hořká čokoláda obsahuje kakaovou hmotu, kakaové máslo a cukr. Taková čokoláda je vyrobena pouze z kakaového másla bez jakéhokoliv jiného rostlinného tuku. O hořké čokoládě se toho píše mnoho a každý už určitě slyšel, že kvalitní hořká čokoláda na lidský organismus působí velmi příznivě.

Jako malá jsem ji nenáviděla a dnes si kostičku namáčím v obilné kávě každé ráno.. Minimálně 70% hořká čokoláda u mě nesmí chybět. Není to tak dávno, co jsem ji opravdu přišla na chuť, ale od té doby se na ni těším opravdu každé ráno. Rozpuštěná na kaši nebo čerstvě upečeném dezertu je nepopsatelně skvělá.

.

Tofu natural

Tofu mi chutná v mnoha verzích, ale pokud mám nějaké v lednici nonstop a jakmile dojde, kupuji nové, pak je to bílé tofu natural bez příchuti. Je to totiž skvělý pomocník na pečení a od té doby, co jsem vegan, mi skvěle nahradilo tvaroh takřka ve všech receptech, kde byl zapotřebí. Nejen konzistencí, ale i chutí. Takže tofu u mě rozhodně nesmí chybět.

.

Sojový bílý jogurt

No a pak je tu bílý jogurt, který mám v lednici po ruce od té doby, co Kaufland začal prodávat ty velké 500gramové kelímky neochucených a cenově přijatelných sojových jogurtů. Dokonale nahradí klasický bílý jogurt, který jsem dřív měla velmi ráda s ovocem a ovesnými vločkami, a na stejný způsob si ho můžu dělat i nadále jako vegan.

.

Chia semínka

Chia semínka jsou zázrak, který se už rozomohl i u "obyčejných smrtelníků", kteří se o zdravou stravu zase tolik nezajímají. Nejsou ale jen skvělým a snadným zdrojem zdraví prospěšných látek (snadným myšleno tak, že se dají nenápadně přisypat naprosto všude a jejich chuť nijak neovlivní jídlo, což se například o lněných semínkách říct nedá), ale také skvělým pomocníkem při pečení, kde perfektně nahrazují třeba vejce. Chia semínka s vodou vytvoří gel, se kterým se velmi skvěle pracuji a ačkoli vejce často nenahrazuji vůbec ničím, protože to zkrátka není zase tak potřeba, když dělám třeba lívanečky, s chia semínky se vždycky podaří tak nějak lépe, jelikož se s tím těstem snadněji pracuje. Chia jsou zkrátka mým každodenním snídaňovým společníkem i pomocníkem při pečení. Dávám je do vločkové kaše, do jogurtu, do mléka a do těsta na jakýkoli dezert.

Šalvěj hispánská (Salvia hispanica) je bylina z čeledi hluchavkovitých, pocházející z horských oblastí Střední Ameriky. Obsahují vápník, antioxidanty a omega-3 nenasycené mastné kyseliny. Zahánějí pocit únavy, žízně a hladu. Historie užívání sahá až k Aztékům a Mayům, kteří je používali hlavně jako zdroj energie. Pojmenování "Chia" je mayský výraz pro "sílu". Další možný původ názvu semínek pochází z aztéckého slova "chian", které znamená "olejnatý". Kvůli vysokému obsahu vlákniny semínka v žaludku absorbují velké množství vody, čímž nabobtnají a navozují pocit plnosti, a právě díky tomu jsou vhodnou potravinou při hubnutí

.

Skořice

Skořice je aromatická kůra skořicovníků. Je léčivá, vyrábí se z ní silice, tinktury, olej. Má kořenně nasládlou chuť a příjemnou vůni. Podporuje chuť k jídlu, celkově osvěžuje a podporuje trávení. Příznivě působí na krevní oběh, snižuje krevní tlak, zmírňuje krvácení z nosu a silné menstruace. Trávení zlepšuje tím, že štěpí tuky zlepšuje metabolismus tuků a cukrů u lidí s cukrovkou, zahřívá a stimuluje zažívací trakt, uklidňuje koliky, průjmy, nevolnosti, nadýmání. Zevně se používá proti revmatismu, má dezinfekční a antibiotické účinky, ničí bakterie používá se jako prostředek proti nachlazení, kašli, chřipce. Pravidelné užívání skořice(dávky 1 - 5 g) má vliv na pokles hladin plazmatické glukózy nalačno a celkového cholesterolu. Její negativním účinkem může být alergická reakce.

Na skořici jsem doslova závislá. A to především v období podzimu, kdy bych se mohla ujíst všech štrůdlů, jablečných a dýňových koláčů nebo skořicových točenek. A taková krupička bez skořice? Ta nepřichází v úvahu. Často si ji přidávám i do obilné kávy, aby ji dodala šmrnc.

Marmeláda


Marmeláda je další skvělý snídaňový doplněk, který je dobré mít vždy po ruce. Ať už na palačinky, lívanečky, do overnight oats skleniček, nebo do jogurtu či k arašídovému máslu na pečivo. Marmeládu mám po ruce téměř vždy, neboť máme plný špajz babiččiných domácích, které jsou sice s obyč cukrem, ale alespoň vím, že jsou z ovoce. A naší rybízové se nedá odolat. Pokud sáhnu po kupovaných, tak kupuji džemy bez cukru od značky St.Dalfour, ty opravdu zbožňuji.

Sladidlo


Sladké miluji, ale obecně jsem se odnaučila sladit a nesladím už ani některá těsta nebo kaše. Spoustu věcí totiž osladí třeba samotný banán. Zkrátka není sladké jako sladké! Ale někdy to prostě trošičku dosladit chce, to mi jistě dáte za pravdu. Pokud sladím, používám nějaký sirup (agáve, datlový nebo javorový sirup) a velmi jsem si oblíbila kokosový cukr, který má výbornou karamelovou chuť. Při pečení něčeho většího používám cukr třtinový, ale ve velmi malém množství. Jiné sladidlo se u mě doma najít nedá. :-)

.

Pečivo

Pečivo chválně píšu až na konec článku, a to z prostého důvodu. Často u mě v kuchyni totiž chybí. Mám ho hrozně ráda, o tom žádná, ale problém je ten, že stejně jako spousta dalších lidí, i já sem si na něm vypěstovala závislost. Jakmile se do něj pustím, snědla bych ho neskutečný množství (moje příhoda s chlebem na tětině oslavě narozenin by mohla povídat za mě). A potom mi pochopitelně není zrovna nejlépe, protože po pečivu bývám dost nafouknutá. Tím nechci říct, že pečivo je zlé a lidé by ho neměli jíst, jak se často píše. To si nemyslím a ani ho z jídelníčku nevyřazuji, jen to s jeho konzumací nechci přehánět. A stejně jako jídlo obecně, i pečivo mám nejradši na sladký způsob. Chléb s máslem a marmeládou je prostě lahůdka (já máslo nahrazuji kokosovým olejem, žádným alsanem a podobnými žblemty, a chutná to parádně). Ráda si kupuji 100% žitný chléb, žitné rohlíky, a úplně nejraději mám ořechový kváskový chlebík, který mamka dostává od známého z Rakouska. Ale jednou za čas si dám i klasický pšenično-žitný chléb, protože proč ne? Někdy je na něj prostě chuť.

.
.
.

To by byl seznam mých nejoblíbenějších a nejčastěji používaných surovin k přípravě snídaní či pečených sladkých dezertů. A pak jsou tu samozřejmě drobnosti, jako datle, rozinky, kakao, nejrůznější semínka, mák a další věci, kterými si ráda zpestřuji dezerty, ale nejhlavnější místa u mě mají ty výše zmíněné. Snad jsem na nic nezapomněla a třeba i někoho inspirovala. Příště se budu věnovat surovinám, které tvoří největší část mých obědů a večeří - zkrátka po článku sladkém přijde na řadu slaný.

 


Komentáře

1 pihovatá vopice | Web | 4. dubna 2017 v 9:59 | Reagovat

Já mám tu krupičnou kaši ráda pořád, i když mi bylo už 65 let. :D

Jinak se snažíme, často máme tofu, pohanku, červenou čočku, nebo kuskus, některé dražší produkty z důchodu kupovat nemůžu, bohužel....

2 padesatka | E-mail | Web | 4. dubna 2017 v 15:45 | Reagovat

Já taky krupicovou kaši ráda...:)

3 Karol Dee | Web | 11. dubna 2017 v 19:42 | Reagovat

Kešu (a taky tahini) máslo jsem jednou objevila v Zajících v krabici a moc mi to teda nejelo - tahini bych označila vyloženě za hnusné a to kešu se mi podařilo spotřebovat až teď, snad po roce (plusové body za to, že se nezkazilo :D), kdy jsem jeho zbytek nakydala do korpusu na dort. Hurá a už si ho nekoupím - špatné sice nebylo, ale jako mazadlo na chleba se mi to nepozdávalo a jiné využití se mi nacházelo těžko.

4 Hanyuu | Web | 12. dubna 2017 v 9:44 | Reagovat

[3]: Vždyť kešu, arašídové a jiná oříšková másla jsou žrádlo všech žrádel!  (Teda až na sezamovej hnus :D)
Jak se může stát, že to někomu nechutná? O_O :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama