Zpět do Toulovcových Maštalí

4. června 2017 v 18:50 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl
Víkend přinesl očekávané i neočekávané zážitky.

V pátek po práci jsem vyrazila do města, kde jsem měla chviličku čas, než mě přítel nabral, takže jsem šla po dlouhé době utrácet - ale samozřejmě za věci potřebné. Při té příležitosti jsem se šla mrknout i do DM, protože jsem to měla při cestě a stejně jsem potřebovala doplnit zásobu rostlinných mlík..
Tak nějak mi došlo, že už je to rok. Dokonce na den přesně. Před rokem jsem v tu dobu přesně na tom místě končila svou první šichtu. A musím vám říct, že když jsem to tam viděla, byla jsem hrozně ráda, že jsem pryč. Ten spěch, ten stres, ta dusná atmosféra, kterou normální zákazník, který si nikdy nevyzkoušel stát za tou kasou, prostě nemá šanci vidět. Byla jsem ráda, že už jsem zase jenom zákazníkem. I když značně poznamenaným. :-D Naprosto nevědomky jsem si tam šla nakoupit přesně na ten výroční den D, což jsem neměla v plánu, ale takhle zpětně se nad tím zamyslet vůbec nebylo na škodu. Člověk si alespoň uvědomí pár věcí. Třeba tu, že když se chce, jde změnit všechno, a že bych si měla opravdu vážit toho, co mám teď. :-)

Vyprahlá a sluníčkem znavená jsem konečně nastoupila do auta, ale při zastávce v Kauflandu mi nejspíš klimatizace způsobila otravné bolení v krku, které stále přetrvává. Tyhle přechody z dusného počasí do obchoďáků fakt nedávám.
Každopádně, plán na večer byl jasný - Pernštýnská noc, kulturní akce města. Mám tyhle věci docela ráda. Člověk vypadne, projde si jarmark (stánky, to je moje) a svým způsobem si odpočine. Jenže stánky s blbinkami se nekonaly a ze všech stran smrděly přepálené koblížky, mastné langoše, klobásy, uzené sýry a trdelníky. Ok, ty jediné mi voní a nebýt z toho, z čeho jsou, tak bych je s chutí baštila, ale v kombinaci s tím vším ostatním to byl prostě jeden velký těžký puch. Obzvlášť v tom teplu. Zkrátka a jednoduše, věci nedopadly zrovna podle plánů a tak jsme po krátké chvíli náměstí opouštěli. Ale veganský zákusek (dobře, tak dva) ve fresh bistru kousek od náměstí a následující druhá a pozdní večeře v podobě vážně moc dobré pizzy to zachránila. Sice ani jedno z toho v plánu nebylo, ale já už jsem se zase po té dlouhé době potřebovala pořádně nacpat...

No a tak se dostáváme k tomu hlavnímu. V sobotu ráno jsem po tom nočním zákusku byla plná energie. A co se dělá s přebytkem energie, když v ten den nemáte v plánu cvičení ani jinou fyzickou aktivitu? VÝLET! A tak jsem začala otravovat a tím vznikl náš naprosto spontánní výlet do Toulovcových maštalí.

Je to nesmírně krásná turistická oblast s přírodní rezervací, ve které jsem byla jako menší s mamkou a se sestrou. Je to ale přesně to místo, kam se člověk rád vrací, protože tak krásná příroda prostě neomrzí. Obzvlášť, když je to od nás poměrně dost blízko. My jsme se tam s přítelem chystali už loni na podzim, ale nějak jsme to neskloubili s mou prací, a tak výlet padnul. Toulovcovy Maštale jsou oblastí pískovcových skal a borových lesů. Věřím, že je to tam naprosto krásné v každém období, a přestože včerejší den byl hodně teplý, v lesích podél stroužky se šlo opravdu nádherně, vzduch byl čistý a příjemný a pokud zrovna vedla stezka po přímém slunci, člověk měl možnost se i trochu "ošplouchnout" a osvěžit. Já sama jsem tuhle možnost hojně využívala. Vybrali jsme si okruh s náročností podle terénu značeného trojkou, tedy nejvyšší, takže cesta nebyla moc pohodlná - neustále jsme se škrábali do kopců a chvílemi jsme byli opravdu udýchaní, ale o to větší dobrodružství to bylo. Jediné, co se nepovedlo, byly moje boty - vzhledem k tomu, že výlet nebyl v plánu, jsem k příteli přijela v keckách s klínkem a cestou jsem si koupila jen extra levné plátěnky v Globusu, které po včerejším výšlapu vypadají jako (minimálně) rok nošené. Nemluvě o tom, že všechny ty kameny a kořeny stromů přes ty tenké podrážky nebyly zrovna příjemné na došlap a já měla pocit, že ani žádné boty nemám. Z kopce naopak neuvěřitelně trpěly špičky mých prstů. Naštěstí mě z toho dnes nebolí ani nohy, ani záda - ve zdraví jsem to zvládla!

Bylo to hrozně prima a domluvili jsme se, že tam rozhodně pojedeme ještě někdy. Ideální mi přijde právě ten původně plánovaný podzim. Je to totiž moje nejoblíbenější období a takovéhle lesy v barvách podzimu musí být dechberoucí ještě více, než byly teď. :-) Zvolíme zase jinou trasu a tentokrát budu vybavená jak foťákem, tak pořádnýma botama. Foťák byl druhá věc, kterou jsem s sebou, vzhledem k tomu, že to bylo neplánované, neměla. Na jednu stranu je to škoda, ale na druhou mě to ani nemrzí. Stejně jsme se v jednom kuse šplhali do kopců a foťák by se mi akorát pletl. Občas na něj prostě nemám náladu a radši se kochám pouze očima. Pár fotek jsme si ale na památku pořídit samozřejmě museli, alespoň na mobil.

Tahle místa jsou nabitá tak úžasnou energií, že se na nich cítíte jako znovuzrození. Nádherně jsem se tam nabila a odpočala si.







Zbytek soboty jsme se jenom tak flákali a mně se zase vrátila bolest v krku, která mě přepadla už v noci z pátka na sobotu, a dnes jsem se s ní i probudila. Kdo ví, zda je to z nastydnutí, z klimatizace, nebo z něčeho kvetoucího (což bych se ani nedivila, včera jsme cestou domů viděli akát obalený těmi kvetoucími chomáčky tak moc, že vypadal jako můj Poltřík), ale rozhodla jsem se to plně ignorovat a nepřipouštět si to - letos už toho bylo dost! A dnes se mi to i celkem daří. Sice jsem se ráno probudila úplně uchrchlaná a měla jsem pocit, že mám teplotu, ale ranní procházka mě tak nějak oživila a já si užívám neděli a nesmírně se těším na volný pátek, Prahu a další sobotní výlet, který je v plánu.

Včera jsem chtěla skočit do bazénu, ale přijeli jsme domů pozdě a už to nebylo na koupání. Přes den prý byla voda jako kafe, tak snad se poštěstí i v následujících dnech. Nemůžu se dočkat, až se letos poprvé smočím!
 


Komentáře

1 Lucifer | E-mail | Web | 5. června 2017 v 8:14 | Reagovat

Z lidí se stali konzervy ve kterých jsou konzumní iluze
:-) GVKB :-)
Žijeme ve světě továren, a tak je zde i továrna na konzumní iluze, jde o studia, která jsou; filmová, televizní, virtuální, atd. na počátku konzumní iluze byla výstavba obrovského kolosea v Římě, chléb a hry to je základ moderní konzumní kultury, pokud je lid nasycen fyzicky a psychicky tak nejsou s lidem problémy. Ekonomické je dělat vše průmyslově, protože takto je zde levný a kvalitní produkt, je jedno jestli se průmyslově vyrábějí počítače, nebo jestli se průmyslově vyrábějí konzumní iluze, důležité je realizovat zisk. Co je to školství je to továrna na iluze, studenti žijí v iluzi, že díky vysokému vzdělání se zde budou mít dobře, po opuštění školy jim brzo dojde, že štěstí je více než vysoké vzdělání.

Poslední dobou docházím k tomu, že v knihách a filmech je vše jenom o tom mě okrást o čas, čtení knihy nebo sledování filmu mě nijak nedokáže psychicky obohatit, stejné je to i na internetu, nejhorší je situace na sociální síti jako je; Facebook, Twitter, Linkedin, Badoo, Lidé, Líbím se ti, Zpovědnice, Blog, Google+, atd. když si myslím, že jsem idiot, stačí navštívit tyto sociální sítě na internetu, a dojde mě, že v tom jedeme všichni, nikdo zde už není psychicky už normální! Z lidí se stali konzervy ve kterých jsou konzumní iluze, pokud potřebujete poradit s něčím co je pro vás neřešitelným problémem tak máte smůlu, protože vám na internetu nikdo neporadí ani vám nikdo nijak nepomůže, pořád platí klasika, jak si to uděláš takové to i máš, v nouzi poznáváš, že jsi na vše sám, pomoc je zde jenom za peníze, nemáš peníze máš smůlu.

Moderně se tento problém označuje jako chyba v Matrixu, tou chybou je nedomyšlenost, nabídneme konzumentům nový produkt a nedomyslíme, jaké to bude mít následky, to platí jak u věcí, tak i u iluzí. Podívejme se třeba na vysoké činžovní domy, kde vás neustále ruší sousedi, nejhorší je pokud je někdo kutil anebo si pouští nahlas hudbu, stejný problém je i s primitivními rodinami, kde na sebe pořád řvou, a pořád se perou. Neštěstí je pro vás, pokud pracujete na směny, a snažíte se přes den doma usnout, jenže nějaký blázen vrtá příklepovou vrtačkou do zdi, nebo tluče kladívkem do zdi. Na venkově pro změnu lidi mají cirkulárky a motorové sekačky na trávu, nebo zde pořád štěkají psy, dále je zde častý hluk od silnice, kde auta používají sirény a klaksony, většinou zcela zbytečně.

Máš problémy s depresí, a vadí ti stres, tak konzumuj; alkohol, tabák, prášky na hlavu, atd. na vše je dneska nějaká levná snadno dostupná chemie, jenže genetické tělo není stavěné na to, že bude zahlceno chemickými produkty, a tak přicházejí logicky nemoci, a je zde zase k dispozici průmysl na léčení lidí. Nebude to už trvat dlouho a vše dospěje díky bídě a depresi do situace, ve které se budou ubožáci pomocí GVKB dotazníků na internetu globálně GVKB digitalizovat a po digitalizaci se jejich těla v krematoriu eliminují, budou z nás jenom inteligentní programy ve virtuální nakreslené GVKB realitě, budete nakreslenou postavou (Homer Simpson) a nakreslíte si; manželku, psa, auto, dům, vesmírnou loď, atd. pokud se vám nebude manželka líbit, tak jí vygumujete a nakreslíte si novou manželku.

2 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 5. června 2017 v 8:45 | Reagovat

Nádherné místo! Skály v lese jsou prostě nejlepší. ♥ Jen tedy v těch plátěnkách to tedy muselo být maso, obzvlášť, když vidím tu poslední fotku.

3 eLLen May | E-mail | Web | 5. června 2017 v 19:15 | Reagovat

Týýý brďo ..v keckách na takovej vejšlap tak pak týden jezdím na kolečkovém křesle. :D Musel to být hezký výlet. :-) Přiznám se, že jsem si to hned googlovala. Ten název mi něco říkal, protože jezdím jen kousek do Litomyšle ...aspoň už vím kam vyrazím na toulanou až tam zase budu.
btw. Na nachlazení je dobrý lipový čaj nebo sirup. :) Navíc je moc dobrý.🌳Klimatizace mi taky nedělají dobře. Osobně mám ráději permanentní zimu něž přecházení z vedra do chladu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama