Borůvkově

13. června 2017 v 13:00 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl

Kromě páteční Prahy s kamarádkou a sobotního dopoledního výletu s přítelem jsem si samozřejmě užila i zbytek víkendu. V sobotu jsem byla taková utahaná a odhodlána si trochu dáchnout, odpočívat a třeba si i pustit nějaký film, jenže od rána se venku udělalo až moc hezky na to, aby byl člověk zalezlý doma. A tak jsme se vydaly na procházku a na borůvky.

První borůvkování bylo tedy naplánované až na neděli, ale na hodinku a půl jsme byly mrknout už v sobotu. V lese bylo naprosto senzačně - příjemný chládek, čistý vzduch, ticho s uklidňujícími zvuky lesa a kouzelná atmosféra. A tak jsme sbíraly, drbaly a nesmírně si to užívaly. A to všechno s vidinou borůvkových knedlíků, které byly v plánu na večeři! Protože o víkendu se člověk rozmazlovat musí.


Když už jsem zmínila ty knedlíky, teď mám tak borůvkové období, že zkouším s borůvkami všechno - v neděli to byla pohanková kaše, kterou si často dělám s jablíčkem a skořicí anebo s jahodami. Tentokrát byly borůvky v kombinací s banánem a kokosem jasná volba. No a v tu chvíli mi to došlo - nutně potřebuji tuhle sezónu využít na všechny možný borůvkový mňamky, protože s banánem a kokosem jsou naprosto perfektní! V pondělí tedy padly do rýžového mléka s cornfleky, upekla jsem si ke svačinám můj oblíbený tofu "tvarohový" dezert, který mi právě s borůvkami taky chutná nejvíce, no a v plánu na další dny určitě padnou do mé ovesné (ne)kaše... No a takové lívanečky s borůvkami rovnou v těstě? Mmmm! Ale nebojte, část mých, s láskou nasbíraných borůvek už se mrazí v mrazáku, aby mi jednoho krásného zimního rána vyčarovaly snídani jako od Dvanácti Měsíčků. A příští víkend jdeme zásoby opět rozšířit.

Mimo jiné jsem se vůbec nezmínila o tom, že už máme na zahrádce i jahůdky v celé své kráse, kterými také od jejich první nadílky vůbec nešetřím. Ty mám zase pro změnu nejradši v jogurtu, nebo jen tak samotné. A červenají se i třešně s rybízem!

I přes tyhle krásy jara jsem ale stále napůl zaseknutá v podzimním moodu a mám tak trochu obavy, že se toho neumím úplně zbavit. Nicméně se o to alespoň snažím.

Abych se ale vrátila zpátky k víkendu, tentokrát byl vážně moc hezký. Takový... volný. Konečně jsem si tak nějak odpočala, užila si sluníčko, zase o trošku víc jsem zhnědla a po dlouhé, hodně dlouhé době jsem zase ponocovala. A v ten večer mi došlo, jak je to, jednou za čas, hrozně fajn a jak mi to chybí. Zase jsem se cítila jako patnáctiletá holka, která má letní prázdniny a nemusí nic řešit. Už je to nějaký čas, co odpadám pravidelně v devět večer, a to nejen v pracovní dny, ale i jindy. Možná to bylo těmi cukříky z borůvkovým knedlíků, že mě tak nabily energií, každopádně mám v plánu si ty víkendové večery prodlužovat pravidelně. Seděla jsem u počítače, brouzdala po internetu, psala na blog a bylo mi hrozně fajn. Člověka pak ten čas strávený na počítači nemusí mrzet a nehledí na něj jako na ztracený, když si uvědomí, že v jiné dny v tu samou dobu spí. Hrozně nerada trávím čas na počítači přes den, jednak se raději věnuji jiným aktivitám a užívám si čerstvého vzduchu, a taky mám vždycky toho svítícího monitoru plné zuby z práce. Ale víkendové ponocování u počítače je prostě boží... Tím se hned z dospěláka stane teenager!

Jenže to bych asi nebyla já, aby mi víkend neznepříjemnila nějaká věc. V sobotu jsem si, nevím jak, skřípla nerv a odrovnala si tím celou levou stranu páteře - bolest jde od beder přes lopatku, trapézu a rameno až do krční páteře a vystřeluje do hlavy nad oko. Aneb zbavím se jednoho neduhu v podobě kašle a rýmy, a nahradím ho něčím dalším. Já nevím, jak to dělám, samotnou mě to nepřestává udivovat. Nicméně není to poprvé, od dětství jsem na tyhle bolesti dost trpěla (a křupáním krku si to ještě sama zhoršovala) a tak se mi to stalo už několikrát. Migréna mě svíjí už třetím dnem, většinou mi to povolí až tak za čtyři pět dní, takže se modlím a doufám, aby mi bylo zase dobře co nejdříve. Nemůžu se dočkat toho fungování naplno. Víkend jsem si i přes bolest dokázala užít a byl vážně prima, úplně pohádkový. Ale zdraví je zkrátka na prvním místě.

A teď vzhůru zpět do dalšího pracovního týdne. Tentokrát plného sluníčka. A nečekaného deště, který mě včera opět přepadl na kole. Alespoň mi příroda sdělila, co si o tom myslí - skřípnutej nerv a ona jede na kole. Nepoučí se, ne a ne.



Věříte mi, že bych teď mnohem radši byla zpátky v tom lese, než v práci u rozžhavené žehličky, hlučného plotru a funícího notebooku?
 


Komentáře

1 sugr | E-mail | Web | 13. června 2017 v 18:05 | Reagovat

Víla trhá borůvky? :-)
Nebo se spíš zeptám:borůvky už rostou? Já měla za to, že až později...
Fotky krásné a povídání jakbysmet. Pěkné čtení,pohodové, věřím, že v lese bylo krásněji než ve virtualitě internetu.:-)

2 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 13. června 2017 v 20:41 | Reagovat

Když už jsou všude vlčí máky a chrpy, vlastně už se nedivím ani tomu, že už jsou takhle brzy borůvky. :)

3 Dominika | Web | 14. června 2017 v 15:07 | Reagovat

V lese je snad každému dobře, ticho, krásný vzdoušek, jen ty borůvky u nás zatím nejsou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama