Příběh z vlaku

25. listopadu 2017 v 6:03 | Lucirä |  Ze života
Odcházím tak z práce, je přesně 14:00. Na nádraží to rychlejší chůzí trvá jedenáct minut a jede mi to ve 14:19. Mám tedy osm minut k dobru. Příležitost zaplout do dveří Zdravé výživy, která je po cestě.
Zapluji, rychle nakoupím a klusám na vlak. Koupím si jízdenku, honem rychle nastupuji a procházím naším malým vláčkem, který je skoro celý obsazený školáky, kteří se vrací domů. Je tedy úplně jedno, kam si sednu - tak jako tak, místa u okýnek jsou obsazené, a já budu trčet do uličky.
Přišla jsem navíc jen tak tak, takže jsem se zastavila přesně uprostřed, mrkla doleva na neznámého člověka, aniž bych si pořádně uvědomila, zda mluvím s někým mladším či starším, natož pak, abych řešila pohlaví. ,,Můžu?" vyhrkla jsem ze sebe. Náhodného cestujícího jsem si prohlédla právě až po tom, co jsem se zeptala. Jindy si pečlivě vybírám, abych si nesedla k někomu nevhodnému (nevhodný znamená třeba smrdutý, úchylně se tvářící anebo někdo se zlýma vočima), ale ve spěchu to mám trochu zpřeházené.

Byl to kluk. Zcela viditelně mladší, než já, docela o dost. Mohlo mu být tak čtrnáct nebo patnáct. Což je rozdíl... pfff... osmi let? A osm je skoro deset (sakra, to zní už celkem morbidně). Nevím ale, zda to bylo viditelné i pro něj. Protože si mě sjel pohledem od shora dolů, naprosto úchylně se usmál, nejdříve se nesměle podíval do strany, zpět na mě a zase do strany, až nakonec odhodlaně odpověděl "Jasně". To "Jasně" bylo tak sebevědomé, až jsem se zalekla a chvíli myslela, že se otočím a budu pokračovat vlakem dál. Chvíli jsem i přemýšlela, jestli jsem se opravdu zeptala jen na to, zda si tam můžu sednout, nebo jestli jsem ho náhodou nějakým omylem nepozvala na rande.

Sebrat se a odejít od člověka ve vlaku, který vám právě sdělí, že místo vedle něj je volné, by bylo trochu divné. A stačilo, že divný byl ten kluk. Tedy, moje měřítko divnosti je samo o sobě poněkud divné, ale tohle nebyl ten obyčejný puberťák, jehož přítomnost i vtípky se dají ignorovat. Něco mi na něm vážně nehrálo. Připomínal mi trochu jednoho našeho příbuzného, který je regulérní magor (jakože fakt, opravdický blázen), to na těch lidech prostě poznáte, pokud jste vůči druhým trochu vnímavější. No ale stejně jsem si sedla.

Seděla jsem, hrabala jsem v peněžence, v batohu, v mobilu... vyhlížela jsem průvodčího, sledovala lidi z okna. Zkrátka jsem si hlavu vykrucovala na druhou stranu, jen abych se na něj nemusela dívat. Jenomže on mě sledoval celou tu dobu. A culil se. Periférně jsem vnímala nějaké jeho prazvláštní grimasy, co se podobaly jakýmsi milostným námluvám tvorům zvířecí říše. Hotové pářící tanečky! Lidi, neumíte si ani představit, jak trapně jsem se cítila! Hlavou se mi honilo jen "hlavně se na něj prosímtě nekoukej, ne, ne, nesmíš se na něj podívat", zatímco on mi nepřetržitě věnoval své rádoby svůdné pohledy, které hladově volaly něco ve stylu "podívej se na mě, bejby, chci bejt jen tvůj!" PO-MOC.

BRRRRR! Jakmile jsem se blížila ke své rodné vsi, vyběhla jsem s báglem ze sedačky a při zavírání dveří jsem se po něm přece jen ohlédla. Jeho pohled se ale najednou změnil. Zapichoval mě stále, ale v těch očích bylo zklamání a nepopsatelná zloba. Asi jsem se ho dotkla.

Já snad na starý kolena budu lamačky klučičích srdcí. Hustý.
 


Komentáře

1 Atheira | Web | 25. listopadu 2017 v 7:37 | Reagovat

Hele, ještě dobrý. Zatím jsem nenašla vhodnou příležitost, do jakých útržků nebo příběhů to vepsat, ale mně se jednou stalo, že jsem jela vlakem v kupéčku s nějakou holkou, věkově tak do třiceti. Sedíme, cesta ubíhá. Kolem prochází takovej ušmudlanej chlápek v teplácích prošel a najednou ještě zpátky zacouval, kouknul se na nás, zaklepal si čurinem (v teplácích), naštěstí se nesvlíkal, debilně se usmál a zase šel. :DDD

2 Lucirä | Web | 25. listopadu 2017 v 7:58 | Reagovat

[1]: FUJ, čurin v teplácích!!! :-D

3 Wex | E-mail | Web | 25. listopadu 2017 v 8:50 | Reagovat

Já miluju cestování vlakem a také si vždy pečlivě vybírám. Jenže když náhodou přijdu do vlaku dřív, jsou volné skoro všechny sedačky, postupem času se pak začnou plnit a já se modlím, aby si vedle mě sedl někdo normální. Vedle mě si teda zatím sedli docela normální lidé, ale jednou jsem jela vlakem a k jedné paní si přisedl totálně opilý chlap a začal ji obtěžovat neustálým mluvením. To jsem si říkala- holka, ty máš teda štěstí 😂 Jinak moc povedený a pěkně napsaný článek!

4 padesatka | E-mail | Web | 25. listopadu 2017 v 9:59 | Reagovat

Ty Tvoje starý kolena bych vážně chtěla vidět...:D

5 padesatka | E-mail | Web | 25. listopadu 2017 v 10:01 | Reagovat

[1]: Tak to je neopakovatelný zážitek...:D To jsou prostě chlapi, oni jsou vážně z Marsu nebo z nějaký prdele.

6 vladajo | 25. listopadu 2017 v 10:24 | Reagovat

Dost povedené :D :D :D :D velmi pobavilo :D

7 nudistka | Web | 25. listopadu 2017 v 11:24 | Reagovat

Na starý kolena? Ježiš holka si mladá, tak jaká kolena natož stará. To je normální, že kluk v 15 letech kouká po starších to ještě neznamená, že je to úchylák, od kterého ti něco hrozí, ikdyž ... nikdy neříkej nikdy.

8 Irwin | E-mail | Web | 25. listopadu 2017 v 12:12 | Reagovat

Ten příběh mě zaujal, ono to sice může znít jen jako vtipná historka z vlaku, ale já popravdě nevím, kde ten kluk vzal takové sebevědomí a kde se v tak vcelku malym děcku vzala taková oplzlost a drzost. Ono podle mě se takoví lidi vyžívaj v tom, když se snažíš tvářit, že tam nejsi a že si připadáš blbě. Já se někdy do podobné situace dostanu v práci, kdy mají určití spoluobčané blbý řeči a dotazy, vždy jim co nejotrávenějším způsobem něco odpovím, aby věděli, že mě nevyvedou jen tak z míry, popřípadě stačí jen pohled "Polib si"  a dál si znuděně dělat svoje, zatím mi vždy dali pokoj...

9 hrachajdice | Web | 25. listopadu 2017 v 12:12 | Reagovat

Mě by to nevadilo , mladej kluk ,no :)

10 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 25. listopadu 2017 v 12:30 | Reagovat

Femme fatale! :D

Při cestování vlakem na delší vzdálenosti než třeba jenom do Ústí mívám často "štěstí" na fotbalové "fanoušky", a to je tedy taky výborná sorta.

11 Atheira | Web | 25. listopadu 2017 v 12:55 | Reagovat

[7]: Chtělo by to smysl pro nadsázku. :DD Ale i tak, patnáctiletý pískle je prostě děcko. :D

12 hedd | Web | 25. listopadu 2017 v 13:09 | Reagovat

Chichi. :D Naštěstí většinou jezdím vlakem se svým milým, tedy nikdo se neopováží si na mě dělat zálusk. :D

Ale plusové body pro tebe, viď... ;)

13 Lucirä | Web | 25. listopadu 2017 v 14:34 | Reagovat

To s těmi starými koleny byl spíš pokus o vtip. :-D

[3]: Tak na opilce jsem silně alergická a od těch odcházím - tam už končí veškerá p*del. I kdybych měla udělat humbuk a jít třeba za průvodčím :-) Opilce si blízko nepustím, to jsou nehorázná prasata.

[7]: Tady nešlo o ten věkový rozdíl.
Samozřejmě, že se tahle písklata ráda koukají po holkách v mým věku... ale tohle byl prostě a s prominutím retard od pohledu! :-D Ten by zastrašil i Godzillu.

[8]: Ať už se jim v palicích honí cokoliv, je to krajně nepříjemné, to je fakt. A i když je to jen děcko, vážně je to (vůči mně/lidem na mém místě v podobných situacích) docela nevhodné, co si budem povídat.. :-/

[10]: Tak fotbaloví fanoušci, to je kapitola sama o sobě... ale to vlastně i samotní fotbalisti. :-D

[12]: No, nevím, jestli v téhle situaci zrovna plusové.. :-D

14 klavesnicetuka | Web | 26. listopadu 2017 v 14:28 | Reagovat

se svým manželem jsem se potkala ve vlaku:-)

15 Soulless | Web | 29. listopadu 2017 v 19:08 | Reagovat

Něco podobného se mi jednou stalo v tramvaji - až na to, že nešlo o úchylné pomrkávání, ale týpek asi o 6 let mladší než já mě zval na rande.
Nejen, že jsem zadaná, ale bylo mi trochu trapně, protože já vypadám tak o těch 6-7 let mladší. Zamumlala jsem něco ve smyslu, že si neuvědomuje, že jsem na něj asi až moc stará. Rozhodně chodil do druháku na střední, protože měl v ruce sešit s nápisem 2.A a bavil se s kamarádem o maturitě.
Zbytek cesty na mě čuměl a když jsem vystoupila, zoufale vzdychl na celou tramvaj.
Traaapas. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama