Nevšednost všedních dnů

18. května 2017 v 14:43 | Lucirä |  Ze života
V poslední době jsem si všimla jedné věci, která mě hrozně mrzí. Spousta lidí žije jen o víkendu. V týdnu mají práci nebo školu (zkrátka většinou stereotypní povinnosti) a kvůli tomu zahazují každičký všední den, jako by byl něčím méněcenným. A pak opravdu je. Ale jen kvůli vám a vašemu přístupu.


Miluji soboty, miluji neděle, ale hezký den může být i ten všední. Stačí se na něj dívat z jiného úhlu pohledu. Ano, možná musíte vstát dřív. Ano, možná musíte polovinu dne strávit v práci. Ale i tak vám zbude nějaký volný čas. I kdyby to byla jen hodina nebo dvě, stále tu je. A vy ji můžete využít, jak jen si budete přát. Důležité je si to uvědomit a už ráno vstát s pozitivním myšlením. Spousta lidí se probudí a první, na co myslí, je to, že se mu nechce z postele, že se mu nechce do práce, že se mu nechce nic. Ale že musí. Zahltíte mozek negativními myšlenkami hned po ránu. Jak by pak takový den mohl být hezký?

Dejme tomu, že nemáte zrovna rádi svou práci. Pak byste v první řadě měli jistě dělat všechno pro to, abyste ji změnili, ale o tom teď psát nechci. Pokud tomu tak je a z nějakého důvodu v ní i přesto zůstáváte, nemyslete na ní hned, co vstanete. Vstáváte jen tak tak, abyste všechno stihli? Přivstaňte si. Spousta z nás vstává naprosto nelogicky pozdě a já se pak nedivím, že z toho dne nic nemá. Já vstávám o dvě hodiny dříve, ne-li o tři, než bych musela, abych stihla vše do práce. Stihnu si v klidu vychutnat snídani, stihnu se jít projít nebo si zacvičit. Stihnu si vychutnat ranní jógu. Stihnu si napsat něco na blog, stihnu se válet s kočkama a protahovat. Stihnu si lehnout s knížkou a přečíst si pár kapitol. Nestihnu to všechno, ale něco z toho ano. A to další můžu stihnout zase zítra. Den nezačíná prací. Den začíná tím, čím vy sami chcete. Na patnáctiminutovou procházku si snad najde čas každý, a neříkejte mi, že to tak není. Je.

Spousta lidí je i v práci otrávených. Naprosto jsem nenáviděla svou bývalou práci, takže to plně chápu, ale nikdy jsem si nedovolila se na prodejně tvářit jako (s prominutím) pytel ho***, jako to tak má spousta prodavaček. Jednak jsem dělala vše pro to, abych odtamtud mohla vypadnout, ale i když jsem věděla, že to nejde hned a teď, snažila jsem se zůstávat co nejvíc pozitivní. Protože to je ten klíč. Být pozitivní. Bylo to tam hodně stresující, takže jsem si občas doma pobrečela, jak hrozně moc to tam nenávidím, ale snažila jsem se zůstávat v pohodě. Brala jsem to pozitivně, s úsměvem, nepočítala jsem minuty a hodiny do konce. Venku bylo krásně a mě čekala celodenní šichta. Nemyslela jsem na to. Myslela jsem naopak na to, že tu volnou hodinku večer, kterou si pro sebe utrhnu, než půjdu spát, budu dělat něco, co mám ráda. Někdy jsem od vlaku jela na kole, a tak jsem se na to těšila. A na tu radost, kterou uvidím, když se vracím ke kočkám. Jindy jsem si stihla zacvičit, nebo se protáhnout. Jindy jsem si ještě pustila díl seriálu, protože jsem byla unavená. Někdy jsem jela k příteli, abych byla alespoň chvíli někde, kde jsem ráda.

KOUZLO VŠEDNÍCH DNŮ

Proto jsem se rozhodla napsat tenhle článek. I všední dny mají své kouzlo. Uznávám, že rozhodně ne takové, jako víkendy - ty si u mě prostě drží tu svou volnou atmosféru, která je cítit ve vzduchu už po probuzení, od dětství - víkendy prostě voní válením se v posteli se snídaní, brzskými ranními procházkami, sledováním filmů - zkrátka všemi těmi příjemnými aktivitami. Všední dny na tom samozřejmě a pochopitelně nejsou stejně, ale něco na nich je.
Jsou neděle, kdy mě představa pondělka trochu děsí. Kdy se mi opravdu nechce myslet na to, že další den už nemůžu vstát bez vidiny odchodu do práce a že si nemůžu pustit ráno animák a zůtat chviličku v posteli. Že mě čeká další týden plný práce. Potáhne se? Nebo uteče rychle? A bude to tam zase tak šílené a divoké, plné stresu? Jenže k čemu jsou tyhle otázky? A tak víte co? Nemyslete na to. Myslete na to, co budete dělat ten den, než do práce půjdete. A co budete dělat, až se z práce vrátíte. A těšte se na to.

Stejně tak jsou dny, kdy se na ten pracovní stereotypní týden těším. A to je podle mě další zásadní věc. Mít rád svůj stereotyp a pokud možno ho každý den dělat trochu ne-stereotypní. Teď to zní jako blbost, neboť si trochu protiřečím, uznávám, ale pokusím se to vysvětlit: Například já mám svůj stereotyp ráda. Své zajeté koleje. Ráda jezdím do práce, ráda kmitám přímo na místo, ráda chodím na autobus, ráda jezdím autobusem a kochám se krajinou. Ráda se po práci zastavím v práci za mamkou, krátce s ní pokecám a jdu domů. Ráda si udělám čas na cvičení. Ráda si připravuji jídlo na další den, nebo si chystám oblečení. Dělám to prostě všechno ráda. S úsměvem. A ne s nasranou náladou. To umí každý blbec.

A pak jsou tu ty volné chvíle, které můžeme využít, jak jen chceme. Ty, které se našemu stereotypu a zajetému pracovnímu týdnu mohou vymykat. Třeba když vstáváte pokaždé příliš brzo, jako já. Jsem ranní ptáče a miluji brzské vstávání, ale i já si jednou ráda pospím déle. Třeba si vše potřebné nachystám před spaním a ráno vstanu do slečného rána tak akorát na čas, abych se stihla nasnídat, obléct, upravit a vyrazit do práce. A hned je ten den o trošku jiný, než když vstávám v půl páté. A pokud to máte naopak, jako většina lidí - vstáváte příliš pozdě a všechno stíháte jen tak tak - zkuste si přivstat. Možná to ze začátku nebude tak snadné, ale časem si zvyknete a možná si to i zamilujete. Budete si moct ráno v klidu posnídat, zacvičit, jít na čerstvý vzduch, číst si, nebo si pustit svůj oblíbený díl seriálu. Zkrátka stihněte něco, co máte rádi, ještě před odchodem do práce. Budete překvapení, kolik máte najednou času!
Zpříjemněte si i samotný pobyt v práci. Jakkoli, stačí maličkostmi. Ani v práci to nemusí být za trest. Těšte se domů, na tom není nic špatného, ale nemyslete na negativní věci, jako že tam budete ještě tři dlouhé hodiny, nebo že venku je tak krásně a vy tady sedíte. Ano, sedíte, ale to, že u toho máte naštvaný výraz, už je váš problém. Udělejte něco, co vám práci zpříjemní. Pokud můžete, pošlete si s někým smsku, nebo e-mail. Připravte si dobrý oběd nebo svačinu, vaše oblíbené jídlo, které si vezmete do práce s sebou a budete se na něj těšit. Pokud máte pauzu a můžete opustit pracoviště, běžte si s obědem sednout ven. A pokud zrovna nebude tolik práce, jako třeba v jiné dny, využijte ten čas třeba k plánování nějakých výletů - stačí v hlavě. A nebo si udělejte cestou do/z práce radost a kupte si něco, po čem dlouho koukáte. Něco hezkého na sebe, něco dobrého k večeři.
Sedíte celý den v práci? Užijte si pohyb po ní. Být celý den zavřený v kanceláři, z toho by za chvíli zešílel každý. A přijít domů, sednout na gauč a dělat takové zbytečnosti, jako je sledování televize, která kolem sebe šíří jen samé negace, to je podle mě takovej první hřebíček na rakev. Užijte si pohyb po práci. Pokud je hezky, běžte domů pěšky. Pokud pracujete moc daleko, vystupte (nebo nastupte) o zastávku dál, než obvykle, a kousek se projděte. Ten den je hned o trošičku jiný, když to uděláte. Nesedejte doma zase za počítač, běžte ven. I kdyby se vám nechtělo hýbat, zkuste si jít ven alespoň posedět, nadýchat se čerstvého vzduchu.
Jestli jste v práci celý den na nohou, dopřejte si odpočinek, pusťte si oblíbený díl seriálu, relaxujte, poslouchejte oblíbenou hudbu, čtěte si, sluňte se. Dělejte to, co máte nejradši. A užijte si to bez myšlenky na to, že zítra jdete zase do práce. Dnes je dnes, ne zítra.

Každý si může udělat alespoň trochu času na svou oblíbenou aktivitu. Připravte si oblečení a jídlo na celý týden dopředu, třeba v neděli večer, abyste se nemuseli chystat každý den. A nemarněte čas po práci zbytečnostmi. Zamilujte si svůj stereotyp tím, že do něj vložíte něco nového. Jednou to může být procházka z práce, jindy rychlé posezení v parku s přáteli, nebo koupě hezkého jarního kousku oblečení. Cokoliv, co máte rádi. Vložte do toho všedního dne alespoň jednu nevšední věc. Jednu jedinou, to přece není příliš. To zvládne každý.

Já mám svou rutinu hrozně ráda. Ale ty dny si znevšedňuji právě maličkostmi. Třeba předevčírem jsem jela do práce dřív. Jen tak, aniž bych dříve odcházela. A hned to bylo jiné. A zítra si půjdu nakoupit. V pondělí jsem po příjezdu domů uklízela. Další den jsem po příjezdu šla cvičit. V úterý jsem vůbec nestíhala, myla jsem kupu nádobí a měla jsem pocit, že se na mě dere taková špatnější nálada. A víte, co jsem udělala? Šla jsem péct. Vůbec jsem nestíhala, už bylo pozdě večer, ale já jsem si šla upéct dezert, abych se mohla na další ráno těšit. Až si na něm pochutnám, než vyrazím do práce. Ne sama, ale s úsměvem.

Udělejte svůj všední den nevšedním. Pondělí není zlé. Zlý je váš přístup.
 


Komentáře

1 Atheira | Web | 18. května 2017 v 15:18 | Reagovat

Adept na hlavní stránku aspoň na pár dní. Máš můj LAJK! :DDD

2 Vencca | Web | 19. května 2017 v 9:51 | Reagovat

Skvěle napsané. Jen že s dětmi je to celý zase jinak. Ve stereotypu žiju už 4 roky. Podnikáme sice spoustu věcí, ale když jsou smrádci nemocní, což bývá tak od října do března, je to celkem brutalitka.

3 Lucirä | 19. května 2017 v 10:49 | Reagovat

[2]: Ale to už je ovšem na každém jedinci, kterou cestu životem si zvolí.. Zda s dětmi, nebo bez nich. :-)

4 Atheira | Web | 19. května 2017 v 11:21 | Reagovat

[2]: Podle mě šlo v článku hlavně o to, umět mít ze života radost, i z maličkostí a umět si ten den rozradostnit.
Pokud máte děti, předpokládám, že je to proto, že jsou právě ony vaše velká radost (i když dovedou někdy pěkně nasrat :D). Asi se pak nedá ty malé všední radosti praktikovat tím způsobem, který je popsaný v článku, ale zase úplně jinak. Každopádně, i tak tam přece někde určitě jsou.

5 Kamila | Web | 19. května 2017 v 15:51 | Reagovat

Myslím, že pecka. Tohle je opravdu na palec nahoru!!!!!

6 Layer | E-mail | Web | 27. května 2017 v 9:02 | Reagovat

Stihnu si lehnout s knížkou a přečíst si pár kapitol. Nestihnu to všechno, ale něco z toho ano. A to další můžu stihnout zase zítra. Den nezačíná prací. Really?

7 Klára ♥ | E-mail | Web | 29. května 2017 v 11:26 | Reagovat

Skvěle napsané!!! .))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama