Barvy února

11. února 2018 v 18:13 | Lucirä |  Fotografie aneb zachyceno objektivem
Kdyby měla únor vystihnout vaše fotografie, jen jedna jediná, která by to byla?

Tuhle jsem pořídila v neděli, bylo asi krátce po druhé hodině odpolední. Když nad tím tak přemýšlím, málem ani nevznikla. Šla jsem se projít a fotit cíleně, jen jsem netušila, co se stane objektem mého zájmu. Nic moc se totiž nenabízelo. Ale když člověk chce, vždycky si něco dokáže najít.

Ptáte se, proč si myslím, že vystihuje únorové dny? Je totiž stejně... nedokonalá. Na první pohled prázdná a nijaká, možná i trochu smutná? Ve mně ale při delším pozorování vyvolává zvláštní pocity. Takové, které nejsou na první pohled vůbec zřejmé. Jsou příjemné. Slunce, které vykouzlilo odlesk objektivu, mi připomíná jakési světlo naděje, svítání na lepší zítřky. Vidím v té fotce únorový chlad a šedé nebe, které k němu neodmyslitelně patří, ale zároveň i hřejivou předzvěst jara.

Málem nevznikla protože jsem procházela kolem a šla si vyfotit jednu hezkou břízku. Břízy mám totiž hrozně ráda, a tak jsem si šla jednu pohladit a načerpat trochu energie. Koutkem oka jsem narazila na tyhle suché lístky, skrze které procházelo slunce. Otočila jsem se k nim a už už jsem měla vykročeno, ale pak jsem si řekla ,,a nebo ne". Jako když přemýšlíte, zda se cestou na vlak stavit v obchodě, kolem kterého procházíte, nebo to nechat na jindy. Zastavíte se, rozmýšlíte se, nakonec uděláte krok tam, krok zpátky, chvilku vypadáte jak blázen a nakonec tam stejně vlezete. Tak nějak takhle to proběhlo. Jenže když jsem šla na věc, slunce mě oslnilo natolik, že jsem jen naslepo cvakla a pak si řekla, že aktuálně nemám dostatečnou trpělivost a cit na to pořizovat fotografie skrze žhnoucí slunce oslepující mé oči. Na to se prostě člověk musí cítit, znáte to. Mně se tím v tu chvíli zkrátka nechtělo zdržovat. Celá já.

Ale tahle jedna vznikla. I když jsem ji v dané chvíli neviděla skoro ani v hledáčku, natož pak na objektivu, a hned jsem hodila foťák zpět na krk a vydala se dál lesem, jsem za ní vlastně nesmírně ráda.








Ještě tu mám dvě fotky, které jsou zcela jiné, než ty předchozí. Řekli byste, že byly pořízeny v ten samý den a stejně jako ty první, ani tyhle nejsou upravené? Ty barvy prostě odpovídají skutečnosti, a to mi přijde úchvatné. Je to takový další důkaz toho, že ne vždycky je v tom únoru všechno ponuré a šedivé.


 


Komentáře

1 Prion | Web | 11. února 2018 v 18:52 | Reagovat

Dává mi to naději, že už se brzy ukáže jaro... a koncepce tohoto článku s fotografiemi + jemný design tohoto webu, to mi navodilo krásně melancholickou náladu :)

2 padesatka | E-mail | Web | 11. února 2018 v 19:52 | Reagovat

Taková pěkná zelená...taky se moc těším na jaro.

3 Jíťa | Web | 11. února 2018 v 20:40 | Reagovat

Nedokonalé fotky mnohokrát dokážou situaci, náladu, atmosféru vystihnout mnohem líp než ty složitě komponované - už se mi to neskutečněkrát potvrdilo :) Ten zelený mech je krásný, hnedka bych si ho šla pohladit...

4 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 11. února 2018 v 20:59 | Reagovat

Musím říct, že ty poslední dvě fotky fakt působí neuvěřitelně optimisticky ... takovým tím pocitem, kdy člověk čeká na první zelený pupen. :) Prozatím si musím vystačit se sněženkami, ale i tak je to vysloveně milé. :3

5 Open-minded girl | Web | 12. února 2018 v 12:40 | Reagovat

Máš vážně krásné fotografie, a že jsou bez úprav tak to je vážně super. Poslední dvě působí skoro jarně :-) jak jsi napsala, vždycky se najde něco, co se dá fotit :-)

6 stuprum | Web | 12. února 2018 v 19:35 | Reagovat

Hodí se mít elektronický hledáček, který ve vhodné chvíli odstavíš. Pak uvidíš nečekané. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama