Svatá seriálová trojice, aneb mé guilty pleasure

10. května 2017 v 19:45 | Lucirä |  Ze života

Guilty Pleasure...To je něco, co máme rádi, ale tak trochu se za to stydíme a nepříliš se tím chlubíme. Ale já jsem se rozhodla se pochlubit a trochu se o tom rozepsat.

Nejsem moc seriálový typ, spíše filmový. Jak už jistě víte, miluji třeba horory. Nebo tvorbu Tima Burtona. Ujíždím na Batmanovi. Ráda mrknu na fantasy a sci-fi filmy, hltám dokumenty o mimozemšťanech a nadpřirozenu. To je zkrátka to moje. Ze seriálů jsem pak propadla akorát Supernatural a ke konci loňského roku také Stranger Things. To je to, co o mně ví každý, neboť jsou to ty věci, které mám skutečně moc ráda a ráda se jimi i chlubím. Ráda si vezmu tašku s logem Batmana nebo tričko s nápisem ze SPN (a ještě se u toho cítím hrozně cool, znáte to?).

Pak jsou tu ty věci, na kterých ujíždím poněkud tajnější formou, a moc se tím nikde nechlubím. A rozhodně bych si je nevzala na triko. Dá se říct, že mám takovou seriálovou svatou trojici, na kterou zkrátka nedám dopustit, ale kterou nezmíním, když se mě někdo zeptá na můj oblíbený film nebo seriál. Protože já mám přece ráda horory, tak nemůžu říct, že mě hrozně baví taková krávovina jako je..


Sex ve městě

Já vím, já vím. Typický oblíbený seriál všech všedních městských slečen. Tím samozřejmě nechci nikoho urazit, ale přeci jen se tam řeší záležitosti jako móda, městský život, vztahy, sex, a prostě všechny ty příliš normální věci, které spolu holky tak rády probírají. Jenže já mezi takové holky nikdy nepatřila. Znám pár slečen, které Sex ve městě milují, a všechny měly jedno společné - neustále spolu řešily chlapy, chodily pít a drbat, a jejich sen byl být jako Carrie Bradshaw a žít v New Yorku. Bože, v životě bych nechtěla žít v New Yorku! A už vůbec bych nechtěla žít život ani jediné z nich. Přesto mě ale bavilo jejich životy sledovat a prožívat je jako divák.

Bylo to předloni, konkrétně na jaře 2015, kdy jsem ho začala pravidelně sledovat večer v televizi. To období bylo hrozně prima. Fajn jaro, kdy za mnou přítel jezdil ještě z bývalé práce z noční, já si tak trochu válela šunky doma po trapném pokusu o studium na Vysoké škole a zažívala první osamocené chvíle ve svém staro-novém pokoji. Začínala jsem zrovna cvičit, více se zajímat o stravu, poslouchala jsem retro hudbu z 50. a 60. let a prožívala opravdu krásné období. Byly to takové mé poslední prázdniny, protože to bylo poslední jaro bez povinností. A tak jako nezamilujte si tenhle seriál, když patří do tak krásného období plného radosti a zamilovanosti...


Gilmorova Děvčata

Seriál, na který dívky z mé generace vzpomínají jako na něco, na co se odpoledne těšily po návratů ze základní školy. No, já tento seriál nemám ani v nejmenším spojený se základní školou. Já jsem ho totiž nikdy neměla ráda. Hrozně mi vadily už jen ukázky v televizi a neuvěřitelně mě rozčiloval dabing Lorelai. Především pak její pokusy o vtipy, při kterých se divák cítil spíše trapně, než aby se zasmál. Jsou seriály nebo filmy, které vás zrovna dvakrát nebaví, ale stále je to lepší, než nic. Prostě chcete zvukovou kulisu v televizi, která vyplní vaší dlouhou chvíli. Jenže já jsem v případě Gilmorek zvolila raději to nic a televizi vypnula.

Nevím, kdy a proč nastal ten zlom, ale mám pocit, že jsem na Gilmorky začala koukat v létě 2015, občas při večeři v pokoji. I tak si je ale spojuji s podzimem, což je, vzhledem k převážně podzimnímu počasí v seriálu, docela pochopitelné. Zkrátka a jednoduše mě najednou Gilmorky začaly bavit. Nejdřív trošku, potom trošku víc.. Až jsem se začala na další díly těšit. Tak moc, že jsem nemohla čekat na další díl v televizi, ale stáhla jsem si je a sledovala je ve velkém. Hrozně jsem si je zamilovala a teď je to pro mě něco, co neodmyslitelně patří k podzimu. A už teď se moc těším, až si ke konci září, kdy ještě krásně svítí sluníčko a hřejou jeho poslední paprsky, sednu zabalená do deky na balkón s horkým čajem a teplým jablečným koláčem, a pustím si k tomu la la songy.


Zoufalé Manželky


A posledním seriálem jsou Zoufalky, které jsem zhltla loni na přelomu jara a léta, což je podle mě na tenhle seriál naprosto perfektní načasování. Zoufalky mě vlastně držely při životě, když jsem se vracela naprosto vyšťavená z celodenního stání na nohou v práci. Nemohla jsem se dočkat, až padnu do postele a v klidu se podívám na další díl. Nebo dva. :-)

Zoufalé manželky jsem měla ráda už jako menší, v dobách The Sims (více si o těch krásných časech můžete přečíst v mém článku zde), kdy tenhle seriál vycházel. V té době jsem ale seriál z nějakých neznámých důvodů nikdy nedokoukala do konce, a když jsem si to v loňském roce uvědomila, musela jsem to napravit. Ani nevím, co se mi na tom seriálu líbilo víc - jestli to dokonalé americké prostředí a atmosféra předměstského života, který prostě bezmezně zbožňuji, nebo ten mysteriózní nádech. Všechno to vypadá tak perfektně, dokonale, přátelsky - opravdu skoro jako The Sims 2. Jenže na oko dokonalé životy obyčejných lidí z předměstí nejsou vůbec dokonalé, a dokonce ani obyčejné. Seriál skrývá spoustu tajemství a my sledujeme všechny ty neočekávané zvraty a nástrahy, které jsou často až příliš nerealistické a přehnané, ale i přesto to funguje a baví. Najdeme tam prostě všechno. Od obyčejného, po neobyčejné. Je to jeden z těch seriálů, který buď hluboce prožíváte, anebo ho vůbec nesledujete. Nic mezi tím neexistuje.

.

Ke každému z těchto seriálů mám trošku jiný vztah a jednou mám chuť si připomenout jeden, podruhé zase druhý. Zatímco v New Yorku bych nežila ani za nic, baráček ve Wisteria Lane bych brala všemi deseti. Dokud bych se ovšem nepřipletla do nějaké vraždy. Potom bych se nejspíš přestěhovala do Stars Hollow, kde bych šťastně zestárla. :-) Gilmorky mám asi nejradši. Že by to bylo tou podzimní kouzelnou atmosférou? Aneb další důkaz o tom, že jedna z forem nenávisti má opravdu k lásce velmi blízko.

Máte také nějaký seriál nebo film, který je vaší srdeční záležitostí, ačkoli se úplně vymyká vašemu vkusu?
.
Zdroj loga: https://commons.wikimedia.org 
 


Komentáře

1 Eliss | Web | 10. května 2017 v 20:39 | Reagovat

Zoufalé manželky mám taky ráda, ale jen první sérii :-)

2 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 11. května 2017 v 14:04 | Reagovat

Tomuhle typu seriálů jsem nikdy nijak nepřišla na chuť, ale na druhou stranu mezi mé (především) středoškolské guilty pleasures patřily některé kousky z Disney Channelu, takže ... ^^"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama