Dlouhé vánoční povídání

26. prosince 2017 v 10:12 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl

Tenhle článek bude dlouhý. Dost pravděpodobně obsahuje spoustu podrobností, které čtenářům budou připadat nepodstatné, zbytečné a zdlouhavé. Jenomže letošní Vánoce byly tak nádherné, že je chci mít zaznamenané co možná nejpřesněji.


Když jsem si šla v sobotu lehnout do postele, v pokoji byla tma, svítila jen barevná světýlka na oknech a v televizi dávali Harryho Pottera. Dlouho jsem přemýšlela, co si pustit tenhle poslední večer před Štědrým dnem na film. Ohnivý pohár mi až na vánoční ples nepřišel dostatečně atmosferický. Loni dávali třiadvacátého Frozen, které sice není mou úplně nejoblíbenější Disneyovkou, ale v mých vzpomínkách se k tomu dni ta pohádka hrozně moc hodila. Napadlo mě, že to letos zopakuji, ale vůbec to nebylo ono. A tak nakonec přece jen zvítězil Harry Potter. K mému překvapení jsem se cítila vánočně a natěšeně víc, než bych si vůbec dovedla představit. Po scéně na vánočním bále jsem už byla tak znavená, že jsem televizi vypnula a šla spát. Nechala jsem svítit světýlka vedle v chodbě, aby ta noc byla kouzelnější, ale nemohla jsem vůbec zabrat. Vinila jsem za to ta světýlka, ale ta za to nemohla - já jsem se prostě těšila jak kdyby mi bylo pět!

Nejdříve jsem byla trochu naštvaná z toho, že vůbec nemůžu zabrat a že se určitě absolutně nevyspím a budu unavená a přejetá. Opravdu jsem nespala moc hodin, ale kupodivu mi to stačilo. Vstávala jsem v pět a vzbudila mě písnička Believe z Polárního Expressu, která mi přijde snad ještě vánočnější, než Somewhere in my memories, která mě budila loni. Vstala jsem, rozsvítila světýlka, svíčky, kometu v okně, otevřela poslední kočičí okénko v kalendáři, zdvihla střechu posledního domečku v Adventním městečku a rozhodla se, že tentokrát posnídám vedle u mamky, která nebyla doma, a kam moje kočky každé ráno chodí hrozně rády odpočívat. Vlastně pokaždé čekají na to až vstanu, abych je nakrmila a ony mohly pokračovat v nerušeném odpočinku vedle, kde já nejsem. Mrchy jedny.
Ale to bych kecala - naopak měly hroznou radost, že tam tentokrát zůstávám s nimi. Den předtím jsme tam navíc připravily židle k vánočnímu stolu, které tam čekaly na večer poskládané takovým způsobem, že vytvořily perfektní prolízačku, takže Bellička s Poltříkem z toho měly doslova Vánoce a já si zabalená v dece zapnula telku, snídala mandlovej jogurtík, který jsem si koupila extra na vánoční snídani, dala si k němu nějaké oříšky, banán, granátové jablko, skořici a zkrátka spojila všechny ty vánoční chutě a k tomu jsem zpucovala ještě poslední zbytky cukroví. No a vše jsem to podtrhla skleničkou sojového mlíčka a vánoční kávou. Jsem člověk, který nevydrží sledovat film od začátku do konce, a tak moje ranní vánoční sledování televize probíhalo způsobem, že jsem neustále přepínala programy a vždycky od všeho viděla kousek - pár vánočních písniček na jednom kanále, kousek animované pohádky o Sobíkovi na druhém, vánoční epizoda Toma a Jerryho na třetím a nakonec u mě vyhrála placatá Popelka, na kterou se mnou koukala Bellička. Placatá Popelka je vlastně ta obyčejná černobílá Popelka z roku 1969 v hlavní roli s Evou Hruškovou. Placatá protože přesně tak ji říkala moje máma a její sestry, když byly malé, a já si ji pamatuji přesně pod tímhle názvem.
Pak už se pomalu rozednívalo a zanedlouho dorazila mamka, od které mi přišla zpráva, ať za ní a sestrou přijdu do lesa za náš dům, že se psům zachtělo běhat. A tak jsem vyběhla taky. V pyžamu, županu a zabalená v sobí dece - a jak mi bylo krásně. Po sněhu ani stopy, sněžení v nedohledu, ale to kouzlo Vánoc ve vzduchu? Neuvěřitelné! Cítila jsem se jedním slovem úžasně. Jako ta nejtřypivější vánoční ozdoba na tom nejkrásnějším stromečku.

Když jsme se vrátily domů všechny společně, daly jsme se do příprav. Stromeček jde na řadu vždy jako první. Letos jsme se rozhodly ušetřit místo a dát ho na gauč, což se nakonec ukázalo jako ten nejlepší nápad vůbec, protože díky tomu proběhlo vše bez zbytečného přelézání, všechno to bylo takové pohodlnější a dokonce to i lépe vypadalo na pohled. Mám trochu úchylku na ozdoby, a tak jsem na tento rok koupila zase nové. V F&F totiž měly opravdu bohatý výběr. Loni byl stromeček stříbrno modrý, a tak jsem zase chtěla změnu. Zlato červená je klasika, ale už taky ohraná z pár loňských roků, a tak vyhrála zlato bílá. Ten stromeček je nádherný, zatím snad úplně nejhezčí, jaký jsme kdy měli - jak tvarem, tak zdobením. Zdobili jsme při zapnuté televizi; přesně tak, jako když jsme byly děti. Po placaté Popelce ale už nedávali nic moc zajímavého, a tak to nakonec vyhrál program, u kterého bych to nejméně čekala - Šlágr. Hráli tam totiž od rána hrozně hezké vánoční koledy a písně. Vlastně u nás Šlágr hrál až do dopoledne a pak až ho vystřídalo CD s českými tradičními koledami.
Po stromečku jsme připravily a prostřely stůl, nanosily dárky pod stromeček (nad stromeček i všude kolem stromečku...) a pak už následovalo jen takové to čekání na Ježíška v podobě dalších drobných příprav, poslouchání koled, klábosení s rodinou a mé občasné kontrolování čičin, kterým nejspíš bohatě stačilo naše společné pohádkové ráno, protože celý den až do jejich večeře spaly jako jehňátka. Hrál jim k tomu Blaník, na kterém také každý rok hrají vánočně (ale taky se to podle mě rok od roku poslouchá hůř a hůř - ale možná jsem vždy jen přišla ve špatnou chvíli), a tak se snad měli stejně příjemně vánočně, jako já.

Následovala tradice v podobě procházky na hřbitov, která letos nebyla propršená, jako ta loňská, a o to příjemnější byla. Potom jsme si u nás dali v doprovodu koled svařák, čokoládové kapry s oříšky od sestry a užívali si takovou tu rodinnou pohodu. Když jsme šli vyprovodit mamky přítele a předali mu dárky, spěchaly jsme zpátky domů, kam akorát přijela teta. A když na Štědrý den přijede teta, je to už taková předzvěst blížící se večeře a velkého finále. Teta je tradice sama o sobě - bez její návštěvy by pro mě Štědrý den nebyl kompletní, a když jsem jí to pověděla, vypadala velmi dojatě (a po příjezdu zpět k sobě domů si to prý uvědomila a málem slzu uronila!). A tak pokračovala rodinná chvilka a když jsme tuto část rodiny vyprovázely, následovala další tradice, kterou je procházka vesnicí. Z téhle procházky už vždycky spěcháme domů na Vánoce kočičí, bez kterých by to u mě už taky nikdy nešlo. No a pak už je kolem šesté hodiny a usedáme ke stromečku a stolu my.




Kočičí Vánoce proběhly trochu rychle, ale ono to už jinak ani nejde - udržet kočičí pozornost je občas složité. A tak jsem jim jejich stromeček, který jsem připravila den předtím na škrabadlo (a který jsem zavázala tak šikovně, že ani jednou neupadl a kočky kolem něj naopak procházely velmi opatrně!), sundala na zem, aby si ho mohly pěkně očuchat, a začala jsem s rozbalováním dárků. Vše mám natočené a určitě si to zase sestříhám, abych měla památku i na letošní Vánoce. Kočky vše očuchávaly, ale po chvilce je to tak trochu přestalo bavit. Sama jsem se divila, že papíry ani stužky letos nebyly středem jejich pozornost. Naopak si hned smlsly pár granulek a pamslků a radovaly se z myšky na dálkové ovládání, kterou dostaly od tety, a to ještě předtím, než jsem ji vůbec stačila vyzkoušet. Zaujala je okamžitě, i ještě nepohyblivá. Po tom co jsme přišly na kloub tomu, jak ji rozjezdit, jsem z ní měla snad větší radost než kočky já sama, protože je s ní docela prča. Třeba dnes jsem si s ní jezdila po vánočním stole!
Kočky dostaly spoustu jídla - v hlavní roli byla Cosma, kterou jsem jim nadělila jak já, tak sestra, jen každá v jiné podobě - mají tedy spoustu zásob konzerviček i kapsiček. Potom kromě mišky dostaly ještě jednoho chlupáče ode mě (o toho zatím nejeví sebemenší zájem) a nějaké ty křupavé mlsky, pytlíček granulí a balení jemných paštiček My Star, které už jednou měly a moc ji chutnaly. Kočky jsou upřímné, a tak jejich radost v podobě mazlení a vrnění byla zřejmá a nefalšovaná. A tak jsem každému dala půlku paštičky, nechala je, ať se svátečně a nerušeně navečeří, a odebrala se na večeři i já.

Letos to nebyl takový chaos, jako předešlé roky, což mi udělalo radost. Pustila jsem koledy, které byly tlumeně slyšet od vedle z místnosti tak, aby nikoho nerušily, a bylo to celé hrozně milé a kouzelné. Salát se mi podle mě povedl, místo kapra jsme měly se sestrou veganské řízečky a já se nadlábla jako dlouho ne (kecám, žeru furt) a po chvilce zazvonil Ježíšek a šlo se rozbalovat. Tedy nejdříve následovalo dlouhé lovení dárků pod stromečkem a rozdávání. Jako vždy to bylo nekonečné. Přišla jsem si zavalená dárky a byla hrozně dojatá z toho, jaké jich je množství. Když jsem si rozbalila první dárek, kterým byly příjemné rukavičky s nějakým mazlivým chundelatým ozdobným chuchlem, měla jsem z nich takovou radost, že jsem byla dojatá ještě víc a řekla jsem, že by mi stačily jen ty rukavice. Měla jsem totiž radost z té celé atmosféry a z celého toho krásného dne. Ale vidina všech těch nezabalených dárků mě zase tak příjemně hřála v bříšku.

Dostala jsem spoustu krásných věcí - žádných blbin. Všechny věci jsou praktické a mají své využití, mají pro mě cenu i význam a skoro všechno jsou to věci, které jsem si přála. Nevím, kde začít, a upřímně by bylo obtížné vypsat vše, co mi Ježíšek nadělil, ale ve zkratce - asi jsem byla hoooodně hodná. Navíc mi udělalo hroznou radost, že jsem já sama tu radost rozdala. Mamka měla radost, sestra měla radost, snad i kamarádi měli radost. Začnu maličkostmi - dostala jsem pár hezoučkých svíček, ty již zmíněné rukavičky, nějaké kalhotky a dámské boxerky, které nejspí využiji na cvičení (a které prostě na oko vypadají trochu gejsky) a hroooomadu ponožek, takže Santa letos nezklamal! Verča mi navíc nadělila krásné Zmijozelské, a k těm i jakousi Chai Latté směs, jednu z těch hezkých svíček a hrneček s Batmanem - zkrátka zase byla moc moc štědrá a já si přišla trochu hloupě, že jsem ji věnovala jen Bradavický kulíšek a hrneček s fuskami, ale snad jsem potěšila i tím. Děkuju, Kelly, moc moc! ♥ Od Gabči mi byla nadělena káva, kterou jsem už dnes chutnala a po které jsem byla jako fretka plná života, což je dobré vědět! K ní brusinková čokoláda, kterou jsem měla už několikrát v plánu si koupit, protože brusinky já můžu, ale vždycky jsem si našla milion výmluv, proč za sebe neutrácet; Alverde sprchový gel v krásné limitované edici, kterou jsem ani nezaregistrovala; a taky miloučká hoummejd nášivka, díky které je ze mě právoplatný ufo hunter.
Mám zásobu čokolád do konce života, káva mi taky vydrží velmi dlouho, protože jsem kromě téhle dostala ještě degustační sadu i s karamelovým sirupem od sestry, a taky nějaká oříšková máslička a další mlsání. Santa vyslyšel i mé přání ohledně plyšových bot; sešly se mi rovnou dva páry. Jeden zajíčkový od sestry a jeden Potterovský od kolegyňky v práci, která mě moc potěšila tím, že bere v potaz mé zájmy a podle toho dárek zvolila, což se u mudlů vidí málokdy. Ladí mi skvěle k pyžámku s Bradavickým logem, které jsem nadělila sama sobě i sestře. Santa vyslyšel mé přání ohledně nové cvičící podložce, která je naprosto perfektní a kvalitní. Ta předchozí už totiž opravdu dosloužila. Sešlo se mi i pár kosmetických kousků, ze kterých mám největší radost z té přírodní - obzvláště z nové pasty na zuby, zimního Alverďáckého mini setu s krásnými zvířátky a z šampónů, protože na mých vlasech je ta přírodní kvalita obzvlášť znát - a taky mám něco málo do kuchyně, třeba koláčovou formu, nové zapékací mističky a krájecí prkénko. No a nesmím zapomenout ani na termosku a termohrnky, které se mi sešly rovnou dva. Mám také nový župan, chumlací mikinu, něco na čten, diář a v neposlední řadě novou panenku do sbírky, snídaňový postelový stoleček a - teď to nejkrásnější - křesílka z banánových vláken, které mému pokoji daly rázem úplně nový rozměr. Úplně původně bylo jedno pro mě a jedno pro sestru, ta pro něj ale nenašla vhodné místo, a tak jsem se toho chudinky mile ráda ujala. Nejen, že si mám konečně šanci sednout jinam, než na postel, na zem nebo k počítači, ale přesunula jsem si doprostřed pokoje stoleček a hned mám krásné místo na snídaně, sledování filmů, obyčejný odpočinek anebo psaní tohoto článku na notebooku. A je to neuvěřitelně prima. Křesílka jsou navíc houpací, takže na relaxaci ideální. Letos Santa opravdu nešetřil a obdaroval mě velmi bohatě. Hrozně moc děkuju. Všechno jsou to krásné a užitečné věci, všechny je využiji a mám z nich obrovskou radost.

Obzvláště jsem šťastná, že uspěl i dárek, který byl mnou vyráběný a kterým jsem se "pochlubila" v předminulém článku. Malovaný jelen s věnováním na zadní straně prý zapříčinil i slzy dojetí, což mě zahřálo u srdce.






Štědrým dnem pro mě většinou všechno svým způsobem končilo. Už na První svátek vánoční jsem si přišla lehce rozmrzelá z toho, že je to pryč. Že se člověk tak dlouho těší a rázem je po všem. Letos je to jiné. A zároveň stejné, jako před lety, kdy jsem to ještě takhle nevnímala a kdy jsem měla pocitově Vánoce až do Silvestra. Včera, když jsme dovečeřeli a rozešli se, šla jsem si lehnout a pustit si telku, protože bez Home Alone to nejsou Vánoce. Byla jsem ale už dost unavená, a tak jsem brzy usnula. Nicméně, hrozně jsem se těšila na následující ráno. Zase po tolika letech jsem se těšila i na ty další vánoční dny, které pro mě v minulých letech byly takové prázdné a trochu smutné z toho, že Štědrý den je pryč. Letos jsme totiž přesvědčily babičku, že by bylo dobré nechat rozložený prostřený stůl až do Silvestra - obvykle se to tak dělávalo, pak se s tím ale z kdovíjakých důvodů přestalo, a tak se uklidil hned po večeři a bylo to divné. Možná proto to všechno bylo takové smutné. Teď, když tam ten stůl je i další den, hned vedle rozsvíceného stromečku, je to stále vánoční. A tak jsme se u stolu dnes sešly s mamkou a sestrou a posnídaly jsme, popily čaj a bylo to hrozně prima. Celý den si užívám dárky, povídám si o nich s rodinou a moc si to užívám. Byly doby, kdy mě po Štědrém dni nebavily ani vánoční filmy, kdy jsem si už nepouštěla koledy a vánoční písně, ale dnes jsem si s nadšením pustila Gremliny, poslouchala koledy a sledovala druhý díl Sám doma. Konečně jsem zase v tom stádiu, kdy pro mě nejsou Vánoce jen dvacátého čtvrtého. Mám takový pocit, že letos mě ten duch Vánoc opravdu opustí až na Silvestra, a jsem z toho přešťastná.

Dnes nás na Štěpána příroda navíc nadělila nádhernou zmrzlou podívanou. Venku lehce mrzně i když to ještě není v takové míře, aby Štěpán upadl s koledou na ledu, ale i tak všechno vypadá rázem krásněji, vánočněji a zimněji. A navíc, ten vzduch - miluji ten čerstvý, zmrzlý vzduch!

Snad jste si i vy užili a stále užíváte Vánoce. Je to to nejkrásnější období v roce!


 


Komentáře

1 Bitlee | Web | 26. prosince 2017 v 12:39 | Reagovat

To je tak krásně dojemný článek, že se čte úplně sám :) já taky nemohla dospat a těšila se jako malé dítě, ale u nás se to tak nějak pokazilo. Příbuzní se mezi sebou moc nemusí a u rozbalování dárků to bylo dost znát. Takže rychle rozbalit dárky a pak se zase rozejít, kvůli tomu bohužel moje vánoční naladění odešlo hned 24. večer :( jinak jsem dostala pěkné dárky, ale letos jich nebylo tolik na rozbalování, spíš jsem více obdarovala já zbytek rodiny :D věřím, že příští rok bude lepší.

Jinak mi přijde úžasné, že děláte Vánoce i pro vaše kočky, my máme psa a většinou dostane jen nějaký pamlsek :)

2 padesatka | E-mail | Web | 26. prosince 2017 v 12:39 | Reagovat

Musela jsi být opravdu móc hodná...:D

3 Sova přepálená | Web | 26. prosince 2017 v 12:46 | Reagovat

Pozoruju několik podobností: na neděli jsem taky špatně spala, u rozbalování dárků jsem byla dojatá až k slzám, a vánoční pocit mě se Štědrým rozhodně neopustil, spíš naopak. Pořád mám takovou sváteční náladu a všechno se zdá speciální, i když vlastně nedělám nic jiného, než co bych dělala o běžném víkendu. A myslím, že mě to jen tak neopustí. :)
Tyhle Vánoce jsou opravdu snad nejkouzelnější, co kdy byly, a jsem za ně hrozně ráda. Nejradši jsem stejně ale za to, že dárky ode mě udělaly stejnou radost jako ty, co jsem dostala. To kafe jsem vlastně vybírala podle plechovky, připadala mi hezká a že nejspíš bude užitečná i potom, co v ní kafe už nebude, tak jsem ráda, že má takové účinky. :D A moc ráda jsem si taky přečetla tenhle článek, už jsem se na něj těšila, a rozhodně mě nezklamal. :3

4 Sabča | Web | 26. prosince 2017 v 17:03 | Reagovat

krásné  fotky :-)

5 Nany | 27. prosince 2017 v 14:08 | Reagovat

To je supr, že letos si Vánoce tak užíváš :) Ty chlupaté ponožky jsou skvělé, taky jsem jedny dostala. A nechci rejpat, ale už se prostě musím zeptat, kdyžtak mě pošli do háje - kde máte sakra nějaký chlapy?! :D V tomto článku zas sestra, mamka, teta, babička.. opět žádné protějšky. Nebyly by zamilované Vánoce s nějakým partnerem přece jen ještě hezčí?:¨)

6 Lucirä | Web | 27. prosince 2017 v 14:47 | Reagovat

[5]: Teď vypadáme jako ultra feministická rodina, co? :-D
O mamčině příteli se myslím ve článku zmiňuji, děda furt lítá někde na zahradě - u večeře samozřejmě byl. :-D Co se týče strýců, to by bylo na dlouho, jsme přece jen trochu divná rodina. Ale asi to nejpodstatnější - já a sestra jsme bez partnerů. O cizím soukromí mluvit nebudu, ale co se mě týče, já jsem asi 4 měsíce po rozchodu  ze skoro tříletého vztahu a je mi samotné tak hezky, že to rozhodně jen tak měnit nebudu. :-) A upřímně? Představa "zamilovaných" Vánoc mě v současné době spíš děsí a přijde mi otravná. Zkrátka každý máme jiné priority... :-D A já došla do fáze, kdy na nějakou drahou polovičku nemám náladu ani čas. :-D

7 Atheira | Web | 27. prosince 2017 v 18:55 | Reagovat

[5]: Jsme čarodějnice a chlapy vždycky čtvrtíme čupakabrám ve sklepě. Máš s tím problém? :DDD

8 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 27. prosince 2017 v 19:10 | Reagovat

[5]: Jéžiš, on člověk ke všemu potřebuje chlapy? :DDD

Ale co tak čtu, tak letos se v noci na Štědrý den nevyspal snad vůbec nikdo ... to už zavání nějakou konspirací.

9 Atheira | Web | 27. prosince 2017 v 19:11 | Reagovat

[5]: Ale nedá mi to a musím teď taky už trochu vážně. Bez urážky, bez hledání nějakýho rejpání nebo tak. Lidi to v mém projevu rádi hledají, tak varuju předem. Teď si představ, že by Lucirä byla přehnaně emotivní a ještě k tomu psychicky se hroutící ze zmíněného rozchodu. Že by z toho vlastně neměla takovou radost, jakou má. (Mimochodem, je vůbec možný říct, že je člověku jednoznačně lépe v páru nebo se mu dobře žije svobodně? Já myslím, že na to není žádná šablona.) No, ale zpět. Takže odteď by si měla každá, která je na Vánoce svobodná, rychle nějakýho splašit? Když to bude fakt na poslední chvíli, tak třeba kartonovýho?  :DDD Mně třeba přijde absolutně příšerná představa toho, že po světě opravdu chodí lidi, kteří za každou cenu musí s někým být, aby s někým byli. A vidím to dnes a denně  a je to... uf... divný. :D

10 Nany | 30. prosince 2017 v 22:33 | Reagovat

[9]: Tak hledat si partnera je základní biologická potřeba člověka, to není o tom, co je zrovna moderní nebo tak, bylo to tak po celé věky (plus samozřejmě sex je podobná fyziologická potřeba jako jídlo nebo spánek):D a neptala bych se (a ani jsem neměla, nic mi do toho není), jen mi připadalo zvláštní, že v tomto článku je zmíněných hned několik rodinných příslušníků a opravdu všichni jsou ženského pohlaví, to je vše. Nechtěla jsem se někoho dotknout, omlouvám se :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama