Listopad 2017

První týden předvánoční

30. listopadu 2017 v 16:13 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl

Trochu jsem se bála, že mě ta extrémně vánoční nálada během pracovního týdne opustí a odkráčí někam do neznáma. Obzvlášť, když venku tak často prší a počasí je zkrátka nechutné. Ale nestalo se tak. Sice si nepřijdu úplně jako sob, kterému svítí červeně nos a s každým jeho krokem mu zvoní rolničky na obojku (tak nějakej jsem si totiž přišla o víkendu), ale to vánoční naladění mě naštěstí neopustilo. A vidím to tak, že o víkendu se vrátí ještě ve větší podobě, než o tom minulém.

Kočičí deníčky #10

27. listopadu 2017 v 14:18 | Lucirä |  Kočičí deníčky

Advent není jen záležitostí Humanů!

Jak jsem se ocitla ve Vánočním městečku

26. listopadu 2017 v 6:31 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl

Loni jsem si myslela, že víc vánočně naladěný už člověk být ani nemůže. OMYL.


Jak nám chutná Stuzzy cat (mokré krmivo)

25. listopadu 2017 v 21:11 | Lucirä |  Bellatrix & Poltergeist
Stuzzy Cat kapsičky spadají pod značku Schesir, o které jsem už psala zde, a jsou vyváženým kočičím krmivem v praktickém balení, s jemně dušenými masovými kousky v chutné šťávě, s Inulinem, Biotinem a Taurinem, bez umělých barviv a konzervačních látek. Podíl masa je daleko vyšší, než u běžných kapsiček ze supermarketu, cca 45%. Vedle přírodních živin obsahuje toto krmivo také vyvážený mix vitamínů a minerálů. Navíc jsou kousky masa jemně dušené, což zvyšuje stravitelnost a navíc kočkám skvěle chutná.

Pro začátek chci podotknout: Toto krmivo není žádná superprémiová kvalita. Proto pokud jste na stravu své kočky vyloženě vysazení a hledáte opravdu jen to nejlepší, pak nejspíš o tyhle kapsičky ani nezavadíte. Nicméně je to dobrá varianta pro kočky, které jsou opravdu rozmlsané kapsičkami typu Whiskas a Felix a odmítají jíst vysokoprocentní masové konzervy, které svou konzistencí bývají často tužší a sušší. Kapsičky jsou šťavnaté s velkými kouskami masa a kočkám moc chutnají.

Cenově jsou navíc naprosto stejné, jako zmíněné supermarketové značky plné cukrů, umělých aromat a barviv. Proto je Stuzzy Cat vždy lepší volbou. Balení po čtyřech 100g kapsičkách vyjde pouhých 50,- korun. Koupit je můžete v příchutích losos, kuře, šunka a loso, nebo míchané balení kuřecí/telecí, šunka/hovězí a variantu kuře/krůta pro sterilované kočičky.

Stuzzy má rovněž krmivo v malých vaničkách, které mají ještě vyšší podíl masa (65%).


Příběh z vlaku

25. listopadu 2017 v 6:03 | Lucirä |  Ze života
Odcházím tak z práce, je přesně 14:00. Na nádraží to rychlejší chůzí trvá jedenáct minut a jede mi to ve 14:19. Mám tedy osm minut k dobru. Příležitost zaplout do dveří Zdravé výživy, která je po cestě.
Zapluji, rychle nakoupím a klusám na vlak. Koupím si jízdenku, honem rychle nastupuji a procházím naším malým vláčkem, který je skoro celý obsazený školáky, kteří se vrací domů. Je tedy úplně jedno, kam si sednu - tak jako tak, místa u okýnek jsou obsazené, a já budu trčet do uličky.
Přišla jsem navíc jen tak tak, takže jsem se zastavila přesně uprostřed, mrkla doleva na neznámého člověka, aniž bych si pořádně uvědomila, zda mluvím s někým mladším či starším, natož pak, abych řešila pohlaví. ,,Můžu?" vyhrkla jsem ze sebe. Náhodného cestujícího jsem si prohlédla právě až po tom, co jsem se zeptala. Jindy si pečlivě vybírám, abych si nesedla k někomu nevhodnému (nevhodný znamená třeba smrdutý, úchylně se tvářící anebo někdo se zlýma vočima), ale ve spěchu to mám trochu zpřeházené.

Byl to kluk. Zcela viditelně mladší, než já, docela o dost. Mohlo mu být tak čtrnáct nebo patnáct. Což je rozdíl... pfff... osmi let? A osm je skoro deset (sakra, to zní už celkem morbidně). Nevím ale, zda to bylo viditelné i pro něj. Protože si mě sjel pohledem od shora dolů, naprosto úchylně se usmál, nejdříve se nesměle podíval do strany, zpět na mě a zase do strany, až nakonec odhodlaně odpověděl "Jasně". To "Jasně" bylo tak sebevědomé, až jsem se zalekla a chvíli myslela, že se otočím a budu pokračovat vlakem dál. Chvíli jsem i přemýšlela, jestli jsem se opravdu zeptala jen na to, zda si tam můžu sednout, nebo jestli jsem ho náhodou nějakým omylem nepozvala na rande.

Sebrat se a odejít od člověka ve vlaku, který vám právě sdělí, že místo vedle něj je volné, by bylo trochu divné. A stačilo, že divný byl ten kluk. Tedy, moje měřítko divnosti je samo o sobě poněkud divné, ale tohle nebyl ten obyčejný puberťák, jehož přítomnost i vtípky se dají ignorovat. Něco mi na něm vážně nehrálo. Připomínal mi trochu jednoho našeho příbuzného, který je regulérní magor (jakože fakt, opravdický blázen), to na těch lidech prostě poznáte, pokud jste vůči druhým trochu vnímavější. No ale stejně jsem si sedla.

Seděla jsem, hrabala jsem v peněžence, v batohu, v mobilu... vyhlížela jsem průvodčího, sledovala lidi z okna. Zkrátka jsem si hlavu vykrucovala na druhou stranu, jen abych se na něj nemusela dívat. Jenomže on mě sledoval celou tu dobu. A culil se. Periférně jsem vnímala nějaké jeho prazvláštní grimasy, co se podobaly jakýmsi milostným námluvám tvorům zvířecí říše. Hotové pářící tanečky! Lidi, neumíte si ani představit, jak trapně jsem se cítila! Hlavou se mi honilo jen "hlavně se na něj prosímtě nekoukej, ne, ne, nesmíš se na něj podívat", zatímco on mi nepřetržitě věnoval své rádoby svůdné pohledy, které hladově volaly něco ve stylu "podívej se na mě, bejby, chci bejt jen tvůj!" PO-MOC.

BRRRRR! Jakmile jsem se blížila ke své rodné vsi, vyběhla jsem s báglem ze sedačky a při zavírání dveří jsem se po něm přece jen ohlédla. Jeho pohled se ale najednou změnil. Zapichoval mě stále, ale v těch očích bylo zklamání a nepopsatelná zloba. Asi jsem se ho dotkla.

Já snad na starý kolena budu lamačky klučičích srdcí. Hustý.

Co chci stihnout letos v zimě

24. listopadu 2017 v 5:49 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl

Ta divočina pondělního stresu, která se v úterý snížila jen o zanedbatelné množství, nakonec kupodivu zmizela zcela úplně, a i když to ve středu nebylo ještě úplně ideální, od čtvrtka jsem měla pocit, že všechno je zase tak, jak má být, mohla jsem na chvilku vydechnout a konečně se pocit praskající přeplněné hlavy odporoučel do neznáma.

Ale místo toho se mi blokla levá strana zad a krční páteře. Zase. Takže ta hlava bolí zase. Ale to už je čajíček.

Dorazilo mi pár dárků, na které jsem čekala (nakopeno mám už delší dobu, jen jsou stále nějaké balíčy na cestě), a měla jsem z nich hroznou radost. Celkově mám letos radost a pocit, že vykouzlím svým blízkým úsměv na tváři. Tak snad to tak opravdu bude.

Vánoční dům

22. listopadu 2017 v 5:47 | Lucirä |  Kresby, grafika a jiná tvorba

O tom, jaké pocity ve mně vyvolává hra The Sims 2, jsem už kdysi psala samostatný článek. Ta hra pro mě znamená významnou část mého dětství a nejpíš se mi nikdy nepodaří ji zcela úplně opustit. Sice už nesedím tři hodiny u počítače, zapálená do osudu své virtuální rodiny, ale hrozně ráda si ve volných ranních či večerních chvilkách hru zapnu a hraji si na architekta a bytového designéra. Třetí ani čtvrtý díl této hry jsem nikdy nehrála tak moc, jako tenhle, ale stavění jsem si zkusila, a prostě to nebylo ono a tolik mě to nebavilo.

Ve dvojce mám vlastní sousedství, ve kterém se tyčí nespočet domků snů, takových těch typicky předměstských a amerických. Přesně těch, ve kterých si umím představit žít. A představuji si to hrozně ráda. A protože se blíží advent, rozhodla jsem se postavit tam jeden s vánoční výzdobou. Líbí se mi natolik, že se s ním jdu pochlubit. A taky proto, že je mi až smutno při představě, že v tom vánočním útulném království nemohu opravdu bydlet, a tak v tom nechci být sama.

Tak co na něj říkáte?

Předadventně

19. listopadu 2017 v 12:46 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl

Tenhle článek asi začnu větou, kterou dnes jistě napsalo nebo teprve napíše spoustu dalších blogerů. Za týden tu máme advent.

Advent znamená vůni jablka, skořice a perníkového koření. Binga Crosbyho hrajícího z rádia. Rozsvícená města, vánoční trhy, obchody plné dekorací a lidí hledajících vhodné dárky pro své blízké. Čtyř překrásných nedělí s rodinou, pálení svíček, balení dárků, otevírání adventních okýnek. Čekání na Ježíška, pití horkého kakaa a, když Vesmír dá, také nadšení z prvního sněhu. Zkrátka zima. Nejpohádkovější období v roce.

Prodloužený víkend byl asi posledním delším volnem, které se mi do Vánoc podařilo ukořistit. Páteční sváteční procházka v mrazivé přírodě mi opět navodila tu příjemnou náladu a nadšení z blížícího se adventu jen povzbudila. Všechno to těšení ve mně roste a sílí nejen každým dalším studeným dnem, ale je to silnější snad každou minutu.


Jako by se čas zastavil

17. listopadu 2017 v 10:04 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl
Na začátku týdne mě velmi těšila představa, že pátek 17.listopadu je svátek, tedy volno, a že mám zkrácený pracovní týden. Ve středu se mi v hlavě rodila myšlenka, že bych si volno prodloužila už o čtvrtek, ale hromada rozdělané práce tu myšlenky zadupala hezky pěkně do země. Co do země, rovnou do pekel. Ale jeden den je nic, ten už zvládnu - navíc, jak to u nás bývá, pátky chodíme dřív, a jelikož máme tentokrát za pátek čtvrtek, nepočítala jsem s tím, že bych se v práci zdržela nějak výrazně dlouho. Přesto jsem ale vstávala s pocitem, že se mi tak nějak nikam nechce. Tuhle nechuť podpořil i pohled na sestry obydlí, v jehož oknech se tak decentně, útulně svítilo. Měla jsem chuť to otočit, schoulit se doma u kamen a dát si čaj.

Jak jsem psala, dárky mám nakoupené, přesto je tu ale něco, za co budu ještě nějakou tu dobu utrácet - a to vánoční výzdoba, pro kterou mám slabost. Chtělo by to možná nějaká nová světýlka nebo svícny. A svíčky. Spoustu svíček! Krabici s výzdobou mám plnou, ale každý rok si musím koupit něco nového a čerstvého, i kdyby to měla být jen jedna věc. Je to už taková tradice.

Mimo jiné, vyfasovala jsem od sestry k přečtení knihu, která je prý tou nejideálnější na čas předvánoční...



Zhlédnuto ~ Better Watch Out

14. listopadu 2017 v 10:01 | Lucirä |  Zhlédnuté horory
You better watch out, you better not cry, better not pout I'm telling you why: Santa Claus is coming to town!

Better Watch Out

Horor / Thriller / Komedie
USA / Austrálie, 2016, 85 min
Režie: Chris Peckover

Hororová multižánrovka, nesoucí se v duchu 80. let vypráví příběh jednoho zasněženého předvánočního večera, kdy mladá Ashley přichází do domu Lernerových hlídat jejich dvanáctiletého syna, který je do ní až po uši zamilovaný, zatímco rodiče odjíždí na návštěvu ke známým.

Tahle recenze nebude tak úplně recenzí, neboť první věcí, kterou o tomhle filmu potřebujete vědět, je jednoduchá následující věta: Hlavně si o něm nic nezjišťujte a nejlépe nekoukejte ani na trailer. Trailery v posledních pár letech odhalí až příliš, a u tohoto díla by to byla obzvlášť škoda. I já poslechla a ačkoli jsem se na film hodně dlouho těšila, protože mám zkrátka pro vánoční horůrky slabost, na trailer jsem se nekoukla a horor jsem dál neřešila. Jen jsem se potichoučku těšila a vyčkávala. A dobře jsem udělala. Jediná věc, která se ke mně donesla v souvislosti s tímto filmem, byla otázka: Dokážeš si představit Sám doma v hororový verzi?

Hororové multižánrovky mám ráda. A tahle byla obzvláště zajímavým kouskem. Chvíli jste měli pocit, že je všechno postavené na hlavu, že je to jednoduše ujeté, nebo přehnanené, možná i příliš umělé? V jednu chvíli jsem si říkala, že tady něco nehraje, v následujícím momentě se mé tvrzení odůvodnilo a nejednou jsem byla i překvapená. Párkrát i zděšená. Opravdu toho nelze napsat moc, abych vás nepřipravila o jedinečný zážitek, ale pokud máte slabost pro vánoční filmy, které nespadají zrovna do kategorie těch sladkých, kouzelných a romantických, tenhle vás potěší, protože vánoční americká atmosféra je bez jediné chybičky a film potěší precizním výkonem nejen mladých herců, kterým nelze vytknout snad vůbec nic, ale i výbornou kamerou. Film je spíše pro mládež a nejedná se vyloženě o komedii, která je v žánru uvedena, ale všechno je to podáno s takovou příjemnou nadsázkou. A to i přesto, že je to vlastně docela šokující a tak trochu psycho. Celkově film působí zkrátka dobře a je to přesně ta žánrově netypická teenagerovka, u které se dá strávit fajn večer. Nic víc o tom asi napsat nemohu.

Takže až budete mít náladu na trochu drsnější Sám doma, víte, co si pustit.