Když se ve mně probudí dítě

8. května 2017 v 7:09 | Lucirä |  Kresby, grafika a jiná tvorba

Jako malá jsem patřila k těm dětem, které při pohledu na Kinder vajíčko zažívaly směsku nepopsatelných pocitů. Nadšení, vzrušení, zvědavost! To všechno se ve mně pralo, když jsem si směla do nákupního košíku dát jedno to malé čokoládové vejce v bílo červeném obalu. Vybírala jsem pečlivě a oťukala snad celé plato, než jsem našla to pravé. Nedokážu popsat ten hřejivý pocit, když jsem čokoládu rozpůlila, otevřela plastovou nádobku a vykoukl na mě zřetelný kousek postavičky omotaný papírkem s obrázky aktuální edice. Zbožňovala jsem kinder vajíčka a zbožňovala jsem postavičky, se kterými jsem si vydržela hrát třeba půl dne. Nejstarší hrošíci, krokodýli a lvíčci jsou prostě klasika. Stejně tak dinosauři, shalibaby, tučňáci, nebo třeba králíčci na lyžích. Měla jsem hrozně ráda egypské kočky faraóny a pirátské papoušky. A kdo mě zná, tak ví, jakou slabost mám pro všechno hororové a strašidelné, a to už odmala. Takže postavičky s touhle tématikou pro mě byly zkrátka vždycky na prvním místě. A Kinder mělo edici úžasných zelených ufonů nebo duchů. Ale moje srdce si na plné čáře získaly především Vampireli.


Byl to rok 2001, když byly zrovna v Kinder vajíčku. Měly jsme je se sestrou kompletní a já si s nimi obzvlášť ráda hrála. Speciálně pro tuhle kolekci vyšla i limitovaná edice šesti vajíček v papírovém strašidelném hradu.

Nemohla jsem se smířit s tím, že jsem se poztrácela. Já vím, že teď už jsem dospělá, ale mám na ně tak krásné vzpomínky, že mi bylo hrozně smutno z toho, že ty postavičky nemám. Dokonce jsem o nich musela říct i příteli, jak ráda jsem si s nimi hrála a jak mě mrzí, že je nemůžu mít vystavené na poličce, jako pěknou vzpomínku na dětství. A tak je pro mě sehnal. Přiznám se, že už jsem je několikrát předtím hledala, ale nikde jsem nesehnala nikoho, kdo by prodával kompletní sérii. Mám vážně radost, že je mám (a dost silně uvažuji i o těch ufonech, protože ti jsou hned za upírama!)

Proč ale píšu tenhle článek, to je ten papírovej strašidelnej dům na fotce, který moji upírci okupují. Aneb na některé věci člověk není nikdy dost starý. U mě to je třeba právě stavění papírového domečku, který mi teď společně se svými obyvateli zdobí knihovničku s Monster High panenkami. Zkrátka jsem pro ně chtěla perfektní místo. A to nemluvím o tom, že mám v plánu dodělat ještě zahrádku, muhehe.

Vždycky jsem si příla pořídit si (nebo dát dokupy) nějaký dřevěný dům, se všemi detaily, ale nikdy jsem nevěděla, kde začít. Prostě mě fascinují domy. Možná proto tak ráda hraji i simíky. Tak třeba se do výroby takového jednou opravdu opřu. Zatím mi stačí tenhle papírový, rozpadající se prcek.

Jsem ráda za svou dětskou stránku. Mám pocit, že ve mně neumře nikdy. Být jenom dospělý je hrozná otrava. Asi si opravdu pořídím i ty ufony a postavím jim papírovou kosmickou loď.

Také máte na některou sérii postaviček z Kinder překvapení krásné vzpomínky?







 


Komentáře

1 K. | E-mail | Web | 8. května 2017 v 9:07 | Reagovat

Hodila jsem ti sem odkazy na prodejce kinderek a blog to vyhodnotil jako spam, takže to budeš mít někde schovaný v administraci :)

2 Elis | Web | 8. května 2017 v 9:07 | Reagovat

Přesně takové pocity při koupení vajíčka jsem měla také! :D
Ještě teď si občas dojdu koupit, ale jen ze zvědavosti :3 :D

3 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 8. května 2017 v 9:27 | Reagovat

Kinder vajíčka tvořily nezaměnitelnou část i mého dětství, obzvlášť proto, že tuhle vášeň hledání figurek sdílel i táta, v obchodě jsme vždycky proklepávali společně a hojně mě vejci, když ještě nestálo jedno dvacku jako teď, zásobovat.

Všechny si je pamatuji, krokodýly, tučňáky, hrošíky, lvíčky, dinosaury, žáby, sloníky, papoušky, žraloky, kočky, ufony a bůhví co ještě bylo ... a samozřejmě i tady Vampirelli, které jsem nikdy neměla všechny, chyběli mi dortový, s dýni a s dárkem. :'D Vždycky jsem si ale v každé sadě našla jednu postavičku, která se mi zalíbila nejvíc, a pokud jsem měla tu, byla jsem spokojená - tady to byla upíří máma s upířátkem, u žraloků ta žraločice se žraločátkem v růžovém šátku a u koček kočičí Kleopatra. :3 Děda mi na ně udělal i několikapatrový dřevěný domeček, který mi visel na stěně a ve kterém jsem je všechny měla vystavené ještě někdy na gymplu, než se pokoj předělával. Teď jsou všichni bezpečně schovaní v krabicích ve vlastních popsaných pytlíčcích, aby se na ně neprášilo. Nemohla bych se jich zbavit. :3

Ale přijde mi, že teď už ty figurky nejsou prostě to, co bývaly. Naposledy jsem před pár lety uháněla poníky (a povedlo se mi uhnat alicorní Twilight a Equestria Girls verze Pinkie, Fluttershy a Rainbow, takže jsem byla spokojená) a pak jsem ještě našla malou Elsu, kterou jsem věnovala kamarádce a ta byla nadšená.

Ten přesný prototyp strašidelného domu je fakt boží a je hrozně fajn, že se pořád najde někdo, kdo k těm figurkám má takový vztah. :3

4 K. | Web | 8. května 2017 v 10:42 | Reagovat

Je sladký, že tvůj přítel sdílí tvé nadšení sehnal ti ten nostalgický domeček. ^^
Jinak, taky jsem v tomhle směru dost infantilní - kreslené seriály mám radši, než ty hrané a plyšáků mám pomalu víc, než v devíti... Ach, ach :D

5 Eliss | Web | 8. května 2017 v 11:17 | Reagovat

Krásná nostalgie, Kinder vajíčka jsem milovala ♥

6 Guizmo | Web | 8. května 2017 v 14:03 | Reagovat

Tyo tyhle jsem měla dva ^^ toho na té lampě a toho jak žere tu knihu

7 Ginger White | Web | 8. května 2017 v 15:12 | Reagovat

Já taky milovala kinder vajíčka! :) A toho na té lampě jsem měla také.

8 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 8. května 2017 v 15:54 | Reagovat

[6]: On nežere, on děruje! :D

9 Lucirä | 8. května 2017 v 18:04 | Reagovat

[1]: Děkuju, mrknu na to. :-)

10 j.lukáš | Web | 8. května 2017 v 18:05 | Reagovat

Zdravím,

máš skutečně úžasně pestrý a zajímavý blog. Upřímně sděluji, že se sem budu rád vracet.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama