O samotě

15. srpna 2017 v 8:16 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl

V poslední době mi dělají radost ty věci, které jsou na první pohled nejobyčejnější a nejběžnější. Jako třeba sednout si na zahradu pod náš velký ořešák, poslouchat zvuk zvonkohry, pít u toho kafe, sledovat ležícího Draga a prostě vypnout. Zastavit se. Na chvilku nic neřešit a vychutnat si ten okamžik klidu a harmonie. Nemyslet na to, co ještě musím stihnout a co mě čeká zítra.


Je samotář člověk samotu milující, nebo člověk osamělý? Vyhledává ji, nebo se v ní ocitl z nějakého důvodu a zvykl si na ní?

Nikdy jsem si nepřála být středem pozornosti, vždycky jsem nesmírně ráda svůj volný čas trávila i jen tak sama se sebou. Kamarády bych spočítala na prstech jedné ruky a takové to chození ven a zabíjení času mě nikdy nelákalo a věnovala jsem ho pouze vybraným jedincům, kteří většinou bydleli stovky kilometrů daleko, a tak se konalo jen o prázdninách. Ač to možná někomu může znít jako poměrně smutná realita, já to rozhodně smutně nevnímala - bylo to přece moje rozhodnutí. Sice jsem člověk docela stydlivý, ale seznamování mi nikdy vyloženě problém nedělalo. Jen jsem většinou neměla zájem, protože trávit čas s někým, o kom vím, že si nikdy nebudeme dostatečně rozumět, mi přišlo už od malička jako ztráta času.

Měla jsem pár období, kdy jsem se to snažila změnit a chtěla jsem si zkusit začlenit se mezi své normální vrstevníky. Zkusit si život po jejich. Trávit volné večery se známými (nikoli přáteli), a snažit se alespoň na tu chvilku zapadnout. Nešlo to. Bylo to vyčerpávající. A když se teď člověk ohlédne a vzpomene si, radši by si dal facku, než aby si přiznal, že se z principu choval stejně jako většina a nebyl sám sebou.

Teď jsem ale větší samotář, než kdy dřív, a to je hlavní náplní mého dalšího deníčkového zápisku. Sama nějak nevím, jak se to vlastně stalo, a jestli jsem za to vůbec ráda. Můj čas, takový ten, který mám jen pro sebe, je pro mě nesmírně důležitý. Možná je to prostě tím, že jsem ho dříve měla prakticky neustále, ale s dospíváním a nástupem do zaměstnání je ten čas omezený. Ve všední dny si člověk sice může urvat nějakou tu hodinku nebo dvě sám na sebe, ale většinou se zbytek dne stejně točí kolem povinností. Měli bychom si připravit na další den, jít spát v rozumnou dobu a tak dál. Prostě se nad námi vznáší ten následující pracovní den, ať chceme nebo ne, a ten pravý oddech přichází až o víkendu. A víkend je hrozně krátká doba na všechno to, co bych chtěla stihnout. A já nejsem ve "světě dospělých" zase tak dlouho, tak možná proto to na mě teď tak dopadá.

Jsou chvíle, kdy mám vyloženě chuť jít do společnosti, ale většinou toho mám po chvilce plné zuby. Nejhorší ale je, že si ve společnosti přijdu poslední dny víc osamělá, než když jsem sama doopravdy. To si pak naopak vůbec sama nepřijdu. Těžko se to vysvětluje, ale zkrátka vnitřně vůbec sama nejsem - jednak trávím čas se svými myšlenkami, a je mi příjemně. A taky ve mně zůstává ten pocit, že jsou tu lidi, které mám ráda a kteří mají rádi mě. A nejen lidi. I náš pes je skvělý společník do ticha v zahradě, a o mých vrnících kočičích chundelkách ani nemluvím. Jsou to poklady.

Zkrátka mám teď takové období, že ten svůj život nepotřebuji s nikým sdílet 24 hodin denně. Ne, že bych se od všech izolovala, to vůbec. Mám ráda společnost těch nejbližších, ale nesnesu ji dlouho v kuse a musím ji prokládat chvílemi, kdy jsem zcela o samotě. I kdyby to měla být jen hodina nebo dvě, kterou budu mít sama pro sebe. A potom jsem zase schopna ty další s někým sdílet. Ani nevím, proč o tom píšu, ale mám pocit, že bych měla. Asi doufám, že mě někdo přesvědčí o tom, že je to naprosto normální.

Zajímaly by mě pocity lidí, kteří mají potřebu (a sen) založit rodinu. Nechci, aby to vyznělo špatně - nemám proti takovým lidem vůbec nic a nemyslím si o nich nic špatného! Jen má osobnost asi nikdy nepochopí, jak někdo dokáže skutečně věnovat celý svůj život někomu dalšímu. Tím myslím třeba dítě. Nebo rovnou několik dětí. Nikdy jsem dítě nechtěla a častokrát jsem slýchala (a stále slýchám) věty typu ,,Z toho vyrosteš." nebo ,,Za pár let budeš mluvit jinak." Vždycky jsem na stoprocent věděla, že nebudu. Ale teď to vím na stojedenáct.

...a nebo jsem možná už těch rodin založila až až v The Sims 2. A to stačí.







Víkend byl krátký, ale to tak už bývá. I tak přinesl pár hezkých chvil. Třeba spontánní výlet do lesů na hřiby. Už bylo pozdě odpoledne, takže v lesích bylo docela šero, ale stejně ta vyjížďka byla příjemná. Sice jsme našli hřiba jen jednoho (já, já to byla!) a jinak jeli domů s prázdnou, ale objevila jsem další les přesně toho typu, které mám nejradši. Můžete vidět na fotce, kde v dálce stojím s košíčkem. Sice oblečená jako hastroš, ale jsem tam!

Předpodzimní snídaně v podobě skořicových rolek od sestry byla taky suprovým nedělním začátkem. A na trzích jsem si radost udělala panem Vařečkou a novou dřevěnou mističkou.

V pondělí ráno mě kouzelná mlha doprovázela nejen na ranním venčení, ale držela se i cestou do práce. V tu chvíli jsem měla takový záblesk minulosti a vybavila se mi má výsokoškolská léta. Dobře, trochu přeháním - nejednalo se o léta, ale týdny. Asi tak pouhé čtyři. No dobře, nebyla jsem vysokoškolákem zrovna dlouho, ale i přesto na tu dobu vzpomínám ráda! :-D A včera to počasí bylo tak podzimní a příjemné, že jsem chviličku měla chuť jet na univerzitu, než do práce. Cestou domů jsem si naopak přišla jako středoškolačka, která běží rovnou ze školy na nějaké rande do parku. Běžela jsem ovšem na autobus.

Tenhle článek je hodně fotkový, ty nahoře jsou z minulého čtvrtka, další tři pod těmito řádky jsou z víkendu a zbylé opět ze čtvrtka, tentokrát však ne ze zahrady, ale z procházky.




.




 


Komentáře

1 Niké | E-mail | Web | 15. srpna 2017 v 9:44 | Reagovat

Já jsem to dřív měla úplně stejně. Teď už jsem člověk věru společenštější a asi jsem společenská až moc, protože se neshodneme s přítelem, že on chce mít chvilku klidu, být doma a jen tak se poflakovat, já bych zase nejraději někam vyrazila mezi lidi.

2 Victoria | Web | 15. srpna 2017 v 10:49 | Reagovat

Páni, a přitom na mě působíš jako úplný opak :-). Ale je mi to sympatické, protože jsem úplně stejná :-D. Problém je, že to většina lidí moc nechápe. Pak člověk zbytečně přemýšlí, jestli s ním náhodou není něco v nepořádku. Ale každý je přece nějaký :-).

3 KAY | Web | 15. srpna 2017 v 13:46 | Reagovat

Ja som samotárka,, pretože ma spoločnosť ľudí zvyčajne veľmi unavuje a vyčerpáva. Samozrejme že mám okolo seba priateľov, na ktorých nedám dopustiť, no ich počet sa vojde do čísla 10 a inak ľudí vo všeobecnosti rada jednoducho nemám. Veľmi si vyberám ľudí okolo seba, pretože si potrpím na lojalitu. A navyše si myslím, že občas potrebuje človek byť proste sám a utriediť si myšlienky :)

4 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 15. srpna 2017 v 16:39 | Reagovat

Osobně si myslím, že na tom, když člověk chce mít čas prostě jenom pro sebe, není vůbec nic špatného.

5 Sova přepálená | Web | 16. srpna 2017 v 11:21 | Reagovat

Já jsem nikdy ani neměla potřebu zkusit se bavit tak, jak se bavili spolužáci. Bylo mi nejlíp doma, u čtení, simíků, nebo Harryho Pottera a neměla jsem důvod to měnit. A v poslední době je to ještě "horší". Kolikrát si třeba řeknu, že ještě večer navštívím bráchu, ale pak si radši zalezu domů nebo se jdu sama projít. Prostě je mi samotný tak nějak nejlíp. Tak mě napadlo, proč se to vlastně vnímá jako něco špatnýho, když je snad jedno, jakým způsobem se kdo baví a tráví svůj volný čas. Tuhle jsem si zrovna vyslechla, že jsem jako důchodce, když se mi nechce chodit nikam do společnosti ani cestovat, a že chodit po lesích v okolí a číst si tam není dostatečný užívání si života. Docela to bolelo, ale zase, nikdo do mě nevidí a nemůže vědět, co mi dělá radost, a pokud mu připadám jako důchodce, není to můj problém.

Fotky jsou boží. Cítím z nich takovou tu srpnovou atmosféru, která je ještě pořád letní, ale už je taková klidnější a pomalejší. :) Pan vařečka je super a skořicový rolky asi okopčím, dostala jsem na ně úplně chuť. Navíc v sobotu má pršet, to pro ně bude ideální doba. :D

6 Lady Lenna | Web | 17. srpna 2017 v 21:39 | Reagovat

Občas je potřeba být sám, v klidu relaxovat, utřídit si myšlenky. Ale bohužel mě řada lidí nechápe :D zakládání rodin v Sims 2 mě pobavilo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama