Jason nepřišel

13. října 2017 v 20:47 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl

Konečně můžu říct, že podzim tu je v celé své kráse. Lístky stromů už se zbarvují do odstínů od žluté až po červenou, nebo úplně padají ze stromů a hromadí se na zemi, což není o nic méně krásnější, když tamtudy pak procházíte a ony vám příjemně šustí pod nohama. Ráno se rozednívá pomalu, takže cesty do práce bývají magicky temné, a večer se stmívá velmi brzy, což mám hrozně ráda. Když přijdu domů, cítím tu vůni domova, to teplo, tu pohodlnost.


Že je to konečně ten opravdový, voňavý podzim, mi došlo ve chvíli, kdy jsem se ve středu dala (jak jinak, než) do pečení dýně na další den. Vyšla jsem z domu, jen tak, protože za dveřmi máme ty krásky pěkně vyrovnané. Vzala jsem dvě malé hokkaidó do rukou a než jsem se vrátila do kuchyně, musela jsem nasát podzim všemi smysli. Tu vůni toho překrásného podzimu, listů z ořešáku a čerstvého vzduchu. Musela jsem se rozhlédnout, jak úchvatně všechno kolem vypadá. Zaposlouchala jsem se do šustění listů na stromech. Tenhle pocit tak neuvěřitelně miluju!
A pak mi taky došlo, jak miluji ten pocit, když rozkrojím dýni. Vím, že to může znít směšně až úchylně, ale jsem sezónní člověk a žádné jiné období si dýni nedělám, podle mě by to zbytečně ztratilo to kouzlo. A proto mám tu vůni rozkrojené dýně a ten zvuk nože spojený právě s tímhle nádherným obdobím v říjnu. Takže ano, pořád baštím jednu dýni za druhou, pořád si z nich něco peču, dávám je do kaší a na neděli mám v plán zopakovat mé boží dýňové lívance.

Ve čtvrtek jsem se tak zamilovala do počasí, že jsem do samého večera lítala po zahradě, hrabala listí a odvážela ho do lesa. Nemohla jsem se té atmosféry nabažit. Miluji trávení času na zahradě, obzlášť na podzim. A hrabání listí je u mě taková tématická srdeční záležitost.

Nastydlá jsem trochu pořád, ale snažím se si to nepřipouštět a docela mi to i vychází. Ale po tom dnešku, nevím nevím.. ↓

Pátek třináctého nebyl tak spooky a scary, jak jsem si představovala, že bude. Možná za to může to počasí, protože bylo až moc hezky a jasně, ale i tak to byl moc fajn den. Ráno tedy začal známou bolestí hlavy od krční páteře, protože jsem spala zkroucená jako paragraf, ale naštěstí jsem ji v práci včas zahnala. Vesměs jsem den strávila v práci (kde to dnes bylo velmi klidné, přátelské a pohodové) a ve městě, kam jsem se moc těšila, protože si chtěla udělat nakupovací odpoledne. V mé vizi bylo, že bych si mohla doplnit zásoby jídla (což jsem tedy udělala už postupně během posledních dnů, a opravdu důkladně), a rovnou koupit i nějaké ty dárky k Vánocům, protože jich mám až podezřele moc málo. A nechci malovat čerta na zeď, ale... ti čerti totiž brzy přijdou opravdu, a Ježíšek jim bude hned v patách!
Jenomže už po návštěvě Kauflandu moje záda a ramena (která jsem den předtím posilovala, což nebyla chytrá taktika) plakala. A ta představa, že mám ještě dvě hodiny cajdání s těmi taškami před sebou, a že chci navštívit tolik krámů, ta mě doslova děsila. A tak jsem musela plány trochu změnit... zúžit. I tak jsem ale něco málo pořídila, naštěstí. Což o to, nakupovala bych klidně dál, jenožme tašky byly plné, těžké a na další nebylo místo. A tak jsem si šla jak nějaký velbloud ověšený ze všech stran - batoh na zádech, jedna taška na ramenu, druhá taška na ramenu, v jedné ruce, ve druhé ruce... To je ta nevýhoda lidí bez řidičáku, kteří navíc bydlí na vesnici. Příště se budu muset rozhodnout, zda jedu doplňovat zásoby sojových mlík a jogurtů, nebo zda si skočím kupovat dárky. Obojí naráz je totiž trochu nemožné.
No, když jsem se vrátila domů, ulevilo se mi... o celých jedenáct kilo (nemohla jsem si pomoct, musela jsem to hodit na váhu). Byla jsem spocená, vyfoukaná od větru, rozlámaná a já nevím, co ještě. Kafe kafe kafe! A hned bylo líp.

Sice jsem si řekla, že za halloweenské ptákoviny už nebudu utrácet tolik (a opravdu se mi to letos daří), jenže světýlka ve tvaru netopýrků jsem v obchodě nechat nemohla. Taková ještě nemám a netopýrci jsou prostě moji. ♥ A stály opravdu jen pár drobných, takže žádné velké rozmazlování. Před Vánoci se totiž soustředím spíš jen na to nutné, jako jídlo, a jinak chci utrácet za dárky pro ostatní.

Plán se sledováním hororu dnes večer trochu pokulhává, protože se internet rozhodl tak trochu stávkovat. A vlastně proto místo toho píšu článek, který vůbec nebyl v plánu. Nicméně, taková ta temná idylka se koná, a já v ní jdu teď směle pokračovat. A taky budu dál bojovat s tím, aby se mi rozjel Pátek třináctého 3, tak mi držte palce! Bez Jasona to není ono.





... a na závěr ukázka mé dýňové ovesné krupičky, která mě hřála ráno

 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 13. října 2017 v 22:06 | Reagovat

Netopýrkům jsem taky neodolala, taky fialovým, jen takovým pidi midi. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama