Podzim, období změn

17. října 2017 v 19:43 | Lucirä |  Ze života

Nejspíš to nebude poprvé, co píšu, že změny jsou v životě potřeba. Jen ne vždy je lehké si to uvědomit, přiznat a dát té změně šanci. Pustit ji dál, ať koná, jak uzná sama za vhodné.


Při čtení jednoho článku Sovy přepálené mi do hlavy vlezl jeden celkem zajímavý poznatek, o kterém jsem se rozhodla napsat krátký článek. Tím poznatkem je to, že podzim, který je zároveň společně se zimou mým nejoblíbenějším obdobím, je takové období změn. A ono to vlastně dává smysl, jen mi to nikdy tak úplně nedošlo.

Na podzim se sklízí spoustu úrody, která se rodila od jara. Rostla, uzrávala, a nyní je zralá a připravena ke sklizni. Je možné, že v životě je to úplně stejně?

Jsou věci, které jsou zkrátka pevně dané a které nezměníme. Jednou z nich je třeba ta, že v září začíná škola. Malé děti nastupují do školy, větší děti postupují do dalšího ročníku anebo nastupujeme na úplně novou školu. Tak jako tak, je to celkem zásadní změna, a pro nás tak začíná další životní období. Zcela čisté a nové.
Nebudu psát o tom, že podle statistik je na podzim nejvíce sebevražd. Nechci se zabývat negativními věcmi, ale pokud je to pravda (statistiky jdou totiž mimo mě), možná za tím také stojí ta energie té změny, nikoliv sychravé, mlhavé a depresivní počasí. Ono totiž nemusí být vůbec depresivní, když to tak nechcete, záleží na úhlu pohledu.

Je to jako kdyby i v nás od jara něco rostlo, uzrávalo, a my to museli sklidit právě na podzim. Tedy, nemuseli, to je špatné slovo, protože pokud člověk nechce, nemusí dýni sklízet. Pokud nechce, nemusí sklízet vůbec nic. Ale tím pádem to nechá ležet na místě a hnít. A jednou nebo později ta dýně zhnije celá, a my se budeme muset stejně zvednout a jít ji odvézt alespoň na kompost, protože když to necháme jen tak ležet na svém poli, bude to hnít hrozně dlouho, než se to celé rozloží a vstřebá. Navíc to nikdy nezmizí úplně celé, vždycky to po sobě zanechá nějaké zbytky, takže to v závěru nadělá daleko více paseky, než kdybychom tu dýni bývali utrhli. I kdybychom ji měli utrhnout a rovnou vyhodit na kompost, bude to lepší, než když ji necháme jen tak ležet.
Přijde mi, že když v sobě nějaký problém dusíme a nevěnujeme mu pozornost, je to úplně stejné. Ono to v nás hnije a jednou nebo později s tím budeme muset něco udělat. Proč to neuděláme hned, proč nejdeme a nesklidíme úrodu? Možná se nevyvedla, možná naše dýně nevypadají perfektně a mají spoustu kazů. Jsou popraskané, porýpané, divně tvarované. Možná se na první pohled zdá, že by ani nebyla škoda, kdybychom je tam tak nechali ležet a hnít. Možná dokonce trochu nahnilé už jsou...
Ale co je zkusit sklidit a vytěžit z nich nejvíc, co jde? Vždyť i ošklivá dýně jde vydlabat a můžeme do ní vyřezat moc hezký motiv.

Chci tím říct, že někdy se nám třeba nechce problémy řešit. Někdy ani nevíme jak je řešit, což je třeba můj typický problém. A tak radši děláme, že se nic neděje, jenže to je právě ten proces hnití. Když se za vámi plíží změna, nejspíš to poznáte. Je to takový ten pocit, o kterém víte, že je třeba jednat, ale dost možná se ho bojíte. Nebo ho nechcete. Protože jsou samozřejmě změny pozitivní a změny negativní. A ty negativní nejsou nejsnadnější věcí k řešení. Jenomže je to podobné jako s tou dýní, jejíž zevnějšek není dokonalý. Co když to, co bude potom, dokonalé bude? Co když z nedokonalé dýně upečeme dokonalý a voňavý dýňový koláč?

Na všem je něco pozitivního a něco negativního. Je zvláštní, že se (alespoň v mém životě) ty větší změny dějí opravdu převážně na podzim. Ale asi se děje to, co se dít má. Dlouhou dobu jsem měla ke změnám v životě špatný přístup. Stále jsem myslela na to, jaké to bylo dříve, na všechna ta hezká období, která jsem chtěla prožít znovu. Nechtěla jsem si přiznat, že žádné další období už nebude takové. Že nebude stejné. Ale to neznamená, že nebude hezké. Bude, ale zase jiným způsobem. Jenže tímhle přístupem jsem zůstala zamrzlá v minulosti, vytvořila si blok a bránila tak Vesmíru, aby mi přinesl pozitiví změny. Věci zkrátka plynou a vrátit nejdou. Signály o tom, že je třeba sklidit úrodu jsem ignorovala. Tou úrodou totiž nebyly dýně, byly jí už jahody, které se sklízejí daleko dříve, než na podzim.

Podzim je přelomové období. Rok se pomalu chýlí ke konci. Zelené listy usychají, padají a hromadí se na zemi. Květiny už nekvetou, úroda dozrála a je na čase ji sklidit. Pole jsou najednou prázdná, stromy holé, po květinách není stopy. Ptáci odlétají. Jako kdyby příroda přestávala žít a pomalu umírala. Najednou je ticho.
Jenomže ona neumírá. Připravuje se na zimu, a stále je tu spoustu procesů, které se dějí, které běží a pracují, jen pod zemí, kde nejsou vidět. My se sice nepřipravujeme na zimní spánek, ale máme sklizeno, máme zavařené marmelády, zmražené ovoce, usušené houby. I my jme připraveni.

Podzim zahájilo zamení Vah a později nám vládne energie ve znamení Štíra a my máme potřebu zkoumat a přemýšlet nad věcmi, které nám už neslouží, které nám nepřináší užitek. Není to tak, že to najednou přestalo fungovat. Ono to možná nefungovalo už předtím, ale přes sluneční paprsky a barevné květiny jsme to neviděli. Teď je všechno holé a prázdné, počasí je lezavé, nálada na první pohled ponurá, a my tak máme šanci si některé ty věci uvědomit a vidět je jasněji. Je to takové typické období, kdy něco zaniká a něco nového vzniká. Ale nevzniká to hned. Možná zaniklo něco, co dřívě bývalo hezké, ale pravděpodobně už by to takové nebylo, a proto je třeba to nechat jít. Možná máme pocit, že nás už nic hezkého nečeká, ale není tomu tak. Není to vidět, je to pod zemí, je to připravené na růst a určitě to zase bude zrát, jen ne hned. Teď si můžeme odpočinout, zavrtat se do deky s horkým čajem, shromažďovat duchovní energii, kterou budeme potřebovat, vyčistit si hlavu, na chvíli vypnout a nabrat nové síly. Vlastně nejen, že můžeme. My bychom to v tomto období dokonce udělat měli.

A na jaře, na tom přece můžeme zasít nová semínka. Jakákoli jen budeme chtít.

 


Komentáře

1 Sova přepálená | Web | 17. října 2017 v 20:06 | Reagovat

Děkuju za tenhle článek, je boží! :3
Naprosto přesně jsi vyjádřila moje pocity, a vlastně i to, co se mi od začátku roku dělo. To přirovnání změn ke sklizni je super, úplně to vidím, jak se to přes jaro tak plížilo, přes léto to začalo nabývat konkrétních tvarů, dýně rostly, a teď sklízím. Rozhodně z té dýně ale hodlám upéct ten voňavý koláč, i když je docela ošklivá, a na jaře budu sít, obrazně i doslova. :)
Zároveň doufám, že příští podzim bude klid a užiju si ho tak, jak bych chtěla. :D

2 hrachajdice | Web | 17. října 2017 v 21:14 | Reagovat

Paráda :)

3 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 17. října 2017 v 21:30 | Reagovat

Už jenom ty dva první řádky jsou něco, co by se mohlo tesat. Občas ty změny bolí, člověk se jich bojí a nechce si připustit, že je potřeba něco změnit. Ale když si to uvědomí, najednou se mu vlastně ohromně uleví.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama