Letní Praha na jaře

11. června 2017 v 14:49 | Lucirä |  Zážitky

V pátek ráno jsem vyrazila do Prahy za kamarádkou, kam jsem dorazila pár minut po deváté hodině. Profesionálně jsem si to štrádovala z Hlaváku na Masarykovo nádraží, na kterém jsem, mimochodem, nikdy nebyla. Podle map jsem si ale zjistila cestu, která se nezdála vůbec obtížná - co nezdála, ona obtížná opravdu není. Prostě vyjdu z budovy hlavního nádraží, dám se přes parčík plný bezdomovců a holubů doprava, dojdu na konec ulice, přejdu přes přechod, půjdu chviličku rovně a jsem tam. Tak zněl plán!

Skutečnost ale byla jiná. Netuším proč, ale vzala jsem to obloukem a křížem krážem, naprosto nesmyslně kolem Palladia a pak jsem se octla někde na rohu neznámých ulic. Neznámých Pražských ulic, které vypadají jedna jako druhá. K mému štěstí jsem najednou uviděla hlouček lidí valící se z jedné budovy, na které bylo napsáno Masarykovo nádraží. A tak jsem úspěšně dorazila do cíle.


Našly jsme se s kamarádkou a vyrazily jsme vzhůru do ulic velkoměsta. Nejprve jsme se chtěly trochu projít a rozhýbat zdřevěnělé prdele z vlaku, a jako první cíl jsem nám vyhlídla veganskou kavárnu Momo Veg Cafe, na kterou jsem den předtím narazila při hledání potencionálních zastávek. V Praze to totiž zrovna dvakrát neznám, a tak jsem chtěla něco, kam se dá snadno dojít. Momo je asi třicet minut pěšky od hlavního nádraží, takže ideál. Víc jsem si ale o kavárničce nezjišťovala, a tak jsme na místě zjistily, že je to vlastně taková ta malá kavárna s jedním stolkem a lidé si tam spíše berou zákusek s sebou. Sice jsem měla v hlavě představu, že posedíme u stolu a něco málo probereme, ale nevadí - změnily jsme plány, nechaly si zabalit dortík a kecly si někde v parčíku. Vzhledem k počasí to nijak zvlášť nevadilo. Momo si mě ale svým naprosto výtečným Schwarzwaldským dortem okamžitě získalo. Lepší dezert jsem zatím v životě nejedla!

A tak jsme tak kecaly, probraly jsme všechno, co jsme za těch pár měsíců zameškaly, hodně jsme couraly, sem tam vlezly do nějakého krámku - zkrátka to bylo moc fajn. Sluníčko pražilo jako v létě, ale mně to kupodivu nijak nevadilo. Stihly jsme i v parku výklad karet a pak se vydaly na oběd do Loving Hut v Černé labuti, kde jsem byla poprvé, ale rozhodně ne naposled. Jsem hodně nerozhodná (obzvláště co se jídla týče!), takže tenhle podnik mi sedl přímo do vkusu. Mohla jsem si dát od každého trošku, a tak jsem si naplnila talíř téměř vším, co mi přišlo pod ruku. Na jarní závitek jsem měla obzvláště hroznou chuť (a to mám pocit, že jsem ho nejedla nikdy v životě, ani jako nevegan) a naprosto se do něj zamilovala. Navíc jsme si tam mohly posedět i po dojedení jídla a nikdo nás nevraždil pohledy ve stylu "už nic nemáš, tak vypadni", jak to občas někde bývá. Příští návštěvy Prahy se rozhodně bez zastávce v Loving Hutu neobejde!



No a pak jsme tak chodily a kecaly, až jsme občas zapomněla, kam vlastně jdeme. Mašírovaly jsme si to ulicemi Prahy jako pražačky, které přesně vědí, kam mají namířeno, a tak jsme došly do dalšího parku k fontáně, kde jsme se chvíli válely, a pak zase couraly po ulicích. Na courání bylo ten den vedro až moc a mně stále nebylo na sto procent dobře, ale i tak jsem si Prahu užívala, jak jen to šlo.

Cesta nazpátek vlakem nebyla zrovna pohodlná - v tlačenici s lidmi jsem si utrhla jedno místo pro invalidy, takže jsem seděla, ale byla jsem hrozně vyhládlá a tak si chtěla namazat pečivo pomazánkou zakoupenou na nádraží a přikusovat k tomu jakýsi Veget burger, který jsem splašila také v Bio pointu. Jenže pak mi došlo, že nemám čím tu pomazánku rozdělat, a tak jsem se o to marně pokoušela pinetkou do vlasů. Když už to vypadalo nadějně a já vytlačila ždibeček pomazányk ven, zjistila jsem, že je neuvěřitelně hnusná, a tak jsem prostě jen přikusovala burger k housce, zajídala to nakrájenou zeleninou z domu a snažila se ignorovat všechny ty pohledy kolem mě. Já fakt nevím, proč má někdo potřebu sledovat někoho jiného, jak žere. Já chápu, že jsem tam s tím jídlem zápasila jako idiot, ale stejně...
Vždycky po příjezdu domů z Prahy jsem hrozně ráda, že jsem doma. Ten ruch toho města je šílený. Všechno je tam takové uspěchané a hlasité. Absolutně nechápu, kam uteklo těch skoro 9 hodin?! Jednou za čas tam jezdím opravdu ráda, ale vždycky mám pak na dlouhou dobu vystaráno. Bylo to fajn, ale les je les! Ovšem to objevování vegan restaurací mě baví. Škoda, že u nás nic není.

Další setkání plánujeme nejspíš na léto s tím, že bude u mě v pohodlí a klidu domova, takže se těším o to víc. :-)



A jedna imbecilní fotka na závěr z edice "Ztraceny v Bílé labuti"
 


Komentáře

1 Joina | Web | 11. června 2017 v 19:22 | Reagovat

Abych sama štrádovala po Praze tak to u mě neexistuje, mě stačí když vystoupím na nádraží a vidím co tam je za lidi, tak si radši počkám na odvoz.
Hele Schwarzwaldský dort :) Tam si ho v Praze často taky kupuji :)
Teď co jsem naposledy Prahu navštívila, ten dortík neměli což to mě sklamalo tak jsem si dala něco jiného... ale na podobný způsob.
Jak se koukám, taky sis výlet užila :)

2 Eliss | Web | 11. června 2017 v 20:01 | Reagovat

Fajn výlet .-)

3 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 11. června 2017 v 20:34 | Reagovat

Dortík vypadá velmi lákavě. :3 Říkám si, že v tomhle hicu to uprostřed takové betonové džungle, jako je Praha, muselo být dost výživné, ale hlavní je, když si to člověk užije. :)

4 padesatka | E-mail | Web | 11. června 2017 v 21:03 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi k mému městu taková shovívavá...:)

5 D | Web | 11. června 2017 v 22:14 | Reagovat

[1]: Já po Praze chodím už roky sám a mnohokrát jsem tam byl i ve tři ráno a nikdo mě neodnesl. Každé větší město má bezdomovce a feťáky. V Praze je aspoň živo, oproti Brnu. Tam jsem byl jednou v životě a v sobotu v osm večer bylo všude prázdno a ticho. Připadal jsem si jako ve městě duchů. A ne opravdu nejsem pražák.

6 Danča | Web | 12. června 2017 v 10:43 | Reagovat

To papání mě hoooodně zaujalo, Prahu znám, ale onu restauraci vůbec. Brzy napravím a díky za tip.

7 damn-girl | Web | 13. června 2017 v 11:47 | Reagovat

Vřere doporučuji Plevel v Krymské ulici (kousek od Náměstí Míru). Je to tam tedy dražší, ale mají kompletní jídla (nic na váhu), jídelní lístek ale točí a mají snad i obědová meníčka. Byla jsem tam jednou ze zvědavosti a určitě ne naposled. Jídlo je výborné, krásně naaranžované a obsluha příjemná. Mají i raw jídlo, veg zákusky ale i raw zákusky, domácí limonády, mošty atd. :-)

8 Lucirä | 13. června 2017 v 13:10 | Reagovat

[7]: Tam jsem už byla. :-) Kdysi jsem si tam dávala marinovanou červenou řepu s kaší a moc jsem si pochutnala. Obsluha byla perfektní, to je pravda, a atmosféra velmi útulná a příjemná. Tam se někdy vrátím ráda. :-)

9 damn-girl | Web | 13. června 2017 v 17:55 | Reagovat

[8]: Ahá, to pak jó :-). Já tam měla grilované žampiony ny červeném víně s bram. pyré a zelenou čočkou a také to bylo výborné! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama