Touhle dobou před rokem

21. ledna 2018 v 6:45 | Lucirä |  Deníček slečny Daryl
a jeden lednový slib...


Napadlo mě, že zavzpomínám na dobu před rokem. Na to, co se v mém životě dělo přesně v tyto dny, jen v loňském roce. Díky mým článkům to není vůbec složité, což mi připomíná, jak moc ráda mám blogování.

Loni jsem si svou nešikovností rozbila kamna. Tahle skutečnost mi úplně stačí k tomu, abych se vrátila do dnů předcházejících i následujících, o kterých jsem si myslela, že jsou asi docela v pořádku, nicméně vzpomínky na ně v období aktuálním ve mně vyvolávají různé pocity, z nichž negativní převažují. Pociťuji jistou a těžko popsatelnou nepohodlnost - a tím nemyslím tu, že byla vážně zima a já si nemohla zatopit, ale takovou tu celkovou. Životní. Nepohodlnost, jisté napětí a nespokojenost. Nenaplněnost.



V té době to byly i mé první pracovní dny a v práci se mi úplně nelíbilo. Nejde říct, že jsem si zvykla, ale spíš že se pracoviště trochu změnilo, s lidmi tam se už znám a člověk, který mi pil krev nejvíc, už tam taky není. Já jsem se změnila, přistoupila jsem k té práci z úplně jiného úhlu a mám najednou pocit, že jsem úplně někde jinde a ne tam, kam jsem nastoupila před rokem. V tu dobu navíc nebylo nic ohledně práce tam jasné, což mě značně stresovalo.
Na ty dny kolem vzpomínám jako na hrozně studené, šedé a mdlé. Ne počasím, ale vnitřním rozpoložením a pocity. Navíc jsem se dočetla, že přesně 18. ledna jsem již snila o jaru, užívala si první paprsky slunce, zpěv ptáčků a přibližovala si tohle krásné období skrze Elvise Presleyho. Ach, na toho a na další rock'n'rollové interprety se moc těším. Letos ale nemám tu potřebu si to přibližovat. Letos jsem asi vnitřně spokojená tak akorát, abych dokázala žít přítomným okamžikem.
Jeden zápisek je tak moc negativní, až je mi smutno z toho, že to takové bylo. A celkově ten divný pocit ve mně cítím, když si ty dny vybavím, a proto bych tím tenhle odstavec ukončila a už si ty studené dny nepřipomínala.

Není divu, že jsem měla v hlavě zafixované, že leden je špatný. On není. S lednem mé rozpoložení nejspíš vůbec nikdy nesouviselo. Předchozí dva byly divné, ale rok předtím, 2015, byl ale moc prima - bylo spoustu hezkého sněhu, byla jsem čerstvě zblázněná do Monsterek a vše se točilo kolem stěhování sestry a renovace mého zděděného pokoje. A rok 2014 taky nezačal úplně nejhůř, i když to jsem byla ještě v letech vrcholné puberty.

Toho přesvědčení, že leden s únorem jsou zloduši, jsem se letos zbavila. A myslím, že jednou pro vždy. Mám teď klidné období a i když mě sem tam přepadne nějaký neduh nebo nálada pod psa, není to nic, čím bych se nechala příliš ovlivňovat. Jsem přece taky jen mimozemšťan člověk, (kterému navíc stále hormony nepracují, jak by měly, a mám to od doktora podložený!), tak je to zcela normální. Tentokrát pro mě leden není zlým měsícem, naopak jsem si z něj udělala období, kdy se nejvíce zaměřuji na seberealizaci, osobní rozvoj a sebelásku. Protože kdy jindy je vhodnější doba, než na samotném začátku?

Z hlediska počasí byly ale první lednové dny dvou předchozích let rozhodně krásnější, než ty letošní mdlé. Jeden rok krásně nachumelilo a druhý bylo všechno namrzlé jako v pohádce. Letos první dny dost pršelo, bylo opravdu nevábně a i přes nějaký ten paprsek slunce se venku drželo spíš takové to depresivní šedo. A přesto je to letos všechno hezčí, co se pocitů týče. A za to jsem hrozně moc ráda. Vnitřní klid je podle mě největší klíč ke všemu. Opravdu šťastný člověk je ten, který dokáže být vnitřně uvolněný, přítomný a beze strachu. To je to, na co se teď zaměřuji. Protože když člověk nezačne tady, nemá opravdovou šanci růst.

Nevím, zda věříte na přísloví "Jak na Nový rok, tak po celý rok", ale pokud ano, pak tvoříte realitu, ve kterém to přísloví funguje. Když nad tím uvažuji, tak ačkoli jsem mu nikdy nepřikládala velkou váhu, podvědomě jsem ho měla v hlavě zaryté, a tak jsem se vždy urputně snažila začít rok co nejlépe. Ne uvolněně, ne s pozitivní myšlenkou, ale se strachem a přesvědčováním sebe sama, že jsem opravdu šťastná. Nebyla jsem, věděla jsem to, a proto byl přítomný ten strach. A myšlenky tvoří realitu. I kdyby to bylo jen přísloví, já jsem na něm svým způsobem zakládala. A vlastně stále zakládám. Letos to ale beru trochu jinak. Nový rok představuje konkrétní den, a to prvního ledna. Já se letos zaměřila na celý leden.

Z toho důvodu jsem sama sobě dala takový úkol. A to uzavřít v tomto měsíci všechny nepříznivé kapitoly v mém životě, zbavit se veškerých neduhů a nechat je v minulosti. Vkročit ze startovního měsíce do toho dalšího naprosto čistá. Sepsat si na papír věci, kterými se často trápím a které negativně ovlivňují mé myšlení, hodit ten papír do kamen a slíbit sama sobě, že je v dalších měsících nebudu vytahovat. Těch věcí není moc, ale některé tu jsou a když na to přijde, umí mou hlavu dost dobře potrápit. A i když tohle zní až příliš jednoduše a vám se může zdát, že takhle to přece nechodí - věřte mi, chodí. Je to přesně takhle jednoduché. My tvoříme naši realitu. My stojíme za vším, co se v našem životě odehrává a co se teprve odehrávat bude. Já své negativní myšlenky a přesvědčení nechám ležet někde na zmrzlém lednovém poli, ať je vrány rozcupují na kusy, které už nikdy nepůjdou dát dohromady. Jdete do toho se mnou?

 


Komentáře

1 Atheira | Web | 21. ledna 2018 v 6:58 | Reagovat

Ale doktor vychází z toho, že jsi lidská samička. Proto ti tvrdí, že nefunguješ správně. Ale co když je to pro tvůj druh prostě normální? :D

2 Lucirä | 21. ledna 2018 v 7:00 | Reagovat

[1]: Zrovna tohle tvrzení se mi ale hodí jako obrana na mé občasné nevysvětlitelné citové výlevy, tak mi to nekaž...! :-D

3 Atheira | Web | 21. ledna 2018 v 7:19 | Reagovat

[2]: A není stejně neprůstřelný to, že je to přirozené chování tvého živočišného druhu? :D

4 nudistka | Web | 21. ledna 2018 v 9:18 | Reagovat

Já celkově nemusím zimu, ale přiznávám, že jsou věci, které dělám jen v zimě, v létě by to nešlo. Člověk musí hledat to dobré.

5 Jíťa | Web | 21. ledna 2018 v 11:16 | Reagovat

Letos mám z ledna takový... smutný pocit... sníh mi tedy tento týden konečně trochu pozvedl náladu, ale jinak mi přijde, že mě to šedivo a časné večery ubíjejí a těším se na kytky, první lístečky, slunko... Alespoň, že existujou svíčky :D

A moc se mi líbí fotka s kočičákama, jsou krásně synchronní :D

6 Sova přepálená | Web | 21. ledna 2018 v 19:33 | Reagovat

Ohledně ledna jsem letos zjistila podobné věci. V předchozích pár letech se mi zrovna v tomhle období vždycky dělo něco špatného, a takhle po Vánocích, když zmizela všechna ta třpytivost a kouzelnost, mi to připadalo možná horší, než to bylo. Ale za ty špatné vzpomínky nemohly tyhle měsíce, prostě se to jenom tak sešlo, a já jsem si to jen tak poskládala. Letos je to mnohem lepší, protože je teď klid, a tak si i přes to divné počasí a občasnou špatnou náladu leden docela užívám.

Na to jak na Nový rok... jsem dřív věřila hodně, a tím, jak jsem se k tomu upínala, jsem si to spíš jenom kazila. Teď mě tak napadlo, že je zvláštní, jak snadno se člověk přesvědčí o tom, že bude všechno špatně, než o tom, že bude všechno dobře. Nebo aspoň já s tímhle docela bojuju, ale jde to pořád líp.
Ten nápad s napsáním věcí, co mě často trápí, a jeho následným spálením bych mohla taky realizovat. Některé nepříjemné věci mi teď víří v hlavě nějak moc často a ve větším množství, a je vážně potřeba je nějakým způsobem zahnat tam, kam patří.

7 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 22. ledna 2018 v 16:03 | Reagovat

Kde se dá najmout ta perfektně synchronizovaná taneční skupina z fotky?

(Vím, je to tak trochu mimo mísu, ale nemohla jsem si to odpustit :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama