Z dnů sychravých

4. července 2017 v 8:46 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl

V práci nám každičký celý den hučí rádio. Neustále se opakující výběr písní je sice k pláči, ovšem stále je to lepší, než poslouchat zprávy. Nehoda támhle, teroristický útok tam, přepadení tady. Lepší je to neposlouchat vůbec. A když už to hraje, tak alespoň vypnout a pokud možno nevnímat - v rámci možností to i jde. Ovšem když jsem včera zaslechla, že jakýsi Nečesaný spáchal vražedný útok v kadeřnictví, dobrovolně jsem nastražila uši a musela to slyšet ještě jednou, abych se přesvědčila, že to opravdu říkali, protože něco tak ironicky vtipného jsem dlouho neslyšela. Vážně to znělo jako hloupý vtip, ale k mému překvapení se o vtip skutečně nejednalo.



To by bylo k jednomu pondělnímu černohumornému rozveselení. Dnes jsem v práci opět sama, a tak sem pro jistotu rádio ani nezapínala.

Dnes mi cestou do práce vykouzlilo úsměv něco méně závažného, avšak lítost jsem projevila daleko větší. Když jsem na chodníku viděla točícího se vrabce, zprvu jsem se vylekala, co se mu asi stalo, ale když jsem si všimla, že má jenom na ocásku zachycené nějaké lístky, za kterými se dokolečka honí jako pes za ocasem a snaží se je zoufale sundat, musela jsem se usmát, ačkoli bych tomu nebohému vyplašenému chuďátku nejraději pomohla. V životě jsem ptáčka neviděla v takovéhle situaci a působilo to neuvěřitelně roztomile.


Ten guláš v práci jsem zvládla. Tedy, ještě není po všem, ale věřím, že nejhorší mám za sebou, protože jsem včera od rána nasadila vražedné tempo, udělala toho opravdu kupu a vyřídila veškeré resty, abych se dnes nemusela tak moc honit a stresovat. Takže jak vidíte, dneska jsem si našla i chviličku na tenhle článek. No a zítra tu máme svátky, já si beru volný pátek a udělám si krásných pět dní volna, které prostě neuvěřitelně potřebuji. A ačkoli nejsem příznivcem ničeho alkoholického, dneska mám v plánu přivítat volno skleničkou vína, protože jednou za čas je nějaké to neobvyklé uvolnění prostě potřeba!

Ještě bych se ale ráda vrátila k neděli, během které mě doprovázela už podstatně vyrovnanější psychická nálada, než v pátek a sobotu. Ačkoli se nekonalo léto a já vstala do šíleně tmavého a sychravého rána, to počasí bylo jedním slovem úchvatné. Připomínalo mi jedno konkrétní období z dětských let, kdy jsme se sestrou hodně pařily Simíky a lesními procházkami s mamkou. Bylo to jako podzim. Ne ten ošklivě mokrý, studený a propršený, ale ten hezky mokrý! Těžko se to popisuje, ale není déšť jako déšť, každičký den má v souvislosti s počasím úplně odlišnou atmosféru, byť je možná to počasí dosti podobné. Nicméně ráno jsem si připomněla staré časy právě díky Simíkům, ve kterých teď stavím další domek, čímž se ráda po ránu či nocích ráda odreaguji. A po snídani jsme se vydaly na lesní maliny, které ale teprve dozrávají, a tak jsme moc nepořídily a budeme se muset vrátit příště. Celý den byl ale takový pohodový a příjemný. V sobotu večer jsem navíc pokračovala v malování mého dřevo-obrazu se srncem a jak jsem se nechala unést a nebyla zrovna v příjemné náladě, akorát jsem to zkazila. A tak jsem se k tomu právě v neděli vrátila a zachránila, co se dalo, nicméně hotové to ještě zdaleka není a jestli s tím vůbec někdy budu spokojená, to ví jen vesmír. Každopádně mě to baví a příjemně se mi se štětcem v ruce relaxuje. Až teď mi dochází, jak hrozně mě nebaví kreslit tužkou a říkám si, proč jsem ten štětec nezkusila dřív?


Po podzimních dnech už mám ale chuť zase na to krásné prosluněné léto, a tak doufám, že alespoň jeden z volných dnů takový bude.

A teď jdu přežít poslední osamocené hodiny v práci, dodělat co se dá a abych to všechno ve zdraví přežila, podpořím se ajurvédským čajem proti stresu, který je neuvěřitelně hnusný (možná to funguje tak, že z té hnusné chuti nebudete moci myslet na žádné chmury?)

Hodím sem ale ještě pár fotek z posledních dnů.


Tohle je škrabadlo ve vytuněné protibouřkové verzi, kterou Poltřík miluje nejen za bouřky! Celkově si škrabadlo hrozně moc oblíbil, dokonce už chodí i úplně nahoru. Bellička dává přednost tomu starému.



A tohle je můj nevábně vypadající, ale nejoblíbenější dezert na světě. Pojmenuji ho asi Zombie cake, protože s tou směskou lesního a zahradního ovoce chytil tak nezdravou barvu, že to není ani možné. Ale přísahám, že je vynikající! A můj srdíčkový nový talířek, kterým jsem si vylepšila páteční špatnou náladu.


 


Komentáře

1 Joina | Web | 4. července 2017 v 9:13 | Reagovat

No jo, co se v takových dnech se má dělat, že? V práci jsi to přežila ;)
Ale ten dřevěý obrázek je tedy moc pěkný :)

2 Eliss | Web | 4. července 2017 v 15:50 | Reagovat

Užij si volno, to s tím rádiem chápu, zprávy mě jen stresují :-(

3 Kamila | Web | 5. července 2017 v 13:59 | Reagovat

Zombie cake mě hodně upoutal, něco tak "zajímavého" na vzhled jsem dlouho neviděla.

4 Mrs. Writer | Web | 10. července 2017 v 14:45 | Reagovat

Stačilo mi kouknout na ty maliny a jen... ježiš mňam <3 :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama