Slané Vánoce

31. prosince 2017 v 16:24 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl

Když jsem byla malá, Silvestr se u nás slavil. Doma jsme byli v kruhu rodinném v hojném počtu. Babička, děda, bratránci, tety, strýc... Ten den měl takovou tu typickou oslavnou sváteční atmosféru. Koukali jsme na pohádky a zábavné pořady, cpali se brambůrkami, tyčinkami a dalšími slanými dobrotami a stůl byl plný jednohubek a chlebíčků... Silvestr byl takovými druhými menšími Vánocemi. Slanými! Slané Vánoce. To je ta definice. Jedinou opravdovou tradicí, která zůstala, byl půlnoční přípitek.


Silvestr nás bavil a každé ráno na Nový rok jsme se sestrou popadly boby nebo sáňky a jezdily jsme po vesnici. Sestra mě většinou táhla a já jsem do bobů nabírala zbytky a nepořádek z rachejtlí. Vlastně jsme tímhle způsobem uklidily docela dost ulic. A byl sníh. Vždycky byl sníh, co si tak pamatuji.

Postupem času se všechno změnilo. Vánoce zůstaly, ale Silvestr upadal a slavit se přestal. Kdo ví kdy, kdo ví proč. Prostě to tak bylo. Skoro nikoho to nebavilo, a vlastně ani mě moc ne. Člověk rostl, vztahy v rodině se měnily. Ale i v mém dospívání jsem ráda tenhle den trávila doma s rodinou. Nikdy jsem Silvestra neslavila někde s alkoholem. Dokonce ani v mém hovězím období nejvyšší puberty, kdy jsem byla schopná se tahat s lidmi, kteří za to příliš nestáli. Ani v té době jsem nechtěla být mimo rodinu. Většinou to tedy dopadlo tak, že za mnou a sestrou přijely nějaké kamarádky. Takové, které za to stály. Stalo se to taky skoro tradicí. Nějaké víno, aby se neřeklo, brambůrky, nachos, sushi... A prdlé hry, třeba Activity. Byla to zábava, ne že ne.

Přesně o půlnoci cinknou skleničky a my jsme většinou chodily omrknout ohňostroje. Nasát tu vůni nového roku. Tak to bylo, dokud jsem byla malá, neznalá a nezačala jsem ty nebezpečné, předražené a především zvířectvo děsící nesmysly odsuzovat. A stejně, jako malé jsme kupovaly maximálně takové ty prskací tyče, které se zapíchly do země a nebo včeličky, které po zemi jezdily. Jedna mě jednou dokonce honila! Teď zpětně mi přijdou nebezpečné i tyhle drobnosti, natož pak ty velké píčovinky. Nechápu, že někdo doborovolně drží v ruce něco, z čeho lítá cosi hořícího a barevného - to dotyčného jako nenapadne, že to nebude úplně bezpečné? Zprávy o utrhaných rukách ale už několik let úspěšně ignoruji. Když je někdo debil... Ne, ne, nepochopím, že se tohle vůbec může vyrábět a natož pak prodávat kdekomu.

Ale letos to není ani tak. A to proto, že s těmi nejlepšími nás dělí nějakých pár hodin cesty a pro člověka pracujícího není úplně ideální trmácet se někam půl dne a pak jít do práce. Vyhrabat se z naší vesničky taky není úplně nejjednodušší, obzvlášť ve svátek. A navíc sestra marodí, takže by to nevyšlo tak jako tak. A trávit ho s někým, kdo není úplně na stejné vlně jako já? To mi přijde jako škoda. Proto jsem nikdy nechápala takové ty hospodské sešlosti se známými, kteří se nedají považovat za opravdové přátele. Letos to tedy bude asi po dlouhé době zase úplně jiné a jen rodinné, přesto se tak nějak těším, že posedíme, poklábosíme, připijeme si.
Už ráno jsme naposledy posnídaly u vánočního stromečku, ale už to zkrátka nebylo ono, a to ani přes to, že jsem si pro tyhle poslední prosincové dny upekla veganskou Štoločku (to je ten kříženec vánočky a štoly na fotce) a vychutnala si k ní ještě jednou Chai Latté. Ale vlastně mi to ani nevadí. Vánoce jsem si totiž užila naplno a je čas se zase posunout.
Nějak mi ale nedochází, že je tento den opravdu tím posledním. Je totiž hrozně zvláštní a po divném dešti se přihnalo teplo jako na jaře. Čumák po půlnoci ze dveří vystrčím. Tu atmosféru krátce po půlnoci mám z nějakých neznámých důvodů přeci jen ráda. Za to první leden mi přijde jako takový hodně zvláštní až depresivní den. I když se třeba věnuji tomu, co mám ráda a jsem s lidmi, které mám ráda, ve vzduchu je něco podivného. A většinou to trvá i ty další dny. Tentokrát ale chci, aby ten zítřejší den takový nebyl. Zkusím pro to udělat maximum. Ale o tom zase příště, plánuji jeden samostatný článek na ledno-únorové téma.

Tak, kamarádi a čtenáři - všem vám přeji krásně strávený zbytek dnešního dne, užitý večer na maximum, oslavte po svém příchod nového roku a vkročte do něj správně naladění. Nezapomeňte na to, že jak na nový rok, tak po celý rok - takže se snažte být zítra veselí, šťastní, plní života a nadšení a věnujte se přesně tomu, co máte nejradši. Tak to plánuji udělat já - od všeho, co mám nejradši, si užít trochu. A na nic nezapomenout. Bude to asi docela obtížné, když potom následuje návrat do pracovního nasazení po tak dlouhé vánoční odmlce, ale člověk to musí nějak zvládnout - koneckonců mu nic jiného ani nezbývá. TAK ŠŤASTNÝ A POZITIVNÍ NOVÝ ROK! Do něj především zdraví, psychickou pohodu, úspěchy a krásné okamžiky.
 


Komentáře

1 Mrtvá Duše | Web | 31. prosince 2017 v 16:31 | Reagovat

my je měli sladké

2 German Music | Web | 31. prosince 2017 v 16:40 | Reagovat

My jsme je měli taky sladké. :) Přeji ti, aby byl nový rok 2018 plný úspěchů, zdraví, lásky, pohody a štěstí. :)

(`*•.¸(`*•.¸ ¸.•*´)¸.•*´)
«..Krásný nový rok 2018!..»
(,.•*´(¸.•*´ `*•.¸)`*•.,)

3 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 31. prosince 2017 v 17:14 | Reagovat

Osobně bych všem hovádkům, které na Silvestra trénovala už asi tak od začátku prosince, přála, aby jim ty petardy urvaly reprodukční orgány. Mým vrcholem je obří prskavka, která by měla prskat celé dvě minuty.

Letos je ten Silvestr takový nějaký divný, protože mi padly plány, a tak jsem doma, což by mi ani tak nevadilo, kdyby mi od rána nebylo blbě. :'D Ale alespoň se jednou na Nový rok probudím s komplet čistou hlavou.

Šťastný, pozitivní, pohodový a klidný rok 2018 i tobě. :3

4 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 31. prosince 2017 v 17:15 | Reagovat

[1]: Wow, právě jsi dokázala, že umíš přečíst celá dvě slova v názvu článku, gratuluju!

5 Leri Goodness | Web | 31. prosince 2017 v 18:09 | Reagovat

Jsi snad první člověk o kterém vím, že mu přijde na začátku nového roku něco podivného, až negativního, to jsem ráda, že nejsem sama. Také netuším, proč tomu tak je...možná je to jen tím, jak to člověk vnímá.

Silvestra jsem vždycky slavila obrovským množstvím jídla, po kterém mě klasicky jako vždy bylo neskutečně zle, ale postupem věku především alkoholem, bez kterého bych se už neobešla. :D

6 padesatka | E-mail | Web | 31. prosince 2017 v 20:58 | Reagovat

Tobě, Tvé sestře a báječné matce (si myslím) též přeji hezký a dokonalý rok 2018...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama