Radosti v kapkách deště

27. července 2017 v 10:00 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl
foto z víkendové výpravy na nádraží pro zbytek posádky - fotila Atheira


Je to zvláštní, když se najednou vracíte domů v kraťasech a máte pocit, že zmrznete. A když si další den musíte obléct dlouhé kalhoty, mikinu, koženou bundu a stejně se vracíte ještě pro šátek... Obzvláště po tom prázdninovém letním víkendu.

To počasí venku na začátku týdne bylo hrozně zvláštní. Déšť mi obecně nijak zvlášť nevadí, ale když se sejde s chmurnější atmosférou, je to takové divné. Nechci ale sejít z pozitivní vlny, na kterou se mi podařilo po dlouhé době naladit, a tak se snažím najít si v tom dešti jiné radosti. Stejně to celé rozhození bylo z toho krutého a neuvěřitelně rychlého návratu do reality z "prázdninového" víkendu. Naštěstí se to tak nějak vyjasnilo - jak nálada, tak počasí, a já jsem se včera vrátila domů s neuvěřitelně dobrou náladou a neskutečnou energií. Teplo bylo tak akorát a já si vzala ve čtvrtek a v pátek volno, abych se připrdelila k Haně a k její dovolené, a taky něco málo podnikla. Už včera po práci jsem stihla spoustu věcí - po rychlokávě krátce po příjezdu jsem si s rodinkou užila super procházku, vycvičila alespoň část té energie a pak se přidala k mamce, která něco potřebovala ve městě, a tak jsem se ségrou nakoupila něco málo v Lidlu, po příjezdu ji ještě navštívila na čajíčku a pak jsem si šla dodělávat stěnu a uklízet. Vzhůru jsem byla do půlnoci a ještě v půl dvanácté jsem si užívala jógu. Po tom víkendu s holkama jsem nějak omládla a vydržím teď vzhůru delší dobu, což je hrozně super. Dnešní ranní výlet na koloběžky sice kvůli dešti nevyšel (a to jsme si naivně myslely, že v lese i posnídáme :-D), ale věřím, že se to během dne ještě nějak srovná... A když ne, zítra je den taky. Ale teď zpět k dnům předchozím a k tomu, co přinesly.



Jestli jste si mysleli, že má vášeň pro Monster High vymizela stejně, jako původní a nenahraditelné panenky z obchodů, není tomu tak. Pravdou je, že jsem dlouho sháněla vhodnou vitrínu a nemohla jsem se tak nějak smířit s tím, že ta, kterou jsme našli a která přesně odpovídala mým představám, se mi nevešlo do pokoje. Byla krásně černá, vrchní částí nenápadně připomínala tvar rakve... no není to pro Monsterky naprosto ideální? Ale upřímně, ono možná lepší, že se nevešla. Nevím, jak vy, ale já mám trochu ze staršího nábytku respekt, a i když se tady nejednalo o žádný sto let starý kousek, přece jen to byla vitrína z opuštěné budovy v lese... A ta budova zrovna nedýchala pozitivní atmosférou pohádkové začarované chaloupky plné zvířátek a trpaslíků. Už je to asi rok, co jsme ji našli, a zatím je umístěna v komnatě nejvyšší potřeby, což je nedostavěná místnost v zadní části našeho domu, kam každý strká to, co nemá kam dát. Tyhle nedodělané místnosti jsou speciality našeho dědy, ale o tom je zbytečné psát.

Za zmínku stojí možná sen, který se mi zdál krátce po po tom, co jsme vitrínu dopravili domů a přemýšleli, kam ji dát. Nikam ke stěně pokoje se mi nevešlo, neboť mám podkrovní pokoj, a jak jsem z toho byla celý den zklamaná a snažila se něco vymyslet, ten večer se mi zdál sen, že jsem ji umístila do prostoru těsně za mou postel, jakoby k nohám. Takže jsem ležela na zádech a koukala přímo na ní. A za ní někdo stál.

Tenhle sen mě trochu rozhodil a já si nebyla jistá, jestli o tu vitrínu v pokoji vůbec stojím. :-D

No a nedávno jsem si čistila panenky, které byly opravdu hodně zaprášené, což se není čemu divit, když sdílím pokoj s kočkama. Ale už jsem si řekla, že to takhle prostě nejde, a šla najít vitrínu na Bazoš, tentokrát odhodlaná, že nějakou vhodnou najdu. Zkoušela jsem to už několikrát předtím, ale nikdy nic. A pokud jo, tak buď hodně drahé nebo opravdu zdaleka.

A teď jsem ji našla. Mou vysněnou vitrínu. Sice nebyla černá, jako ta původní, ale tvar měla podobný - jen byla nižší, takže přesně tak akorát do mého pokoje. A cena? 380,- korun. Neváhala jsem a šla okamžitě napsat. Vitrína byla z Prahy a paní se sice nechtělo nijak řešit dopravu, takže přicházel vpotaz jen osobní odběr, a tak jsme to s přítelem vymysleli a jeho švagr mi pro ni sjel. A protože měli cestu kolem už o víkendu, zdobí mi pokoj o něco dříve, než jsem předpokládala. Její putování z auta na zahradu a ze zahrady do pokoje bylo tedy poněkud humorným zážitkem, ale u nás jsme na to zvyklí...

No, ještě to není ideální, protože ač se to možná nezdá, rovnání panenek zabere dost času a ten jsem zatím ještě neměla. Nemohla jsem ale už dál snášet ten pocit, že mám ty chudinky naházené v taburetce, kam jsem je uložila vyčištěné, aby se znovu nezaprášily. Budu muset ještě přendat police, protože se do těch spodnějších nevejdou se stojánky, tak většina slečen zatím sedí, ale už teď to podle mě vypadá neskutečně nádherně a mám pocit, že takhle za sklem a pod tím božím světlem panenky vypadají naprosto jinak, než doposud. Působí hrozně živě a obecně to oživilo celou tu sbírku a dalo ji to zcela jiný rozměr. O zabudovaném světle jsem mimochodem neměla nejmenší tušení, mylela jsem že jde o klasickou vitrínu bez osvětlení. Obzvlášť za tak nízkou cenu jsem něco takového neočekávala, takže to pro mě bylo milé překvapení. Takže moje radost z ní je nakonec dvojnásobná. Po večerech si teď svítím pouze vitrínou a v pokoji to mám velmi útulné. Radost sdílí i Poltřík, který se před svítící vitrínu chodí pravidelně vyvalovat jako před krb.

... snad si ten ňouma nemyslí, že je to krb. On je totiž trošičku přiblblej. ♥


Cítíte, jak na vás dýchla ta atmosféra osmdesátých let?! Neumím ani popsat své pocity během sledování. A takhle nadšená a natěšená z jednoho traileru jsem nebyla hooooodně dlouho. Díky Stranger Things bude letošní Halloween dvojnásobně tak boží, než kdy jindy. A já se na něj neuvěřitelně těším.

Další věcí, která mi přinesla radost, byl Comic Conový trailer na druhou sérii Stranger Things. Musím se přiznat, že jsem se pokračování trochu obávala. První série byla naprosto božská a nepopsatelná, co když to celé tou druhou půjde do kytek, jako tomu často u seriálů bývá? Co když už to prostě nebude ono? Jenže pak jsem narazila na tenhle trailer. A ten mě dostatečně přesvědčil.


Svou další radost jsem popsala v samostatném článku, a je jí fototapeta s úžasným motivem, který se do mého pokoje alias kobky neuvěřitelně hodí a konečně to tu nepůsobí tak ošklivě, jako tomu bylo doposud kvůli staré stěně s otrhanou tapetou, kterou Poltřík chodil ještě na truc oškubávat víc. Původní plán byl takový, že svůj pokoj trochu prosvětlím, dám mu život a vyměním černé závěsy za nějaké fialové, pořídím si k nim i koberec a celkově to tu osvěžím... ale nakonec jsem usoudila, že tohle jsem prostě víc já. Proč to měnit, když to mám tak moc ráda?
 


Komentáře

1 Lady Lenna | Web | 27. července 2017 v 11:15 | Reagovat

Líbí se mi tvůj pokoj, je vážně originální :)

2 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 27. července 2017 v 13:02 | Reagovat

Na druhou řadu Stranger Things se těším úplně nehorázně, už jenom z traileru to bude zase bomba a i to načasování prostě nemohlo být lepší! *-*

Tapeta i vitrína jsou neuvěřitelně boží a k tobě se prostě fakt hodí. :)

3 NaTyy | Web | 27. července 2017 v 13:31 | Reagovat

Hned ta první fotka mi přijde naprosto boží! :) Jinak ta vitrína působí celkem děsivě :D

4 Sova přepálená | Web | 29. července 2017 v 11:03 | Reagovat

Panenky ve vitríně vypadají skvěle, a tapeta taky. Do toho tvého pokoje se to fakt hodí. :)

Druhá řada Stranger Things mi připadala trochu zbytečná, po tomhle traileru jsem se ale začala strašně těšit a nejradši bych hned vzala kolo a šla s těma klukama lovit příšery. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama