Finské podivno, aneb Lesní lišky

14. ledna 2018 v 15:23 | Lucirä |  Recenze
... a další znepokojivé příběhy.




Jsem čtenářem teprve chvilku. Ne, že bych nečetla vůbec, ale četla jsem málo. Hodně málo. Někdy trochu víc, ale to málo stále převažovalo. Ve věku dospívajícím jsem se zamilovala do Darrena Shana a nic jiného mě potom dlouhou dobu nezaujalo. Až ke konci loňského roku jsem se rozhodla číst víc, protože mě to začalo skutečně bavit. Možná pozdě, ale o to větší výběr mám před sebou.

K Vánocům jsem od sestry dostala knihu s názvem Lesní lišky a další znepokojivé příběhy. Jedná se o knihu s několika krátkými povídkami od finských autorů. Anotaci vám s dovolením zkopíruji z databazeknih.cz

Lesní lišky a další znepokojivé příběhy jsou malou antologií finské fantastické literatury, která zažívá v poslední době období hojnosti a úspěšně proniká i za hranice země svého vzniku. Bývá často označována termínem suomikumma či Finnish Weird - "finské podivno", jejž poprvé použila nejvýznamnější představitelka tohoto literárního proudu Johanna Sinisalo. Mnohoznačnost spojená s takovým pojmenováním není náhodná: pro "finské podivno" je typické míšení různých žánrů a název se opírá i o národní literární tradici. Množství magických prvků najdeme už v Kalevale a stále živé jsou inspirace finskou či baltsko-severskou lidovou slovesností, zaklínadly i příběhy o přírodních živlech, dravých šelmách, mystikou opředených bažinách a "křížencích" lidí a zvířat. Druhým inspiračním zdrojem finské fantastiky je pak magický realismus a surreálné vnímání světa. Všechny tyto ingredience dodávají "finskému podivnu" specifický charakter a obdařují je mocí proměňovat příběhy vycházející ze zdánlivě známé a všední reality v příběhy značně znepokojivé.

Už minule jsem psala, že na tuto knihu napíšu něco jako krátkou recenzi, ale že na skutečnou recenzi si opravdu netroufnu, právě z toho důvodu, že jsem "opravdovějším čtenářem" teprve krátce, takže nejen, že jsem se ještě nesetkala s žádnou finskou knihou a finským podivnem, ale ani s většinou ostatních žánrů.

Kniha mě zaujala, to rozhodně ano. Povídek obsahuje sedm a podivné jsou beze sporu všechny z nich, ovšem každá jiným způsobem. Úplně jiným způsobem. Nechci rozebírat každou povídku zvlášť, spíš to chci shrnout jako celek. Tenhle žánr má rozhodně co nabídnout a je při nejmenším hloubavý a přemýšlivý, ale obávám se, že ne každému padne do noty. Vlastně ani mně úplně nepadl, a to si v podivných věcech doslova libuji. I přesto vás ale každá z těhlech povídek něčím pohltí a dostane se vám pod kůži a i když to nebude váš šálek kávy, nejspíš se vám zavrtá do paměti. Finské podivno, jak je tento žánr označený, působí trochu podivněji, než by někomu mohlo být milé. Všechno je to takové šedé a pochmurné, lehce depresivní a občas i nepříjemné - zvláště poslední povídka na mě tak působila. Věřím ale, že na každého všechny příběhy budou působit úplně jinak, protože hodně záleží na úhlu pohledu a na vaši konkrétní představivosti. Ty příběhy vám v tomhle totiž dávají takovou volnost v tom, jak na ně budete pohlížet a jak si je nakonec přeberete. V povídkách jsou často doslova nepředstavitelné věci a o to zajímavější je zkusit si je představit a přemýšlet nad nimi. Pro mě to byl u některých docela záludný oříšek a i když jsem z nejednoho příběhu měla opravdu zvláštní (zvláštně nepopsatelné) pocity a v závěru jsem došla k tomu, že se mi vlastně ani nelíbily, nešlo na ně přestat myslet a nějakým způsobem se je snažit co možná nejvíce pochopit a detailně je v mysli rozebrat. Byly jako červ, co se vrtá stále hlouběji a hlouběji.


A pak jsou tu konkrétně Lesní lišky, jeden z příběhů, jehož název nese celá kniha. Ten mě zaujal skutečně nejvíce a po dočtení knihy jsem přišla na to, že byl nejnormálnější. Ale přesto měl k normálnosti daleko. Při čtení popisu lesa, o kterém se v povídce píše, se mi vybavil jeden zvláštní lesík nedalko místa, kde bydlím. Chodíme tam občas na procházky a zvenčí vypadá úplně obyčejně, uvnitř je však něčím jiný. Zvláštní. A neskutečně magický. Když jsem začala příběh číst, vybavil se mi právě tenhle les, a proto se celý příběh o černostříbrných liškách v mé hlavě odehrával tam.
A právě proto vznikla fotomontáž, kterou můžete vidět pod titulkem článku. Trvala jsem na tom, že do toho lesa musím jít, vyfotit tu úchvatnou cestu, která lesíkem vede, a jednu tu tajemnou lišku na ni přičarovat přifotošopovat. Ale není radno dívat se ji do očí!

Nakonec bych chtěla říct snad jen to, že přebal této knihy je skutečný skvost, který mé oči okamžitě ohromil, nicméně k celé atmosféře, jež tato kniha skrývá, se dle mého skromného názoru absolutně nehodí. Působí totiž až příliš mile, jemně a snově.

 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 14. ledna 2018 v 17:16 | Reagovat

Oni seveřani mají ten magický realismus hodně specifický a málokomu to sedne. Ale když se na tu notu povede naladit, tak je to vlastně moc fajn. Pořád divné, ale tak hezky divné. :) Osobně mě nejvíc zaujaly Lesní lišky a Kéž bychom tu byli taky, ale ta finální Temná zhouba, uzda smrti byla taky fajn, i když asi nejvíc znepokojivá. ^^"

2 Sova přepálená | Web | 14. ledna 2018 v 19:14 | Reagovat

Lesní lišky jsem četla skoro před rokem, a pořád si čas od času na některou povídku vzpomenu a chvilku o ní přemýšlím. Zahlodají se do hlavy opravdu hluboko. :) Tu knížku jsem si tenkrát koupila vlastně hodně kvůli té obálce, a musím souhlasit, že se k tomu ani moc nehodí. Ale špatné to rozhodně není.
Nejvíc se mi asi líbilo Kéž bychom tu byli taky, a Lesní lišky. Ten les na té tvojí fotce vypadá přesně tak, jak jsem si ho při čtení představovala! A nejdivnější byla ta ptačí nemocnice, a taky ta poslední, ta byla na můj vkus taková dost hnusná. Ale stejně se mi to nějakým zvláštním způsobem všechno líbilo. Mám teď chuť přečíst si to znovu. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama