Noty vzpomínek #3

20. února 2018 v 5:54 | Lucirä |  Hudba
Aneb zpátky do Japonska! Anime už sice dávno není součástí mého aktuálního života, jednoho uplynulého období ale ano. Dnes už mi nic neříká, ale i přesto si ráda občas zavzpomínám. A kde jinde ty vzpomínky hledat, než v japonských písničkách...



Vampire Knight bylo mé první anime. Když jsem se rozhodla začít na nějaké koukat, bylo jasnou volbou především protože jsem v té době dost ujížděla na upírech. Ne těch Stmíváčkových, jen tak pro upřesnění. Navíc kresbou působilo fakt pěkně. Zamilovala jsem se do něj takřka hned a protože jsem byla ve věku dospívajícím, přišlo mi nesmírně cool ztotožnit se s Yuuki. A tak byla první kandidátkou na cosplay. Vampire Knight je taková ta srdcovka, na kterou si vždy ráda vzpomenu. OST k němu se mi navíc líbí i dnes, je takové hezky... tajemné. Skoro až nejaponské.


Tahle překrásná píseň od Kanon Wakeshima hrála ve Vampire Knight endingu. Tu jsem si hodně zamilovala, také pro její tajemnost a překrásný zvuk violoncella. Kanon v lolita šatech navíc vypadá opravdu úplně jako panenka a je na to zkrátka krásný pohled. Jeden čas jsem ji dost poslouchala.


Je blbost psát, že jsem propadla J-rocku. V té době se mi sice tahle hudba líbila, ale zdaleka jsem se v ní neorientovala a kapel jsem znala pomálu. Jestli mi ale nějaká písnička opravdu přirostla k srdci, pak je to Cassis od the Gazette. Je opravdu krásně melodická, má i moc hezký text a do teď si pamatuji, jak jsem se ji učila na elektrickou kytaru. Byla to, tuším, jedna z úplně prvních písniček, kterou jsem se snažila naučit. Samozřejmě jsem si ukousla takhle pro začátek příliš velké sousto, ale část té dlouhé, sedmiminutové písničky, jsem se opravdu zvládla naučit. Dlouhou dobu jsem ji neslyšela a teď z ní mám pořád trochu husí kůži... Myslím, že tuhle písničku dokáže ocenit i někdo, kdo se v japonštině dvakrát nevyžívá. Protože ty akordy... ach!


Suzumiya Haruhi byla mým druhým anime a tak mi přirostla k srdci, i kdybych nechtěla. Ale já vlastně chtěla, protože Haruhi byla báječná. Zbožňovala jsem ten prapodivný vztah mezi ní a Kyonem. Teď zpětně zjišťuji, že ty songy za moc nestojí, ale tenhle mi pokaždé vybaví celé to období, kdy jsem s anime začínala. Na Haruhi mám někde ještě cosplay, ale byl mi hrozně velký už při pořízení, protože byl z druhé ruky a já tak nějak doufala, že mi bude... Nebyl.


A pak je tu překrásný a dojemný soundtrack z anime seriálu Clannad. Celý ten příběh vás dojme nejméně tisíckrát a když ho autoři podloží takovouhle hudbou, slzu by uronila snad i socha. Celý OST ke Clannadu je neuvěřitelný. Hrozně silný a emotivní a prostě nádherný. Na jednu stranu hodně dojemný a smutný, ale já mám při jeho poslechu vždycky i úsměv na rtech. Připomíná mi léto. Teplý letní vánek a ten úžasně voňavý večerní vzduch...


Tahle latinská píseň, která se stala úvodní znělkou pro seriál Elfen Lied, mi stále trochu nahání husí kůži. Stejně jako celé anime. Bylo hrozně krásné, ale velmi zvláštním způsobem. Takovým neklidným až děsivým. I to mi nejednou vehnalo slzy do očí. Patří k mým úplně nejoblíbenějším, přesto bych se na něj nejspíše znovu koukat nechtěla - přijde mi až moc depresivní. Ale nádherné.


Tak to proložíme něčím veselejším. Možná až příliš veselým. Je neskutečné, jak si člověk po těch letech pamatuje celý japonský text a z fleku by ho zazpíval a zatrsal si u toho třeba na stole. Tahle písnička, přestože dnes už bych si ji sama od sebe nejspíš nepustila, mi vyhrávala docela často a vždycky jsem se při jejím poslechu cítila taková hrozně šťastná a uvolněná. Připomíná mi jaro. A teplo... možná až moc tepla, hehehe.


Tenhle skvost by tu nesměl chybět. Hetalia byla skvělou parodií na dějiny a nejednou jsme se u ní se sestrou zasmály. Tahle chytlavá písnička se zaryla do hlavy snad každému, kdo seriál sledoval. Ale proč zrovna v podání Německa? Jednak jsem si Německo oblíbila v seriálu nejvíc, ale taky jsem tuhle šílenost měla na budík. Na jeden AkiCon jsem jela se zbytkem antibiotik a tak jsem měla na zpáteční cestu upozornění. Německu se podařilo vzbudit celé přeplněné kupé a byl to vskutku srandovní okamžik.


Řekla bych, že mojí poslední anime srdeční záležitostí se stalo Kuroshitsuji. Po něm už jsem toho neviděla tolik, co by mi k srdci přirostlo, a postupem času jsem o anime úplně ztratila zájem. V téhle písničce se stále skrývá taková ta chvilková epičnost, kdy se člověk vžije do příběhu natolik, že si přijde jako jehou součástí.


Pak jsou tu Pokémoni, které mi samozřejmě připomínají především dětství. Jenže já patřila k těm vyvoleným, kteří si Pokémonní éru zopakovali ještě o pár let později a s partou super lidí (nebo spíš super nerdů?), kteří tuhle písničku tak trochu přetvořili a dali jí nový, opravdový rozměr. Byly to hrozně super časy, za které jsem moc ráda, a při téhle písničce si vždycky vybavím naše srazy, setkání, zážitky, i obyčejné internetové konverzace.


Na závěr dám jednu, ve které se toho skrývá snad nejvíce... Více, než lze slovy popsat. Nana je anime, které má pro mě neobyčejnou váhu. Husí kůži mám ještě teď, když si pustím písničku A Little Pain přímo v téhle koncertové scéně, která je, narozdíl od plné verze, ještě něčím očarovaná a snad tisíckrát dojemnější. Ten příběh nepopsatelným způsobem miluji a to už se nezmění nikdy. Celý soundtrack je nádherný.

Tohle období bylo na hudbu velmi bohaté, už jen kvůli velké spoustě anime seriálů, které jsem koukala. Většinou se vám už po páté epizodě zaryje do paměti jak písnička z openingu, tak i z endingu. Snad u každého seriálu a jeho soundtracku se mi vybaví několik konkrétních dnů, kdy jsem s nadšením hltala příběh a jeho zápletky, ale i okamžiky z různých conů. Dokonce i taková šílenost jako Pi-piru-piru-piru-pi-piru-pi z Dokuro-chan s sebou nese značnou dávku nostalgie, ale to by mohl mít tenhle článek několik kilometrů. Takhle to asi stačí.
 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 20. února 2018 v 8:56 | Reagovat

No tak ten Cassis mě dneska ale fakt dostal ... jednak to od nich vždycky byla moje absolutně nejmilovanější písnička a jednak mě to vrátilo dobrých osm let zpátky v čase. Děkuju. :'3

Třeba znělku Pokémonů v češtině nebo většinu písniček právě z Nany mám doteď nahrané v mp3jce.

2 Kvurča | 20. února 2018 v 9:43 | Reagovat

Teď jsem si moc ráda zavzpomínala a opět mám chuť kouknout se na Clannad po šestnácté! Ty časy mi opravdu chybí..

3 stuprum | Web | 20. února 2018 v 15:46 | Reagovat

Japonské písničky, znělky a melodie mají zvláštní moc uhranout srdce posluchačovo. Tajuplné pírko emocí nás polechtá na citlivých místech.

4 Luz | 22. února 2018 v 22:47 | Reagovat

Mnohdy se opravdu v anime vyskytuje mimořádně krásná a okouzlující hudba - v úvodních nebo závěrečných písničkách anebo obecně v soundtracku.
Já jsem jich viděla docela málo, ale naprosto miluju filmy studia Ghibli, ze seriálů Rurouni Kenshin (tam je také mimořádně nádherná hudba a soundtrack se dá poslouchat i sám o sobě a stačí to, aby to člověka uchvátilo) a Card captor Sakura (což jsem teprve nedávno dokoukala staré řady a chystám se na tu novou současnou). ^_^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama